close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Srpen 2014

Litovelský otvírák

11. srpna 2014 v 22:29 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
V sobotu jsem se těšila na jednu z posledních letošních plánovaných akcí. Pivní festival nabitý dobrou hudbou. Pořadatelům se výběr kapel opravdu povedl:

Začátek byl brzy po obědě. Ten jsem jako obvykle pokazila. Už od rána svítilo sluníčko jak pominuté a teloměr se po 9. hodině vyšplhal nad 25 °C. Nechtěla jsem dělat guláš, nebo pečené maso, toho na otvíráku bude dost. Smažený květák s bramborem a okurkovým salátem mi přišla jako vhodná volba. Manželovi ne, vzal maso, co bylo nachystané na nedělní oběd a udělal z něj guláš. Takže dusno nebylo jen venku, ale i u nás doma. Ronila jsem jednu slzu za druhou a nešlo to zastavit. Kdybych neslíbila, že budu řídit, vůbec bych odpoledne nikam nejela. Tak mi nezbylo než si podchladit obličej ve studené vodě a ve 12:20 podle plánu zavelet odjezd. Cestou jsem nabrala ještě Milana, Luboše, Zdenču a s mírným zpožděním jsme dorazili na dobře rozjetý koncert Mandrage. Chlapi se hned trhli na pivo. My dvě šly na Šrouby a matice, Tanči dokud můžeš a Františkovy lázně. Při první písničce se mi zase spustily slzy, Ještě že jsem měla sluneční brýle, v tom pařáku to vypadalo, že se tak ukrutně potím. Jenže ono to nešlo zastavit. Tak jsem začla blbnout s davem a bylo to. Koncert se jim povedl. Moje první a poslednípivo do mě jen zahučelo. Při procházení se po areálu pivních slavností jsme se Zdenčou usoudily, že je tu lidí jak much. Prý jich bylo skoro 15 000. Jak je počítali, když vstupné zde nebylo, to nevím.
Petra Bendeho jsme jen slyšely, ale neviděly. Až po koncertu se Zdenči povedlo zahlédnout ho za hlavní scénou. V mezičase jsme nakoupily nezbytné suvenýry (trička a balení piv i s krýgly) a odnesly je do auta. Naši pánové se mezitím lehce přehoupli přes hranici střízlivosti do hájemství alkoholu. Musím pochválit manžela, ten se držel hodně dlouho, vlastně až do konce.
Zdenča odešla na druhé nádvoří na Kreyny a já čekala na hlavní scémě na Queenie. Jenže oni pořád zkoušeli a nastavovali zvuk, tak jsem proplula davem na druhé nádvoří. Kreyni mě přivítali úžasnou peckou od Turba Díky já jdu dál
Nebudu to natahovat, Kreyni hráli takové pecky, že jsem si nechala ujít 20 minut Queenie. A také oni byli super. Těšila jsem se na jejich kostýmy, nezklamali. Zpěvák měl hlas jako zvon. Dokonce jsem si se svojí chatrnou angličtinou i zazpívala. 6e jsem celý koncert trsala je vám asi jasné. Ono to dost dobře ani nejde na takové písničky jen tak postávat: Bicycle, Radio Ga Ga, Rapsodi Bohemia, We Wil Rock You nebo We Are the Champions. A to jsou oni:
Mezitím jsem se dokázala normálně bavit s manželem. On si mě jako obvykle našel i mezi těmi tisícovkami pivařů a Dědu Mládka ilegal band jsme chvíli poslouchali a zpívali spolu. Než začalo pršet. Utekla jsem zbaběle pod velký slunečník. Ale na pódium jsem měla možná lepší než "vodníci" z předních řad. Tahle kapela rozezpívala snad úplně všechny. Začali Hlásnou Třebání, vzali to přes Jožina z bažin, Brno je zlatá loď, další zlidovělé písničky snad ani nemá cenu představovat. myslím, že je skoro všeci známe. Na jednu z posledních písniček jsem to vzdala, protlačila se davem dopředu k manželovi. Tahle písnička se hraje na Memory of Rock jako poslední, je to prostě srdeční záležitost.
Mig 21 jsem pouze slyšela a broukala si mezi sousty strašlivě dobrého a hrozně nezdravého bramboráku. Piva tam tekly potoky, kofoly řeky, ale normální kafe aby jeden pohledal. Pouhé 3 stánky vařily nescafe a jen jediný stoleček maličký vařil normální černou socovou kávu, nebo-li turka, alias smrťáka. Chutnal mi jako mana nebeská.
Ukulele troublemakers jsem slyšela jen posledních pár písniček, zato Fofrovanku úplně celou. Není to žádná dechovka. Hráli všechno. Country, rock, jazz, prostě takovou parádní směsku hitovek.
Ohňostroj byl úžaný. 10. ročník otvíráku si to myslím i zasloužil. A po něm, světe div se, se jelo domů. Už se nečekalo na Tři sestry ani na Black Sabath revivaly. Chlapci se totiž zlinkovali a můj muž měl při tom tolik rozumu, že je posbíral, posadil se s nima v autě dozadu, to aby mi nekecali do řízení, no a jelo se domů.
Cesta byla plná dvojsmyslných narážek, ale jen takových lehkých, pánové se krotili.
Všem se nám to moc líbilo.

Kouzelná země

10. srpna 2014 v 19:52 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Země je plná divů, čar a kouzel...
Zasaďte do úrodné země seminka a vyrostou rostlinky. Na každém stonku mají několik malých zelených listů. Nad nimi jsou ukryta maličká poupátka, která se za čas díky sluníčku promění v nádherné voňavé květy. Celý záhon nádherných voňavých květin. Stačí jen utrhnout a udělat z nich krásnou kytičku. Když ji dáte zamyšlené ženě, její tvář se rozjasní a rty se roztáhnou do nádherného úsměvu. Potěšená žena skloní hlavu ke květům a nasaje příjemnou vůni. S radostí dá kytici do vázy. Obyčejná místnost se rázem změni ve veselou a vonící. Celý, do té doby šedý svět, je hned plný barev.
A to bylo jen jednou z kouzel, které vyčarovla země, když jste do ní vložili seminka...

Pár dnů splácaných do sebe

6. srpna 2014 v 22:56 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Nejprve to byl bláznivý den.
Chvilku pršelo a za chvíli svítilo sluníčko, pak zase lilo jako z konve a tak pořád dokola.

Když zase Oskárek vylezl, vylezla jsem i já. Z balkonu jsem viděla nádhernou duhu.

Skusila jsem ji trochu přitáhnout, ale docela rychle mizela.

Po tomto dni přišlo domácí dusno. Manžel měl pár dnů před nástupem do práce a tak jsem se mu raději uklidila na město.

Hudba v Art kavárně utichla. Náměstím procházel smuteční průvod.

Livrejovaný muž za kočárem s rakví měl na hrudi kříž.
Byl to pohřební průvod duchovního církve Československé husitské, faráře Miloše Košíčka.

Smuteční průvod prošel celým prostějovským náměstím.

Teprve až za hodnou chvíli se opět rorezvučelo piáno v Art kavárně, doprovázené houslemi a klarinetem. Bylo moc příjemné zastavit a zaposlouchat se do povědomých tónů. Nevím, jestli použiju správný termín, ale pianista spíš preludoval, než jen hrál. Nejprve jen tak brnkal, aby po chvilce přešel ve známou píseň. Její ústřední motiv pak opakoval několikrát po sobě, pokaždé malinko jinak. Bylo to moc zajímavé a dobře se to poslouchalo. Koupila jsem si zmrzlinu, sedla si naproti kavárny a spolu s ostatními náhodnými procházejícími lidmi poslouchala a tleskala a poslouchala a tleskala...

Hudebně nadaný černoch v tmavé vestě a bílé košili naplnil Art kavárnu i šikoké okolí příjemnými tóny.

Další den jsem měla tvořivou náladu. Konečně jsem dodělala srdíčko. Nesehnala jsem sice přesně ty barvy, jaké byly v původní představě, ale nakonec se mi výběr líbil. Postupě vznikalo podle návodu z mého oblíbeného blogu "Janinčino srdíčko". Není ani zdalekatak hezké jako originál, ale je dělané s láskou. Když se mě manžel zeptal, proč se s tím piplám a zlobím, dostal odpověď, že to nádherné srdíčko bude viset na dveřích do kuchyně. Za své no nazdar málem zaplatil životem :-)

Dvě fotky jednoho srdíčka



Kniha jako filmová předloha

5. srpna 2014 v 20:56 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Včera jsem dočetla jednu hodně tlustou, leč báječnou knihu. Jedná se o zatím poslední dílo z edice dračích jezdců. Moc by se mi líbilo, kdyby byla zfilmovaná celá 4 dílná sága. Film Eragon byl natočený podle stejnojmenné první knihy. Mě osobně se líbil, ale vedly jsme plodnou diskusi se synovou slečnou a ta ho šmahem odsoudila. Všechny 4 knížky přečetla jedním dechem. Ve filmu, podle ní, nebylo z knihy skoro nic. V tom jí musím dát za pravdu, děj byl hodně zredukovaný, přesto jsem ho viděla už dvakrát. Ale filmy se obvykle točí na motivy knihy, ne že jsou to do písmene zahrané úplně celé knhy. Pokud by režisér chtěl zachytit komplet celý příběh, nestačily by mu klasické dvě hodiny. Dlouhý film je pro diváka náročný - taková trilogie Pán prstenů má dohromady 717 hodin, což odpovídá průměrně 4 hodinám na jeden film.
Myslím si, že téměř každý film srovnání s jeho knižním předobrazem prohraje.

Ale určitě se najdou i výjimky, kdy film vyhrává.
Pro mě je to třeba zmiňovaný Pán prstenů. Teprve až jsem viděla film, znovu jsem se vrátla ke knize a až pak si ji s chutí dočetla. Nebo česká klasika Dobrý voják Švejk, tuhle knihu jsem po prvních stránkách odložila. Přiznávám se, že filmy s Hrušínským se mi líbily daleko víc.

Na stejnou úroveň knihy s filmem bych zařadila Harryho Pottera, vždy jsem se nejdřív ztratila v knize a pak se podívala na film. Nebo Mušketýři od Dumase. Máme s manželem přečtené snad všechny knihy co vyšly a oba máme rádi i všechny filmy. Ať už je vnich děj jakkoliv pozměněn. Co se mi ještě líbí v obou podobách? Hrabě Monte Christo, Babička, Vinnetou - některé díly, Příběh Tarzana pána opic.

Jak jste na tom vy? Máte radi filmy podle knižních předloh?






Smutné video

4. srpna 2014 v 18:07 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnes jsem původně chtěla psát o tom, jak se mi podařilo rozdýchat manželovu nervozitu před nástupem do práce. Jenže jsem udělala fatální chybu a otevřela FB. Moje švagrová nasdílela moc smutné video o nezodpovědnosti řidičů. Prohlédla jsem ho celé a byo mi z toho na nic. Nepomohlo brouzdat dál po FB, oblíbených blogových stránkách nebo číst mejly. To video mi pořád strašilo v hlavě. Nakonec jsem se rozhodla, že vám ho ukážu. Ale nenašla jsem úplně to samé. Je mu hodně podobné, jen scény jsou přeházené. Je stejně rozmazané jako to z FB, není to příjemné dívání:
Je moc smutné, že se na silnicích stávají takovéto nehody. Ještě smutnější je, že auta řídí takhle nezodpovědní řidiči. nemusejí to být jen muži, ale ve většině případů jsou to bohužel právě muži. Hledala jsem nehodovost v naší republice a narazila na tenhle web PČR. Po otevření informací červen PDF jsem nestačila zírat. Je zde souvislý text i tabulky z prvního pololetí tohoto roku. Čísla jsou dost odstrašující. Podívejte se sami, chcete-li.
Jsou prázdniny, na silnicích a v jejich okolí se pohybuje mnohem více dětí než ve školním roce.
Kdo jste stejně jako já řidič, jezděme prosím s rozumem.

Nádherně obyčejný den

3. srpna 2014 v 16:38 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Přišel poslední víkend před rozprchnutím se synátorů do víru školy. Manžel odjel na výšlap. Vzbudila jsem mladšího s tím, že jedu nakoupit a za hodinu odjíždíme na domeček makat. Moc se mu to nelíbilo, ale na protažený ksichtíček brášky neměl. Škoda, že jsem neměla po ruce aspoň mobil. Vypadal jako pětiletý klučík vztekající se nad rozbitou hračkou.
Na domečku jsme se pustili do práce. Kluci sekali trávu a já tvořila v kuchyni jejich oblíbené lasaně . Nálada byla skvělá. Nešlo něco říct, aby na to ti dva neudělali veselou nebo lechtivou narážku.Taky se nám podařilo protrhat listy od vinné révy, aby se k hroznům dostalo sluníčko. To bývala tátova práce... Jakmile jsem dala oběd péct do trouby, pustila jsem se do zprovoznění vysavače. Zcela jednoduchý výkon jako je výměna sáčku mi zabral skoro půl hodiny. Kdybych měla ten správný sáček, šlo by to daleko rychleji. Tak se musel ten obr rozstříhat, okraje smotat a i tak ho bylo v maličkém prostůrku plno. Ale vysavač pracoval jak má a já mohla vysát obývák i sedáky na lavici v kuchyni. Na oběd jsme s chutí slupli vynikající lasaně a pak se odhodlali dokončit vyklízení místnůstky pod schody. Vchází se do ní přes staré, dnes už nefunkční a nepoužívané WC. Byla to docela makačka. Všude viselo plno pavouků nerůznějších velikostí i tvarů. Proto jsem strategicky převzala velení nad vyklízením. Kluci si vzali rukavice, na střídačku vynášeli staré, málo používané věci, já je třídila a podle potřeby vyhazovala. Našlo se tu pár skvostů, třeba nádherně vyřezávaná polička na hrníčky a talířky z překližky. Zkusím ji dát do pořádku a pak si ji pověsit v kuchyni. Po našem řádění zůstalo na chodně pár velkých černých pytlů nacpaných zbytečnostmi, které skončí u popelnice.
Před odjezdem domů jsme se stavili na hřbitově a pokusili se zapálit svíčky. Při tom svěžím větříku to byla marná práce. Ve sběrném dvoře na nás čekaly kontejnery na textil. Do jednoho kluci vhodili pytle s vyřazeným prádlem, do dhuhého vkládali oblečení určené pro další použití. Bylo mi proti srsti vyhodit sice staré, ale nepoškozené věci, které mohou být pro někoho užitečné.
No a protože bylo i přes vítr docela vedro, zaparkovala jsem do garáže hned na první pokus, vhodili jsme tašky domů a šli pár metrů za barák na jedno. Dali jsme si nic moc 11°Svijany. Seděli, poslouchali písničky, popíjeli pivko a kecali jsme o nesmrtelnosti chrousta.
Kdyby nám to pivo chutnalo, sedíme a plkáme tam dodnes...

Černá labuť

1. srpna 2014 v 2:22 | Chudobka1970 |  Filmy, které mě oslovily
Tip na tenhle film jsem dostala hned z několika stran. Od holek v práci, z blogu, který dnes už bohužel neexistuje a z časopisu. Našla jsem si info o něm na stránkách ČSFD, kde je k dispozici oficiální text distributora a odkud je i výběr z plakátů na konci článku. Protože mě dost zaujal, rozhodla jsem se ho stáhnout na flešku a podívat se na něj v televizi. Rozvalená na postelích jsem se přímo vcucla do děje. První moje myšlenky po závěrečných titulcích? Panebože, to ne!
Postava Niny mě fascinovala svojí naivitou. Když dostala dvojroli labutí v netradičně pojatém Labutím jezeře, dřela, pilovala figury do úmoru. Chtěla být naprosto dokonalá. Propadala beznaději. když se jí nedařilo ztvárnit Černou labuť tak, jak si to šéf baletu představoval. Nedokázala ztvárnit vášeň a smyslnost. Byla jako posedlá touhou zatančit každičký krůček naprosto bezchybně, že se nedokázala uvolnit jako její nová kolegyně Lily. Nina žila s matkou, bývalou baletkou. Ta ji svazovala sobeckou láskou. Nina neměla žádné přátele, žila jen a jen pro balet. Když za ní přišla na návštěvu Lily, matka ji zapřela. Nina se vzbouřila a utekla s Lily do víru nočního života. Dívka jí do drinku přimíchala prášek, po kterém si Nina ráno vzpomněla jen vášnivý lesbický sex... Milovala se Lily, nebo to byl jen živý sen? Zaspala důležitou zkoušku, ve které ji zastoupila Lily. Nina opět dřela, aby její tanec byl bravurní. Bojovala proti matce, která ji dál dusila svou opičí láskou. Bojovala proti Lily, která se jí snažila vzít životní dvojroli. Bojovala i proti svému šéfovi, který byl spřažený s Lily. Při premiéře Labutího jezera zatančila skvěle Bílou labuť, s noblesou. Když se chystala na roli Černé labutě, přišla za ní do šatny Lily. Pohádaly se a Nina ji probodla střepem břicho. Lily vykrvácela. Nina jakoby v tu chvíli pochopila podstatu Černé labutě. Vše, co za něco stálo už prožila, dokázala že je vyjímečná, nic dobrého ji už nečekala, takže se rozhodla beze strachu zemřít. Zatančila Černou labuť naprosto výtečně. Dokonale se vcítila do role, protože ji žila ve svém opravdovém životě. Nebo to byl jen živý sen? Když se před poslední scénou šla upravit do šatny, mrtvá Lily tam nebyla. Kaluže krve zmizely. Nina šla tančit svůj poslení obraz Černé labutě. Role končila skokem labutě ze skály, baletka skočila ze schodů na matraci. Ovace publika neměly konce. Nina byla ve své roli Černé labutě nepřekonatelná. Ostatní baletky šly za ní, aby jí pomohly vstát z matrace....
Je to opravdu silný příběh, plný vášně a napětí.
Vypráví o touze po naprosté a bezchybné dokonalosti.
O rivalitě a přátelství.
O jepičím kariéře baletek.
O ubíjející mateřské lásce.

Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.