Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Všechno je tak, jak má být.

Dnes v 20:49 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Být hodná na mámu a neodmlouvat jí i když s ní právě nesouhlasím.
Být vlídnější k tátovi i když zrovna nemá svou veselou náladu.
Víc se věnovat manželovi mezi směnami v práci, žít víc s ním, ne vedle něj.
Dát víc času synům, lépe jim naslouchat.
Dělat víc věcí dohromady, ve čtyřech, jako rodina.
To je jen pár základních věcí, které bych změnila, kdybych měla možnost udělat to. Jenže to nejde. Žádné kdyby se vrátil čas neexistuje. Dělám chyby. A kdo ne? Někdy se z nich poučím, někdy jsem hodně dlouho nepoučitelná. Párkrát se mi moje paličatost vymstila. Tvrdý pád hodně dlouho bolel... Ale byla to zkušenost, která mě posunula z místa. Už delší čas se vědomě pokouším nedělat kopance. Jenže když ono to nejde. Nějaký chytrý pán kdysi dávno řekl, že chybovat je lidské...
Každý z nás má jen jednu jedinou šanci prožít svůj život.
Snažme se ji proto nepromarnit.
Není to snadné.
Ale je to krásné.

 

Pohled z Moskvy

Čtvrtek v 13:39 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Na titulce se objevil zajímavý cestovatelský blog. Už na první pohled se mi zalíbil. Mrkla jsem na něj a zapojila se do avizované soutěže. Co kdyby se štěstí unavilo? Jasně, že vyhrál někdo jiný. No co už, neštěstí ve hře, štěstí v lásce...Navíc mi autorka mejlem oznámila, že děkuje za účast v soutěži. To se mi líbilo. Sem tam jsem se na blog mrkla a začetla se. Na pak přišla další soutěž. O pohledy z Ruska. Protože jsem soutěživý typ, opět jsem to prubla. A stal se takový maličký zázrak. Jsem jedním šťastných výherců. Opět jsem se tuhle radostnou zprávičku dověděla z mejlu. Vklouzla jsem tedy na onen cestovatelský blog a kochala se krátkým videem . Po nějakém čase mi přišel mejl s podrobným vysvětlením ohledně zaslaného pohledu. No a dnes jsem ho našla ve schránce.

Nádherná architektura


S dovolení jsem uravila svou adresu.
Moc se mi líbí azbukou napsaný nadpis: Privjet! - pozdrav

Mám radost z tohoto pohledu.
Děkuji ti za něj milá hruštičko.


Narozky a rozloučení

Středa v 20:05 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Slavily se narozky. A to hned čtvery. U Zdenči na zahradě. Bylo nás tam celkem šest. Každá přispěla nějakou tou dobrotou. Zdenča udělala na ohni dobroučké masíčko s grilovanou zeleninou a několika druhy domácích dipů. Po dobrém jídle přišla k chuti vynikající brazilská kávička s kouskem mrkvového dortu. Popíjely jsme sudové vínko a k němu domácí sýrové tyčinky. Odpoledne plné dobré nálady se protáhlo do pozdních večerních hodin. Domů jsem se dostala až někdy k půlnoci. Trochu ovíněná, hodně šťastná a taky dojatá. Se všemi dárky jsme si poctivě lámaly hlavy. Bylo fajn vidět, když jsme se trefily. A u mě to byl zásah přímo do černého:

Přáníčko mě přímo rozchechtalo.
On ten dortík je totiž na pérku nebo vlastně na...



Moje radost z bavlnek...



Krabička první pomoci...



Tuhle veselou recesi jsme dostaly včechny čtyři.
Ochutnávka pramenů z lázní Skalka.
Jůlinka voní po zkažených vajíčkách...



Málem jsem se dojetím rozbrečela.
Nechaly udělat fotky na památku.
Ta velká je z loňských vánoc,
ty malé jsou momentky z mobilu...



Jednou jedinkrát jsem se zmínila o skupině Abraxas, jejich albu Box a písničce Nekonečný boogie. Tohle je něco tak moc krásného a to nemám na mysli LP Box ...

Po oslavě narozenin jsem ještě odsloužila pár služeb ve staré práci. Týden před mým odchodem staniční sestra nastupovala čtrnáctidenní dovolenou. Známe se skoro dvacet let. Neřekla ani slovo na rozloučenou. Od podání mé výpovědi se ke mě chovala tak trošku jinak, řečeno velice obezřetně. Ona se celkově za poslední pár let hodně změnila. Svým postojem docela dost přispěla k mému rozhodnutí odejít. Mrzelo mě, že mi nic neřekla a odešla stlát na pokoje. Chtěla jsem se jít rozloučit aspoň já, ale holky mě od toho odradily.
Pár dnů nato jsme sloužily s naším doktorem, traumatologem. V průběhu směny se za mnou přišel rozloučit a popřál mi hodně štěstí. Musel si vysledovat, kdy jsem v práci. Po této službě odjížděl na dovolenou do Chorvatska.
Den před svou poslední službou jsem na oddělení navezla občerstvení na rozloučenou. Nějaké drobné cukroví a kanapky - takové mini obloženky na kolečku z bagetky. To už bylo naše a otropedické oddělení spojené do jednoho (v prázdninovém provoze). Staniční z ortopky a vrchní se přišly rozloučit. Bála jsem se, že budu brečet, ale řeč vrchní sestry mě málem rozesmála. Popřála mi hodně úspěchů na dialýze a kdyby se mi tam nelíbilo, můžu se kdykoliv vrátit. Taky dodala, že moji staniční prý hrozně mrzelo, že se se mnou nestihla rozloučit ... Prosila mě (vrchní), jestli bych za ní (za staniční) nepřišla, až se vrátí z dovolené, aby se mohla rozloučit... Zvláštní přání. V domě mobilní komunikace stačilo zmáčknout zelené sluchátko u mého jména nebo poslat sms. Koneckonců nejela do zahraničí, ale jen na chatu.

Od holek z oddělení jsem dostala peníze v obálce a tuhle krásku.
Je nádherně vybarvená.

No a potom přišla moje poslední noční. Od holky, co ji se mnou sloužila jsem dostala voňavou vázičku. Nikdy jsme si nebyly nějak moc blízké. Ona přiznala, že jí budu chybět. Nečekala jsem to.
Celé to seskládala sama. O to víc si toho cením.
Zkusila jsemto vyfotit na tmavém i na světlém podkladě.

To už jsem byla hooodně naměkko. Co přišlo pak, mě dostalo na kolena. Holky a kluk, kteří mě brali se vším všudy, se na mě složili ještě jednou a nechali udělat nádherný dárek na památku. Ta osůbka, která na tento nápad přišla, mě asi musí mít opravdu ráda. Když jsem dátek vytahovala z krabice, vyschlo mi v puse. Nebyla jsem schopna říct nic kloudného. Jen jsem opakovala pořád dokola: to je krásny, to je nádherny, to só sovy...

Vyfotit to nebylo jednoduché.
Tahle fotka se mi podruhé už nepovedla...



Na první číši sova sedí.



Na druhé číši sova letí.



Kolem dokola jsou jména,
která jsou pro mě symbolem přátelství...



Sovy jsou prý mým příběhem.
Nejdřív se usadila, aby po čase roztáhla křídla a vzlétla...



Nádherná práce.


 


Dárek

11. července 2017 v 11:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Můj muž už je víc než měsíc v novém zaměstnání. V tom původním byl mimo jiné problém s vybíráním dovolené. Dostat 14 dnů v kuse byl jen obtížně splnitelný sen. Pokud se uskutečnit, stálo to moře dohadování. Ale jak už to tak bývá, na oplátku se dostal do bezva kolektivu. Odcházet odtud nebylo snadné. Jenže se mu naskytla příležitost a on ji prostě chytil za pačesy. Spolupracovníci se s ním rozloučili po chlapsku, byť většina z nich byly ženy. Dostal hezký dáreček.

Dárek je to tekutý....



Součástí dárkového balení je i sklenička...



Už víte?



Trochu jiný úhel pohledu a je vidět správný tvar skleničky.



Tady je část názvu onoho prý lahodného bourbonu...



Stačí pohled shora a už víte, co je to mok...



Tak tohle mu rozhodně upíjet nebudu ...



Líbí se mi ta krabice.



Tihle pánové za to můžou, celý Beamovic klan...


Mírné, nasládlé aroma s podílem dubu , vanilky, karamelu a hnědého cukru.
Lehká chuť ořechu hodící se i do míchaných nápojů.
Tak na zdravíčko :-)


Co jsou zač?

7. července 2017 v 8:21 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Nějaké vysoké květiny mi vyrostly v předzahrádce na domečku. Co jsou zač? Listy na pevném stonku mají svěže zelenou barvičku. Tu já můžu. Vlastně na ní ulítávám. Spousta nalitých poupat ne a ne rozkvést. Dráží mou zvědavost až na samý okraj. Vůbec mě nenapadlo vyfotit je a protáhnout internetem. Pořád jsem kolem těch zvláštních rostin chodila, těšila se jak asi vykvetou a dumala, co to bude za druh. V hlavě mi vrtalo, jak se tam vlastně dostaly? Až jsem se konečně dočkala...

Nádherné oranžové květy lilie mi udělaly obrovskou radost.


Čekala jsem je na zahradě...


...a ony zatím vykvetly před domem...


Nemohla jsem se té nádhery nabažit.


Nenosím s sebou foťák, takže musel stačit mobil.
Nešlo odjet domů, aniž bych si je vyfotila na památku.
Odkdypak jsem tak roztržitá?












Pro Ježurku

30. června 2017 v 21:57 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Milá Ježurko,
posílám ti pár vtípků. Říká se přece, že úsměv léčí. Až budeš mít chuť, třeba ti vylepší náladu. Moc ti držím pěstičky, aby se všechno v dobré obrátilo.

Ježek
Sloni sehnali pytlík marihuany.
Celí nedočkaví ho otevřou a jeden zklamaně povídá:
"Frajeři, jsme v háji, páč nemáme prsty. Jak si ubalíme brčko?"
Tak poprosili ježka, ať jim ta brka umotá...
Za půl hodinky se ježek přikutálí, vychechtaný, nohama vzhůru a po mařeně ani vidu.
"Ježku, kde je naše tráva?!"
Ježek jen pootevře oči a říká:
"Táhněte do prčic, šedý mraky, chci se opalovat!"

Ptáček
Srazí se motorář na silnici s ptáčkem.
Chudinka ptáček spadne na zem, ale jeste neni mrtvý.
Motorkářovi se ho zželí, opatrně ho odveze domů. Tam ho položi do klece, rozdrolí mu chleba, do misky naleje vodu a čeká, jestli se uzdravi.
Ptáček se za několik hodin opravdu probere. Rozhlédne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu. V tom mu vsechno dojde, a říká:
"Ty vole, já ho zabil!"

Blecha
Jsou dvě blechy na půlce zadku a ta jedna povídá té druhé:
"Hele, jestli to nepřeskočíme, tak jsme v prdeli!"

Kohout
Proč si kohout spokojeně kokrhá?
Protože má spoustu žen a žádnou tchýni...

Kohout podruhé
Slepice snese sedmikilové vejce . To vzbudí zájem médií. Novináři se ptají kohouta:
"Budete se snažit o další, větší?"
"Ne!", odpoví naštvaně kohout, "rozbiju pštrosovi držku!"

Kohout potřetí
Každé ráno vchází kohout pyšně do kurníku. Něžně políbí devět slepic, ale destáté vytrhne jedno pírko. Tak to jde den za dnem. Po dvou týdnech toho má desátá slepice dost. Postaví se kohoutovi do cesty a zlostně na něj křičí"
" Každé ráno políbíš mých devět kolegyň, ale mě pokaždé vytrhneš jedno pírko! Co to má znamenat?"
Kohout jí zašeptá do ucha:
"Tebe chci vidět nahou, bejby..."



Obavy z toho, co bude

29. června 2017 v 7:48 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Co mě a mému srdci nejbližší čeká a nemine? Tak to netuším. Věřím v dobro, proto doufám, že nás v blízké budoucnosti nečeká nic hrozného. Jenže i přesto mám obavy. Snad nejvíc se bojím o své dospělé děti. Momentálně víc o staršího syna. Bude se stěhovat se svou slečnou do Zlína. Dostala na vytouženou vysokou. Moc jí to přeju. Ona bude hlavně studovat, možná vylepší společný rozpočet nějakou tou kačkou z brigády. Ale syn si musí najít práci. Doufám, že se mu to povede. Má jen maturitu bez odborného zaměření a praxi v "třídění" balíků. Nebude to mít snadné. Přítel mě naučil vidět ve všem něco dobrého. Pro oba dva to bude škola života. Začnou spolu žít na novém místě a musejí se o sebe sami postarat. To, z čeho mám obavy, je pro ně výzva. A bonus pro mě? Budu je mít o hodně blíž.
Mladšího syna čeká taky změna. Začne žít se svou slečnou ve společném bytě v Praze. Ona tam bude pracovat. On bude dojíždět do svého původního pracoviště v Jindřichově Hradci. Každý den hodina jízdy tam a hodina zpět. Budu se o něj víc bát. V dnešní době není auto zrovna nejbezpečnější dopravní prostředek, obzvlášť ne na D1. Bonus pozitivity pro mě? Bude v Praze. Stačí sednout na vlak nebo bus a můžu si udělat výlet.
Každý rok mám obavy z manželovy zdravotní budoucnosti. Kontroly na onkologii prozatím dopadly dobře. Moc si přeju, aby to tak zůstalo napořád. Zaťukávám!
Začínám mít bobky z mé nové práce. Jak rychle se naučím nebloudit v areálu nemocnice? Jak mě přijme kolektiv? Jak zvládnu přístroje? Jak ustojím noční směny? Budu mít během denní čas na svačinu a kafe? Jak rychle se naučím orientovat v interním prostředí, já srdcem chirurg? Co když nezapadnu? Spousta otazníků mi létá hlavou. Uvnitř tak nějak tuším, že jsem se rozhodla správně. Že potřebuji zvolnit, zpomalit. Jenže malý červík strachu uvnitř hlavy vrtá a vrtá.
Snažím se myslet pozitivně. Chvilkama se mi to i daří. Jsem vděčná, že se ze svých obav můžu vypsat. Utřídím si myšlenky. Mám kolem sebe kamarádky, které mě nabíjejí pozitivní energií a tak rozbíjejí moje strachy na malé strašáčky. Moje radost z krabice plné bavlnek neměla mezí.
Raduju se z narozeninového dárečku


Hudba a knihy

24. června 2017 v 16:25 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Poslední dobou nějak moc odpočívám. Nastřádaná únava opadává jen velmi pozvolna. Pořád bych jen spala. Když je čas vstávat do práce, mám půlnoc. Když vstávat nemusím, jsem vzhůru už od šesti hodin. Sotva se vzbudím po noční, nastavím si na TV YouTube a dívám se na film nebo si pouštím hudbu podle svého gusta. Pokud nemám nic jiného v plánu, čtu si. Písničky a čtení knih jsou dvě věci, bez nihž si nedokážu představit jediný den. Nikdy bych se jich dobrovolně nevzdala.
Hudba je se mnou spojená, stala se mou součástí. Vnímám ji hlavně pocitově. Nepřemýšlím o obsahu. Buď se mi líbí nebo mi nesedne. Vesměs ji mám spojenou se zážitky. A taky s lidmi. V mobilu mám u hodně kontaktů nastavenou osobní melodii vyznánění. Tohle je manžel, tohle je starší syn a tohle je mladší syn - voják. Za mlada jsem vymetla skoro každou zábavu v okolí. Písničky z oněch protančených nocí zůstaly v mém srdíčku dodnes. Sice v jiném kabátku, ale to vůbec nevadí. Takové "Perly bílé, jak padlý sníh, mizí v dálkách nekonečných...", "Prázdniny ty letos byly fajn...", "To se nevrátí, to se nám už nevrátí...", "Taková ty nejsi, já ti zavolám, kde jsi?..."....to jsou pro mě něco jako "oskarové" písničky. Skoro každý rok se mi poštěstí jít na prima vzpomínkovou akci. Setkáváme se tam se starými známými. Je to pod širákem a je to super:

Hodně ráda chodím do Hudební abecedy na Robčin blog. Člověk se tam dozví spoustu informací ze světa hudby a musí trošku potrápit mozkové závity, aby mohl přidat písničku do abecedy podle stanoveného pravidla na daný týden.
Jestli jednou mou polovinou je hudba, tak druhou je četba. Knihy a já jsme jeden celek. Někdy dočítám jen ze zvědavosti, jak celý příběh dopadne. Ale daleko častěji se ponořím do děje a stávám se jeho součástí. Kamarád mě tak zblbl do TV seriálu Hra o trůny. Prý je to zamilovaná porno-historie. Neodolala jsem a viděla už tři série. Pak jsem v knihovně narazila na knižní předlohu. Knihovnice o ní básnila a já si ji půjčila. Rozhodně je lepší než seriál, ale při čtení je to lepší průměr. Skoro sama mi vklouzla do rukou knížka Danielle Steelové V utajení. Páni, to byla jízda! Četlo se to opravdu jedním dechem. Šla jsem spát hodně pozdě v noci, nešlo se odpoutat...
Písničky a příběhy, tak to jsem já.
Bez nich bych nebyla celá.


Znovu rozkvetly

14. června 2017 v 20:44 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Mám dvě orchidejky. Obě mi letos opět vykvetly. Mám z nich velkou radost. Hodně se jich dotýkám a taky s nima dost mluvím. Jejich krásné květy mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři...

Tahle vykvetla první


Pohled zblízka


A tahle začala kvést o pár dnů později


Má zajímavou barvu


Smržické vandr

6. června 2017 v 8:21 | Chudobka1970 |  Dovolené a výlety
Původně jsme měly jet s kamarádkou samy dvě, jenže zkuste říct manžílkovi, že nechcete aby vám dělal garde. To prostě nejde. Počasí nebylo nic moc. Kdyby nefoukal vítr, bylo by mnohem líp.

Tato knížečka skrývá historii Smržického vandru
a taky mapky s popisy tras.


Mapka s trasami pro horská kola.


No a k ní ještě nezbytný itinerář trasy.


Startovalo se ze Smržic.
Já s manželem jsme tam dojeli na kolech,
kamarádka bydlí kousek dál než my,
dojela s kolem v autě.


Manžel se svým modrým krasavcem na nás čekal u Plumlovské přehrady.


Bacha, jedu....


Pořádně jsem se oblékla.
Stejně mi bylo zima,
Zahřály mě jen výšlapy do kopců a svařák.


Provoz na první kontrole.


Kropmě startu a cíle jsme sbírali razítka ještě na 5 kontrolách.


Můj diplom za ujeté kilometry.
I přes nevlídné počasí se akce vydařila.
Už teď se s kamarádkou těšíme na její podzimní verzi
Smžickou šlapku.

Kam dál

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.