Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Září 2013

Je to nad mé síly

30. září 2013 v 20:19 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnes jsem chtěla vyřídit přepisy elektřiny a plynu z táty na sebe. Vytelefonovala jsem si na info lince postup co a jak. Protože mi chyběl doklad o vlastnictví domu (vyžaduje RWE), kde měl táta doživotní neomezené bydlení, zašla jsem na katastr nemovitostí. Kromě toho, že mi za 100 kč vystavili úřední A4 o tom, že opravdu jsem majitelka domu v Kelčicích, zjistili jsme, že sice platím 24 let za zahradu, která ale není naše. Bylo mi doporučeno, řešit to s notářkou při dědictví.
Potom jsem šla na pohřební službu zaplatit doplatek. Také mě zajímalo, proč mi naúčtovali poplatek za uložení v chladícím zařízení od 8.dne - 2 dny. Táta zemřel 11.9. ale já ho našla 12.9. a pohřební služba ho odvážela do FN Olomouc k pitvě také 12.9. Pohřeb byl 19.9. Tudíž nemohl být v chladícím zařízení déle než 8 dnů. Kdyby se nejednalo o 500 kč položky asi bych se na to vykašlala... Proč se musí pozůstalí starat i o to, aby je pohřební ústav neobral o peníze. On takový pohřeb není levná záležitost a kdybych neměla necelý týden na účtě vyplacenou pojistku, nevím, nevím.
Některé položky na faktuře byly rozepsány dost podrobně, jiné se jsem si musela nechat vysvětlit. A některé ani vyfakturovány nebyly, jako fotograf. Nestačila jsem se divit, když na obálce s fotkami a CD byl pouze údaj Nedbal 2310 Kč. Fotky byly docela hezké i když některé trochu rozmazané. Nepočítala jsem je, ale mohlo jich být tak 20 - 30. Vyzvednu si je až opraví fakturu, to je do týdne.
Docela rozhozená jsem jela do Kelčic za psem. Tedy nejdřív na hřbitov a pak domů.
Tam mě nezapomněl vytočit nachlazený manžel výčitkou, že na něj s.... Mohl za to zapomenutý paralen v Kelčicích na schodech nebo v kuchyni. A tak tu sedím, popíjím Lázeňského šviháka, což je nějaký bylinkový tvrdý alkohol koupený ve Františkových Lázních. Je mi smutno a slzy pořád nikde. Asi jsem nějaká divná.

Dovolená: Mariánské Lázně

30. září 2013 v 1:50 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
A je tu slibovaný výlet do Mariánských Lázní :-)
Jeli jsme to na kolách. Z autokempu Jadran ve Františkových Lázních až ke Křížovému prameni v Mariánských Lázních to bylo kolem 45 km. Aby to bylo fér, musím přidat ještě pár km navíc, několikrát se mi povedlo odbočit špatněhned cestou do Chebu :-)
Cestou jsme potkali závodící formulky. Manžel mě stahoval, že si to můžeme jít taky skusit, ale já se těšila Zpívající fontánu. Zpočátku byla jízda na kole docela únavná, jelo se dlouho po rovince. Ale pak to bylo náročné. Z kopce, do kopce, z kopce, do kopce a pořád kokola. Ale přežili jsme to oba dva a v poledne jsme si v Mariánských Lázních dali oběd na zahrádce místní hospůdky.

Cestou za fontánou nás překvapila lázeňská lavička. Abych to upřesnila, hrající lavička. Když si sednete doprostřed a zády stlačíte červený knoflík, zahraje vám nádherné melodie vážné hudby.

Mariánky to jsou vzpomínky na dětství s mými rodiči. Třítýdenní rekreační pobyt ROH v podobném zařízení o pár desítek metrů výš. Tehdy se nejmenovaly hotely, ale zotavovny. Do Excelsioru chodili naši tančit.

V jednom z těch hotelů jsme s rodiči 3 týdny bydleli. Kdysi dávno... :-)


Ve stínu pod stromy stojí naše zamčená kola. Kolonáda s Křížovým pramenem v pozadí na mě dýchla nostalgickými vzpomínkami.

Spěchala jsem ke Křížovému prameni, jako kdyby mi měl někam utéct. Tam uvnitř se pije Rudolfův pramen. Je jeden z mála, který mi chutná. Opravdu chutná. Kdysi se stáčel i do lahví a prodávali ho v obchodech.

Nádherný lustr uvnitř Křížového pramene. Nešlo ho nevyfotit.

Kdo by neznal Mariánsko - Lázeňskou kolonádu...

...s její nádhernou stropní výzdobou...

Ale teď už k fontáně. Vodotrysk se mění pořád dokola, takže je pořád na co koukat, ale když se proudy vody střídají podle hudby, je to nádhera. To se musí zažít. popsat se to opravdu nedá. Kdo někdy viděl a slyšel zpívat Křižíkovu fontánu v Praze, ví o čem píšu :-)

Díváte se na Zpívající fontánu. Je krásná i bez hudby

Bylo docela teplo, někteří se v ní chladili...

Blížila se hudební hodina a lidi se pomaličku scházeli.

A už stříká podle hudby.

Bylo nás tam "neúrekom" ...

Děti si hráli, dospělí poslouchali a dívali se na měnící se proudy vody a já? Já brečela. utajeně pod slunečníma brýlema. Štěstím i dojetím. Splnila jsem si i manželovou zásluhou sen podívat se do města, kde nám kdysi bylo s našima moc hezky. Snad se vám moje fotky trošku líbily.

Ája

26. září 2013 v 21:07 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Tak tohle je Ája.
4 letá fenka, kříženec labradora a vlčáka.
I když nemá výcvik, je hodná a mazlivá. Táta ji měl hodně rád. Stačilo zaťukat na okno a ona přiběhla...
Teď je tam sama a je jí smutno. Jezdíme za ní každý den. Když nás uvidí, je jako z divokých vajec, skáká a má velikou radost.
Nemůžeme si ji vzít do malého 2+1, kde jsme 4.
Darujeme ji hodným lidem, kteří jí dají znovu domov.
Líbí se vám? Chcete ji? Jestli jo, napište mi do komentáře spojení na vás.

Můj táta

25. září 2013 v 15:06 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Manžel donesl ze schránky poštu, další dva dopisy s kondolencí. Zvlhly mi oči.
Včera mě vytáhla kamarád na pokec s úmyslem mě opít a trochu umrtvit můj smutek. To první se mu povedlo, to druhé jen zčásti.
Spousta věcí je úplně jinak. Už jsem tady sama.
Mámu už nemám 23 let. Tátu jsem ztratila 11.9. 2013.
Náš vztah byl zvláštní. Vždy jsem věděla že mě má rád. Neříkal to, prostě se tak choval. Jeden čas mě zaměňoval za mou mámu a nechápal, proč mu jisté věci prostě nedovolím - to bylo moc těžké období. Lékař mi tehdy řekl, že je to demence a žádné léky to nespraví, pouze trpělivé vysvětlování. Ale nebylo to lehké, když si ke mě dovoloval můj táta. Dokonce ho několikrát viděli i mí synové... Nakoupila jsem ginko biloba doplňky stravy a tátu jími dopovala. Nějakým zázrakem se z toho za pár měsíců dostal.
Potom to byl ten jeho výlet za hranice všedních dnů. Jezdil s kamaráden o pár let mladším na několikadenní poznávací autobusové zájezdy. Jeli do Pobaltí. V Litvě se ztratil a zájezd bez něj pokračoval dál. Do pátrání po něm se zapojila místní policie i konzulát. Na telefonát z cestovky, že se jim táta ztratil nikdy nezapomenu. Cítila jsem jen strach a beznaděj. Je tam úplně sám, v cizí zemi. Našli ho druhý den a poslali letecky domů. Jeho zdravotní stav se postupně začal zhoršovat.
Přestal řídit auto. Jezdila jsem k němu nakupovat, pomáhat. Poslední rok měl zajištěnou dodávku obědů domů Prostějovskou pomáhající agenturou. V květnu musel jít lehnout do nemocnice. Měl hodně oteklé kotníky a vodu v břichu. Když mi lékařka řekla, že s tou jeho vrozenou srdeční vadou je to špatné, hleděla jsem na ni jako jojo. Vůbec jsem o ní neměla šajnu. Měl otvor v srdeční přepážce, ten který se po narození miminka normálně uzavírá, volně průchodný. Srdíčko jednoduše nestíhalo. Měl málo okysličené krve, proto se mu při námaze těžko dýchalo.Jak se mohl dožít 78 let nechápal ani patolog. Po propuštění domů už na žádnou kontrolu ke kardioložce nechtěl jít. Hrozně jsme se kvůli tomu pohádali. Během pár měsíců se otoky vrátili, ale on o nemocnici nechtěl ani slyšet. Dokonce odmítal chodit i na kontrolu ke svému lékaři... Ještě stihl jít na sraz ze základní školy. V pátek. O víkendu nebyl schopný dát psovi žrádlo, byl rád že jakž takž chodí. V úterý jsem mu dala klíče od vchodu k oknu, aby si sestřička s obědem mohla odemčít. Ve středu už jsem byla na cestě k němu, když mi volalai, že se jim jeho stav nelíbí. Odjížděla jsem od něj až večer a vymámila slib, že v pátek pojedem k doktorovi. Ve čtvrtek ráno jsem na agenturu dala pokyn, aby v případě nutnosti volali doktora na mou odpovědnost. V poledne mi volali, že jim neotvírá, jakoby sedí na gauči, ale nereaguje. Pustili mě ze směny, jela jsem za ním připravená že prostě zavolám RZP a nechám ho odvézt do nemocnice. Když jsem otevřela dveře do obýváku, byl v polosedu...Byl a už není. Když jsem ve středu večer odjela, odešel navždy...
Volala jsem RZP, ale jen aby mohli provést ohledání zenřelého.
Pak začal smutný kolotoč, který se stále ještě točí. Objednat phřeb, zajistit parte, objet příbuzné(táta je z 10 sourozenců), zajistit hudbu, faráře, trachtu... Pohřeb se podle rodiny a známých vydařil. Přišla spousta lidí, dokonce přijeli známí až z Krkonoš. Místní farníci se složili na věnec, to nás všechny dojalo. Vzpomněli si hasiči a dokonce i KDU-ČSL, kde už řádku let nebyl aktivním členem. Naši synové si čest nést a spouštět rakev nedali vzít.
Jsem tu bez obou rodičů, sama. Já vím, že mám manžela a děti. Přesto jsem sama.
Dřív jsem občas brblala, že musím víckrát v týdnu za tátou. Škola, třísměnný provoz v práci, rodina, táta, bylo toho dost. Teď je mi to líto.
Proč některé věci člověk pochopí až když je pozdě? Proč jsem mu neřekla jak moc ho mám ráda?

Dovolená: Sopka, hrad a motýlí dům

10. září 2013 v 20:28 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Další obrázky z naší domácí dovolené jsou tu :-) V jednom dni jsme toho stihli vzhledem kekrátkým vzdálenostem projet hodně. Začali jsme nejmenší sopkou v ČR - Komorní Hůrka
Toto je vstup do štoly. Z vyhaslé sopky se totiž časem stal lom.

O sopku se svého času zajímal i Johan Wolfgang Goethe

Díváte se do kráteru sopky s torzy větracích otvorů

Kráter je opravdu maličký.

Informační tabule s průřezem sopkou.


Cestou na hrad jsem se zakecala s vodníkem :-)

Ostroh, nebo chcete-li Seeberg. Cesta k němu byla hodně, hodně, hodně do kopce :-) Ale stálo to za to! Prohlídka byla bez průvodce. Na každém kroku byly popisky. Začali jsme odspodu, ve sklepení pevnosti.

Jako živé, že? Taky jsem se parádně lekla...

Právo útrpné ve své zrůdnosti...

A jsme nad zemí. Nádherné vybavení "obýváčku" umístěné za skleněnou vitrínou v 1. patře hradu.

Odkládací stolek s nádherným porcelánem.

Černá kuchyně i s právě ulovenou zvěřinou.

Holubník je tu už jen pro okrasu. Není to škoda?

Kdyby se děti nudily, můžou si tu zpříjemnit prohlídku hradu. Manžela stojícího u jedné atrakce už pár desítek minut jsem raděj vystřihla :-))

V obrovské stodole byly nádherné muzejní kousky. Třeba tenhle mandl.

Nebo tyhle skříně s kolébkou. Bylo tam toho strašně moc. Od nástěnných vyřezávaných hodin až po zemědělské stroje. Vždycky když někdo přešel k dalšímu exponátu, ozvalo se jů, jé, to si pamatuju... Usmívali jsme se na sebe a měli radost, že vidíme něco milého z našeho dětství :-)

Cestou do motýlího domu jsme jeli kolem čápí rodinky

V Žírovicích je motýlí dům. Dole v přízemí je prodejna. V jeho horním patře můžete chodit mezi volně poletujícími motýly.

Tohoto se mi podařilo zachytit za letu.

Exotičtí molýli si pochutnávají na banánech. Je to opravdu velmi silný zážitek, když si tenhle plachý tvoreček sedne na vaše rameno a zamává křídly. Cítíte na tváři velmi jemný vánek. Máte pocit, že nesmíte ani dýchat, abyste motýla nevyplašili...

Nejvíc tam létali černo čevení a tmavě modří krasavci. Fotit se mohlo jen bez blesku.


Pozdě odpoledne jsme dojeli do přírodní rezervace SOOS. Na dně vyschlého jezera je dnes přírodní naučná stezka dlouhá téměř dva kilometry. Tenhle železitý Císařský pramen voní po žluklých vejcích. Stejně jako Jůlinka ve Skalce, to pramen v lázních u nás na prostějovsku :-)) Hned jsme si s manželem připadali jako doma :-)) :-)) :-))

Mofety

Na závěr procházky ještě návštěva muzea. Protože se zrovna rozpršelo, přišla vhod. Dinosauři jsou zde v životní velikosti

Pračlověk nebyl zrovna vysoký. A popradvě ani moc hezký :-)

Zato tohle mimino hezky narostlo...

Děkuji všem, kdo jste se dodívali až do konce :-)) A příště snad už opravdu Výlet do Mariánek:-)

David Garret

5. září 2013 v 22:01 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
Při depsesivně laděném psaní o potratu jsem si pustila hudbu.
Vážnou hudbu vesele naladěnou. A ještě k tomu převlečenou do rockového kabátu.
K poslechu skladeb Davida Garreta mě přivedl syn. Sám hrál na housle 9 let. A tahle hudba se mu líbí. Mě už taky :-)
První skladba, kteoru mi od něj pustil, Smooth Criminal, byla láska na první poslech :-) Od Michaela Jaksona toho hraje samozžejmě víc - Medley, Earth Song, Human Nature, Billie Jean...


Druzí byli "piráti". Kdysi je hrával i syn a docela se mu to dařilo. Možná právě proto se mu Garret líbí, hraje to o co je dřív sám pokoušel:-) A možná právě proto se líbí i mě.


No a potom už to šlo samo. Sedla jsem k PC, hledala a poslouchala. Zkuste to taky. Nádherná je třeba Humoreska od Dvořáka. Nebo 4 roční období od Vivaldiho. Krásně zní AIR od Bacha. A co teprve Serenáda od Schuberta. Pustím vám Beetovenovu symfonii č. 5, tu určitě znáte:


Dostal mě veselý a rozmarný Zorbův tanec. I publikum z něj bylo unesené. Tleskalo jak divé. Já sama jsem se smála jako sluníčko. U takové pohodové skladby to jinak ani nejde. Garret tu náladu v mžiku přenesl i přes PC do pokojíku našeho malého bytečku:-)

Ale on hraje nejvíc rock. Metalica a její Nothing Else Matters se mu povedla. Hezky se poslouchá November Rain od Gun´s N´roses. V repertoáru má také pecky od kapely Queen (We Wil Rock You, Show must go on, Who Wans To Live Forever). Mistrně hraje hitovky od Beatles (Hey Jude, Yesterday, Let It Be) : všimněte si kolik lidiček různých věkových skupin s ním tu skladbu prožívá:


A další jeho pecka Viva la Vida (Coldplay) Je parádní, jak si to hraní užívá. Viditelně ho to moc baví. Pastva pro oči i uši. Jeho koncerty musí být úžasné. Na YouTube se dají poslechnout. Ale není to ono. Třeba se mi někdy poštěstí...

David Garret hraje srdcem. Je to vidět a slyšet. Snad jsem vám jeho prostřednictvím zpříjemnila kousek dne:-)

Potrat

5. září 2013 v 20:26 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Slovo potrat v nás většinou vyvolá nepříjemné emoce.
Pokud si žena potrat přeje z jakýchkoliv důvodů, je všechno relativně v pořádku. Někdy je život složitější než bychom chtěli. Potrat je v jisté nelehké situaci pro ženu jediné východisko. To ona se s tím bude muset vyrovnat a možná se jí to nikdy nepodaří.
Pokud se však jedná o samovolný potrat, je to hodně zlé. Čekání na miminko se může snadno proměnit ve zlý sen.
Nejhorší asi je, když se potrat musí vyvolat v důsledku nemoci nebo vývojové vady plodu neslučitelné se životem. Žena těhotná několik týdnů se těší na miminko, bříško se pomaličku zvětšuje a potom to přijde jako rána z čistého nebe. Hrůza v nezředěné podobě.
Zkusili jste se někdy zamyslet nad významem slova potrat takhle?
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.