Jsem jako utržená z řetězu, během jednoho týdne už druhý film. Líbi se mi možná ještě víc než Atlas mraků. Stručný obsah filmu si můžete přečíst v oficiální upoutávce distributora. Trailer je s titulkama, film byl v češtině. Velmi stručně řečeno, režisér Tate Taylor rozehrál příběh o pošlapaných liských právech černošských služek v bílých rodinách. Příběh o snaze bílé dívky Skeeter zveřejnit letité zkušenosti těchto černých adnělů.
Ani nevím,kde jsem na tenhle fillm narazila. Pravděpodobně v některém blogu jako součást výčtu těch nej filmů. Byla to moc dobrá volba. Závěrečné titulky jsem pro slzy skoro neviděla.
Kdysi běžel v televizi seriál Kořeny. Vyprávěl o osudech černocha, zavlečeného do otroctví. Tyhle pomocnice v domácnostech sice nebyly otrokyně, ale někteří z jejich předků ano. Vydělávat si ani ne za minimální mzdu na živobytí uklízením jim bylo takříkajích předurčeno. Jinou práci nesehnaly. Pokud vychovávaly bílé děti, nesměly je nijak trestat. Při vaření musely k ochutnávání pokrmu používat vlastní nádobí uložené odděleně od ostatního. V některých domácnostech nesměly používat vlastníma rukama naleštěnou, téměř sterilně čisťounkou toaletu. Pomáhaly ve výchově dětí "svých" vychovaných dětí, z nihž mnohé na svou lásku k nim jakoby pozapomněly. Některé pomocnice měly vztah se svou zaměstnavatelkou dobrý, jiné špatný. Bylo napínavé pozorovat, jak se jedna z bílých dam snaží učit právě od své úplně první služebné, jak mezi oběma vzniká křehké pouto přátelství. Rozesmutnilo mě doznání matky Skeeter o neuvěřitelně kruté výpovědi pro jejich pomocnici. Když se matka svoji chybu pokusila napravit, zjistila, že stará černá žena, kterou její dcera milovala, mezi tím zemřela. Jako hojiná mast na mě zapůsobilo poděkování pomocnic slečně Skeeter, za vytrvalost při sepisování jejich životních příběhů vydaných v knize. Když celý kostel děkoval skromné černé Aibileen, která jako první našla odvahu a svěřila svůj příběh Skeeter, byla jsem na ni tak pyšná. Konec jsem proplakala, nemohlo to skončit šťastně, to by byl slaďák a ne ten nádherný film, který vám tady doporučuji. Silný příběh mě vtáhl dovnitř. Vím, je to umělecké dílo, není to dokument. Ale stejně je v něm tolik bolestné pravdy. Je poplatný i v dnešní, moderní době. Krádný zážitek vám přeje
5Amelie | Web | 22. července 2014 v 23:40 | Reagovat
Děkuju za tipy na filmy, já jsem se po dlouhé době podívala na dva: Kytice a Milý Johne a taky se mi líbily...Eliška se pro změnu dnes dívala na film "Zamilovaní blázni" o AS...
6chudobka1970 | Web | 24. července 2014 v 18:43 | Reagovat
[5]: Já taky děkuju za tipy, kromě Kytice jsem je ještě neviděla
7jessamine-rose | Web | 31. července 2014 v 21:56 | Reagovat
krásne napísané... dúfam, že sa dostanem k tomu, aby som si raz tento film pozrela.... :)
Skvělý film. Viděla jsem ho asi před rokem, ale dodnes si ho pamatuji, jako by to bylo včera. Souhlasím, že i když film byl humorný, poukazoval na velice bolestnou pravdu.
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.
Profil
Miluji život, svoji rodinu, svoji práci. Bez přátel, hudby a knížek (v tomto pořadí) si život nedovedu představit. S úsměvem na rtech se dá zvládnout i nezvládnutelné.
Zdravím,
nádherný článek, popsala jsi to s takovou něhou a citem, že i tenhle komentář píšu se slzami. Na tohle se musím podívat, děkuju za tip :)
Andrea