6. července 2014 v 8:24 | Chudobka1970
|
O tom, že bolest dokáže negativně ovlivnit kvalitu života není pochyb.
Je pravda, že její přožití má i pozitivní vliv v tom, že si dokážeme víc vážit stavu bez bolesti. Někdo by mohl namítnout, když cítíš bolest, žieš, jenže skuste vegetovat byť jen jediný den s intenzivní bolestí.
Každý člověk bolest vnímá jinak. Někdo ji bere jako nutné zlo, třeba po úzaru z nepozornosti. Věřící lidé bolest mohoiu vnímat jako trest za spáchané zlo nebo hříchy. Bolest se může stát i součástí rutuálů, jako známka zármutku. Občas je docela těžké respektovat různé přístupy k bolesti.
Každý člověk bolest snáší jinak. Někomu stačí rozptýlit se příjemnou společností druhých osob nebo poslechem oblíbené hudby. Někomu postačí zaujmout úlevovou polohu, stočit se do klubíčka, přiložit led nebo teplo a odpočinout si. Jiný musí užít lék od bolesti, ať už ve formě masti, náplasti, kapek, tablet nebo injekcí. Není vhodné čekat příliš dlouho. Slabší bolest se tlumí snadněji než silná. Jsou lidé, kteří silné bolesti snášejí velmi těžce a při dosažení určité hranice upadají do mdloby, nebo bezvědomí. Vědomí, že bolest nezvládají jim dokáže hodně zkomplikovat život. Mnohdy zbytečně z obavy a ze strachu že opět "selžou" odkládají plánované výkony a operace.
Sílu bolesti vnímá každý člověk jinak. Ostatně bolest je vždy subjektvívní vjem. Nelze tedy říct, že totožné poranění u dvou lidí bude mít stejnou intenzitu bolesti. Je svízelné, pokud léky od bolesti nezaberou podle "plánu". Nezlze podávat jeden lék za druhým, musí se dodržovat určitá pravidla. Ale když cítíte bolest a nedaří se ji ztišit, je to zlé. Kvalita života se rapidně zhorší. Pokud se podaří bolest zkrotit natolik, aby byla tupá, nepříliš obtěžující, ještě to ujde. I když...představte si, že začínáte svůj den tabletkou od bolesti, teprve potom vstanete a pomalými, šouravými kroky zamíříte do koupelny. Ony tabletky mají své místečko ve vaší kabelce nebo tašce do práce. Večer, před usnutím opět musíte vzít pililku, jinak by se vám asi nepodařilo usnout... Je důležité, jak se k vám, máte bolest, chová okolí. Někdy stačí porozumění a její intenzita je rázem menší. Nemyslím tím soucit, lítost ale empatii. Schopnosti vcítit se. Úsměv, slůvko povzbuzení, stisk ruky v pravou chvíli dokážou divy.
Ve dvou (nebo i více) se to lépe táhne. Nejhorší je, když s bolestí člověk zůstane sám - pak snáze sklouzává k neustálému zaobírání se tím, co ho bolí. Psychika v tom hraje velkou roli. Z práce vím, že staří lidé s bolestí žijí takřka neustále. Ale když pak za nimi někdo přijde a rozptýlí je, přece jen se to snáší líp a člověk na chvíli zapomene.