Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Listopad 2013

30 denní výzva - břicho 1.den

11. listopadu 2013 v 20:05 | Chudobka1970 |  Hubnu?
A je to tu zase.
Nelíbí se mi moje špeky.
Před časem mi tahle výzva přičšla na FB. Vytiskla jsem ji a založila. Jak jinak Mrkající
Přišel čas, abych si dokázala, že nejsemaž taková shnilotina.
Jdu na to. Kdo chce, ať se přidá.
Nemusíme se měřit ani vážit. Důležité je, dělat cviky pořádně a nešidit v počtech.
Začínáme:
20 x šikmý sed-leh (10 + 10 na každou stranu)

10 vteřin prkno ( zpevníme celé tělo a držíme)

20 x sed-leh

Nevypadá to nijak hrozně, že?
Počkejte na jaké číslo se vyhoupneme za pár dnů Úžasný

Dabing nebo titulky?

11. listopadu 2013 v 19:42 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Jednoznačně titulky Usmívající se
Asi jsem ujetá, ale mě se líbí, když filmová postava mluví svým jazykem.
Vente si třeba pohádku Sůl nad zlato. Je slovenská ale přitom česky nadabovaná. Ty naše hlasy mi prostě k těm slovenským hercům prostě nesedí. Někdy se dabing povede, to pak není co řešit. Jenže občas má jeden "cizák" české hlasy hned dva. Když se nepovede jen neden z nich, ještě to ujde, ale když nevyjdou oba, je to smůla.
Někomu vadí číst titulky a zároveň sledovat děj filmu. Ale ono to nemusí být až tak oddělené. Už ako puberťačka jsem díky titulkům znala spoustu anglických slovíček a nebyla mi cizí melodika jejich řeči. Takový Unedrworld v originále s titulkama se mi líbil víc než nadabovaný. Nehledě na to, že mi byl doporučený i jako "studijní materiál". Ono se tam zase tak moc nemluví, takže si můžu procvičit slovíčka i výslovnost.
V připadě nutnosti nebo lehké zmatenosti si zapnu titulky a opět vím o čem se tam baví Smějící se

Hvězdička

7. listopadu 2013 v 22:50 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnes jsem jela za naší Ájou docela pozdě, až po 17 hodině. Byl zvláštní soumrak. Pod tmavou oblohou vytvářel zajímavý kontrast úzký světlý modrý pruh. Srpek měsíce proplouval na rozhraní tmy a světla, chvílemi ho nebylo skoro vůbec vidět. Vpravo od něj jasně zářila první hvězdička. A pod touhle nádherou probleskoval spoře svítící hrbitov. Zastavila jsem u něj, jako skoro pokaždé když jedu krmit Áju. Svítící dálková světla mi pomáhala překonat strach. Byla tam docela tma, na hrobech se svítilo jen málokde. Tak jsem našim zapálila svíčky a chvilku si s nima povídala. Možná si řeknete - blázen. Ale mě to pomáhá. Nahlas o samotě jim řeknu co mám na srdíčku. Cítím se potom trochu líp. Vyhodila jsem prázdné kalíšky do kontejneru a chtěla odjet za psem. Ale pohled se mi pořád stáčel k podvečerní obloze. Měsíc i hvězda teď spolu krásně zářili na tmavém pozadí. Světlejší pruh oblohy se rozpíjel do tmy. Mrzelo mě, že nemám sebou foťák. Mobil na tuhle nádheru nestačil.
Místo abych se dál radovala z téhle podívané, přišlo mi líto lidí, kteří toto každodenní stmívání už nikdy neuvidí. Vzpomněla jsem si na mladou paní, sestřičku, která dobrovolně odešla ze života. Pro kterou bytí ztratilo svůj význam.
Přišlo mi strašně líto mladého života, který už není.
Přišlo mi líto matky, která zítra pohřbí své milované dítě.
Přišlo mi líto dětí, které se budou ptát svého tátu proč je tu nechala samotné?
Přišlo mi líto muže, který navždy ztratil svoji ženu.
Doma jsem si sedla k manželovi, objala ho a dala mu pusu.
pak mě napadlo zvláštní srovnání. Život je jako ta dnešní večerní obloha. Tmavé a světlé dny se střídají a prolínají jako světlo za soumraku. Někdy máme tolik drobných zářících radostí, jako svítících hvězdiček obloze. Občas se život zamotá a na cestu nám svítí jen měsíc. Ale přesto víme, že jakmile se vyjasní, bude nám na šťastnou cestu životem svítit jasný měsíc i zářící hvězdy.

Kam na rande?

6. listopadu 2013 v 21:18 | Chudobka1970
Jsem už nějaký ten rok vdaná paní. Vlastně to v červnu 2014 bude 25 let.
Takže na radne už jaksi nechodím, jelikož milence nemám. Ani neplánuju nějakého shánět.
I když nikdy neříkej nikdy...
Za svobodna jsem randila na všelijakých místech. V lese, na koupališti, na louce,
v zahradě (Podzámecké i Květné v Kroměříži), v autě nebo ve vlaku (cestou na internát),
na náměstí, v kině ...
Kdybych chtěla jít na rande s manželem dnes (listopad 2013), asi bych zvolila obývák.
Na procházky přírodou je docela chladno, deštivo a blátivo.
Kino je na něj příliš hlučné.
Na koupaliště, teď spíš na krytý bazén, já moc ráda nechodím, v plavkách je vidět každý můj špíček (a že jich mám...) Lákavá je schůzka v cukrárně nebo v podobném podniku, jenže top by pak těch špíčků bylo trochu víc...
Takže on ten obývák vyjde v tomto sychravém počasí opravdu nejlíp.
Hezky se usadíme vedle sebe na nové sedačce.
Rozdělám mu jedno vychlazené pivko. Sobě naleju dvojku Ruladského šedého.
Do misky nasypu několik druhů přírodních oříšků.
Pustíme si hezký film.
Pěkně se přitulíme k sobě.
Dáme si sladkou pusu.
Pak druhou, třetí...o čem že byl ten film?

Miminko

4. listopadu 2013 v 22:03 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnes se narodilo miminko.
Neteř se s manželem stali rodiče malinké dcerušky.
Je nádherná.
V celé rodině je prima euforie.
Myslím že víc slov nemá smysl psát.
Koukněte se sami.-)



Jedna ve třech kabátech

1. listopadu 2013 v 17:50 | Chudobka1970 |  Hudba nejen pro mě
Dnes vám pustím jednu písničku v trojím provedení.
Myslím, že ji všichni znáte v tom nejnovějším, ale vlastně starém (13 let) kabátě.
Začneme hezky od začátku. Od první, původní verze.
Tuto písničku nahrála na album 10.000 lépés v roce 19969 Maďarská skupina Omega. Video z YouTube je z roku 2006.
Video z YouTube je z roku 2006. Je mnohem líbivější než originální verze z roku 1969.
Omega je docela známá maďarská rocková skupina. V 70. letech minulého století patřila mezi nejlepší ve svém hudebním "šuplíku". Stali se slavní za hranicemi své země i celého komunistického bloku. Původní složení bylo Jánós Kóbór, Gyorgy Molnár, Lászlo Benko, Tamás Mihály, ferenc Debreceni.


Další kabátek oblékla této písničce skupina Scorpions.
Na koncertech vystupovali i společně s Ma´darskou Omegou. Tato verze písničky je asi známější než originál.
"Škorpíky" myslím není třeba představovat. Ani jjich hitovky jako Wind of Change nebo Still loving you.


A poslední kabát ušil Aleš Brichta a oblékl ho Dívce s perlami ve vlasech.
Sám si tuhle parádní rockovou baladu představil.

A jak jsem se k této skvělé písničce dostala já? Od 15 let jsem chodila na zábavy. Buď v pátek nebo v sobotu hrála nějaká místní hudební skupina a já u toho většinou s kamarádkama a později s budoucím manželem nesměla chybět. Nejlepší byli Keksi a Kontakti. A právě Kontakti hráli nádherný ploužák Perly bílé. To se to tisklo a tulilo:-) Bylo mi sladkých náct a užívla jsem si mládí... Po letech kapely zanikly a po dalších letech zase "obživly". Na Plumlovské přehradě (nebo na stadioně za deště) se už několik let koná Rock Memory Of na kterém účinkují právě Keksi, Kontakti spolu s kapelami Quercus a Plus. Je to vlastně vzpomínka na již nežijící hudebníky z oněch kapel. Je to bezva akce na které jsem chyběla jenom jednou. Malou ochutnávku vám teď předkládám :


No a na závěr jedna otázka. Která varianta písničky se vám líbí nejvíc? Mě tedy originál od Omegy.
Usmívající se
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.