Smutno
8. července 2014 v 16:12 | Chudobka1970 | Kaleidoskop dníKomentáře
Chudobko už jenom tím, že ses z toho vypsala, jsi o něco lehčí. A vše bude dobré, nic se neděje jen tak a určitě nebudeš sama. ![]()
Je dobře, že jsi ten smutek, Chudobko, vypsala. člověku se uleví a nevidí to tak situaci černě.
Bylas úspěšná a dosáhla jsi své mety
Blahopřeji!
Vše bude dobré
Buď na sebe hrdá a plně si promoci užij
![]()
Tak když čtu tento článek, určitě už máš tu velkou slávu za sebou a už ti není smutno. Ale já bych byla asi taky naměkko. Kdybych mohla a byla blíž, jela bych. Doufám, že jsi tam měla aspoň manžela, když už nemohli aspoň synové. Ale to, co jsi dokázala, je to velký čin a ten ti nikdo vzít nemůže! Buď na sebe pyšná! ![]()
Chápu, taky by mi to bylo líto.
Ale jsi fakt dobrá žes to dokázala!
Ajka
Nebyla jsem u Tebe od začátku července a - nějak jsi zesmutněla... Poslední tři články jsou opravdu smutné. Uvidíš, že všechno zase bude optimistické. Viděla jsem v televizi, jak odpálili OP Prostějov. Třeba Tě to zasáhlo... Ale, a to určitě víš, někdy je hůř a pak zase líp. Budu mít radost, když další Tvůj článek bude veselý jako ten o Brně.
Pravda je, že když mám nějaký úspěch, těší mě víc, když mě při něm vidí i někdo, na kom mi záleží. To se mi moc nedaří ![]()
Ahoj, už je po promoci a určitě to bylo krásné. Zamýšlela jsem se nad obsahem článku a (možná jako málokdo)opravdu vím, jak to myslíš. Vzpomínám na svou promoci,táta objednal řidiče s autem, tam jsme nasedli my dva, na místo pak dorazila mamka, která se uvolnila snad na 2 hodiny z práce. Nějak jsem to tehdy neprožívala, dostala jsem kytici. Líto mi to přišlo až za nějakou dobu. Žádný společný oběd, maminka spěchala do práce, my s tátou jsme odjeli rychle domů. Žádné focení, ze své promoce nemám jedinou fotku. Zůstaly mi jen šaty, naprosto nevyužité, pořád mi visí ve skříni, ale už jsem si říkala, že bych je někomu darovala. No a na pár pozvánek, které jsem rozeslala předem, reagovala rodina mého kmotra tím, že na tu hodinu jim to nestojí za to, bydlí daleko (asi 2 hodiny jízdy). Dostavila se moje kamarádka s kyticí, toho jsem si vážila nejvíce a dodnes se stýkáme. ... Pak jsem studovala při zaměstnání dál, skončila jsem zhruba ve Tvém věku, ale to už jsem žádnou promoci nechtěla, vyzvedla jsem si na studijním diplom a tak nějak... ![]()
[1]:Tohle jsem si říkala, ale moc to nepomáhalo, až do středečního rána, pak se to pro změnu přetočilo v komedii, ale o tom příště. Děkuji za podporu![]()
[2]: Jani, jsi strašně hodná, měla jsem slzavou náladu, díky vám všem ji už nemám![]()
[3]:Jsem lehčí o smutek na dušičce, opravdu je mi líp, děkuji![]()
[4]:Nevidět to tak černě, to byl jeden z důvodů, proč jsem se z toho pokusila vypsat a ono to zabralo ![]()
[5]: Že jsem dokončila VŠ mi plnou mírou došlo až když jsme se řadili k nástupu na promoci. Je to divné, protože zkoušky mám hotové už měsíc. Možná je to i tím, že jsem to zatím nijak neoslavila... ![]()
[6]: Jo, líto mi to teda bylo hodně. Děkuji ![]()
[7]: Asi jsem se prostě chtěla pochlubit. Sdílená radost je mnohem veselejší![]()
[8]:Opravdu se některé věci berou jako samozřejmost a to je velká škoda...
Reni? Keď ja som mala bakalárske promócie, presne si pamätám ich priebeh. Bol jún, vonku horko, niečo nad 30 stupňov. Pracovný deň. Nemala som dovolenku, bola som v práci. Moja rodina už niekoľko týždňov vedela, že som mala mať túto udalosť. Vedeli kde sa koná, kedy a o koľkej. Reni, ja som tam stále s ďalšími spolužiakmi a bolo mi ľúto, že stoličky v hľadisku boli prázdne. Neprišiel nikto. Naozaj nikto. Všetci tam mali rodiny, priateľov, známych, dostali honosné kytice, darčeky, mali spoločný obed, fotky..... ja? Ako povedal tvoj kamarát "aspoň tam bude kameraman a fotograf, ktorí ti pripomenú, že si bola priamy účastník..." Takto to bolo u mňa... buď vďačná za manžela a švagrinú, či tej osôbky z práce.... buď vďačná, že ty si sa mohla na niekoho usmiať a niekomu zamávať a nepozerať sa na prázdnu stoličku.... mala si krásne promócie, naozaj krásne :) a ja sa z nich, s tebou teším :) :*
[18]: To je mi líto, že tobě tam nakonec opravdu nikdo nepřišel. Všechny obavy jsem hodila po napsání Smutna za hlavu a udělala jsem dobře. Vyšlo to všechno na výbornou. Jen manžel malinko zklamal, prohlásil, že ten můj foťák neumí fotit z dálky, takže od něj nakonec vyšlo jen pár fotek
![]()





Rozumím ti, ale na druhou stranu právě ty jsi tím důvodem, proč jsi to všechno dělala a proč jsi do studia vložila nemalou energii. Nejsou to primárně ti ostatní, příbuzní či známí. Tak nehleď na to, kdo (a proč) je či není v publiku (i když, chápu, sdílená radost je dvojnásobná radost) a užij si tu slávu sama pro sebe, vzpomeň si na všechnu tu práci a odříkání, v duchu poděkuj všem, kteří ti pomohli a podrželi tě, a všem ostatním, kteří z různých důvodů nemohli přijít, povyprávěj o tom, jak to bylo dobré završení důležité etapy v životě. A mráčky smutku rozežeň, ve světle výborného výsledku nestojí za to
.