Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Cestička k domovu

21. března 2013 v 21:34 | Renáta |  Kaleidoskop dní
Cestička k domovu, známě se vine, lepší je, krásnější, než všecky jiné...
Tuhle básničku K.V. Raise jsme se na základce učili zpaměti. Moje děti už ne. Není to škoda?
Jezdím k tátovi každý týden, ale pěšky jsem přes dědinu nešla ani nepamatuju. Až dnes.
Náš Citronek (Xara Picaso) potřeboval vyměnit výfuk. Zůstal nad vesnicí v autoopravně a já šla pěšky domů.
Trvalo mi to 10 minut. Do kroku mi v peckách vyhrával Muse.
Chvilku jsem s tátou poseděla v kuchyni. Měl vzpomínavou náladu. Zabrousil do svého dětství. Znovu vozil mléko na voze
s koňským potahem až do města. Půldne tam a půldne zpět. Byl z deseti dětí, rodiče se museli ohánět aby je všechny nasytili a ošatili. Známé vyprávění přerušil telefon ze servisu, auto je hotové...
Cestou zpět jsem si znovu nasadila sluchátka. Tentokrát jsem nepospíchala. Šla jsem vyloženě pomaličku. Hudbu jsem moc nevnímala. Hlavou se mi honily vzpomínky.
V tomhle domě měla mámina kamarádka na chodbě pověšeného drhaného pavouka z lýka a já se tam bála chodit.
O pár desítek mětrů dál jsem se na dvoře fotila s kuřátkama. Bylo to před velikonocema, sluníčko už hřálo a já měla na hlavě slamáček.
Přes dva domy bydlela spolužačka. Dělávaly jsme si společnost cestou na autobus do školy, pokud jsem ovšem vyšla všas. Za kapličkou bydlela mámina teta - Tetina. Už nežije, nedočkala se ani mého prvního syna. Měla jsem je velice ráda. Vykala a onikala jsem jim.


U obchodu, který dnes už není obchodem (ani nevím co tam vlastně za těma zamřížovanýma oknama je), se kdysi stala hrozná nehoda. Náklaďák přejel malou holčičku. Přebíhala silnici kousíček od svého domu.
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Jen o pár domů vedle nepřežily autonehodu matka s dítětem. Její manžel, to přežil a stal se tečem pomluv.
Když jsem procházela kolem mateřské školky, usmívala jsem se. Obrovské barevné pneumatiky z traktora zapuštěné do zeme tam dávno nejsou. Ani kolotoč s dřevěnými sedátky. Dokonce ani žluté kovové průlezky. Ani nevímjak se mi ze vzpomínek vynořily právě ony.
Kousek za školkou jsem potkala kamarádčinu tetu. Pozdravily jsme se a povílady si, jako bychom se rozloučily před pár dny. Přitom jsme se neviděly minimálně 20 let.
První profesionální setkání se smrtí mi přippomněl dům téměř u konce traasy. Tehdy jsem to nesla velice těžce a dlouho jsem se s tím vyrovnávala. Člověk, který mě viděl vyrůstat umíral na oddělení kde jsem začínala coby nezkušená a docela vyplašená devatenáctiletá sestřička.
U bytovek jsem se na chvilku málem zastavila. Není za záclonou moje platonická láska? Není! Žije se svou rodinou v jiné vesnici. Byla jsem do něj blázen. Stačilo zachytit jeho pohled, nebo úsměv a má nástiletá bytost se rozplývala štěstím. On nejspíš ani netušil, že existuju. Můj idol měl bráchy, dvojčata. Dost jsme se spolu kamarádili. Jeden z nich už nežije. Mladý život vyhasl cestou z taneční zábavy. Jeho pohřeb byl, kromě pohřbu mojí mámy, ten nejsmutnější, jaký jsem zažila. Pokaždé, když jdu na hřbitov, zapálím mu svíčku. Stejně jako mámě a Tetině.
Cesta k autoopravně končí. Citronek má nový výfuk, ostřikovače stříkají, světlo u SPZ svítí.
Nasednu a jedu domů. Do svého nového domova, ke svojí rodině, do bytu ve městě.
A kdybych ve světě bůhví kam zašel, tu cestu k domovu, vždycky bych našel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlček Ondřej Vlček Ondřej | E-mail | Web | 31. března 2013 v 13:52 | Reagovat

Zajímavý vzpomínkový článek, opravdu :-| Zajímavé téma :-)

2 Renáta Chudobová Renáta Chudobová | 1. dubna 2013 v 22:13 | Reagovat

[1]: Někdy mě vzpomínka na něco tak moc zahltí, až mám pocit, že to neunesu. Tak jsem to zkusila napsat... 8-O

3 Babeta Babeta | E-mail | Web | 30. května 2013 v 18:25 | Reagovat

Tvůj blog se mi líbí. Piš tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.