Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Se zpožděním na státnice

9. června 2014 v 0:56 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Chtěla jsem se učit ještě v úterý, ale hlava to už nebrala, tak jsem jen upravovala text k obhajobě bakalářské práce. Odpoledne mi holky z práce vytáhly stehy z pusy, protože jsem docela slušně o ten spodní silon šišlala. Večer jsem si nachystala všechny věci na stůl, abych na něco v raním spěchu nezapomněla. Ještě natáhnout budíka a zkusit se vyspat. Jenže celý den mě pekelně bolel zub. Nasadila jsem na něj aulin, ale moc nezabral.
Ve čtyři ráno jsem měla oči jako sova. Hlavou se mi honily myšlenky plné státnicových otázek. Pravostranné srdeční selhání se projevuje otoky dolních končetin...TBC způsobuje Kochův bacil...hlavní příčinou CHOPN je kouření tabákových výrobků...V půl šesté jsem vstala, sprchovala se, vzala si další aulin a zkusila se nasnídat. Silná černá káva měla za úkol vzbudit a nastartovat mozek (díky moc Martine). Ještě že se ty křupinky v mléce hezky rozpouštějí a nemusejí se kousat. Telefonát spolužačky Hanky mě vrátil do reality, ona už byla u školy, zatímco já ve spodním prádle doma. Do kabelky rychle vletěl index, fleška s prezentací, zelená propiska a peněženka s kominíčkem pro štěstí. Ještě igelitku s prací a textem obhajoby, nezapomenout se obléknout, navonět a jedem! Manžel se nestačil mé rychlosti divit. V 6:38 si auto usmyslelo stávkovat, ale včas pochopilo, že dnes je den D a tak jsme nakonec odjeli. Do Olomouce manžel vjížděl přesně 7:05. To už jsem měla být 5 minut v budově fakulty. V 7:10 dostal ode mě pusu a prosbu, ať mi drží pěsti. O pár minut později jsem celá udýchaná stála ve třídě a podávala vedoucí studijního flešku s prezentací k nahrátí do PC.
Na teoretickou část bylo naplánované, že půjdu jako třetí. Když pro mě přišla vedoucí studijního, kominíčka i zelenou propisku jsem už svírala v ruce. Na stole u PC ležela červená plastová kolečka, vybrala jsem si jedno, otočila ho a pak jen zírala na číslo 9. Diabetes mellitus(cukrovka) a ošetřovatelský proces. Po chvilce jsem začala sepisovat proces. Pomalu mi to začalo naskakovat. Když už jsem nevěděla víc, druhý papír se začal plnit údaji o cukrovce, zmatečnými a dost přešrtanými. Ale už jsem musela ke stolku. Přivítali mě těmito slovy: "Kolegyně Chudobová měla to štěstí, že si vylosovala otázku číslo 9..." Nechápu o jakém štěstí to mluvili. Tužku jsem položila vedle papíru, kominíčka mačkala v ruce a spustila oproti doporučení tím, co jsem uměla méně, procesem. Koktala jsem, opravovala se, moc mi to nešlo. Když po mě chtěli doplnit jednu z částí plánovací fáze procesu, zapírala jsem jako patryzán, nedostali to ze mě. U cukrovky se mi to nějak v hlavě seřadilo, poznámky jsem přeskakovala podle potřeby tak, aby vše dávalo smysl. Odpověd na první doplňující otázku jsem zvládla jen s jedním přeřeknutím. Další odpovědi mi byly taktně napovězeny a já je rozvinula co to šlo.
Do třídy za spolubojovnicemi jsem vešla se smíšenými pocity. Něco jsem řekla, snad mi to dají. Jenže ono nám bylo řečeno, že čím víc se nás komise bude ptát, tím horší bude hodnocení. Ze zkoušky státnicového předmětu jsem před několika týdny odcházela s hodnocením D, což není nic moc. Přitom nejhorší hodnocení je E.
Odpoledne jsem měla jít k obhajobě bakalářky jako poslední, osmá. Když si první šla asi půl hodin před zahájením obhajob přečíst na chodbu svůj text, byla jsem naprosto v klidu. Mám přece minimálně 8 x 20 minut čas (10 prezentace + 10 obajoba). V zubu tepalo, nezbylo než rozpustit další sáček s aulinem. Mozek jsem vybudila další silnou kávou. Sotva jsem ji vypila, vedoucí studijního vešla do třídy, oznámila změnu:"Jako první půjde obhajovat svoji práci kolegyně Chudobová, protože její oponentka musí přejít do druhé zkušební komise." Neviděla jsem desky s textem obhajoby, ležící vedle mě na stolku, protože jsem byla v naprostém šoku. S kominíčkem v ruce jsem vykročila vpřed. Předsedkyně komise nejprve znovu představila mě, pak mou práci, vedoucí práce i oponentku. Jeden šok stíhal druhý. Moje prezentace začala v podstatě těmi samými slovy. Vůbec netuším, kde se ve mě vzal ten nápad vložit do mého představování slůvka...jak už bylo řečeno nebo ještě jednou. Dokonce jsem ignorovala rozhovor mezi komisí zaměřený na hluk venku a dohady, kdo že to okno půjde zavřít. Měla jsem sto chutí jim říct, že asi já. Další šok přišel, při překliknutí na předposlední slejd s romskou vlajkou a poděkováním za pozornost. Předsedkyně komise mě okamžitě vyzvala abych si sedla ke stolku, a hned otevřela diskusï. Za oním slejdem jsem totož měla vcelku dost dobře vysvětlenou otázku k obhajobě od vedoucí práce. Byla jsem tak rozhozená, že jsem vlastně ani pořádně neodpověděla na otázku, jen jsem začala a dotyčná si na ni odpovídala několik minut sama. Naštěstí mě vedoucí práce chválila za přístup ke zpracování práce. Jen se jim nelíbila moje klíčová slova v angličtině, byla nepříliš vhodná. No, kdyby věděly, jak jsem je tvořila, tak zapláčou...
Na chodbu jsem se vpotácela úplně zdeptaná. A pak to začalo. Další holky si vyslechly svoje nepříliš dobré ortely, jedné nekoreloval název práce se zadáním, druhá se tak trochu odchýlila od tématu, další měla příliš mnoho lékařského, nebo víc než jednu knihu. Nálada zhoustla o to víc, že jedna z komise pustila informaci, že dopoledne byla dvě F, ale neřekla kdo státnice neudělal.
Až pozdě odpoledne, před pátou, nám řekli výsledky. Nejdřív si zavolali ty dvě, co dostaly za F, každé zvlášť oznámili, že státnice neudělaly, ale můžou se přihlásit na opravný srpnový termín. Potom si nás zavolali všechna naráz. Když jsme jim odsouhlasily, že můžou říkat výsledky přede všema, spustili. Nejdřív zhodnotili písmenkem A až E teoretickou část, pak obhajobu a nakonec řekly celkovou známku. V dlami jsem opět svírala kominíčka. Smutek nad neúspěchem spolužaček ustupoval nad radostí, že jsem prošla. Bylo mi jedno jak, brla bych klidně E-čka. Stejně mi ale oči trochu plavaly. Potom to přišlo. "Kolegyně bakalářka složila státní závěrečné zkoušky poněkud monotématicky,A, A." Vtom se mi spustil vodopád slz a vůbec nešel zastavit. Pomaličku mi to docházelo a než dořekli poslední hodnocení, usmívala jsem se se slzami v očích. Když nám gratulovali, slzavé údolí tentokrát s úsměvem se spustilo nanovo.
Při odevzdávání indexů na studijním si holky vymínily, že na promoci budu číst slib. Byla jsem tak mimo, že jsem kývla.
Cestou domů se ze mě stal uzlíček emocí, smích střídaly slzičky. Manžel volal své mamince, že si ji konečně dovezl domů a že je to šprtka. Bylo cítit, že je na mě pyšný a mě to dělalo strašně dobře.
Druhý den jsem měla denní službu. V práci jsem šla z náruče do náruče. Až teprve pak mi vlastně postupně docházelo, co jsem to dokázala.
Teď můžu bez výčitek číst knížky, dívat se na filmy a bez výmluv na nedostatek času konečně začít shazovat nadbytečná kila...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 9. června 2014 v 7:59 | Reagovat

Blahopřeji! To byly nervy, co? A to překvapení nakonec! Konečně budeš mít prázdniny, jak si představuješ! :-)

2 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 9. června 2014 v 12:43 | Reagovat

Wow! Gratuluju! Takový krásný výsledek, to musí být skvělý pocit :) A navíc ještě s bolestí zubu jsi to takhle krásně zvládla :)
Závidím, že už to máš za sebou a máš čas na všechno, na co posledních x měsíců čas nebyl. Já jdu pozítří, ty poslední dny před státnicemi jsou nejhorší.

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. června 2014 v 16:55 | Reagovat

Už jsem ti gratulovala, ale tak ještě jednou neuškodí :) - gratulka!
A přeji, ať ty zuby dají konečně pokoj!

4 Anidea Anidea | E-mail | Web | 9. června 2014 v 22:11 | Reagovat

To je fantastické!!! GRATULUJI!!! Takový výsledek i s bolavými zuby. Byl to strašný nervák jen o tom číst. Jaká musela být skutečnost!

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. června 2014 v 23:00 | Reagovat

Gratuluju, moc dobrá práce! Tak si užij spokojenost s výsledkem a chvíle uvolnění.

6 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 10. června 2014 v 22:18 | Reagovat

Som na teba hrdá Renátka! Nemala som ani najmenšie pochybenie o tom, že by si to nezvládla! Silno moc ti gratulujem a užívaj si zaslúžený pokoj a radosť! :) Si skvelá! :) :* ♥

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 7:18 | Reagovat

[1]: Děkuji, nervy to teda byly, jsem ráda, že to mám za sebou:-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 7:21 | Reagovat

[2]:Tak to na tebe dneska budu myslet a držet pěsti. Máš pravdu, nejhorší byl ten den před státnicemi a pocit, že v hlavě je prázdno. Ať se ti daří, máš šťastnou ruku a hodnou komisi:-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 7:22 | Reagovat

[3]: Děkuju Jani:-) Zuby si to vybírají i za ty leta klidu, ale jsou horší věci na světě :-)

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 7:23 | Reagovat

[2]: Promiň, úplně jsem zapomněla poděkovat, díky :-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 7:29 | Reagovat

[4]:Díky. Skutečnost byla asi horší, než jsi četla O_O Když nás při uvítání upozornili, že pokud máme někdo zdravotní indispozici a neodejdeme ihned hrdě středem, nebude se na zdravotní stav brát zřetel - měla jsem cukání nejen v zubu.Ale už je to pryč a naštěstí to dopadlo dobře :-D

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 7:30 | Reagovat

[5]: Díky:-) Je zvláštní, že mi to celé dochází až se spožděním :-D  :-D  :-D

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 7:33 | Reagovat

[6]: Děkuji ti Jasmínko:-) První dáreček mi dal manžel a ani o tom neví. Strávili jsme společný den i se synem na domečku po tátovi. Grilovali jsme oběd, sekli trávu, šli všichni na hřbitov a bylo to moc prima :-)

14 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 11. června 2014 v 10:17 | Reagovat

[8]: Zrovna sedim na chodbe, vypada to, ze jsem to udelal, stastnou ruku jsem nakonec opravdu mel, takze velmi dekuji :-) :-)

15 pavel pavel | Web | 11. června 2014 v 15:39 | Reagovat

Gratuluji. Mně vytrhávali taky zub a šili. V pátek mi ty nítě odstřihnou. :-D

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 16:53 | Reagovat

[14]:Takže říkáš, že pěsti můžu pustit? Gratulace velikánská :-D  :-D  :-D Jsi jednička:-) :-D

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. června 2014 v 16:54 | Reagovat

[15]:To vytahování stehů vůbec nebolí:-)

18 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 12. června 2014 v 14:13 | Reagovat

Tak mě "plavaly oči" až teď při čtení tvého článku. Dala jsem si právě pohlavek, že jsem si to celé nepřečetla už dávno, ale jaksi jsem nestíhala a stačil mi nadpis, že jsi vše zvládla. Jsi opravdu moc dobrá! Doufám, že jsi dostala doma nějakou velkou prémii. Můj syn, když si dal po maturitě přihlášku na VŠ, nebyl přijat, na další nešel a šel tenkrát na nástavbu po gymplu na stavební a maturoval pak tam. Pak šel na vojnu a po vojně ve 24 se oženil a pak se teprve přihlásil na VŠ, kam ho vzali. Mezitím se mu narodila dcera, tak měl doma mimino, studium s dojížděním a práci. Ale taky zvládl v termínu a dodnes si tu jeho promoci pamatuji, jak jsem na něj byla hrdá a pyšná, že to zvládl. Věřím, že tvoji rodiče by byli taky a moc. Ode mne velká gratulace a omluva, že až teď. Ale toho 4. 6. jsem zde měla na papírku a věř nebo ne, držela jsem palečky. :-)

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. června 2014 v 16:18 | Reagovat

[18]:Já ti věřím a moc děkuji milá Ježurko:-)Doma se žádná velká oslava nekonala. Na promoci mi půjde manžel a možná kamarádka.Tvůj syn je pašák,Já měla v podstatě na učení klid, ale on měl doma miminko a to je opravdu těžké se učit.

20 Ježurka Ježurka | Web | 13. června 2014 v 16:42 | Reagovat

[19]: Když si to tak promítnu, tak jsme měli všichni ta studia nějak ztížena. Ale o sobě jsem už psala. Syn si pak ještě udělal autorizaci jako statik, má ji i jako projektant a pracuje teď doma jako OSVČ. Práce má dost, jen kdyby to placení faktur nebyl takový problém. Kolikrát musí urgovat, než něco přijde. Je to teď těžké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.