19. července 2014 v 8:38 | Chudobka1970
|
Je to pár dnů, kdy mě v práci doslova šokovalo přiznání jedné kolegyně. Chodí do práce nerada. Občas se v noci zbudí se strachem, že ráno půjde na směnu. Před noční je prý strašně vystresovaná. Jestli si myslíte, že je to "čerstvá" sestřička, tak se šeredně pletete. Je starší než já. Dřív pracovala jako zdravotní sestra, později si dodělala školu a učila na zdravce. Zhruba před rokem se vrátila do praxe, na směnný provoz. Když se nás zeptala, jak to máme, nechápavě se po nás dívala.
Máme to hodně podobné. Někomu ranní svtávání nevadí, pro mě je to očistec. Když odcházím z domu, v uších prima hudbu, je mi fajn. Ráda pozoruju lem vysokých stromů na okraji lesoparku. Sem tam některý vykukuje nad ostatní. Je to zelená nádhera ve něstě. No a když se setkáme před nemocnicí s kolegyněmi, mám pusu od ucha k uchu. Těšíme se na sebe. I na ty občasné žabomyší války, kterým se v převážně ženském kolektivu asi nedá vyhnout. Samozřejmě že se těším na pacienty, na samotnou práci s nimi. Jistě že jsem ve stresu. Je to odpovědná práce, kdybych ji flákala, mohla bych udělat chybu. Nemuselo by se stát nic strašného, ale mohla bych zavinit poškození pacienta. Nic horšího nechci přivolávat. Musíme být celou směnu ve střehu.
Dotyčná kolegyně to má postaveno asi jinak. Když se zeptáme na důvod jejího strachu, nedokáže odpovědět. Přitom technicky téměř všechno zvládá docela dobře. Můj kamarád a bohužel bývalý spolupracovník měl problém se směnností. Nezvládal změnu denního režimu při střídání denních a nočních služeb. Příliš ho to vyčerpávalo. Práci jako takovou měl ale moc rád a bylo to vidět.
Cestou z práce jsem o jejích smutných slovech hodně přemýšlela. Napadlo mě, co a proč mám ráda já: (kromě práce)
- Nemohla bych existovat bez své rodiny, manžela a obou kluků. Nejšťastnější jsem, když je nás všech 5 pohromadě - mladší syn má stronovou lásku. Připadám si jako kvočna se svými kuřátky.
- Hudba je mou součástí, bez ní to nejsem já, mám ji v genech, prodí v mi v žilách.
- Přátele, kteří jsou tu pro mě a pro které jsem tu já, kdykoliv se budeme potřebovat.
- S radostí čtu knihy a příběhy ve kterých se strašně ráda dobrovolně ztrácím.
- Ráda pozoruju a fotím východ i západ slunce. Poslední dobou čím dál krásnější a nádhernější.
- Ráda tvořím, pletu, vyšívám, vypichuju patchwork. Taky mě baví sekat trávu. Práce na baráku je fajn v tom, že jeden hved vidí její výsledky. No, občas se nestačím divit, co jsem to vyvedla...
- Mám ráda grilované kuřecí prsíčko se sladkou chilli omáčkou z naší oblíbené hospůdky U Dudka. Taky už umím díky Martinovi udělat milovanou "Aspergerskou" rajskou. Taky můžu špagety nebo lasaně. Mňam.
- Baví mě dělat lidem radost. Někdy stačí obyčejný úsměv a nálada je hned o stupeň lepší. Vidět radost v očích obdarovaného je pro mě odměna. Nejsem svatá, samozřejmě, že taky ráda dárky dostávám. Jen je pro mě zadostiučinění, když můžu udělat někomu den příjemnější, šťastnější, veselejší.
Radosti není nikdy dost. Co vám zpříjemňuje život?
Ranní vstávání mi činí též potíže, a to prosím chodím do práce až na osmou
.
. Jo, a poslední bod z výčtu tvých radostí- to samé zpříjemňuje i můj život.
Líbí se mi tvoje psaní, z něj optimismus krásně vyzařuje. Dovolím si přidat si tě do oblíbených