Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Tetina

2. prosince 2013 v 3:32 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Tetina. Jako dítě jsem k nim chodila strašně ráda. Ona totiž uměla moc dobře vařit. Kromě bramborového salátu jsem u nich snědla skoro všechno. "Pomačkané" brambory se smaženou cibulkou a krajáčem chladného mléka - to byla dobrota. Nebo jejich lahodná zelňačka. "Kousková" polévka taky neměla chybu. Obrovské buchty plněné trnkama - mňam. Velikánské langoše nasladko. Hmm. Ještě teď se mi sbíhají sliny. A to nemluvím o cukroví. "Šmetýnky" se i se sněhem na jazyku jenom rozplývaly. Nadýchané "kraplové" čtverečky s máslovou náplní - to byla prostě pohádka...
Naši chodili do práce na dvě směny. Střídali se, jeden měl ranní a druhý odpolední. Abych v mezičase nebyla sama doma, chodila jsem ze školy místo domů k tetině na "čtvrť". A když jeli s místníma na celodenní výlet, strávila jsem tam celý víkend.
Tetina byla mámina teta. Jejího manžela - strýce si moc nepamatuju. Vím jen, že jsem mu sedávala na klíně a on mě houpal "tak jedou páni..." Měli jednoho syna Miloslava, říkalo se mi Miroš. Byl o rok starší než můj táta, ale já mu tykala. Po těžké nemoci zůstal neškodným bláznem. Časem musel být zbavený svéprávnosti a po smrti tetiny se jeho poručníkem stal můj táta. Miroš potom několik let bydlel v mém pokojíčku. Dožil se 59 let.
Ale zpět k tetině. Jim jsem pro změnu onikala. Správně by to bylo něco mezi vykáním a onikáním: "Tetino, mohly by ste mě dat eště trochu té fazulové polivečky?" A tetina hned přistavila hrnec s polívkou na plotnu kamen a tu dobrůtku mi přihřála. Měla sice i elektrický sporák, ale vařilo se na kamnách, kde se topilo dřívím a uhlím.
V kuchyni se také spalo. Po večeři mi tetina pustila "Hajaju" v rádiu, pomodlila se se mnou "andělíčku můj strážníčku" a šlo se na kutě. Zavrtala jsem se vedle ní do peřiny a spala jak dudek až do rána. Vůbec mi nechyběla televize, kterou měli v kuchyni nejspíš jen na okrasu. Ráno se vstávalo brzy. Nejdřív šla tetina uvázat oba psy. Potom vylila na "hnoják" nočník a teprve pak mohl Miroš "popravit" prasata a nasypat slepicím. Tetina mezitím postavila na plotnu hrnec vody na kafe. Čerstvě pomlela zrnkovou meltu a svařila ji. Scezenou ji potom naředila mlékem. K pečivu s máslem chutnala výborně. K obědu kromě pátku bylo maso. Já měla strašně ráda pátky. Ke sladkému bývala moje oblíbená zasmažená polévka s kouskama, nebo vynikající luštěninová s mrkvičkou.
V týdnu se chodilo do zahrad. Dům, kde tetina se svým synem bydlela, byl původně statek. Před ním byla květinová ozdobná zahrádka. Nakvétala přes celý rok. Tetina ji měla nádherně upravenou a hezky barevnou. Druhá květinová zahrádka, z boku stavení, byla trochu větší. Tam se pěstovaly květiny na hrob. Narcisky, macešky, voskovka, jiřinky... Moc hezky to v ní vonělo. Za domem byla ještě třetí, zeleninová zahrádka. Poslední, čtvrtá zahrada sloužila k pěstování brambor, řepy a ovocných stromů. Mezi touto zahradou a domem byl velikánský dvůr. Pro mě idální hřiště. Mohla jsem si tam hrát s míčem a nemusela se bát, že rozbiju okno. Jediné, na jsem musela dávat pozor byl "hnoják". Věci do něj spadené měly nezaměnitelný odér...Ráda jsem kreslila kouskem cihly na kamenné kostky. V prázdných stájích mi prosperovala moderní samoobsluha se "smíšeným zbožím".
V Sobotu se jako odpolední zákusek pekly plněné buchty. Tetina se smávala, že jsou větší než já. Byly opravdu XXL. Neděle se držela jako svátek. Tetina napekla cukroví a my se s Mirošem oblizovali až za ušima.
U tetiny byl pro mě ráj na zemi. Měla jsem tam volnost, ale musela jsem i pomáhat. Tetina se nebála dát mi nějakou práci jako máma, ta si všechno raděj udělala sama. Dostala jsem úkol a tetina trpělivě čekala až ho splním. I když to trvalo dlouho, nebo se mi to až tak moc nepovedlo, pokaždé mě pochválila. Tady jsem nebyla porcelánová panenka na hraní jako doma, kde mě sice zahrnuli láskou, ale nic důležitého jsem nesměla dělat, abych to nepokazila nebo si neublížila.
Obě ženy, máma i tetina mě milovaly. Máma až příliš. Tetina si nahrazovala roli babičky, kterou se nikdy nestala. Já jsem milovala obě dvě, každou jinak a přitom obě stejně.
Když máma umřela, často jsem si na tetinu vzpomněla.
Když mi odešel i táta, na "trachtě" se vzpomnělo i na tetinu. Můj manžel se na mě podíval a usmál se:"Vidíš, to je ta tvoje tetina". Při tom smutku mě ta vzpomínka potěšila.
Když jsem o několik dnů později uklízela v tátově obýváku, našla jsem několik starých fotek. Máminu, dědovu a taky tuhle. Je na ní s největší pravděpodobností tetina (já si ji takhle mladou nepamatuju). Na originále jsou v dolních rozích razítko města, asi byla vytržená z občanského průkazu. Nijak jsem ji neupravovala, pouze je zmenšená, ořezaná a vsazená do rámečku.
Mám z ní velkou radost.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 2. prosince 2013 v 14:22 | Reagovat

Je krásné umět na své blízké vzpomínat s láskou a radostí, ne se smutkem. Málokdo to dnes umí.
Z tvého článku na mě dýchá opravdový život, krásné vzpomínky a tolik radosti. :-)

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. prosince 2013 v 15:52 | Reagovat

[1]:Bylo krásné mít je vedle sebe :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 2. prosince 2013 v 17:36 | Reagovat

Vidíš, jedna stará fotka a jaké dokáže vyvolat nádherné vzpomínky! Kdyby to tak šlo vrátit aspoň na chvíli, že? ;-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. prosince 2013 v 22:47 | Reagovat

[3]:No, to by byla nádhera.Ale ono to nejde. Zůstala jedna stará fotka a krásné vzpomínky :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.