Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Slzy pouště

27. listopadu 2013 v 2:18 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Velmi poutavě napsaný příběh mladé černé ženy s bílou řasou štěstí.
Pravdivý příběh napsaný životem se odehrává v Africe, Súdánské provincii Dárfúr, pokračuje v Chartúmu a končí v Londýně. Vypráví jej muslimka Halima Rathebe Basgir ze Zagháwského kmene, svému maličkému synkovi Mohamedovi. Začíná obřadem udělování jména. Halima byla léčitelka, která zachránila jejím otci život. Rathebe zase slavná zpěvačka s nespoutaným a divokým projevem zpívající o utrpení černých Afričanů. Tato dvě jména jakoby dívce předurčily budoucnost - stala se lékařkou v pekle na zemi, jak zní podtitul strhujícího příběhu napsaného podle skutečnosti.
Před nástupem do školy ve městě Hashma mladičkou dívenku podle tradice kmene obřezali. Tento velice krutý, bolestivý a veskrze nesmyslný akt popisuje v celé jeho morbidnosti.
Ve městě bydlela Halima u svých příbuzných. Zpočátku byla nespravedlně utiskována arabskými dívkami a učitelkami. Získat si nezávislost a alespoň špetku respektu nebylo jednoduché. Musela se velmi rychle naučit mluvit arabsky. Rodná zagháwština byla zakázána. Halima se snažila dosáhnout co nejlepších výsledků. To se jí také podařilo, když školu absolvovala jako nejlepší z ročníku. Její zbraní se stala vzdělanost. Ona, vesnické dítě, dokázala být lepší studentkou než slečinky z města. Dostala se na střední školu, kterou ukončila státní maturitou. Udělala tak další velký krok ke splnění svého a otcova snu, stát se lékařkou. Po přijetí na univerzitu v Chartúmu mohla začít studovat vytouženou medicínu.
Několikrát musela školu opustit díky svaté válce - džihádu. V posledním ročníku studia při závěrečných zkouškách se opět stala obětí nespravedlnosti. Díky svému nearabskému původu dosáhla nižšího hodnocení ústní zkoušky než si zasloužila. Z Halimy se po šesti letech pilného studia stala lékařka. Vrátila se zpět do rodné vesnice. Praxi začala ve městě Hashma. Stala se černou lékařkou, která pomáhala potřebným. Byla opět stíhána místními mocenskými orgány. Dokonce ji za nevinný komentář uveřejněný v novinách zatkli a surově zbili. Nakonec ji přeložili do velice vzdálené nemocnice. Po bolestném loučení s rodinou a velice dlouhé a úmorné cestě nastupuje Halima jako vedoucí lékařka nemocnice. Je rozhodnuta opět zůstat mimo válečný konflikt a pomáhat raněným jak jen to půjde. Do doby než jí přivezli do ordinace skupinu dětí brutálně znásilněných vojáky to šlo. Když však poskytla rozovor tisku, byla zatčena, brutálně zbita a opakovaně několik dnů po sobě znásilńována. Přátelé jí po propuštění pomohli vráti se do rodné vesnice. Tam se propadla do hluboké deprese. V její kultuře platilo pravidlo raději se nechat zabít než být znásilněna. Ačkoli byla Halima velice vzdělaná, Zagháwské tradice měla hluboce zažité. Velice obtížně se mladá žena vracela zpět do normálního běhu života. Strach, že bude zavržena svojí vlastní rodinou, svým otcem, byl obrovský. Ale tento pokrokově smýšlející člověk jí pomohl nabídnutým sňatkem se vzdáleným bratrancem žijícím v zahraničí. Halima přijala a stala se manželkou muže, který aby nebyl vtažen do džihádu, prchnul do anglie. Jenže nenasytná válka si vybrala svoji daň. Na vesnici zútočilo krvežíznivé vojsko. Zmasakrovali a zabili spoustu mužů, žen i dětí. Čím mladší nebo bezbrannější člověk, tím surovější smrt jej čekala. Válka rozpoutala peklo na zemi. Zemřel i Halimin otec. Nějaký čas žila mladá žena se svou matkou a sourozenci v tom, co zbylo z vesnice. Když vojsko zaútočilo aby zničilo zbytek polorozbořených chatrčí a vybili přežívajících obyvatel, nezbylo nic jiného naplánovat útěk země. Halima pochopila, že musí odjet mimo Dárfúr, jinak si ji režim opět najde. Podařilo se jí dostat se až do Anglie a zažádat si tam o azyl.

O tom, jestli jej vůbec dostala, jestli se setkala se svým manželem a kdo je vlastně otcem malého Mohameda si budete muset přečíst sami. Stejně jako já asi budete žasnout nad přístupem Anglických úřadů. Také vás nejspíš bude dojímat statečnost a odvaha Halimy opět spolupracovat s veřejnoprávními médii. A budete se divit, jak jednoduše Halima došla v závěru svého vyprávění k důvodům, proč vypukl v Dárfůru džihád a kdo vlastně za tím ším stojí a tahá za nitky.
Tuto knihu jsem opravdu přečetla jedním dechem. Stojí za to číst!


Zdroj obrázku:http://www.kosmas.cz/knihy/155474/slzy-pouste/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co čteš nejraděj?

Pohádky 3.5% (4)
Sci-fi 9.6% (11)
Dobrodružství 9.6% (11)
Romantika 20% (23)
Horory 5.2% (6)
Krimi 18.3% (21)
Dokumenty 2.6% (3)
Literaturu faktu 27.8% (32)
Básně 3.5% (4)

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 27. listopadu 2013 v 16:57 | Reagovat

Koukám, že jsi příjemně strávila nemoc v pelíšku s pěknou knížkou. To je dobře. :-)

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. listopadu 2013 v 17:55 | Reagovat

[]když jsem ji četla,jako bych  tam byla s ní..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.