Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Ručně stručně?

Středa v 23:10 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Stejně jako spousta z vás, jsem se vrhla po hlavě do šití roušek. Koupila jsem si látku, vytáhla stařičké zásoby entlu a pak otevřela internet a hledala návod, jak na to co nejjednodušeji. Na FB jsem našla bezva video:


Je to zde moc hezky ukázáno.
Video jsem si pustila několikrát po sobě.



Pak přišel na řasu střih.
Vyrobil se skoro sám...



No a pak... jsem to totálně zkonila.
Látku jsem na střih položila špatně.
Na hotové roušce budou kočička, Eifelovka i kolo ležet...



Nicméně nastříháno už bylo, takže jsem se pustila do sešívání.
Respektive jsem se chtěla pustit.
Po sešití první strany první roušky se moje mašina rozhodla,
že bude šít i beze mě.
Sešitou stranu jsem obrátila na líc a chtěla vyžehlit,
když v tom šicí stroj sám od sebe začal šít...



Nezbylo mi nic jiného, než to došít v ruce.
Video návod jsem si ještě víc zjednodušila.
Sklady jsem našpendlila od oka.
Přiložila do poloviny šířky entl a opět našpendlila.




Aby to bylo pevné, našila jsem entl z obou stran.
Ale pouze v šířce roušky.
Zbytek entlu na obou stranách zůstal v původní šířce



Tady už sešívám z druhé strany.



A půlka roušky je hotová



Tak a teď hezky z druhé strany...



A tady jsou mé 3 úplně první ručně šité roušky.



V rámci prvotního nadšení jsem samozžejmě nastříhala víc než jen na tři roušky...
Sedla jsem k televizi a pustila se do šití.



Tyhle fotky jsem sdílela na FB.
Jsou z příjemného nedělního dopoledne.
Já sešívala části roušek a můj muž mě od počítače bavil vtípky.
Když mi došel entl, sáhla jsem do zásob gum.
Předstřižený obdélník na roušku jsem po bocích nedošila až ke kraji,
vznikl tak "tunýle"na gumu
a další typ roušky byl na světě.
tentokrát kočička, kolo i Eifelovka stály ...


 

Sovičky

21. března 2020 v 16:54 | Chudobka |  Kaleidoskop dní
Na blogu Tak trochu vyzobaná slunečnice jsem narazila na zajímavou výzvu. nebylo třeba dlouh´ho rozmýšlení, abych se zapojila. Moje takříkajíc nahodilá sbírka není sice moc velká, ale je to moje srdeční záležitost. Sovičky. Některé jsem dostala, některé jsem si koupila sama.


Celé to začalo mou háčkovanou letkou soviček pro holky z Ženského klubu,
máme 2x ročně klubová setkání, kde si vyměňujeme malé pozornosti.
Hned se rozletěly, ani jedna nezůstala.
Dělají radost a to je dobře.



V obýváku se usadily dvě soviččí svíčky,
pozornosti k dárkům, co jsem dostala



Když kliknete na tuhle nádhernou sovu z vosku,
dozvíte se, odkud ji mám.
Moc si jí vážím.



Šla jsem do kuchyňských potřeb a takhle to dopadlo.
Obě dvě kachle jsem si prostě musela koupit
Kulatou mám v obýváku.
Hranatou v pokojíčku.


A pak jsem dostla k narozeninám dva hrnečky se stejně vytvořeným motivem sov.
Oba dva mám v práci.
V jednom si dělám kafíčko,
v druhém mám propisky, fixy a nůžky,
po razítku druhé nezbytnosti sestřiček...


Porcelánová sovička, drobnůstka k narozeninám, se usadila mezi hrnečky z cest.



Tahle dřevěná sovička našla své místo kousek vedle,
hlídá manželovy skleněné půllitry z cest.
Odkud přiletěla nevím, dostala jsem ji.



Toto bude asi výr, rošťárna mu kouká z očí.
Usadil se vedle sovičky u krýglů.
A mám takový pocit, že ji dostal manžel.



Kamarádka Lenka, spolužačka ze základky mi dala k narozeninám tuto velkou sovu.
Je lehulinká, jako z papíru.



Tuhle mi dovezla jen tak pro radost synova sličná slečna.



Jednou mi přišel takový tlustý dopis od kamarádky Janky
V něm krom krásného psaní i dvě sovičky.
Jedna má svůj domov na kabelce.



Druhou sovičku, vlastně spíš její hlavičku, nosím na krku.
Přiletěly jen tak pro radost
Mám je moc ráda, stejně jako Janku.



Měla jsem narozeniny.
Peťulka a Matty mi dalli tuhle zástěru.
Přímo v práci.



Musela jsem ji hned obléct a vyfotit se s nimi.
Hned se mi ten den začínal líp.



Zástěra je pořád v dobrém stavu, ale tahle chňapka už dosloužila.
Používá ji hlavně můj muž.
Co myslíte, vyhodím ji?


Tak a to je celá moje sbírka soviček.
Mám je moc ráda.



Moje dovolená

17. března 2020 v 18:22 | CHudobka1970 |  Téma týdne
Zvala jsem si dovolenou, protože mi kamarádka Zdenička naježila pod stromeček lístky na Vaška Neckáře. V tom samém týdnu mě čekala preventivní prohlídka na zubním. Za pár dnů nato jsem byla objednaná na kontrolu k internistovi i s odběry krve (ty jsem si nechala udělat týden předem) no a ke konci své dovolené mě čekal muzikál Galileo. Asi je vám všem jasno, že vůbec nic, až na ty odběry krve, se nekonalo. České dráhy i Leo expres mi vrátil jízdné, ještě budu usilovat o peníze za nocleh v Praze, bohužel jsem nechtíc zvolila agenturu místo hotelu a odklikla jsem nevratnou rezervaci...

Mám tedy dovolenou. Měla bych být v práci, protože jsem zdravotní sestra. Podle nařízení vlády bych měla dovolenou přerušit a nastoupit do práce. V pondělí brzy ráno jsem žhavila telefon a psala své nadřízené, co mám dělat. Obratem mi odpověeěla, že mám dál čerpat svou loňskou dovolenou, ale zároveň být připravena, že kdyby něco, tak se mi ozve.
Chtěla jsem se tedy pustit do šití roušek, podle návodu z FB sítě. Prohrabala jsem jednu z taburetek a našla balněnou látku, co jsem kdysi v pravěku měla na šití polštářků a kapsářů pro kluky do školy...

Dostala jsem se do fáze sešití dvojité roušky.
Při prožehlení sešité části najednou mašina začala sama šít.
Zkontrolovala jsem pedál, ale ona po spuštění opět začala sama, beze mě, šít.
A bylo to v háji zeleném...

Pak zazvonil zvonek. Čekala jsem zásilku. Před 3 týdny mi učarovala jedna moc hezká kabelka. Tak jsem si ji předplatila a Česká pošta mi ji včera přivezla až do domu...

Je to koženka s látkou nahoře.
Už se těším, až ji provětrám.
Zatím ji chráním před virem...


Pokochala jsem se s kabelkou a znovu vlezla na FB. Byl plný návodů, jak na roušky. U spousty z nich bylo napsáno, že je povolené je šířit dál. Pár jsem jich pořádně prohlídla...

Tímto způsobem jsem si dnes ráno udělala roušku a šla do drogerie a taky vyzvednout si léky na tlak.


Tohle se mi moc líbilo.
V Hradci Králové vyrostl přes noc rouškovník.
Těm švadlenkám Madlenkám by měli pozlatit ruce.



A protože háčkuji, oslovila mě i tahleta rouška...
Není to moje výroba.
Je ze 100% bavlny, takže je možné ji vyvařit
Ta paní, co ji uháčkoval, si dovnitř vložila netkanou textilii...


Stačí nechat uschnout i vlhčený kapesník a pár stehy ho přichytit.


Tohle je její rukou psaný návod.


A tenhle návod letěl napříč FB.
Křížek je krátký sloupek
Velké tiskací I je dlouhý sloupek
Jednou přertlé I je dvakrát nahozený dlouhý sloupek.


Tohle našel na FB můj muž.



A takovéhle roušky mi vyrobila kamarádka Jana,
když jsem si postěžovala, že mi odešla mašina.
Dala mi je dneska dopoledne, jela do práce, sama měla roušku, já taky.
Ušila mi 4, i pro manžela, syna jeho sličnou slečnu.



A takhle se připravolala do práce jedna moc prima sestřička.


Tak tohle mě dnes dopoledne rozesmálo...
Paní na FB psala, že to mělo okamžitý účinek a ony dámy se rozešly..




No a tahle výzva zdravotníků se dotkla mého srdíčka.



Foto jsem si půjčila z FB
Text dole jsem zkopíroval tak jak byl...
Přátelé, když to "pípne" musime si co nejrychleji obléci infekční set. Je to kombinéza, speciální návleky na boty, dvoje rukavice, respirátor, brýle a všechny přechody se utěsnění páskou. Komunikační techniku zabalíme do zvláštních sáčků. Jsme připraveni vyrazit. Když skončí naše péče o pacienta, tak se jedeme dekontaminovat. Otevřeme všechny skříňky v sanitce, rozložíme použitou techniku a dáme dezinfekční přístroj který provádí dekontaminování sanitky. My se jdeme ze všeho svléknout a dezinfikovat. Oblečeme si čistou uniformu, přebereme novou sanitku a jsme připraveni začít celý proces znovu, protože to je naše práce... Je pro vás opravdu tak těžké a únavné vzít si když jdete ven roušku? Děkujeme 😉


Takhle hezky po kupě mi to nabídl FB.
Jen bych dodala, že úplně každá, i minimální ochrana, má svůj smysl.


Naprosto všichni bychom měli dodržovat nařízení vlády.
Vycházet ven jen do práce, na nákup, do lékárny.
Pokud jdeme ven, jenom s rouškou, byť nedostatečnbou, rukavicemi a pokud možno i brýlemi.
Vynechat společenské návštěvy v rodině i mimo ni.
Zabezpečit starší lidi tak, aby nemuseli do obchodů.
Být ohleduplní k druhým lidem,
nabídnout pomoc...
Uvědomit si, že hujerství typu já to zvládnu bez všech opatření,
mě se nemůže nic stát,
může někomu velice vážně ohrozit život.





 


Egypt - nakupujeme dárečky

12. března 2020 v 19:08 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Středa 12.6.
Dnes jsme poslední celý den u vody. Ráno byl zase aqua erobik. Vtipných hlášek při špatném překladu z angličtiny bylo opět spousta. Samotné cvičení bylo spíš skupinové a taky soutěživé...kdy vydrží dýl, kdo udělá víc...prostě velice nenáročné tělesné cviky proložené lavinami smíchu a veselí.

Po oběde jsme si dali Tequila sunrise drink a vydali se na nákupy.
Ne, nebylo to v této restauraci, tam až podvečerních hodin bylo prázdno.
Drželi poctivou siestu...



Pemzu nabízel snad úplně každý obchůdek
Honzíka tam nejspíš mají opravdu rádi



Obchůdky



Ty obrovské dřevěné kočky se mi strašně líbily.
V našem malém bytečku na ně bohužel není místo



Nádherné lampičky, co říkáte?



Typicky Egyptské výjevy na papyru



Papyry to byly velké a malby kásně barevné



A tyhle navíc ve tmě svítily



Tahle kočka teda ale byla parádní
Je to papyrus v rámečku připravený rovnou na zeď




Dárečky hezky pohromadě. Udělali jsme obchodníkovi s tričkama slušnou tržbu, dostali jsme po smlouvání ještě slevu. Bohužel nebral platební karty, jen hotovost. Domluvili jsme se, že si trička vyzvedneme až cestou z večeře. Vůbec mu to nevadilo. Když jsme odcházeli, ptal se kdy letíme domů. Můj muž řekl, že zítra, to má narozeniny (to jako já) A ten prodavač mi dal jako dátek nádhernou lehulinkou šálu. Byla jsem z toho naměkko...




Tohle je moje tričko.
Je na něm spousta tvorů, které dohromady tvoří potápěče.
Krab, želva, rejnok, delfín, barakuda,žralok, žralok kladivoun, rak a víc nevím.
Našli jste ještě nějakého toho živočicha?



Tahle rybička si dokonale podmanila mého muže, tudíž tričko je jeho.
Je to perutýn.



Klukům a sličné slečně jsme dovezli variace na tohle tričko.



Nedala jsem pokoj, dokud jsem si nevybrala magnetku na plynový kotel.
Ledničku totiž máme vestavěnou.
Chtěla jsem skarabea, ale ten nebyl na magnetce ani v jednom obchodu.



Černý čaj pro kamarádku



No a tohle jsou směsi čajů pro babičku.
Vonělo to velmi silně, když to bylo dohromady nachystané do kufru...





Nový klub

6. března 2020 v 14:00 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Možná jste si všimli nové ikonky na mém blogu. Když na ni kliknete, dostanete se na stránky nového blogerského klubu. Založila ho Jitka.

Je na stránkách blogspotu, kam se mnozí z vás po nedávné klamavé zprávě o konci blogu.cz přemístili. Také tam mám svůj blog. Je zaměřený jen a pouze na ruční práce. Na nic jiného. Chci mít všechny svoje dílka na jednom místečku.



Blogspot nemá tak jako Blog.cz žádnou titulní stránku ani autorský klub a už vůbec nevyhlašuje žádná témata týdne. Když tam máte blog, je potřeba někde na internetu dát echo, že jste vydali nový článek. Myslím, že většina to dělá přes bloglovin nebo využívá FB síť. No a Jitku napadlo, založit klub. Co nabízí?
  • Tím asi nejzajímavějším pro většinu z vás bude prezentace vašich nejnovějších článků a to dokonce v členění dle kategorie blogu.
  • Možnost nalézat nové blogery a blogy podle toho, co vás zajímá.
  • Můžete se sami podílet na tvorbě obsahu klubového blogu - podmínkou je mít založený účet na bloggeru (blog tu mít nemusíte).
  • Klub dává možnost svým členům propagovat jak samostatným příspěvkem, tak ve zvláštním boxíku na tomto blogu své vlastní soutěže, projekty, případně další aktivity - věřím, že blog bude hojně navštěvovaný a tudíž je tu uvidí spousta lidí.
  • Klubový blog bez reklam (alespoň prozatím - o případné změně bychom vedli diskuzi).

Prozatím má klub tyto členy:

Jitčiny blogy:

Mě, tedy Chudobku1970 a můj druhý blog Chudobku .
Janku a její blog Mé radosti
Na kresbu zaměřený Starling art blog.
Tlusťjochův blog Sebrané mesydže
Trimalinin blog plný zajímavých fotografií.
Valin s blogem plným textů i grafiky.
Wendy a její Svět podle Dandíka.

Bylo by strašně fajn, kdybyste se zapojili také. Čím víc členů bude klub mít, tím líp bude fungovat. Mrkněte se na nás a rozšiřte naše řady. Moc se na vás včšichni těšíme.
PS: V klubu se můžeme scházet jak je nám libo, tady neplatí žádný zákaz návštěv kvůli rožšíření koronaviru Usmívající se



Desatero plusů

26. února 2020 v 20:48 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Nejsem věřící, alespoň ne v tom pravém, náboženském, slova smyslu. Přesto by se dalo říct, že mám své desatero. Udržuje mě při zdravém rozumu. Umožňuje mi odpočinout si, podívat se na věc z jiné strany, mít radost i z drobností.
1.) Věřím
Věřím v dobro. Věřím v sama sebe. Dalo mi hodně práce, než jsem se to naučila. Nebylo to vůbec snadné. Cesta k sebelásce byla hodně slzavá. Nikdy jsem neoplývala přílišnou sebedůvěrou. Snad jen v práci jsem si víc věřila a věřím. Něco umím a umím to prodat tak, abych druhým pomohla. Pomalu, někdy bolestně, jsem dospívala v manželství. Kluci mě potřebovali. Snažila jsem se ze sebe vydat to nejlepší a vychovat je jak nejlíp umím. Abych se nikdy nemusela za svoje činy stydět. Děti téměř vždycky kopírují chování svých rodičů. V tom dobrém i v tom špatném. Dnes už vím, co znamená okřídlené: malé děti, malé problémy, velké děti, velké problémy...
2.) Pomáhám
Je hodně lidí, kteří potřebují pomoc. Mám ráda svou práci. Ošetřovatelství se stalo mým denním chlebem. Dokážu být empatická. Moc dobře vím, že slova někdy zmůžou víc než léky. Pokud mě zaujme nějaký příběh, na jehož konci je žádost o finanční pomoc, nejsem lakomá. Snažím se staré věci nevyhazovat, ale dávat do sběrných kontejnerů charity. Staré řčení říká pomož a bude ti pomoženo. Na to ovšem nespoléhám. Pomáhám proto, že to tak cítím. Někdy stačí jen málo, pustit sednout někoho v pouličce, přidržet dveře mamince s dítětem v náručí, pustit před sebe k pokladně človíčka s jednou věcí k zaplacení, zablikat světly aby auto z boční ulice mohlo vyjet...
3.) Rodina
Dřív jsem občas byla raději v práci než doma s manželem. Tam jsem měla pocit, že to, co dělám, dělat umím a má to smysl. Časem jsem se naučila mít se víc ráda. Teď rději trávím víkendy s mužem než v práci. Je mi fuk, že mám to menší výplatu. Rodina je pro mě na prvním místě. Život mě i mého manžela tvrdě poučil o tom, jak se během jedné minuty dokáže otočit proti nám. Jsem vděčná, za každou chvilku strávenou se svými syny. Letos budu mít kulatiny. Pozvala jsem na ně i dvě sestřenice z tátovy strany. Nechci, abychom se scházeli jenom na pohřbech. Chci, aby je blíž poznali i kluci.
4.) Přátelství
Moc přátel s velkým P nemám. Zato vím, že se na ně můžu kdykoliv obrátit a že mi pomůžou. A oni taky vědí, že jsem tu pro ně. S Janou a Lenkou jsem vyrůstala. Půjčovaly jsme si oblečení. Vozily sousedovic miminka v kočárku. Chodily spolu na zábavy, pak i na svatby. Loni mě a mého muže obě pozvali do rodiny na oslavu kulatin. Letos v červnu jim to oplatím.
Zdenču mi poslalo samo nebe. Znaly jsme se už dřív, ale teprve vážná nemoc mi otevřela oči, abych konečně uviděla svého anděla střážného. Držela mě nad vodou. Díky ní jsem to všechno snášela líp. Chodily jsme spolu na obědy nebo večeře, do kina nebo jen tak na nákupy.
No a bývalý kolega Štefan mi zachránil manželství. Můj muž na něj nejspíš žárlil. Začal se chovat mnohem líp. Díky Štefanově lásce k přítelkyni jsem viděla, jak se může chlap hezky chovat k ženě. Choval se hezky i ke mě. Bral mě takovou, jaká jsem. Strašně dobře se nám spolu pracovalo. Jeli jsme na jedné vlně. Občas jsme si spolu zašli na večeři. Skoro vždycky i se Zdenčou. Už víc než rok jsem se se Štefanem neviděla. Občas mi písne sms a to je všechno. Vstoupil mi do života, aby mi ho rozsvítil.
5.) Hudba
Hudba je mou součástí. Mám ráda vážnou hudbu, lidové písničky, rock, country, pop... Písničky se mnou jdou od malička. Neprožiju bez ní ani jediný den. Lásku k hudbě mi vštěpoval táta. Hodně mi zpíval, třeba když jsme spolu jeli autem. Jako malá holka jsem znala spustu lidovek a táborových písniček. Hudba odráží mé emoce. Je mi smustno, pustím si rockový ploužák. Je mi veselo, poslouchám nějakou momentální pecku a tančím při tom. Píšu, pustím si instrumentální skladby.
6.) Četba
Když čtu, dokážu se do příběhu vžít. Jako bych se dívala na film. Jsem schopná sedět nad knihou třeba do dvou do rána. Lásku ke knihám mi předala moje máma. Milovala červenou knihovnu.
Na základce jsem díky čtení uměla pravodpis. Prostě jsem viděla, jak to má vypadat. Moje slovní zásoba taky nebyla k zahození, velice snadno jsem se dostala k jádru pudla. S léty je to bohužel tak trochu horší, občas musím vhodná slova hodně hledat...
Když čtu, jsem odstřižená od reality. Jsem v příběhu a unikám před hádkami a jinými radostmi manželského života. Párkrát jsem si dokonce četla místo obligátní bolesti hlavy... Čtou i mí synové. Ne tolik, jako v pubertě, ale čtou. Ten mladší si přál jako dárek herní knihu, jejíž příběh si dotváří pomocí aplikace v mobilu.
7.) Vyrábím
Když byli kluci malí, pletla jsem jim svetry s oblíbenými obrázky. Každoročně háčkuji hračky na vánoční charitativní akci pořádanou FB skupinkou. Posílám vánoční dárečky pro postižené děti, pro seniory do domova důchodců. Také háčkuji chobotničky pro nedonošená miminka. Nějaké hračky se mi podaří prodat, ale víc jich rozdám. Umím to s frivolitkovou jehlou. Vytvořila jsem s ní spoustu záložek do knih a přívěsků. Baví mě i vyšívání, falešný patchwork ze stužek a špendlíků nebo třeba papírové 3D origami. Občas mám pocit, že jsem se narodila ve špatném století. Ale když si sednu a začnu tvořit, všechno ostatní jde stranou. Počítám oka, značím si řady, prostě mám v hlavě jen tu jedinou věc, kterou vyrábím. Když se mi nedaří, začínám znova a znova. Chci, aby byla perfektní. Aby udělala radost.
8.) Jízda na kole
Už na základce jsem jezdila na skládačce okruh Kelčice, Všesovice, Výšovice několikrát týdně. Na volejbalové tréninky
do Otaslavic jsem také jezdila na kole. Kluci s úsměvem vzpomínají na výlet Prostějov - Machocha (a zpět), jak jsem slzavě stávkovala hned cestou tam, na Drahanském kopci. S manželem bereme na tuzemskou dovolenou obě naše kola a podnikáme cyklovýjezdy. Když sednu na kolo, pustím si hudbu, je mi fajn. Vyčistím si hlavu. Utřídím své myšlenky. Vychladnu. Při tom všem dělám něco málo pro svou kondici.Trocha péče o stárnoucí tělo vůbec není k zahození.
9.) Fotím
Pokouším se zastavit čas objektivem foťáku. Památka na to, jak jsme vyrůstali je dnes už úsměvná. Zachytit krásu a jedinečnost okamžiku je umění. Učím se a baví mě to. Jsem žena, takže se ráda pochlubím svými fotkami. Mezi těmi stovkami záběrů se mi jich několik opravdu povedlo. Ráda se probírám starými fotkami a vzpomínám. Nejde žít bez minulosti. Vzpomínky nás utvářejí. Můžeme se z nich poučit. Zachytím prchavý okamžik pro sebe, pro své děti, pro jejich děti. Jednou vezmou fotku do ruky a pokusí se vzpomenout...
10.) Píšu
Sdílená radost, dvaojnásobná radost. Sdílená bolest, poloviční bolest. Když to mám černé na bílém, je to definitivní. Přečtu si to, pojmenuju to a najednou už vím. Tady na blogu mám i odezvu. Když mám bolístku, vypíšu se z ní a vy mi nastavíte zrcadlo. Psaní mě vždycky bavilo. Slohové práce mi nikdy nedělaly problém. Moje fantazie mi při tom hodně pomáhala. Jako správná puberťačka jsem si psala deníček. Psala jsem si dopisy s kamarádkou Magdou. Jezdily jsme spolu na pionýrské tábory. Pak se naše cesty rozdělily. Psala jsem taky s Tomášem, svou první láskou. On mi posílal dopisy na internát. Samozřejmě, že jsem si psala i se svým budoucím manželem. On mi také psal na intr. Jeden by nevěřil, jaký to byl romantický kluk. Nedávno jsem našla pár láskyplných dopisů mámy a táty. Je to můj malý poklad.

Něžná soutěž

24. února 2020 v 12:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Naše televize patří mezi ty "chytré". Je napojena na internet. Má jednu velkou chybu. Ovladač se občas nepřipojí s tv a musíme ji ovládat pomocí aplikace ve stejně chytrém mobilu. Jde to o hodně hůř, než ovladačem. Připojení k netu má naopak své výhody. Nějaký nový prijímač na DVB-TV nás vlastně nezajímá. Máme to automaticky. Navic se díky tv aplikaci Lepší TV můžeme dívat na filmy i pozpátku nebo si je dopředu nahrát. Funguje i nahrávání seriálů. Třeba i takového, jako je u nás úplně nový formát soutěže , vysílaný na ČT 1 - Peče celá země. Originální britská verze se jmenujen The Great British Bake Off.
Když jsem poprvé slyšela o této novince, řekla jsem si, že to nespíš bude něco jako Master Chef Česko. Snažící se soutěžící odrovná příliš přísná, útočná, až arogantní porota. Řekla jsem si, nahraju si první díl a pak se rozhodnu, jestli budu pečení sledovat dál. Vaření mě moc nebaví, ale pečení ano. Je fakt, že pokaždé se mi to nepovede, ale stejně...
Po shlédnutí prvního dílu jsem se zaháčkovala. Oba moderátoři mají ode mě veliký palec nahoru. A oba porotci také. Jsou vlídní i přísní zároveň. V žádném případě však nejsou arogantní. A soutěžící? V prvním díle se jich za pracovní plochu postavilo 12. Už zůstali jenom 4. Anička, která bojuje a anorexií. Kadeřník Jenda, který občas zbytečně propadá panice. Pavlínka, která doma peče pro svou milovanou rodinku téměř denně. A dobrá duše Petra, ochotná vždycky poradit a pomoct. Celou soutěží se nese takový dobrý duch spolupráce mezi soutěžícími. Ne rivalita, ale kolegialita. Spojuje je radost z pečení. Během rozhovorů vyšlo najevo, že tu vznikla nová přátelství.
To je důvod, proč se mi Peče celá země tak líbí.



Chudobčiny 3 x 3

22. února 2020 v 18:19 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Ráda chodím na blog U blondýny. V tomhle článku reagovala na výzvu od Dáši z blogu Cestou necestou. Výzva zněla ukázat tři fotky ze třů různých témat. Tak jsem to vyzkošela také...
3 x z mého háčku
Andělky
Chobotnička
Panenka
3 x ze srazu veteránů
Náměstí se zaplnilo naleštěnými autoveterány
Rikša
Fantomasovo vozítko?
3 x podvodní svět
Pruhovaná rybička
Korál zblízka
Ale to je mi zvláštní úlovek....

Budík

19. února 2020 v 10:57 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Kolegyňka z práce chtěla pro svého synka budíka, tak jsem prohledala internet a jednoho, co se mi líbil našla. Návod sice nebyl v češtině, ale dal se pochopit. Pustila jsem se do díla...

Originál, podle nějž jsem pracovala


Jedna placka...



Dvě placky...




Ciferník




Levá a pravá ruka




Dvě nožičky...




Jablíčko se stopkou




Fosforově jedovatý červíček...




A tady je v celé své kráse




A ještě jednou :-)

Kolegyňka říká, že budíček jede,
malý s ním i spinká...



Přečteno

16. února 2020 v 10:36 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Pokouším se nějak utřídit přečtené knihy. Respektive jejich seznamy.
Když kliknete na obrázky, dostanete se na seznamy přečtených knih v danéím roce




Kam dál

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.