Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Snědá a bílá kůže

24. července 2014 v 20:35 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Každý máme svoji vlastní identitu. A každý se s ní sžíváme po svém. Homosexuálové a transsexuálové to nemají zrovna jednoduché. A to nemluvím o hermafrositech. Nedávno jsem dočetla zajímavý příběh jednoho z nich.
Od malička slýcháme o Romech, jak jsou ve své většině nepřizpůsobiví. Jak někteří z nich umějí využívat náš sociální systém aniž by hnuli prstem a museli pracovat. Nejsem rasista, to ne. Vždyť mám také snědou kůži, jako oni. Ale když mě přepadli, začala jsem být vic opatrná, začala jsem se víc bát. V mém okolí žijí romské rodiny, které jsou velmi slušné. Žijí zde také bílé rodiny, které těm romským nesahají ani po kotníky.
Když měl táta narozeniny, měla jsem denní. Na druhý den ráno jsem koupila kytku v květináči a bonbobiéru a jela mu popřát. Byl hodně navztekaný. Prý narozeniny měl včera. Začal mi nadávat. Ve zlosti řekl, že jsem stejná...jako moje biologická matka. Jeho slovník byl slušně řečeno vulgární. Odjela jsem v slzách. Vím, že to tak nemyslel, ale bolelo to tak, že moje auto zastavilo pár milimetrů před stromem. Za pár dnů se zklidnil a zase bylo všechno fajn. Ale ve mě hlodal červík pochybností. Musela jsem zjistit, kdo vlastně jsem. Přes 40 let jsem byla vděčná, že mě naši v děcáku našli a vychovali. Když po mě moje vlastní máma nikdy nezatoužila, nechtěla jsem ji nikdy hledat ani já, Až teď. Manžel a vlastně celá moje rodina se mi to pokoušela rozmluvit. Jen jeden člověk mi rozuměl. Šlo o to zjistit, kdo se skrývá v mé snědé kůži. Kamarád Š. jel se mnou do města, vyhledat v matrice záznamy před mojí adopcí. Prozradím jen, že původně jsem slovenka. Neulevilo se mihned, ale až za deší dobu. Nejprve bylo třeba se s tím srovnat. Táta, který mě vychoval o ničem neví. Prošvihla jsem ten správný okamžik mu ro říct a taky se bála jeho reakce.
Zpočátku jsem se za svůj původ styděla. Pokaždé, když v médiích proběhla nějaká kauza s Romy, snažila jsem se být neviditelná. Pak přišly přijímačky a vysoká. Spolužák, Rom, mluvi o své národnosti otevřeně a beze studu, až jsem se za své myšlenky nejednou zastyděla. Když se vybíralo téma na bakalářskou práci, zvolila jsem multikulturní ošetřovatelství. Moje vedoucí mě navedla na komunikaci Romy. Až teprve při vyhledávání materiálu, jeho pročítání a zpracování mi postupně docházelo, kdo vlastně romové jsou. Proč jsou takoví jací jsou. Hltala jsem jejich historii, tradice i současnou situaci jako hladový pes. Osvobodila jsem sama sebe.
Dnes už se nestydím za svůj původ. Něco dobrého jsem dokázala pro všechny Romy.
S manželem jsme vychovali dvě děti. Oba kluci mají maturitu. Oba studují dál.
Mám dobrou práci, která mě baví i docela slušně živí. Doplnila jsem si vzdělání na vysoké škole.
Můžu být hrdá na svou barvu kůže. Dokázala jsem to, co u bílých je normální a vcelku běžné.
Už nejsem uvězněná ve snědé kůži, já v ní naplno žiju.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 25. července 2014 v 11:41 | Reagovat

Je skvělé, co jsi dokázala. Já pořád tvrdím, že barva kůže je fakt to poslední na čem záleží. Záleží jenom na tom, jaký člověk doopravdy je. Je bohužel pravdou, že spousta Romů se chová tak, jak se chová a lidé je proto nesnášejí (sami máme zkušenosti s černými sousedy vedle kterých není moc zábava žít, na druhou stranu ještě to není tak hrozné, jako jinde, "pouze" nám jednou rozbili okno a prokopli dveře, o kraválu a zápachu z koní které chovají ani nemluvím). Jenže kdyby se chovali normálně, tak by nikdo neřešil, že jsou černí. Řeší se jejich špatné chování. Samozřejmě je spousta slušných rodin, které se pak nespravedlivě škatulkují. Je taky spousta bílých, co se chová stejně, jako někteří nepřizpůsobiví černí. Není to prostě vůbec o nějaké barvě, nebo rase, je to jen o tom každém člověku a o jeho chování a jednání.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. července 2014 v 1:57 | Reagovat

Moc dobře napsáno a hlavně moc dobře žito. Jen ať to jde i dál přesně podle toho, co si přeješ.

3 mengano mengano | E-mail | Web | 26. července 2014 v 9:38 | Reagovat

Barva kůže je to poslední, co mě na lidech zajímá. Mně vadí lemplové, flákači, hajzlíci, kteří dojí dávky a nemakají... a je jedno, jestli jsou černí, bílí nebo proužkovaní.
Až Romové pochopí, že jejich jediná naděje je vzdělání, tak se pohneme kus dál.
Napsala jsi to moc hezky :-)

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | 26. července 2014 v 13:37 | Reagovat

Držím ti pěsti, aby ti to vydrželo a nikdy už jsi se necítila uvězněná :-).

Přesně, jak píše mengano, nevadí mi barva kůže, ale to, jak se člověk chová. Naše město má spoustu bílých, za jejichž chování bych se propadla do země, a jsou to třeba i lidé vzdělaní. Romská populace je v našem městě opravdu veliká. Bohužel, nemůžu říct moc milých slov na jejich stranu, jsem zděšená z toho, že nemohu pustit svoje dítě ven před dům samotné a z toho, z ohromného nárůstu kriminality a drzosti a z toho, jak u nás romský poradce radí ohledně využívání sociálního systému tak, že Romové nemusí pracovat a vzdělávat sebe ani své děti. Je naprostý výsměch opravdu chudým a poctivým lidem, že částku, kterou dostávají měsíčně, vydělám já třeba za půl roku, a to naprosto bez legrace, potvrzeno a doloženo. Je mi z toho smutno.

5 Ježurka Ježurka | Web | 26. července 2014 v 13:44 | Reagovat

Moc krásně jsi to napsala. A já jen dodávám, to co řekli ostatní. Jen na lidech záleží, ne na barvě jejich kůže. Mně se teď ta moje udělala jako husí.

6 Meduňka Meduňka | Web | 26. července 2014 v 23:12 | Reagovat

Krásný článek, souhlasím s tím, že nezáleží na barvě, ale na člověku. Měla jsem kamarádku Romku Julku, vyrostla v děcáku, vyučila se kadeřnicí a byla to hodná a spolehlivá a moc vtipná holka. A pak se provdala na Slovensko :-).

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. července 2014 v 16:12 | Reagovat

[1]:Je to tak, záleží na tom, jak se chováme jeden k druhému :-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. července 2014 v 16:15 | Reagovat

[2]:Děkuji:-) Snažím se, abych se za sebe ani za své činy nemusela stydět :-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. července 2014 v 16:18 | Reagovat

[3]: Taky si myslím, že jádro pudla je ve vzdělání. Jenže on je to začarovaný kruh. To by sociální dávky musely být vázány na určité povinnosti a ty by musely být důsledně dodržovány...

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. července 2014 v 16:26 | Reagovat

[4]: Jsem strašně vděčná za to, že jsem se nikdy nemusela bát pouštět kluky, když byli malí ven, aby jim nebylo ublíženo. Manželova máma žije vedle bílého člověka, který má invalidní důchod ("papíry na hlavu"), bere měsíčně mnohem víc, než má ona důchod - při tom má zdravé ruce, má jen lehkou mozkovou dysfunkci, žije v domě sám, není zbavený svéprávnosti a rozhodně nedosáhl důchodového věku a chodí pracovat na obecní úřad. Nikdo nechápeme, proč bere ID, navíc tak vysoký. A proč ona má za ta léta dřiny s minimum nemocnosti tak nízký starobní důchod...

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. července 2014 v 16:27 | Reagovat

[5]: Moc hezky se to čte, děkuji :-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. července 2014 v 16:28 | Reagovat

[6]: Asi jsem měla štěstí, že mě vychovali "naši" :-)a že jsem si vzala svého muže, ale mu o tom ani muk :-D  :-D  :-D

13 stuprum stuprum | Web | 29. července 2014 v 3:46 | Reagovat

Jsi holt dobrá, málokomu se podaří vzejít ze špatných poměrů.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. července 2014 v 14:39 | Reagovat

[13]: Trochu se pleteš, to naši byli dobří, měli tu odvahu, vzali si mě a vychovali mě... :-)

15 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 30. července 2014 v 22:25 | Reagovat

krásne sa to čítalo. Nie všetkých by sme mali hádzať do jedného vreca a na každého tak poukazovať. Aj u nás sa nájdu takí, čo sú slušní a svoje deti vedú k normálnemu životu so všetkým čo k tomu patrí. A mne sa to páči. Na ZŠ sme mali dve spolužiačky. Obe Rómky. Jedna výstredná, druhá utiahnutá. Tá výstredná si získavala pozornosť svojou drzosťou a pocitom istého sebavedomia. Neskončila dobre a neskončila s nami. Tá utiahnutá svojim milým úsmevom a ochote sa zapojiť do všetkého čo sa ponúkalo. Tá sa dostala na strednú školu a myslím, že ju aj dokončila... i ja som chvíľu pracovala v detskom domove, kde polovica detí bola rómskeho pôvodu. Na jedno dievčatko cca trojročné nezabudnem nikdy a ani na jej krásne veľké hnedé očká a prst v puse... :)
Reni, ty si dobrá duša a nepozerám na to akú máš pleť. Poznávam ťa cez tvoj charakter a tvoje srdce je naplnené neskutočnou láskou a dobrotou. A to sa mi páči :). Btw... Slovenka? :) To ma aj potešilo... :)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 31. července 2014 v 14:55 | Reagovat

[15]: Mě to taky potěšilo, že jsem Slovenka:-)Na prst v puse? Já si cucala palec až do svých nácti let... O_O  :-D Děkuji ti za krásná slova, moc mi udělala radost a moc mě potěšila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.