Psychologie
9. ledna 2014 v 1:16 | Chudobka1970 | Téma týdneKomentáře
U nás doma je vždycky musím zachraňovat a vynášet ven já, zrovna já, která se jich bojím tak, že se mi dělá na omdlení a třesu se jak osika, když tu potvoru dávám do krabičky
Ale já jsem jediná komu je jich zároveň líto. Přítel: " Vynes si toho pavouka ven do deseti minut nebo ho zaplácnu"
Jsem hrdina
Zatím nikdy jsem záchrannou operaci nevzdala
A to ani tehdy, když se nohy pavouka nechtěly vlézt pod největší krabičku, co jsem doma měla ![]()
[1]: Jo, velice živě a taky jak ti bylo při legrácce s jejím svlekem
![]()
[2]:to slovo co mi uniklo z pusy, když jsem četla o nohách trčících z krabičky je naprosto neidentifikovatelné
![]()
jj
Úspěšná léčba a dobrý psycholog S
No, pavouka bych také do ruky nevzala ani náhodou, úplně se oklepu, když ho vidím. Ani zabít ho nedokáži. Ale gumového nebo kresleného se nebojím. Jen těch živých. ![]()
Někdy se fakt povede řízením osudu, že dokážeme překročit svůj stín
![]()
[9]:Ano, máš pravdu, osud je nevyzpytatelný![]()
ja fóbiu z pavúkov nemám, ale rozhodne som pokojnejšia ak sa odo mňa nachádza ďalej než 10 metrov.
Ak vidím, že nejaký lezie po stene, pekne, pomaly a systematicky sa presuniem na bezpečné miesto a čakám či si to nerozmyslí a nevylezie naspäť odkiaľ prišiel, alebo idem otravovať druhých, aby ho odniesli preč
... moja mama, čo má väčší strach z pavúkov než ja ho tak vždy musí odstrániť, lebo ja toho moc schopná nie som
...
Inak moc krásny článok, veľmi dobre sa mi čítal :)
Zrovna dnes jsem četla, že existují kurzy na odstraňování strachu z pavouků. Legrační v tom článku bylo, že se tam psalo, že většina lidí nemá z pavouků fóbii, ale strach, ti s opravdovou fóbií by ani nevyplnili přihlášku k tomu kurzu
.
[13]: To je pravda, já bych na papír, kde je slovo pavouk dřív ani nechytla.
Úplně chápu co se odvíjí v nitru člověka, který má ať už fóbii, či strach z těchto "potvůrek". Osobně pavouky také nemusím, ale potkáme-li se jednám tak, či tak
/asi tušíš /
Ve dvou letech mě poštípali zmije, tento zážitek vidím, jako by to bylo včera. Vidět hada na obrázku - leda z dálky, v TV - zvedám nohy na gauč a zavírám oči a potkat se s ním v přírodě - z fleku bych umřela
. Jednou si holčička přinesla gumového hada do Mš, dala jsem ji sáček a musela ho nechat v šatně až takový odpor - mě by nepomohl žádný psycholog na toto téma. Článek máš pěkně napsaný.





Dovedeš si tedy velice dobře představit, jak mi bylo, když náš domáci sklípkan Božena utekl z terária a proháněl se po bytě. Kdysi jsem to na blogu popsala v článku Mazlík na útěku