Přišel mi mejl od kolegyně z práce.
Zvědavě jsem ho otevřela a přemýšlela, co se pod názvem Flash mob v galerii Vaňkovka skrývá. Po krátkém monitoringu nakupujících začal muž hrát na flétnu. Hned po prvních taktech jsem bezpečně poznala Vltavu, symfonickou báseň od Bedřicha Smetany. Na prvním stupni základní školy nás ji učila znát "soudružka" učitelka. Od té doby ji mám strašně ráda. V době, když mi ještě hrál gramofon, jsem dostala od našich sadu LP desek Má vlast. Vltava to pokaždé vyhrála na plné čáře.
Nevím kdo měl ten úžasný nápad oblažit lidičky nakupující a toulající se Vaňkovkou touhle báječnou skladbou, ale nápad to byl výtečný. Bylo fakt zajímavé sledovat kolemjdoucí, jak se zastavují a poslouchají hudbu. Mladí lidé natáčeli produkci na mobily. Babička tančila s vnoučátkem. Spousty lidí si to tam opravdu užívalo. Pavel Šporcl přišel, zahrál si a zase odešel. Moc se mi tohleto všechno líbilo. Přímo mě to dojalo. Ukápla i nějaká ta slza - "slza z tváře padá" - ale to je už jiná písnička, jestlipak víte jaká?





Moc hezké. Mám ráda takové pozitivní nevšednosti na city. Děkuji.