Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Sklípek ve městě

Sobota v 8:00 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Mám ráda dobré vínko. Dvakrát jsem byla na jižní moravě ve klípku. Jelo se autobusem. Už dopředu jsem měla obavy z jízdy zpět, protože bus neměl dálniční známku a zatáčky nemá opilý žaludek rád. Za žádných okolností jsem nedovolila své klapce, aby se nedejbože otevřela. I přes omezený vinný režim se mi ve sklípku moc líbilo. Asi tak před rokem mě kamarádka pozvala do vinotéky U Reka. Přímo u nás v Prostějově. Není to jen prodejna sudového vína, ale i příjemné posezení. Obsluha je zde velice příjemná a radost pohledět. V nabídce není jen stáčené sudové víno, ale i káva, čaj, brambůrky, slané tyčinky, na objednání vám k vínečku udělají i obložené mísy se sýry, salámy, klobásami, aby se líp pilo. A ta šik obsluha s vámi bude klidně i přes půlnoc. Prostě takový vinný sklípek uprostřed Hané.

Vinotéka u Reka.


Nad vchodem.


Příjemné, stylové prostředí uvnitř vinotéky.


Nabídka vín je pro nás dostačující


Část po dlahy je prosklená.
Pohled do sklepa na archivní vína
není moc příjemný.
Studna je hooodně hluboká.
Po schodech nahoru se jde dobře,
dolů je to s hladinkou horší.


Nabídka čajů je opravdu pestrá.


Shora na nás kouká
trochu přerostlá spermijka.

Stylově i s kávičkou.
Chodíme sem rády,
třeba jen na dvě dvojdecky vína...
Máme to tu rády.
 

Dárek od Ježíška

16. srpna 2017 v 21:52 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Ježíšek v závěru roku 2016 naznal, že potřebuji změnu image. Trošku mě tím svým přesvědčením pravda naštval. To jsem tak nemožná, že je nutný zásah profesionálů? Nicméně po pár dnech se mi rozleželo v hlavě, že mi chtěl vlastně udělat radost. Začala jsem se tedy těšit a plánovat, kdy tu změnu image s nakupováním provedu. Ale pořád jaksi nebyl čas. Pak jsem změnila práci a řekla si: teď je ten správný čas. Objednala jsem se a byla celá nedočkavá, jaké to bude.

Dnes ráno mi málem ujel autobus. Vzala jsem to na nádraží autem a nechala ho tam zaparkované. Ještě, že nikde "zelené žabičky" neměřily rychlost. V autobuse jsem znovu a znovu studovala plánek, abych to v Brně našla.





Pokus o selfíčko se moc nepovedl...ale chtěla jsem mít něco pro srovnání na pak...


Nejprve mě příjemný muž usadil ke stolku a během celé Změny image mi buďto on nebo další personál salonu nabízeli vodu, čaj, kávu... Byli velmi milí a přitom nevtíraví. Pak se mě ujal vizážista. Prosvítil mě očním rentgenem od hlavy až k patě. Posadil mě před ohromné zrcadlo, stoupl si za mě a začal povídat o vlasech. Domluvili jsme se na jejich barvě a střihu, který by opticky prodloužil a malinko zeštíhlel moji malou postavu.
Když si mě vzala do parády kadeřnice, už to svištělo. S novým účesem jsem velice spokojená. Je velice vzdušný, ale také lehce upravitelný.
Pak se mnou začal pracovatl opět vizážista. Maloval mi části oblečení a vysvětloval, co se k mé postavě hodí a co ne. A nebyly to jen výstřihy, délky rukávů nebo kalhot. Kreslil i umístění, tvary, barvy a velikosti knoflíků, zipů, kapes. Vysvětlil jak nosit kabelku, abych odpoutala pozornost od jistých neforemných částí mé postavy. Prostě poskytl mi odborné poradenství v nakupování.
Na závěr mě nalíčil. Doteď jsme si vystačila s rtěnkou. Už ani nevím, kdy jsem se líčila se vším všudy. Na šibřinky v březnu?Pak už asi ne. Shodli jsme se, že pro mě bude lepší běžné denní líčení, bez makeupu. Jen zvýraznění očí, tváří a rtů. Je to jednoduché a praktické. Mám od vizážisty pár pomocníčků.

Tuhle krásnou taštičku jsem trošku naplnila já a trošku salon.


Příště si doplním zbytek.... :-D


O tohle selfíčko jsem se pkusila doma asi za 3 hodiny


A ještě jedno selfie


No a takhle jsem vypadala po malém výletě na kole ve 20 hodin.
Nepoužívám lak na vlasy ani tužidlo.
Líčení vydrželo, opravdu nemám makeup, je to jen jemně matující pleťový krém.


Chobotničky pro kulíšky

2. srpna 2017 v 17:57 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Na FB mě zaujala níže zkopírovaná zpráva z novorozenecké JIPky ve FN Olomouc, kterou jsem hned nasdílela.
DOCHÁZÍ NÁM CHOBOTNIČKY!!!
V poslední době si naše maličká miminka velmi oblíbila háčkované chobotničky, které jsme dostali darem od šikovných maminek. Tyto chobotničky mají děti po celou dobu hospitalizace u sebe, jsou díky nim klidnější, cítí se víc v bezpečí a nakonec si je odnesou domů.
Protože bychom rádi věnovali chobotničku každému, hledáme šikovné ruce, které by nám ji podle návodu zvládly vyrobit.
Za každou snahu DĚKUJEME!!!
http://www.nedoklubko.cz/
Podpořena byla touhle zprávou na TV Barrandov. Pusťte si ji přesně v časech od 24:25 do 26:32.
Spustila se lavina solidarity s maličkými nedonošenými miminky. Stala jsem se členkou FB stránky Nedoklubka - chobotničky pro kulíšky. Pořádně jsem si přečetla podrobný návod, jak na chobotničky, vzala peněženku a vyrazila na nákup. V galanterce mě paní prodavačka ujistila, že klubka, které jsem si vybrlala, jsou v požadované kvalitě. Ona totiž byla informovaná a o háčkovaných chobotničkách pro kulíšky toho věděla opravdu hodně. Fandila tomuto projektu. Odcházela jsem z prodejny velice spokojená a s úsměvem na rtech. No a tohle je výsledek mého snažení, první tři chobotničky:
V košíku jsou 100% bavlny Camilla, Kamila a Katka.
Černá nebyla k dispozici,
nějaké "motalinky" je vykoupily.... :-)


Druhá "chapadlinka" má také ještě méně výrazný obličejík.
Ale je v pozitivní žluté barvě.


No a třetí kousek do sbírky.

Už se domlouvám na předání chobotniček na olomouckou JIP. Děje se tak prostřednitvím kordinátorky. Ta je zkontroluje a předá na příslušnou JIPku. Po sterilizaci budou dělat společnost maličkým bojovníčkům. Když je "motám", myslím na ně. Sotva přišli na svět, už se musejí strašně moc snažit, aby tu mohli zůstat. Držím jim pěsti a v nich spoustu štěstí.
 


Rozdáno

25. července 2017 v 21:15 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Poslední měsíc jsem se ve volném čase docela hodně věnovala frivolitkám. Mým cílem bylo vyrobit co nejhezčí přívěsky a náramky, abych měla dárečky pro kolegyňky a kamarádky z práce. Některé jsem tady a tady už ukázala dřív. Nové kousky jsem vytvořila podle nich. No a zde jsou nové vzory...

Kombinace šedé a černé podle předlohy.
Ten úchyt má barvu mosazi, špatně se na fotce vybarvil.
Ono se to celkově špatně fotilo.
Ve skutečnosti ty tmavé barvy nevypadají tak ponuře...



Detail se mi moc nepodařil vyfotit.



Šedo - bílá kombinace.
Vzor je v podstatě stejný, jako ten předchozí,
ale obloučky mají jiný počet smyšek a jsou jinak zdobené.



V detailu jsem použila blesk.



Barva je šedomodrá s perletí.



S touto přízí se mi špatně pracovalo.
Tím, jak byla s leskem, se dost kouzala a uzlíky se neutahovaly.
Ale výsledek stál za to.



Červený náramek s průhlednými korálky.



Jeho vázání mi přidalo pár šedin k těm stávajícím.
I přesto, že jsem si našla podrobný postup,
nedařilo se mi a korálky mám přichycené alá Chudobka...



Modro - bílá kombinace náramku.



Narozdíl od předchozího červeného, se mi tento vázal dobře.
Možná i proto, že jsem věděla, komu ho dám.



Bílo - mobrý přívěsek.




Tento typ jsem už vázala několikrát.
Stačilo změnit barvy a vznikl tento malý zázrak.

Všechny vyrobené šperky se staly malým dárečkem na rozloučenou.
Snad udělaly holkám radost...



Všechno je tak, jak má být.

22. července 2017 v 20:49 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Být hodná na mámu a neodmlouvat jí i když s ní právě nesouhlasím.
Být vlídnější k tátovi i když zrovna nemá svou veselou náladu.
Víc se věnovat manželovi mezi směnami v práci, žít víc s ním, ne vedle něj.
Dát víc času synům, lépe jim naslouchat.
Dělat víc věcí dohromady, ve čtyřech, jako rodina.
To je jen pár základních věcí, které bych změnila, kdybych měla možnost udělat to. Jenže to nejde. Žádné kdyby se vrátil čas neexistuje. Dělám chyby. A kdo ne? Někdy se z nich poučím, někdy jsem hodně dlouho nepoučitelná. Párkrát se mi moje paličatost vymstila. Tvrdý pád hodně dlouho bolel... Ale byla to zkušenost, která mě posunula z místa. Už delší čas se vědomě pokouším nedělat kopance. Jenže když ono to nejde. Nějaký chytrý pán kdysi dávno řekl, že chybovat je lidské...
Každý z nás má jen jednu jedinou šanci prožít svůj život.
Snažme se ji proto nepromarnit.
Není to snadné.
Ale je to krásné.


Pohled z Moskvy

20. července 2017 v 13:39 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Na titulce se objevil zajímavý cestovatelský blog. Už na první pohled se mi zalíbil. Mrkla jsem na něj a zapojila se do avizované soutěže. Co kdyby se štěstí unavilo? Jasně, že vyhrál někdo jiný. No co už, neštěstí ve hře, štěstí v lásce...Navíc mi autorka mejlem oznámila, že děkuje za účast v soutěži. To se mi líbilo. Sem tam jsem se na blog mrkla a začetla se. Na pak přišla další soutěž. O pohledy z Ruska. Protože jsem soutěživý typ, opět jsem to prubla. A stal se takový maličký zázrak. Jsem jedním šťastných výherců. Opět jsem se tuhle radostnou zprávičku dověděla z mejlu. Vklouzla jsem tedy na onen cestovatelský blog a kochala se krátkým videem . Po nějakém čase mi přišel mejl s podrobným vysvětlením ohledně zaslaného pohledu. No a dnes jsem ho našla ve schránce.

Nádherná architektura


S dovolení jsem uravila svou adresu.
Moc se mi líbí azbukou napsaný nadpis: Privjet! - pozdrav

Mám radost z tohoto pohledu.
Děkuji ti za něj milá hruštičko.


Narozky a rozloučení

19. července 2017 v 20:05 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Slavily se narozky. A to hned čtvery. U Zdenči na zahradě. Bylo nás tam celkem šest. Každá přispěla nějakou tou dobrotou. Zdenča udělala na ohni dobroučké masíčko s grilovanou zeleninou a několika druhy domácích dipů. Po dobrém jídle přišla k chuti vynikající brazilská kávička s kouskem mrkvového dortu. Popíjely jsme sudové vínko a k němu domácí sýrové tyčinky. Odpoledne plné dobré nálady se protáhlo do pozdních večerních hodin. Domů jsem se dostala až někdy k půlnoci. Trochu ovíněná, hodně šťastná a taky dojatá. Se všemi dárky jsme si poctivě lámaly hlavy. Bylo fajn vidět, když jsme se trefily. A u mě to byl zásah přímo do černého:

Přáníčko mě přímo rozchechtalo.
On ten dortík je totiž na pérku nebo vlastně na...



Moje radost z bavlnek...



Krabička první pomoci...



Tuhle veselou recesi jsme dostaly včechny čtyři.
Ochutnávka pramenů z lázní Skalka.
Jůlinka voní po zkažených vajíčkách...



Málem jsem se dojetím rozbrečela.
Nechaly udělat fotky na památku.
Ta velká je z loňských vánoc,
ty malé jsou momentky z mobilu...



Jednou jedinkrát jsem se zmínila o skupině Abraxas, jejich albu Box a písničce Nekonečný boogie. Tohle je něco tak moc krásného a to nemám na mysli LP Box ...

Po oslavě narozenin jsem ještě odsloužila pár služeb ve staré práci. Týden před mým odchodem staniční sestra nastupovala čtrnáctidenní dovolenou. Známe se skoro dvacet let. Neřekla ani slovo na rozloučenou. Od podání mé výpovědi se ke mě chovala tak trošku jinak, řečeno velice obezřetně. Ona se celkově za poslední pár let hodně změnila. Svým postojem docela dost přispěla k mému rozhodnutí odejít. Mrzelo mě, že mi nic neřekla a odešla stlát na pokoje. Chtěla jsem se jít rozloučit aspoň já, ale holky mě od toho odradily.
Pár dnů nato jsme sloužily s naším doktorem, traumatologem. V průběhu směny se za mnou přišel rozloučit a popřál mi hodně štěstí. Musel si vysledovat, kdy jsem v práci. Po této službě odjížděl na dovolenou do Chorvatska.
Den před svou poslední službou jsem na oddělení navezla občerstvení na rozloučenou. Nějaké drobné cukroví a kanapky - takové mini obloženky na kolečku z bagetky. To už bylo naše a otropedické oddělení spojené do jednoho (v prázdninovém provoze). Staniční z ortopky a vrchní se přišly rozloučit. Bála jsem se, že budu brečet, ale řeč vrchní sestry mě málem rozesmála. Popřála mi hodně úspěchů na dialýze a kdyby se mi tam nelíbilo, můžu se kdykoliv vrátit. Taky dodala, že moji staniční prý hrozně mrzelo, že se se mnou nestihla rozloučit ... Prosila mě (vrchní), jestli bych za ní (za staniční) nepřišla, až se vrátí z dovolené, aby se mohla rozloučit... Zvláštní přání. V domě mobilní komunikace stačilo zmáčknout zelené sluchátko u mého jména nebo poslat sms. Koneckonců nejela do zahraničí, ale jen na chatu.

Od holek z oddělení jsem dostala peníze v obálce a tuhle krásku.
Je nádherně vybarvená.

No a potom přišla moje poslední noční. Od holky, co ji se mnou sloužila jsem dostala voňavou vázičku. Nikdy jsme si nebyly nějak moc blízké. Ona přiznala, že jí budu chybět. Nečekala jsem to.
Celé to seskládala sama. O to víc si toho cením.
Zkusila jsemto vyfotit na tmavém i na světlém podkladě.

To už jsem byla hooodně naměkko. Co přišlo pak, mě dostalo na kolena. Holky a kluk, kteří mě brali se vším všudy, se na mě složili ještě jednou a nechali udělat nádherný dárek na památku. Ta osůbka, která na tento nápad přišla, mě asi musí mít opravdu ráda. Když jsem dátek vytahovala z krabice, vyschlo mi v puse. Nebyla jsem schopna říct nic kloudného. Jen jsem opakovala pořád dokola: to je krásny, to je nádherny, to só sovy...

Vyfotit to nebylo jednoduché.
Tahle fotka se mi podruhé už nepovedla...



Na první číši sova sedí.



Na druhé číši sova letí.



Kolem dokola jsou jména,
která jsou pro mě symbolem přátelství...



Sovy jsou prý mým příběhem.
Nejdřív se usadila, aby po čase roztáhla křídla a vzlétla...



Nádherná práce.



Dárek

11. července 2017 v 11:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Můj muž už je víc než měsíc v novém zaměstnání. V tom původním byl mimo jiné problém s vybíráním dovolené. Dostat 14 dnů v kuse byl jen obtížně splnitelný sen. Pokud se uskutečnit, stálo to moře dohadování. Ale jak už to tak bývá, na oplátku se dostal do bezva kolektivu. Odcházet odtud nebylo snadné. Jenže se mu naskytla příležitost a on ji prostě chytil za pačesy. Spolupracovníci se s ním rozloučili po chlapsku, byť většina z nich byly ženy. Dostal hezký dáreček.

Dárek je to tekutý....



Součástí dárkového balení je i sklenička...



Už víte?



Trochu jiný úhel pohledu a je vidět správný tvar skleničky.



Tady je část názvu onoho prý lahodného bourbonu...



Stačí pohled shora a už víte, co je to mok...



Tak tohle mu rozhodně upíjet nebudu ...



Líbí se mi ta krabice.



Tihle pánové za to můžou, celý Beamovic klan...


Mírné, nasládlé aroma s podílem dubu , vanilky, karamelu a hnědého cukru.
Lehká chuť ořechu hodící se i do míchaných nápojů.
Tak na zdravíčko :-)


Co jsou zač?

7. července 2017 v 8:21 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Nějaké vysoké květiny mi vyrostly v předzahrádce na domečku. Co jsou zač? Listy na pevném stonku mají svěže zelenou barvičku. Tu já můžu. Vlastně na ní ulítávám. Spousta nalitých poupat ne a ne rozkvést. Dráží mou zvědavost až na samý okraj. Vůbec mě nenapadlo vyfotit je a protáhnout internetem. Pořád jsem kolem těch zvláštních rostin chodila, těšila se jak asi vykvetou a dumala, co to bude za druh. V hlavě mi vrtalo, jak se tam vlastně dostaly? Až jsem se konečně dočkala...

Nádherné oranžové květy lilie mi udělaly obrovskou radost.


Čekala jsem je na zahradě...


...a ony zatím vykvetly před domem...


Nemohla jsem se té nádhery nabažit.


Nenosím s sebou foťák, takže musel stačit mobil.
Nešlo odjet domů, aniž bych si je vyfotila na památku.
Odkdypak jsem tak roztržitá?












Pro Ježurku

30. června 2017 v 21:57 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Milá Ježurko,
posílám ti pár vtípků. Říká se přece, že úsměv léčí. Až budeš mít chuť, třeba ti vylepší náladu. Moc ti držím pěstičky, aby se všechno v dobré obrátilo.

Ježek
Sloni sehnali pytlík marihuany.
Celí nedočkaví ho otevřou a jeden zklamaně povídá:
"Frajeři, jsme v háji, páč nemáme prsty. Jak si ubalíme brčko?"
Tak poprosili ježka, ať jim ta brka umotá...
Za půl hodinky se ježek přikutálí, vychechtaný, nohama vzhůru a po mařeně ani vidu.
"Ježku, kde je naše tráva?!"
Ježek jen pootevře oči a říká:
"Táhněte do prčic, šedý mraky, chci se opalovat!"

Ptáček
Srazí se motorář na silnici s ptáčkem.
Chudinka ptáček spadne na zem, ale jeste neni mrtvý.
Motorkářovi se ho zželí, opatrně ho odveze domů. Tam ho položi do klece, rozdrolí mu chleba, do misky naleje vodu a čeká, jestli se uzdravi.
Ptáček se za několik hodin opravdu probere. Rozhlédne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu. V tom mu vsechno dojde, a říká:
"Ty vole, já ho zabil!"

Blecha
Jsou dvě blechy na půlce zadku a ta jedna povídá té druhé:
"Hele, jestli to nepřeskočíme, tak jsme v prdeli!"

Kohout
Proč si kohout spokojeně kokrhá?
Protože má spoustu žen a žádnou tchýni...

Kohout podruhé
Slepice snese sedmikilové vejce . To vzbudí zájem médií. Novináři se ptají kohouta:
"Budete se snažit o další, větší?"
"Ne!", odpoví naštvaně kohout, "rozbiju pštrosovi držku!"

Kohout potřetí
Každé ráno vchází kohout pyšně do kurníku. Něžně políbí devět slepic, ale destáté vytrhne jedno pírko. Tak to jde den za dnem. Po dvou týdnech toho má desátá slepice dost. Postaví se kohoutovi do cesty a zlostně na něj křičí"
" Každé ráno políbíš mých devět kolegyň, ale mě pokaždé vytrhneš jedno pírko! Co to má znamenat?"
Kohout jí zašeptá do ucha:
"Tebe chci vidět nahou, bejby..."



Kam dál

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.