Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Cestuji tedy čtu

28. března 2014 v 17:23 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Ráda cestuji na kole a pozoruji při tom přírodu. Jako dítě jsem milovala jízdu vlakem. Líbilo se mi, jak se všechno kolem blíží a pak vzdaluje. A taky zvuk jízdy, pravidelný, uspávající.
Pak jsem povyrostla, objevila svět knih a v jejich příbězích začalo moje cestování v čase. Jedny z prvních příběhů, které jsem přímo shltla, byly Werneovky. Patnáctiletý kapitán, 20 000 mil pod mořem, Pět neděl v balóně, Tajuplný ostrov... Následovaly Příběhy Tazrana, pána opic. Vzpomínám na těšení se před vyjitím dalšího sešitku s jeho novými dobrodružstvími. Nesmím zapomenout na knihy Karla Maye o Vinnetouovi a jeho pokrevním bratrovi Old Shatterhandovi. Filmová zpracování sledovaná v malém vesnickém kině, kde byla i moje platonická láska Mirek (který nejspíš měl o mé existenci jen mlhavou představu) způsobila, že já jsem se na plátně převtělila do role Vinetoua a jemu přisoudila roli Old Shaterhanda. Jednu dobu jsem ke čtení strhla i svého mažela. Mistrně vypřávěné eskapády čtyř mušketýrů Athose, Portose, Aramise a d°Artagnana v knihách Alexandra Dumase nás oba přitáhly do místní knihovny. Jednou v televizi dávali film Řeka bohů, holky z práce o něm mluvilly s nadšením. V programu psali, že byl inspirován dílem Wilbura Smitha. Po přečtení všech tří dílů Řeky bohů se mi filmové zpracování sice líbilo, ale knihy byly lepší. Přelouskala jsem i celé ságy rodin Balanteyů a Courtneyů. Jednu knihu za druhou, takjak byly napsány, aby mi děj hezky navazoval. Jen kniha Zlatá liška nebyla dlouho dostupná, takže jsem ji přečetla až úplně poslední. Film Pobřeží v plamenech, natočený také podle knižní předlohy W. Smitha, v mém hodnocení dopadl o kousíček lépe než zmiňované Řeka bohů.
Tohle bylo, pořád je a doufám že i zůstane moje cestování časem. Při čtení s hrdiny prožívám každý okamžik. Vnořím se do vyprávění a nechám se vtáhnout do atmosféry děje, místa i doby. Nemusí jít bezpodmínečně o knihu. Díky blogování mám kamaráda (snad se za to označení kamarád nebude zlobit) , který nejen mě ve svých příbězích dokáže vtáhnout do jeho reality. Čtu a přitom se procházím v židovských uličkách, stává se ze mě voayer když přihlížím prvnímu polibku dvou zamilovaných, tečou mi sliny při jeho popisování holandského pečiva.
P.S.
Letos na vánoce mi Ježíšek nadělil tři knížky. Asi jsem byla celý rok hodná a nezlobila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 28. března 2014 v 17:38 | Reagovat

každý kto hovorí že cestovanie časom neexistuje sa mýli - cestujem časom rovnako ako ty :) v jednu chvíľku ležím doma v posteli a onedlho nájdem smaú seba uprostred druhej svetovej vojny či v budúcnosti :) krásny článok!

2 Mad Med Mad Med | Web | 28. března 2014 v 17:50 | Reagovat

Výborný článek :-). Jízdu vlakem miluji i v dospělosti a bez knížek bych se neobešla a naprosto souhlasím s předchozím komentářem.

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. března 2014 v 19:13 | Reagovat

[1]:Je to príma cestování, že jo? :-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. března 2014 v 19:15 | Reagovat

[2]:Vlakem už skoro nejezdím, jen krátké trasy a to není ono, navíc ten zvuk jízdy přes pražce mi tam jaksi chybí. Asi bych si tu správnou dlouho jízdu měla brzy zopakovat :-)

5 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 28. března 2014 v 22:24 | Reagovat

Ha! :D Mně to nedalo, říkám si, že ses ptala nějak zvláštně, zda můžeš dát můj odkaz na blog... téééda, děkuju! Takové komplimenty krásnéé! :3 Mě těší, že moje texty na tebe tak působí :)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. března 2014 v 22:44 | Reagovat

[5]:No a já jsem zase poctěna tvojí návštěvou:-)Mě totiž vůbec nedocvaklo, že tě mám v oblíbených:-)

7 pavel pavel | Web | 28. března 2014 v 23:37 | Reagovat

Každý nějak cestujeme, ať ve svých vlastních myšlenkách, nebo si pomůžeme příběhy z knih. :-)

8 Ježurka Ježurka | Web | 29. března 2014 v 18:09 | Reagovat

Tak ses hezky projela časem. Když čtu tvé knihy od začátku, téměř všechny byly už v knihovně mého tatínka. Moc rád četl a hlavně ty tvoje ze začátku. Kdyby se dožil více let, určitě by taky pokračoval. Díky jemu jsem znala hodně děl, ale taky miloval A. Jiráska. Určitě je proto, že to byl jeho jmenovec. :-)

9 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 30. března 2014 v 18:35 | Reagovat

nádherný článoček :). Moc sa ti podaril. Život vo fantázií je vždy ďaleko jednoduchší ako v realite a tak sa ti nečudujem, že si sa rada menila na hrdinov a prežívala tak ich osudy... ja som skôr mala rada dievčenské romány, príbehy, než tie dobrodružné.... a tak nejako som pri romantike aj zostala a neopúšťa ma.... :)

10 stuprum stuprum | Web | 31. března 2014 v 8:02 | Reagovat

Taky mi občas tečou sliny při čtění popisů. 8-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. dubna 2014 v 1:24 | Reagovat
12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. dubna 2014 v 1:26 | Reagovat

[8]:Od Jiráska jsem přečetla celou ságu F.L. Věka a moc mě bavila

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. dubna 2014 v 1:31 | Reagovat

[9]:Taky mám ráda romantiku, ale spíš ve filmu, říkám jí pohádky pro dospělé :-D  :-)  :-)  :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. dubna 2014 v 1:33 | Reagovat

[10]:Hlavní je mír vždycky po ruce nějaký ten kapesník O_O  :-D  :-D  :-D

15 Butty Butty | Web | 1. dubna 2014 v 8:49 | Reagovat

Pěkně napsaný článek..;-) a hezký blog :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. dubna 2014 v 14:08 | Reagovat

[15]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.