Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Zpoždění

15. října 2013 v 12:00 | Chudobka1970 |  Fantazie bez hranic
Rozesmátá žena jde z práce tmavou ulicí. Spěchá za svým manželem. Před chvílí jí poslal smsku. Bude na ni čekat v hospůdce. Odepsala mu a těší se na něj. U přechodu se zastaví, ale přjíždějící auto zpomaluje. Usměje se na řidiče, pokývne hlavou a přejde silnici. Začíná pršet. Na chodník dopadají velké dešťové kapky. Přidá do kroku. Nemá deštník ani kapuci a tak během chvilky zmokne. Vůbec jí to nevadí. Spěchá a usmívá se. Je šťastná. Konečně má pocit, že si spolu rozumí, že ji respektuje, že je pro něj přitažlivou ženou. Podívá se na mobil, je 19:10, má asi 15 minut zpoždění. Nebo možná ještě pár minut víc. Dochvilnost nebyla její silnou stránkou. Před dalším přechodem opět zastaví. Rozhlídne se a rychle přeběhne na druhou stranu. Ještě kousek a je u hospody. Vejde dovnitř, ale manžela nevidí. Pošle mu smsku. Po 5 minutách zvoní mobil. Manžel volá, že už je dávno doma. Bylo mu zima a nechtělo se mu tak dlouho čekat. Zklamaná žena ukončí hovor. Chvilku bojuje se slzami. Marně. Vyjde zpět do deště. Domů se jí najednou vůbec nechce. Z přemýšlení proč manžel nenapsal, že jde domů, ji vytrhne kvílivý zvuk brzdících pneumatik. Než se stačí podívat, kdo to riskuje na mokré silnici, je oslněna rychle se blížícími reflektory. Příliš pozdě se pokusí udělat krok dozadu na trávník. Přeletí přes kapotu auta a se silným křupnutím dopadne na pravý bok. Bolest nohy je prudká a silná. Jenže bolest zad je ještě větší. Žena se marně pokusí pohnout rukou. Před další trýznivou vlnou bolestí upadne do milosrdné tmy.
Muž na ni čekal před hospodou 10, potom ještě dalších 10 minut. Bylo mu zima. A ona nešla. Zase měla zpoždění. Nechtělo se mu víc čekat. Rozmrzelý šel domů. Mohl jí poslat zprávu, že čeká doma, ale chtěl ji potrestat za nedochvilnost. Aby konečně začala chodit včas. Pustil si televizi, sedl do křesla a zase na ni čekal. Už uběhlo 20 minut od jeho telefonátu a ona pořád nikde. Naštval se a zalehl do postele. Rozhodl se předstírat spánek až přijde. Nemusel. Usnul za chvilku. Vzbudil se za 2 hodiny. Byl doma sám. Naštvanost přešla do vzteku. Vypnul mobil, televizi a šel opět spát. Hlavou se mu honilo, že tentokrát to jeho žena opravdu přehnala. Vzbudilo ho zvonění. Hmátl po mobilním telefonu, ale ten byl vypnutý. Na hodinách svítili 3 hodiny ráno. Ke zvonku se přidalo i klepání. Rychle si oblékl župan a otevřel dveře. Dva policisté jej pozdravili. Nejprve si ověřili jeho totožnost. Když mu sdělovali co se stalo jeho manželce, podlomily se mu kolena. Zbledl
a musel se posadit. Policisté ho pslali obléknout s tím, že ho dovezou do nemocnice. Beze slova poslechl a za chvilku stáli všichni tři přede dveřmi ARO oddělení. Lékař mu podal ruku a představil se. Pravda byla zničující. Jeho žena umírala. Těžké pohmoždění vnitřních orgánů a poranění mozku a míchy nebylo slučitelné se životem. Dostávala léky od bolesti. Bál se dotknout její sedřené ruky. Zlehka vzal prsty do své dlaně. Byly teplé. Sklonil se nad ní a políbil ji na čelo. Ještě jednou se zadíval na její tvář. Po tváři mu tekly slzy. Nestíral je. Naposledy na ni pohlédl a plný bolesti odešel.
Lékař a sestra se na sebe podívali a pokrčili rameny. Chování žalem zlomeného muže bylo zvláštní. Nezůstal se svojí ženou, odešel a ona krátce potom zemřela. Jakoby čekala, až se s ní přijde rozloučit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa Melissa | Web | 15. října 2013 v 12:39 | Reagovat

Brrr...Až mi z toho jde mráz po zádech:(Ale hezky napsané.Marně přemýšlím,jestli je to pravdivý příběh z vaší nemocniční praxe nebo příběh čistě smyšlený.Ať je to tak či jinak,dovedu si docela dobře představit,že by se něco takového mohlo stát i ve skutečnosti.A je to děsné a kruté... :-(

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. října 2013 v 12:48 | Reagovat

[1]:Život dokáže být laskavý i krutý...

3 Ježurka Ježurka | Web | 15. října 2013 v 13:45 | Reagovat

Přiznávám se, že mne taky mrazí, ale vím, život je i takový smutný. Hodně smutný a někdy i krutý.

4 pavel pavel | Web | 15. října 2013 v 17:38 | Reagovat

Je to smutný příběh. Upřímně řečeno, na vině byla i ona. Nejen že se opozdila, ale že vy ženy máte takovou povahu, tedy některé, že toužíte od mužů po respektu a abyste byly jim přitažlivé a to vás pak rozhodí když to od nich necítíte.
Jsou však i takové, znám je, že na to aby byly přitažlivé a toužily po respektu ani nepomyslí, protože ví, že ten respekt mají a znají i svoji cenu. :-D

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. října 2013 v 22:16 | Reagovat

[4]:Může za to ona i on i to zběsilé auto i krutý život

6 signoraa signoraa | Web | 16. října 2013 v 12:02 | Reagovat

Také mi běhá mráz po zádech už jen při představě, že stačí jen malý okamžik, jeden krok a pak je všechno jinak.

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. října 2013 v 12:30 | Reagovat

[6]: Vítej v životě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.