Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

22. den - jak ses změnil/a za poslední 2 roky

6. května 2013 v 15:14 | Renáta |  30. denní dotazník
Změnilo mě přátelství, kterého si hodně vážím. Nesobecký a nezištný dar muže o 13 let mladšího. Je čisté, bez polibku, bez lásky muže k ženě, bez sexu. O to víc si ho cenním. Dokázal mi pomoct při mých zdravotních problémech, respektoval moje přání i když to pro něj nebylo vůbec jednoduché. Byl velmi mile překvapen při zjistění, že nebylo prozrazeno jeho láskyplné propojení s lékařskou rodinou. Myslel si, že ode mě všichni všechno ví. Nevěděl nikdo nic, dokud nebyl smutnými okolnostmi donucen sám vše prozradit.
S trochou nadsázky můžu dnes říct, že mi toto přátelství zachránilo manželství. Dokážu si vážit sama sebe, už vím že nikdo nemůže být sto procentní, ani já ne a nemusím se proto užírat. Už dokážu být manželovi rovnocenným partnerem a ne podřízenou ustrašenou puťkou. A on se ke mě chová mnohem líp než dřív. Kapka žárlivosti a trocha strachu o mě krátce po operaci taky udělaly svoji záslužnou práci. Změnili jsme se oba, já i můj muž.
Začala jsem studovat na vysoké škole. Před přijímačkami mi předpovídali, že se nedostanu, stejně jako spousta iných osob v mém okolí. A jak už to tak bývá, přijímačky jsem zvládla dost dobře a teď jsem v druháku. To mi taky pomohlo zvednout si sebevědomí. O euforii z úspěšně složených zkoušek ani nemluvím.
Dokázala jsem za pomoci přítele zjistit pravdu o své minulosti. Jsem adoptovaná. Máma už není a nikdy adopci nepřiznala. Táta zase ve zlosti řekl věci, díky nimž jsem začala jednat. Moje rodina s tím moc nesouhlasila, ale přítel mě pochopil a podpořil. Potřebné údaje jsem zjistila z matriky a teď už opravdu kdo jsem. Nepotřebuju nikoho kontaktovat, když nikdo dosud nepotřeboval kontaktovat mě. Stačí mi, že vím.
Ještě jedna změna se udála. Nechala jsem si narůst dlouhé vlasy. Až po ramena. Strašně jsem to jako dítě chtěla, ale naši mi to nikdy nedovolili. Přestože na fotkách z dětství mám dlouhé vlnité vlásky. Kamarádky mi vloni řekla, že by mi to slušelo, tak jsem je nechala růst. Jenže moc jsem se v nich necítila. Když jsem si udělala culík, připadla jsem si jako školačka. Tak jsem minulý týden zašla "na město" a mám zase svoje krátké neposlušně vlnité vlasy.
A to je konec...tá dy dá dy dá ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Valda Valda | E-mail | Web | 6. května 2013 v 15:44 | Reagovat

Né nadarmo se říká, že změna je život. A když je člověk s něčím nespokojený měl by se aspoň pokusit to změnit. Já se k jedné změně odhodlávám již delší čas, ke změně životního stylu. Trávím totiž moc času na netu :-D

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. května 2013 v 20:25 | Reagovat

[1]: To asi my všichni,ještě že sluníčko dokáže divy,to pak něco dopsat bude problém :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.