Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Stárnoucí rodiče

27. května 2013 v 22:13 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Většinou bereme svoje rodiče jako samozřejmost. Jsou tu pro nás od plínek po snubní prstýnky. Když se narodí naše vlastní děti, jsou tu, aby poradili a pomohli s jejich výchovou. Jak čas běží, potřebují oni sami pomoc od nás. Čas je neúprosný, ale spravedlivý. Odměřuje všem stejně. Jak my pomůžeme svým stárnoucím rodičům, tak s největší pravděpodobností bude pomoženo na stáří nám od našich dětí.
Při své práci zdravotní sestry se setkávám s nejrůznějšími vztahy mezi rodiči a dětmi. Občas je mi z toho dost smutno. Pokud se starší člověk ještě dokáže pohybovat, většinou po úraze odejde z nemocnice domů, nebo ke svým dětem. Pokud ale chůzi nezvládá, je problém na světě. Kdo se o něj bude starat? Jeho životní partner, který sám chodí s velkými obtížemi? Pomůžou děti? Většinou chodí do zaměstnání a nemohou si dovolit zůstat doma a pečovat o své rodiče. Velice smutné je, když ani nechtějí a nehledají způsoby jak situaci zvládnout. Rovnou podepíší žádost o umístění v léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) a tím je pro ně vše hotovo. Párkrát v týdnu krátká návštěva, vše je zařízeno bez starosti. Starému člověku tak zůstanou jen oči pro pláč. Nevidí žádný postup v uzdravování, zdravý člověk je přece propuštěný domů, nezůstává v nemocnici na oddělení LDN. Každý den vyhlížet, jestli dcera nebo syn přijdou na návštěvu. Co na tom, že jen dvakrát v týdnu na 10 minut? A zvládnout se to přitom dá ke spokojenosti všech. Když se chce, všechno jde. V každém trochu větším městě sídlí organizace specializované právě na pomoc nesoběstačným, nemocným lidem v domácnostech. Odborně je to systém komunitní péče. Komunitou je právě skupina osob žijící ve svých domech a bytech, která ale není schopna se o sebe sama postarat. Organizace poskytují širokou škálu pomoci. Od zajištění obědů, nákupů a úklidu, přes podávání léků, aplikaci inzulínu a jiných injekcí, provádění ranní a večerní toalety. Některé zajišťují i společníky, aby vašim blízkým nebylo smutno a vy mohli v klidu a bez starostí pracovat. Prostě poskytují komplexní péči. Má to ale jeden háček. Protože se vesměs jedná o sociální služby, nejsou hrazené ze zdravotního pojištění. Nebo jen z části. Přehled o tom, kdo ve vašem regionů působí v této oblasti, má hlavně praktický lékař. Ten má i možnost, část výkonů napsat takzvaně na pojišťovnu. Pro ty děti, které chtějí a můžou, je to způsob, jak vrátit svým rodičům jejich péči. Je hodně pravdy v tom, že starý člověk je jako malé dítě. A dítěti náleží láska a péče. Až jednou budete stát před rozhodnutím, jak zařídit péči o starého, nemocného rodiče, vzpomeňte si na svoje dětství. Na pocit bezpečí a jistoty v mámině či tátově náručí. Určitě je co vracetJ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 28. května 2013 v 11:12 | Reagovat

Bezmocnost ve stáří je strašidlo asi pro každého.

2 Ježurka Ježurka | Web | 28. května 2013 v 14:20 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala a pode všechno se podepisuji, je to tak. Ale ještě horší je to, když už jsou i děti starší a nemají sílu. Co pak? No, měli bychom raději odcházet, když už nám to nejde, ne? Já se toho docela bojím.

3 Renáta Chudobová Renáta Chudobová | 28. května 2013 v 18:40 | Reagovat

[1]: A s ní jde ruku v ruce závislost...

4 Renáta Chudobová Renáta Chudobová | 28. května 2013 v 18:43 | Reagovat

[2]: I já se bojím.Možná právě proto se snažím teď pro tátu udělat co nejvíc i když je občas hodně těžké skoubit  to s třísměnným provozem

5 Sasanka Sasanka | Web | 2. června 2013 v 10:04 | Reagovat

Ano, deníčky jsou vždycky úsměvné. Myslím, že až budu prohlížet za pár let, co jsem psala na blog, budu se smát ještě víc. :) S Mirkem to nakonec dopadlo tak, že když jsme se viděli ve svých 17, opět přeskočila jiskra. Na první velkou lásku se nějak nedá zapomenout :D

6 Otavínka Otavínka | Web | 5. června 2013 v 6:45 | Reagovat

No, dneska je to o tom, pomoz si sám, jak můžeš. Uspěchaný čas ani nedovoluje myslet na rodiče. Máme z toho obavy, co bude, až bude. Spoléhat se na děti nelze a ani na vnoučata. Když člověk něco potřebuje pomoci, tak je nezájem anebo nějak si to zařiďte sami. Mají mobily všichni a ani se neozvou? Proč taky, že? Přijdeme na program dne jen kolem narozenin a Vánoc. :-(

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. června 2013 v 0:20 | Reagovat

[6]: Je to smutné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.