close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2013

1. den - tvůj současný vztah; jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single

11. dubna 2013 v 17:06 | Renáta |  30. denní dotazník
Jsem vdaná za jednoho muže už skoro 24 let. Brali jsme se za totáče ve slavném roce 1989. 17. listopadu 1989 se nám narodil první syn. Stihl to ještě dopoledne, takže je vlastně "Husákovo dítě", jak se tehdy s oblibou říkalo. Chtěl na svět a vůbec ho nezajímalo, že ještě ten den večer se bude přepisovat historie. Tohle datum mu už nikdo neodpáře, v tom dobrém slova smyslu.
Ale jdeme dál životem. V dalším roce mi umřela máma a můj muž, syn a táta mě drželi nad vodou. Za další dva toky se nám narodil předčasně druhý syn. Manžel mi pomáhal, ale bylo to docela náročné období. Jak kluci rostli, začali si utvářetsvůj názor na věci a situace kolem sebe a ten se občas s tím manželovým dost rozcházel. On to hodně těžce nesl. Připadalo mi, že si pořád myslí, že jsou to stroje. Že budou za každých okolností poslouchat na slovo, vždy mluvit pravdu a nic než pravdu...Ale oni to byly děti, potřebovali jsem usměrňovat. Jeho tresty byly neadekvátní. Týden bez TV, když za dva dvy už děcko neví proč ten trest má? Nikdy jsem nešla před dětma proti němu, snažila jsem jim vysvětlit, že udělali chybu a musí ji napravit. On kluky vždycky měl a má je stále rád. Jen jim to neumí dát najevo. Myslel si, že přísností je naučí chovat se podle pravidel...
Postupně se choval stroze i ke mě. Občas jsem měla pocit, že mě má za služku. Za mizernou služku, podle něj. Zadupával moje sebevědomí do zeme. Byla jsem rozhodlá rozvést se, několikrát, pokaždé se mu povedlo přimět mě situaci přehodnotit. Jeho výbuchy amoku dvakrát řešila i městská policie...
Potom se to stalo. Nejprve to vypadalo jako obyčejný slepák, ale když potíže ani po opeaci nezmizely, přišlo se na rakovinu varlete. U mladších lidí tak doo 30 let vcelku dobře léčitelná nemoc. V jeho skoro 40 docela komplikovaná záležitost. S recidivou po roce a následně velkou břišní operací. Takže kolotoč chemoterapií se znovu roztočil a on je zvládal nebo spíš nezvládal ještě hůř než poprve. Ale to nás ještě nestmelilo. To udělal až nový kolega z práce. Choval a stále chová se ke mě jako k ženě, ne k onuci. A manžel poprve poznal co je to žárlivost. Musela jsem ty dva seznámit, teprve pak se asi začal probouzet. Před očima se mi měnil k lepšímu. Zdravotní problémy se nevyhly ani mě. Když jsem ležela po operaci na gynekologii, měl strach, že by o mě mohl i přijít. Bohužel byl oprávněný.
Tohle všechno se muselo stát, aby náš vztak postupně dozrával jako dobré víno. Není zrovna ukázkový, to ani náhodou. Je o toleranci a učení se k vzájemné úctě. Jistě že to sem tam zaskřípe, ale kde ne? Pro mě je důležité, že můj manžel má mě a naše dospělé děti opravdu rád. Mám vedle něj pocit, že jsem žena. Nic víc a nic míň.

30. denní dotazník

11. dubna 2013 v 16:18 | Renáta |  30. denní dotazník
Tak na tenhle zajímavý dotazní jsem narazila při pročítání moc hezkých stránek Sasanky: http://povidky-inc.blog.cz/ :-))
Zkusím ho vyplnit za 30 dnů, ale nevím, jestli tozvládnu. Mám před sebou dvě velké zkoušky. Z pediatrie 10.5. a z chirurgie 20.5. Takže to bude i test pro mě, čeho všeho jsem vlastně schopná.

Nedočkavost

9. dubna 2013 v 15:57 | Renáta |  Téma týdne
Když jsem si včera přečetla rubriku téma týdne, chtěla jsem vám tu popsat, jak jsem byla nedočkavá až se mi narodí první dítko a jak jsem si o to víc užívala druhé těhotenství.
Dnes je situace trochu jiná.
Tátovi měl být odstraněný šedý zákal na oční klinice Gemini ve Vyškově. Tři dny si rozkapával oko. Byl nedočkavý, až bude mít zákrok za sebou. Těšil se na jasnější vidění. Zároveň se i bál. A ne málo, jak se v ordinaci ukázalo. I když vesele laškoval s pesronálem, měření krevního tlaku prozradilo, v jakém je stresu. Hodnoty 220/120 mluví samy za sebe. (Normálně má 140/80, někdy 140/90) Rázem bylo po zákroku a my jsme ujížděli k obvodnímu lékaři upravit medikaci.
Stres si s tátou nehezky pohrál. Nejenom že se dalších pár týdnů bude dívat na svět přes šedivou pavučinku, ale musí užívat o další tabletku na tlak navíc.
Nezbývá než doufat, že se tlak brzy vrátí do normálního stavu. Všechno zlé je k něčemu dobré, teď alespoň přesně ví, co ho příště na oční klinice čeká. Kromě příjemného, sympatického a ochotného personálu i spousta zpočátku nepříjemného kapání do očí.
Já doufám v tátových 78 letech v to příště...

Citronový smutek na duši

9. dubna 2013 v 14:33 | Renáta |  Hudba nejen pro mě
Z internetu na mě dýchl Citronový smutek.
Do hudebního, metalového nebe odešel v necelých 62 letech zpěvák Standa Hranický. Do skupiny Citron přešel z Majesticu. V letech 1984-5 nahrává veleúspěšné zlaté album Plni energie. Prodalo se ho přes půl milionu. Citron je ve Zlatém slavíku druhý, hned za Elánem. V roce 1987 si Standa na koncertní šňůře po Českoslovenku v Bratislavě zlomí nohu a je dlouhodobě nemocný.
Nepříjemnou situaci řeší kapela angažováním Ládi Křížka ze skupiny Vitacit. Následuje další zlatá LP deska Radegast. Citroni prorážejí do televizního vysílání, vítězí v hitparádách a ve Zlatém slavíku jsou na prvním místě.
V 90. letech Standa Hranický hostuje v Citronech s hitem Revizor. Jeho comeback přichází v roce 1994. Citroni koncertují a natáčejí nové album Best of. Jeho přípravy přeruší v roce 1997 náhlá smrt Jindry Kvity. Když Best of kapela dokončí a věnuje Kvitově památce, stává se album opět zlaté.
V roce 2004 Citroni koncertují v USA kde natáčejí i vedeoklip k písničce Rock, rock, rock. V červnu 2008 vystupují jako jediná předkapela skupiny Judas Priest v Ostravě.
7. 4. 2013 Standa Hranický podlehl těžké nemoci a umírá.




4 šipky směrovky z fotek

3. dubna 2013 v 0:21 | Renáta |  Téma týdne
Jednu z našich dovolených jsme pojali sportovně. Na Jižní Moravě je spousta cyklostezek a my dva se rozhodli je vyzkoušet. Ubytovali jsme se v chatce autocampu Erika, kam nás navedla tlustá černá dlouhá šipka. První ze čtyř.
Na spoustě míst, která jsme si naplánovali navštívit, jsem už byla, na některých i víckrát, ale pokaždé jsem cestovala pohodlně v autě. Bez velkého úsilí a námahy.
Že jízda na kole posiluje sebevědomí slyšeli všichni návštěvníci Kolonády na Reistně, moje nadšené "jsem dooost dobrá" se nedalo přeslechnout. Vyšlapala jsem celý kopec nad Valticemi až k nádherné rozhledně. Ten úchvatný rozhled za tu dřinu opravdu stál. Viděli jsme Lednický Minaret a tušili polohu zámku, cíle dalšího cyklovýletu.
Druhá šipka směrovka nás oba rozesmála. Napadlo by vás udělat si poutač na vinný sklípek ze sudu? Reklama zafungovala perfektně:-)
Trasa na Akátovou rozhlednu Na Výhoně asi nebyla původně pro cylisty. Šli jsme z Židlochovic, strmou stezku nešlo vyjet, kola jsme táhli vedle sebe. Počasí nám taky zrovna nevyšlo, ještě že nepršelo. Zato vítr foukal tak, že výstup po dřevěných schodech naklánějící se rozhledny si nezadal s hororovou scénou. Vítr na chvíli rozfoukal mraky, takže jsme viděli Brno i vysílač Kojál. Naše snaha najít lepší cestu zpět byla marná, šipka směrovka(už třetí) nás po pár desítkách metrů zavedla zpět na strmou stezku...
A poslední čtvrtou šipku směrovku namaloval někdo na zeď domku, aby případné zájemce pozval na pivko. Tentokrát jsme se nedali nalákat. Dolní Kounice nás nepřijaly zrovna přátelsky, do chatky v kempu jsme se vrátili promoklí až na kost.
Škoda, protože právě cyklostezky do Kounic byly parádní.
Bydlet kousek od Mikulova a nepodívat se na zámek? To by byla stejná absurdita jako nezajít do muzea v Dolních Věstonicích. Na nádvoří zámku mě fascinovalo zvláštní umělecké dílo, klečící lidská postava nesoucí na hřbetě velkou lebku. Mého muže zase zaujala Věstonická Venuše na zdi muzea, ale fotku, kde obdivuje její ušlechtilý prs, mi zveřejnit nedovolil.
Nezapomenutelným se stal výlet na zříceninu hradu Děvičky. Manžel opakovaně píchl kolo. Když se jeho oprava ani po
X-té nezdařila, musela jsem ujíždět zpět do kempu, vzít auto a jet do Pavlova, kam se manžel mezitím s nepoužitelným kolem přemístil. Výšlap na Dívčí hrady byl nekonečný. Rozhledy do okolí nabídla zřícenina bezkonkurenční.
Dovolená se nám vydařila. Najeli jsme nakolách více než 500 km. I když se mi padařilo vyfotit jen čtyři šipky směrovky, v reále jich bylo nepočítaně:-)
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.