Kdo z nás někdy neml kocovinu? Asi každý:-) Někomu je špatně a zvrací, někdo to zvládá jen s bolehlavem. A někdo to "umí" bez kocoviny.
U nás na oddělení je kocovina běžným jevem. Tedy ne že bychom tam konzumovali alkohol jako o život, to ne! Ale máme tu každý týden minimálně jednoho pacienta (obvykle s poraněním hlavy) s několika promilemi alkoholu v krvi. Přijímáme většinou v noci, nebo nad ránem. Kocovina přichází záhy, tedy pokud pacienti nepřejdou rovnou do stádia deliria:-)
Někdo je mírný, jako beránek a za svůj alkoholem ovlivněný úraz se stydí- Někdo je naopak agresivní a je s ním spousta práce. Na takové "případy" se pak vzpomíná, repektive nezapomíná. Věkové rozpětí pacientů s podílem alkoholu v krvi je velmi široké. Od nezletilých chlapců a dívek až po ženy či muže v důchodu. Dokonce máme i své "stálé zákazníky":-)
Není divu, že když to jeden vidí, nemá k alkoholu příliš kamarádský vztah. Nejsem abstinent, to ne, ale mám svou klapku, která mi umí říct stop. Jsem za ni vděčná. Je jen pár lidíček v mém nejbližším okolí, kteří umí tuto klapku otevřít...:-) Náhoda je blbec, stát se to může každému, ale nerada bych někdy ležela na "svém" oddělení s otřesem mozku v ebrietě:-))
Jak říká klasik, alkohol v malých dávkách můžeme pít v jakémkoliv množství. Ale pozor, alkohol je metla lidstva...!





Úsměvné...
