Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Hledaná osoba

6. června 2013 v 23:07 | Chudobka1970 |  Fantazie bez hranic
Sedím v autě vedle zvláštního chlapa. Musím odtud pryč. Na autobus nemám peníze. On je první, který mi po půlhodině stopování zastavil. Půjčil mi bundu, je mi zima, jsem promoklá na kost. Moc nemluví, jen se usmívá. CD přehrávač začíná novou písničku. Muž si ji pobrukuje. pořád se tak divně usmívá. Silnice je plná děr naplněných vodou. Prší už celý měsíc. Stěrače pendlují po skle docela rychle a přesto nestíhají udržet dobrý výhled na cestu před námi.
"Kdy tohleto psí počasí skončí?", zkusím navázat kontakt.
"Ještě jste si nezvykla?", zasměje se svému vtípku řidič.
"Co se to tam stalo, vidíte ty majáčky?", ukazuju na zatáčku před námi.
"To jsou poldové. Buď někoho hledaj, anebo je tam bouračka." Podíval se na mě jakoby čekal odpověď.
Stáhla jsem si sukni víc pod kolena. Modřinu stejně nejde úplně zakrýt. Sahá mi skoro do půlky lýtka. Pořád trochu bolí. Není jediná. Mám jich parádní sbírku.
"Nešlo by to objet? Víte já spěchám. Moc." Přikrčím se, jako by to pomohlo, abych byla neviditelná.
"Maj důvod? Chtěl jsem říct, vy jste něco provedla?" Jeho oči se vpájejí do mých. Dívá se tak upřeně, až mám pocit, že mě svým pohledem propálí. Z očí mi vytrysknou slzy. Nedokážu tomu zabránit. Přibrzdí a zpomalí. Sáhne pod své sedadlo. "Oblečte si to a pak hleďte usnout. Hezky tvrdě!" Podává mi montérky a pokývne hlavou. Natahuju kalhoty pod sukni. Ještě že má zapínámí na knoflíky po celé délce. "Kam s ní?" Držím mokrou krví nasáklou sukni v ruce. "Můžu pod vás?"
"Pode mě to dejte. Pod váma je lékárnička, kdyby ji chtěli vidět", pobídne mě.
Vtom auto zastavuje a já usínám. Ještě stihnu ztlumit rádio. Řidič stahuje okénko:"Jen ji nezbuďte, nebo s ní večer nevydrřím", podává doklady promoklému policajtovi. "Je tak unavená, že se ani nepřevlíkla z montérek."
"Hledáme ženu menší postavy, trochu při těle, v květované sukni. Nepotkali jste ji cestou? Nestopovala?", zjišťuje policista.
"Nikoho jsem nepotkal, kdo by taky v takovým lijáku stopoval?", odpovídá řidič.
"Otevřete zavazadlový prostor a vystupte si", přikazuje strážce pořádku. Muž vystupuje a otevírá kufr. Policista svítí obrovskou baterkou a zjišťuje, že kromě deky, výstražného trojůhelníku a lana tam nic jiného není. Zavírá ho. Vrací řidiči doklady. "Můžete jet. Všechno v pořádku. Kdybyste ji potkali, v žádném případě nezastavujte a hned to nahlašte na tísňovou linku. Je to nebezpečná osoba. Pravděpodobně zavraždila svého manžela. "
"Nashle." Muž nastupuje do auta. Odjíždíme. Vzdalujeme se barevným majáčkům. Klepou se mi kolena.
Ujíždíme dál. On zesílí rádio a brouká si známou písničku.
Utřu si slzy a začnu pomalu se zpovědí.
"Když včera přišel z práce, byl jako vyměněný. Díval se na mě a nemluvil. Pak mi dal facku. Bez varování. Upadla jsem na zem. Zvedl mě, chytil za obě paže a začal se mnou třást. Vůbec nevím, co ho to popadlo. Prý spím s jeho kámošem. Se kterým? On žádné kamarády nemá. Spíš mi vyčítá moje kamarádky. Chtěla jsem mu vysvětlit, že je to blbost, ale marně. Jen jem ho svýma řečma asi opět vyprovokovala k akci. Ve zlosti mě nakopl do holeně. Podlomily se mi kolena a upadla jsem znovu na zem. Kopal do mě, jako do nějakého hadrového panáka. Byla jsem tak vyděšená, že už nešlo ani plakat. Odtáhl mě do obýváku a na gauči mě znásilnil, abych prý věděla jaké to je spát s vlastním manželem. Čím víc jsem se bránila, tím víc byl surovější. Až se uspokojil, začal mi sprostě nadávat. Mlčela jsem, bylo zbytené cokoli říkat na svoji obranu. Vztek s ním lomcoval tak, že úplně přestal ovládal. Začal mě bít. Rány pěstí namířil do břicha i stehen. Podařilo se mi chytit mezi prsty stolní lampičku. Omráčený manžel spadl hlavou na roh stolku. Ležel tam a nehýbal se. Normální by bylo zavolat záchranku nebo policajty a všechno by se vysvětlilo. Jenže já utekla. Já jsem ho zabila, zavraždila...", víc už nedokážu říct, vzlykám a pláču. Slzy neutírám, tečou si po tváři a padají na jeho bundu. Jsem v autě s úplně cizím mužem, který mi dává najevo víc porozumění, než vlastní manžel. Co se to děje? Zmáhá mě únava. Zavírají se mi víčka. Chce se mi strašně spát. Něco mi teče z nosu, je to nasládlé. Krev? Ne, to ne!
"Jsem Mirek a vy? Nebo ty?", přeruší ticho řidič. Zastavuje auto u železničního přejezdu. Závory jsou dole.
"Určitě ty." Vděčně přijímám nabídku. " Jsem..."nestihnu se představit. Je mi strašně špatně. Hlava se mi točí a hrozně bolí. Krev se valí z obou nosních dírek. Stisknu je a předkloním hlavu. Začíná mnou prostupovat strach. Jednou rukou si držím u nosu kapesník a druhou se chytám Mirka. Opětuje můj stisk. Prstem u pusy mi zakazuje mluvit. Krev z nosu přestává téct. Čím dál víc je mi chce spát. Opřu se o jeho rameno. Cítím se mizerně. Tlak v hlavě sílí. Bolestí zavzdychám. Bleskne mnou podivná myšlenka. Umřu? Umírám? Ne, to nemůže být pravda! V puse cítím sladkou chuť. Krev?
Dýchá se mi hůř.
Zmocňuje se mě panika.
"Neeee!!!!!!!!!!" zakřičím. Jsem celá zpocená. Srdíčko mi tluče jako o závod. Sedím na posteli a dýchám jako bych doběhla maraton. Byl to jen zlý sen. Na co jsem musela myslet při usínání, když se mi tohleto zdálo????
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 7. června 2013 v 11:04 | Reagovat

To je nejhorší když je žena mužem považovaná za majetek. ;-)

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. června 2013 v 10:27 | Reagovat

[1]: To je pak i den její noční můrou...

3 Ježurka Ježurka | Web | 8. června 2013 v 18:23 | Reagovat

Bylo to napínavé a klidně by se to i mohlo stát, když to dnes slyšíme, co se všechno děje. Ale už pak mne napadlo, že to bude sen. Ten byl ale ošklivý! Ale krásně jsi to napsala!

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. června 2013 v 17:38 | Reagovat

[3]: Děkuji:-) Občas míváme všichni nepěkné sny.Ani já nejsem výjimka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.