Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Ona je uražená

17. října 2013 v 2:34 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Včera přijel vetrinář, aby naočkoval fenku Áju. Domluvil mi ho kamarádčin manžel po té, co jsem si posteskla nad problémem jak dostat Áju do auta.
Takže ráno mě vzbudil mobil v 6 hodin, do Kelčic jsem přijela v 6:30. Ze dvora mě Ája vítala boucháním ocasu do dveří. Sotva jsem je otevřela, skočila mi packama kolem pasu. To je její Ahoj. Neřeší, jestli zrovna neprší a není bláto. Však to pračka vypere:-) Hodně rychle jsem si na ni zvykla. Má pokaždé tak nefalšovanou radost když mě vidí. To je moc příjemný pocit. Chvilku se s ní pomazlím, potom vezmu plech a jdu chystat krmení. Ona si lehne do chodby, hlavu položí na packy a vytočí ji do strany. Jako já, když sleduju nebo poslouchám něco zajímavého. Jakmile je žrádýlko nachystané, jdu na dvůr a ona za mnou. Položím plecháč a fenka se nejdřív přesvědčí, jestli zůstávám u ní a teprve pak se pustí do té dobroty. Takhle to probíhalo do včerejška pokaždé, když jsem do Kelčic přijela já. Ale myslím, že když tam jel manžel, bylo to dost podobné.
Včera těsně před 7 přijel vetrinář. Nejdřív Áju poslechl (fonendoskopem - srdíčko a dýchání), pak ji pohladil a šel si nachystat trojvakcínu. Já měla za úkol pokusit se ji udržet v klidu. Stoupla jsem si nad její přední tlapy obkročmo, lýtkama ji stiskla a pořád ji hladila po hlavě a mluvila na ni. Držela jak přibitá. V mžiku byla naočkovaná. Když jsme pak s veterinářem ještě vyřídili formality ohledně platby, zápisu do očkovacího průkazu, předal mi 4 tablety na odčervení, abych jí je zítra dala do krmení. Ptala jsem se ho, jestli si myslí, zda by mohla Ája do našeho mini 2+1. Nedoporučoval mi to. Podle něj by "trpěla jako pes".
Když odjel, šla jsem za Ájou na dvůr. Vítání nebylo žádné. Točila se ke mně zadkem. Při hlazení uhýbala. Nechal jsem jí dveře od chodby otevřené, aby mohla za mnou. Ale ona se urazila, pohodila hlavou a sedla si na schody. Zkoušela jsem jí vysvětlit, že musela být naočkovaná, aby mohla do útulku v Srpcích. Jenže milá dáma dostala injekci a trucovala.
Ach jo, mě po ní bude tolik smutno. Už teď mám v očích slzy, když od ní jedu domů. A to ani nemluvím o manželovi. Toho si už taky získala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 21. října 2013 v 14:40 | Reagovat

Je to taky člen rodiny, já vím. A musela trpět, když odešel tvůj tatínek a teď ještě tohle, ale když to jinak nejde. Třeba si tam zvykne brzy a možná najde ještě páníčka, který ji bude mít rád a ona jeho.

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. října 2013 v 21:44 | Reagovat

[1]: Kéž se zadaří :-)

3 Medard Medard | E-mail | Web | 23. října 2013 v 10:32 | Reagovat

Já měl ve 2+1 dospělého chrta a štěně rotvajlera. Nikdy jsem nepochopil to tvrzení, že by se pes měl mít v bytě špatně. Ale je fakt, že já s nima byl prakticky pořád venku a domů jsme chodili jen na jídlo a spát :) To byly krásný časy! Snad se Ájka bude mít moc fajn a najde si brzo nový kamarády.

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. října 2013 v 9:23 | Reagovat

[3]: No právě, byl jsi s nima prakticky pořád a ještě k tomu venku.Chodím na dvanáctihodinové směny a jednou týdně do školy na celý den. Manžel do konce roku bude směnovat taky(pak je nezaměstnaný).Takže by to pro ni byl očistec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.