Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Duben 2014

Brusle

7. dubna 2014 v 16:33 | Chudobka1970 |  Hubnu?
Pokračuji ve snaze shodit tukovou vrstvu. Minule jsem se zmínila o nové cyklostezce kousek za našim. Dnes jsem ji prubla na bruslích. Myslím, že ukončení zábavného pořadu "Natoč to" bylo předčasné. Kdyby mě někdo dnes natočil, vyhrál by s přehledem. Sjezd ze vchodu k chodníku jsem sice zvládla bez karambolu, ale klepala jsem se jako ratlík. Popelnice, o kterou jsem dřív brzdila, má po asfaltové úpravě vjezdu svoje nové místo, bohužel mimo moji trasu. Kousek jsem se rozjela, ne moc rychle, abych mohla u přechodu s ostrůvkem včas přibrzdit. Špičkama k sobě. Že to u kolečkových bruslí nejde? A to by jste se divili, jak to jde. Po vrávoravm přejezdu přes vcelku frekventovanou silnici jsem pokračovala v krasojízdě směr nová cykostezka.

Přijel k nám cirkus. Rozbili stany za naším. Ještě nemají všechno za ohradama, takže diváků bylo plno. Kličkovala jsem mezi nimi jako na překážkové dráze. Ale pomalá jízda má i své výhody. V klidu jsem zastavila a pozorovala velbloudí siestu. Vytahovat mobil a fotit jsem se ještě dnes neodvažovala, tohle je foceno cestou zpět. Vždyť jsem na bruslích nestála pěkných pár měsíců a kil. Za cirkusem jsem se pomaličku dostávala do tempa. Ale ty klouby! Kolena bolela jako čert a o kotnících raděj ani nemluvím. Chvíli jsme měla pocit, že už to nevydržím. Radost a euforie z jízdy byla v háji. Hlavou mi zněla myšlenka: Najdi si v tom zálibu a uvdíš jaké to bude skvělé. Jízda bolela to do té chvíle, než přišel první sešup se zatáčkou. V momentě bolest vystřídalo zděšení. Jak jsem si to pravidelně klouzala, hezky jsem to rozjela. Jelikož brzdu požívat neumím, na vlnky a špičky k osbě bylo pozdě, šupajdila jsem si to parádní rychlostí z kopečka vtříc zatáčce. Ještě že mám chrániče, blesklo mi hlavou. To byla jízda, páni já to projela bez pádu a s pořádnou dávkou endorfinů v krvi. Ten pán, který jel na kole naproti mě, se asi divil, proč se ta funící osoba na bruslích tak hlasitě směje. Každá jízda z kopečka měla i svoji část do kopečka. Tak jsem toho využila a nechala se kousek vynést. Tato jízda byla něco jiného než ty minulé, vesměs celé po rovince. Navíc jelo se do kopečka, mírně, ale skoro celou 3 km trasu. Proto se mi cestou zpět jelo tak hezky. Dokonce i bolesti kloubů ustoupili. Cyklostezka je parádní. Už teď se těším na další jízdu.

Pokud počasí dovolí, bude to ve čtvrtek. Ta růžová budova v dálce je nemocnice, kam jdu zítra na denní směnu. Pole se hezky zelená. Je to prima jezdit jarem pučící přírodou. Vyhýbat se rozdováděným psům mě možná trochu líp naučí jízdě na bruslích. Nezaměstnávám tak jenom tělo, ale i mozek, musím předvídat, kam se páníčkův miláček hodlá vrtnout, pokud se vůbec pohne a nezůstane stát jako solný sloup.

Před stavícím se cirkusem jsem zvolna přibrzdila. Velbloudi spali. Spolu se mnou je obdivovali i malí špunti z naší mateřinky. Srdečně jsem se zasmála jejich vtipné poznámce: Vembloudi musejí spát, asi nebyli hodní a nemůžou si hrát. Prcci odvařili i paní učitelky.
Takže shrnuto a podtrženo, bylo to krátké ale intenzivní. Za dobrého počasí jedu ve čtvrtek znovu 6 km.














Znovu to zkouším

5. dubna 2014 v 10:30 | chudobka1970 |  Hubnu?
Od 28. 3. hubnu podle návodu z jiného blogu.Už jsem to podle něj zkoušela dřív, ale při první překážce to moje lenivé já vzdalo. Docela mě nakopla poznámka o neschopnosti některých shodit pět kilo, když jiným se podařilo zhubnout 20 kg. Nejprve jsem se hezky urazila, patřím k těm prvním, neschopným. Po chvilce mi však došlo, že vše je jen a jen v mých rukou, stačí jen mít motivaci. No a stačil pohled do zrcadla aby důvod proč hubnout byl na světě. Mých 80 kg při 159 cm mi snad nebylo nikdy tak moc odporných.i
Snažím se dodržovat vše podle doporučení. Musím uznat, že jakmile jsem najela na pravidelné jídlo po 2-3 hodinách, chutě na sladké se dost zmírnily. Dělám ve směnném provozu a pokaždé nejde sednout si a zbaštit svačinku z domu (to je ta překážka co mě zabrzdila). Bylo mi doporučeno dělat si shaky. To jsou mixované nápoje z mléka, jogurtu, müsli nebo vloček a ovoce. S vidličkou mixovat nejde, takže to vlastě byly jen ochucené zakysané nápoje. Protože od středy zcela neplánovaně vlastním nádherný mixér, můžu shekovat až do aleluja. Tím pádem se nemůžu vymlouvat na to, že nestíhám svačit. Jeden takový lahodný nápoj se dá v případě potřeby vypít i na stojáka. Jen si musím ráno doma tu dobrůtku připravit a hned ji dát do tašky, aby ji žíznivý manžel jdoucí z WC náhodou nevypil.
K hubnutí nestačí jen správně se stravovat, mělo by se i sportovat, aneb bez pohybu to nejde, jak praví onen návod. Včera jsem si na kole jela omrknout nově vzniklou cyklostezku kolem našeho lesoparku. Je úžasná. Celá z asfaltu, takže na ni můžu i s bruslema. Ale jsou na n takové malé záludnosti, jako třeba jízda z kopce s mírně klopenou zatáčkou. Na kole jsem měla na tachometru 15 km a v očích smrt. Jsem zvědavá co budu mít v očích při pjejím projíždění na bruslích. Cyklostezka je dlouhá 3 km. Cestou tam se můžu kochat pochledem na bublající potůček, cestou zpět můžu při pohledu na areál nemocnice toužit po další směně.
Snad se konečně zařadím do skupiny štíhlejších.

P. S. pokračování příště...

Moje hloupost

1. dubna 2014 v 14:50 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
V noci jsem udělala pěknou hloupost a dost mě to vzalo.
Jeden prima človíček se nejspíš dostal do zdravotních problémů. Oslovil mě a já se mu zkoušela pomoct. Ale parádně jsem to zkonila. Pokusila jsem se mu sdělit, že žádná diagnoza není tak strašná, aby nestálo za to s ní bojovat. A v dobré víře připojila svoje neblahé zkušenosti, které nakonec dopadly docela dobře. To jsem tomu dala! Na ty jeho jsem tak nabalila i svoje problémy. Sama nemám ráda, když se někdo lituje a teď jsem před tím človíčkem v nouzi litovala sama sebe. No a abych se mohla označit za totální trubku, nasadila jsem tomu všemu korunu, vtipem ala černý humor. On mi řekl, co si o takové "pomoci" která vysává a tlačí k zemi myslí. Nastavil mi zrcadlo, já se koukla a bylo mi ze mě blbě.
Proč tohle píšu? Bylo hloupé a neuvážené jak jsem zareagovala. Nosím to v hlavě a přemýšlím. Opravdu jsem sobec? Tíží mě vina. Ten pocit je dost nepříjemný. Zkouším se z toho vypsat. Uvědomit si chybu aby se nikdy neopakovala.
Vrátit čas nejde. Jen jsem chtěla říct, že mě to nekonečně mrzí.
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.