close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2013

10. den - popiš svou první lásku a první polibek

20. dubna 2013 v 15:34 | Renáta |  30. denní dotazník
Jsem v 1. třídě základní školy. Na zádech červenou aktovku s bílou plachetnicí a jdu do školy. U hospody se ke mě přidá Jirka. Jeho aktovka na zádech je obnošená, kožená. Je o rok starší. Doprovází mě až ke "zdi" za školkou. Celou cestu se držíme za ruky. U zdi se rozloučíme, zamáváme si a jdeme každý jinam. On se vrací ke školce, kde je i základní škola, já jdu ještě další kilometr do sousední vesnice. Oba chodíme do jednotřídek - v jedné místnosti se učí zároveň dva ročníky. Se mnou chodí třeťáci, s druhákem Jirkou čtvrťáci. On se ale odstěhuje a mě zůstanou oči pro pláč. Zůstala mi jen nostalgická fotka a vzpomínka na jeho oranžové pruhované tričko a střapatou hnědou hlavu.
První pusu jsem ale dostala od Tondy, dvojčete Jarka. Stojíme na Hladomorně a randíme ve čtveřici s Mirkou a Jarkem. Oni dva se milujíSmějící se, my dva jenom děláme křoví. Když zajdou za kříky, chci taky pusu. A on mě políbí. V šesté nebo sedmé třídě. Tonda už se na nás dívá se zhora. Je ho strašná škoda. Byl to prima kluk.
Na základce mě miloval Vítek. Mám jeho maličkou fotku. Z autobusu ke škole chodíme spolu. Pomáháme kuchařkám s nákupem. Přezujem se a Vítek mi nese tašku až ke třídě...
Moje první a jediná platonická láska Mirek vůbec nejspíš netušil, že existuju. Zato já se rozplývám v jeho společnosti. Je to starší bratr dvojčat Jarka a Tondy. Ještě že tak, jinak bych asi umřela, nevidět ho aspoň jednou za den v autobuse cestou na základku. Mých sladkých náct...
Moje první opravdová láska Tomáš pracuje ve stejné nemocnici jako já. Jen trochu jinde. Pro oba to bylo poprve. Připravili jsme se o to navzájem. Milovala jsem ho. Naše láska nevydržela jeho vojnu. Vlastně to moje láska nebyla tak silná. Pravda někdy není moc příjemná...

9. den - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost

19. dubna 2013 v 20:57 | Renáta |  30. denní dotazník
Moje budoucnost? Přála bych si aby byla...když napíšu lepší než minulost, bude to vypadat, že jsem žila špatně. Stejně jako kdybych si ji přála lepší než současnost. Tak tedy nevím.
Vezmu to od lesa. Chtěla bych spolu se starším synem příští rok dokončit vysokou. Aby i ten mladší byl úspěšný a doháhl to až do třeťáku ke státnicím.
Taky bych ráda, aby tu s náma ještě dlouho byl můj táta, který se momentálně rozhodl vyzkoušet, co všechno vydržím, respektive co si nechám bez reptání líbit. Mám ráda svou tchýňku a nerada bych o ni ještě hezkých pár let přišla. Taky bych re ráda radovala z pomaličku uzdravujícího se manželství, i když zrovna dnes bych svého mužíčka nejraděj připozabila.
Pokud to bude možné, chci pracovat i nadále ve zdravotnictví. Ve své budoucnosti bych ráda měla osůbku, která jak pevně věřím brzy najde ženu svého života. Moc bych mu to přála.
Taky se chystám vyšít ten úchvatný červenozlatý vánoční ubrus. Jo a nesmím zapomenout uplést si svetřík, přízi mám doma už minimálně dva roky, jestli ne dýl.
Takže vize budoucnosti je na světě: Spokojená paní v letech sleduje TV, v ruce vyšívání nebo pletení. Vedle ní sedí taktéž spokojený manžel. Film skončí, oba se zvednou, obléknou si tričko a šortky, sednou na kola a jedou ke svým dospělým synům. Tam naloží vnuky na sedátka a jedou navštívit prababičku a pradědečka. Po výletě si pak v útulné hospůdce sejdou u skleničky vínka a piva se svými přáteli.
Plánů je habaděj, což o to, teď jen aby zdraví sloužilo nejen mě, ale celé rodině.


7. den - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí

17. dubna 2013 v 22:17 | Renáta |  30. denní dotazník
Jsem Blíženec. Mým šťastným číslem je 13. Vpodstatě mi tohle znamení sedí. Jsem aktivní, zajímá mě dění kolem sebe. Nejdřív jsem hrr a potom prr - ne všechno co začnu dokončím. Skoro všechno bych si ráda vyzkoušela. Samotu opravdu snáším špatně a stane se, že zapomenu, že nejsem na bolístky sama. Opravdu nehodnotím, nenutím, nepřikazuji, pouze nabídnu řešení a projevuji zájem - to byl důvod svárů ohledně výchovy dětí s manželem. Jsem dost tolerantní a toleranci žádám i pro svoje jednání a chování. Určitě je na mě spoleh - tady se liším od horoskopu, při mé práci by to jinak ani nešlo. Také jsem přecitlivělá, občas si věci zabírám víc, než je záhodno. Potřebuji k regeneraci hooodně spánku, manžel by mohl povídat nejedno story. Pracovní zařazení jako by mi horoskop ušil na míru, komunikace s lidmi je základem. V práci se sice zčásti bez rutiny i stereotypu neobejdu, ale v životě tyhle dvě věci nesnáším. Co se týká lásky a vztahů, tak to je horoskop vedle. Nejsem přelétavý motýl, rodině jsem věnovala rozhodně mnohem víc času než péči o sebe (možná je to taky špatně) Soužití s Rybou (manžel) je chvílemi fakt dost obtížné, plné kompromisů a spousty tolerance. Ale jde to. Takže mi ten hosroskop vcelku vyšel dobře.

6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě

16. dubna 2013 v 2:38 | Renáta |  30. denní dotazník
1) Snažím se žít naplno
2) Miliju své dva syny
3) Miluju manžela
4) Mám ráda svoji práci zdravotní sestry
5) Jsem empatická, někdy až moc
6) Dokážu naslouchat
7) Umím udržet tajemství
8) Ráda se učím nové věci
9) Ráda učím novým věcem
10) Jsem přátelská
11) Nejsem sobecká
12) Mám ráda hudbu
13) Ráda čtu
14) Při čtení se umím vžít do děje, jsem jeho součástí
15) Baví mě tvořit nové věci - ruční práce (pletení, šití, háčkování, vyšívání)
16) Ujedu na kolečkových bruslích 20 km v kuse, báječný relax, ten adrenalin při jízdě z kopečka...
17) Ráda jezdím na kole
18) Bojím se pavouků, teď už to není panická hrůza
19) Jsem lekavá
20) Strašně ráda sním, umím si přivodit ten "svůj" sen
21) Mám hodně bujnou fantazii
22) Studuji při zaměstnání VŠ
23) Baví mě řídit auto
24) Nesnáším bramborový salát, i jeho vůni
25) Jsem dost vybíravá v jídle
26) Jsem adoptovaná, biologičtí rodiče o mě nikdy neprojevili zájem, bolí to
27) Nedokážu si odpustit, že jsem své mámě(adoptivní) neřekla jak moc jsem ji měla ráda, už nežije
28) Mám přítelkyni a pár velmi dobrých kamarádek
29) Mám kamaráda, kterému jsem nevědomky zachránila život
30) Mám přítele, pro kterého bych dokázala udělat to, co jen pro manžela a kluky - obětovat svůj život
Tak to bylo moc těžké.

5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě

15. dubna 2013 v 14:30 | Renáta |  30. denní dotazník
Tohle je ale hoodně intimní otázka. Fakt je, že jsem si s touhle myšlenkou opravdu pohrávala. Sebevědomí na nule, nebo spíš po bodem mrazu, vůbec nic mi nešlo, na so jsem sáhla, to jsem zkazila. Začaly se mi hlavou honit myšlenky jako že stejně nejsem k ničemu a vlastně ani nebudu nikomu chybět...vařit neumím, uklidit neumím, na kluky nejsem dost přísná, v posteli taky za moc nestojím...Proti těmhle nesmyslům se mi tam honily i lepší věci, jako...no jo, ale co si kluci beze mě počnou, a co táta, opravdu jsem v posteli tak nemožná???? Polekala jsem se sama sebe a šla k psychiatričce. Ta mi řekla, že takové myšlenky má skoro každý, že je to normální. To mě vyděsilo ještě víc a bylo to.
Ten první pocit při myšlence na sebevraždu si nepamatuju. Asi bych to nedokázala vzít si život. Dnes jsem odpovědnější a nejsem tolik sobecká. Zni to nafoukaně? Možná. Ale tehdy jsem byla tak strašně zabraná do vlastních pocitů, že jsem nevnímala pocity lidí kolem mě. Teď se víc dívám kolem sebe...

4. den - tvůj názor na náboženství

14. dubna 2013 v 19:47 | Renáta |  30. denní dotazník
Nejsem věřící v tom pravém slova smyslu. Nevyznávám žádné náboženství. Jsem pokřtěná, mé jméno je Renata Anna. Už jako malé dítko jsem se uměla pomodlit "Andělíčku můj strážníčku", ale i "Otčenáš, jenž jsi na nebesích" a "Zdrávas Maria". Do dnes ráda chodím do kostela. Je tam zvláštně, jakoby svátečně. Ráda se dívám na nádherné barevné vitráže. Nevěřím v Boha. Věřím v člověka. Učím se věřit v sebe sama. Je to těžké a občas se cítím jako maličký mravenec s obrovským rancem starostí na hřbetě. Vždyť se říká, že ženská zvládne všechno...
Četla jsem Bibli, Starý i Nový zákona. Viděla jsem několik filmů o Ježíšovi, i ten kontroverzní od Mela Gibsona. Zajímá mě tahle tematika, ale na zase natolik, abych se stala věřící. Neodsuzuji nikoho kdo věří. Jen jaksi nechápu rozbroje mezi náboženskými skupinami. Přijde mi totiž, že ať vezmu křesťanství, islám nebo judaismus, je to s prominutím "na jedno brdo". Všichni mají svého Boha, Aláha nebo Hospodina (JHVH) kterým pomáhají proroci. Své posvátné Bible, Tenachy a Tóry, či Korán. Tak proč rozepře a války? Proč jedni neuznávají druhé? Proč je církev tak majetná, když hlásá skromnost? Proč jsou i mladí lidé hrdí na své sebevražedné atentáty?

e Přesto pořád věřím v Něco mezi nebem a zemí.

3. den - tvůj názor na drogy a alkohol

13. dubna 2013 v 16:48 | Renáta |  30. denní dotazník
Drogy jednoznačně ne! I když vlastně až tak jednoznačné to ne zase není. Marihuanu jako lék uznávám. Jen jako lék!
Alkohol? K němu mám jednoznačně pozitivní vztah:-) Nejsem alkoholička, ale alkohol mám v určitých situacích ráda.
Víno, opradvu dobré, kvalitní, mi chutná. Je mi jedno jestli je červené nebo bílé. Musí mi prostě chutnat. Zakončit chutný oběd dvojkou bílého, to vůbec není špatné. Likéry mám taky ráda. Domácí vaječný koňak, hmmm. Stačí jedna nebo dvě štamprlky a hned je svět veselejší. Tvrdý alkohol moc nemusím. Slivovice je na mě moc silná. Když už "kotlovat", tak s čistým fernetem. Stačí dva kotýlky a jsem tam...Ještě zbývá pivo. Když je správně hořké, zažene v létě žízeň nejlíp ze všech tekutin.
Když si to po sobě čtu, připadám si jako pijan první kategorie. Kdo mě zná, ten ví, že se dokážu skvěle bavit i bez alkoholu. Umím se opít i z jednoho panáka. A kdo mě nezná, ať si myslí co chce :-))

2. den - kde bys chtěl/a být za deset let

12. dubna 2013 v 23:19 | Renáta |  30. denní dotazník
To je otázka. Za 10 let bych ráda byla babičkou pokud možno od obou synů. Teď jsou ještě oba na vysoké škole, momentálně oba bez "kamarádek". Ale věřím, že se za 10 let situace změní v můj prospěch. Už se na to docela těším. Jsem zvědavá, jak budu fungovat coby babička a manžel dědeček. Budeme rozmazlovat vnuky stejně jako naši rodiče naše děti?
Taky bych ráda pořád pracovala jako sestřička na "svém" oddělení. Nebo možná na jiném, kdyby nebylo zbytí. Při výběru školy ve 14 letech nade mnou stál andělíček strážníček. Práce se postupně stala mým koníčkem, mám ji ráda, baví mě.
Doufám, že za 10 let tu se mnou bude i manžel. Jak už víte, náš vztah není ukázkový. Ale on se opravdu snaží. Dnes mi poslal zamilovanou smsku :-) Je to dlouhá doba, ale moc bych si přála, aby tu s náma byl i můj táta a manželova máma. Není to až tak moc nesplnitelné přání, letos mu bude 78 a jí 74 let. Bylo by to moc hezké. Hlavně abychom byli všichni za těch zmíněmých 10 let zdraví. Všechno ostatní bude dílem osud a dílem náhoda.

Jak na to? Bod O

11. dubna 2013 v 17:32 | Renáta |  Hubnu?
Dnes jsem se podívala do zrcadla a řekla jsem si "a dost!"
Obličej by potřeboval nejlíp lifting.
Paže jsou příliš široké.
O bocích ani nemluvím.
A rosolovité břicho už přepadává.
Stehna začínají připomínat dva válce.
Moje postava připomíná Věstonickou venuši a to se mi vůbec nelíbí!
S trochou šikovnosti se to ještě dá ukrýt v oblečení. Ale i když to tak venku nevypadá, je tu jaro a za chvíli bude léto. Ráda bych se vešla do plavek, do světle krémových bikin.
Taky bych chtěla nosit tílka.
Zkrátka, když se podívám do zrcadla, chci si říct "to by šlo" místo "ách jo".
Takže projedu net a pozjišťuju jak na to. Někde jsem četla nebo slyšela, že to člověk musí dostat do hlavy. Musí chtít zhubnout sám pro sebe. A když se k tomu kroku rozhodne, mělo by o tom vědět víc lidí, aby dotyčný měl hnací motor, kontrolu a částečně i motivaci.
Takže veřejně oznamuji, jdu do toho.
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.