A důsleky? Ty jsem bohužel viděla na vlastní oči během studia. Některé na vlastní oči, některé už jen z doslechu.
Holčička narozená po několikátém pokusu IVF. Rodiče už měli doma jedno zdravé dítě. Tahle dívenka trpěla metabolickou poruchou. Tělo si nedokázalo pomoct při zpracování určitého druhu živin a pomaličku umíralo. Svaly ochabovaly a nezbytností se stala podpora dýchání. Pokud byla holčička v nemocnici, což byla většinu svého krátkého života, byla napojena na umělé dýchání. Ale kdyby si ji rodiče chtěli vzít domů. nemaj šanci, protože jim pojišťovna a revizní lékaři neschválí příslušný dýchací přístroj pro domácí použií. Přístrojů k zapůjčení, byť za poplatek je málo, dostanou je děti, jejihž zdravotní stav je alespoň stabilní. Takže tato holčička má smůlu. Dožívá v nemocnici, rodiče se snaží být s ní co nejvíc a o co vše je starší, zdravý sourozenec ochuzen...?
Už jen z doslechu víme ženě, které když po několikátém IVF konečně otěhotněla, zjistili rakovinu prsu. Musela se rozhodnout. Buď zemře ona, nebo zemře dítě. Přestala docházet na terapii poškozující dítě. Několi týdnů po porodu zdravé dcerky zemřela. Jak moc ji její maminka milovala se dcerka dozví jen od svého táty.
Nebo dvojčátka narozená z IVF mamince, která 14 let toužila mít ještě jedno dítě. Přivedla na svět dvě děti, předčasně, s porodní váhou kolem 600 gramů...





Smutný článek, ale dobrý, informativní. U těch příběhů jsem skoro brečela.