close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Je to ve hvězdách

20. srpna 2014 v 2:00 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Otevřela dveře bytu a znaveným hlasem zavolala svoje."Ahoj."
Od televize se ozvalo znuděné."No nazdar."
Šla do kuchyně, ohřála si k večeři svůj netknutý oběd. Měla hlad, takže tentokrát ani neotevřela u jídla žádné čtivo. Sotva uspokojila potřebu najíst se, vynořila se další potřeba, umýt se. Horká sprcha byla pro unavené tělo balzámem. Jsem jako malé dítě, pomyslela si, napapat - vyčurat - umýt a spát. Najezená a čisťounká ulehla do peřin. Zavřela oči. Za malou chvilku začla pravidelně oddechovat. Muž vedle ní si tiše povzdechl, natáhl se pro ovladač, aby mohl pustit natočený western.
Venku ještě ani zdaleka nebyla tma. Hvězdičky měly dobré dvě hodiny čas, než rozsvítí společně s měsíčkem noční oblohu. Žena už měla půlnoc. Snila si svůj sen...
"Došly sety, jdu pro ně do skladu", hlásila Jana na pracovně při pohledu do úplně prázdného šuplíku.
Bylo 11 hodin a ona od rána neměla čas ani zajít na záchod. Sotva se dokončily ranní hygieny u ležících nemocných, rozdávaly se léky, pak snídaně, první návozy na operační sál... Ještě že nemusela chodit na všechny zvonky. Na oddělení měl sesterskou praxi medik Ondra. Takže se střídali. Jana byla docela unavená. Moc toho nevypila, ještě že se ráno doma nasnídala, tady neměla šanci. Když vešla do skladu a sklonila se nad krabici s infuzními sety, jako by ji dostihlo deja vu...
Tenkrát bylo krátce po třetí ráno. Sklonila se aby ve skladu uklidila poslední, spodní polici. Zatočila se jí hlava, udělalo se jí špatně. Spolkla hořké sliny. Zavrávorala. Zachytila se nočního stolku. Ve skladě se náhla setmělo. Jak padala, strhla na sebe spolu se stolkem také infuzní stojan zaklíněný za ním. Propadala se do černé tmy. Měla pocit, že nikdy nedopadne. Někdo na ni mluvil. Janě začala strašně třeštit hlava. Chytla si rukou na čelo, tam to tepalo nejvíc. Zase ten hlas. Neúprosně Janu vracel zpět, do reality. Otevřela oči. Lekla se. Ležela na zemi, nad ní se skláněl kolega Tomáš. Snažil se ji vyprostit zpod spadenoho stolečku.
"Jani, upadlas, máš na čele otisklou tyč od stojanu, skusím tě posadit a opřít o košíky, půjde to?" vystrašený Tomáš napnul všechny svaly a začal kolegyni pomalu zvedat do sedu. Ona se po chvilce zmátořila. Tomáš došel pro Martina z vedlejšího oddělení. Pomohli Janě vstát. Byla bledá jak křída. Každý Janu vzal pd jednou paží a snažili se ji dovést na lehátko do převazovny. První kroky Jana zvládala, jenže pak se jí udělalo špatně. Tomáš i Martin drželi její ruce pevně, takže nemohla gestikulovat. Podlomila se jí kolena.
"Ty vole, ona má dost", bleskově zhodnotil Janin zhoršující se stav Martin.
U dveří pracovny už Jana mlela z posledních sil. Začala se znovu propadat do černé tmy. Dostala strach. Z očí jí vytryskly slzy. Nohy měla jako z gumy. Nedokázala už udělat ani jediný krůček. Propadala se hrůzné černoty. Vůbec nevěděla, že ji oba kolegové s vypětím všech sil dotáhli až na převazovnu, položili na lehátko, zuli boty a ještě ji přetáhli na jednu z neobsazených postelí. To už Jana byla v hlubokém bezvědomí. Vůbec netušila, jak moc se ti dva o ni báli. Když se probrala, skláněl se nad ní Martin a byl strašně rád, že je konečně vzhůru. Tomáš se mezitím pokoušel napíchnout její zkolabované žíly, aby mohla kapat přivolaným lékařem naordinovaná infuze. Byl to zkušenější Martin, komu se to nakonec podařilo. Jana musela na CT a neurologické vyšetření. Celé se to uzavřelo jako otřes mozku...
Tohle se Janě vybavilo ve skladě. Některé okamžiky jí tehdy úplně vypadly z hlavy. Postupně si dávala střípky dohromady. Teď tady stála sehnutá a chtěla vzít do náruče pár setů na infuze. Zatočila se jí hlava. Sety se rozsypaly po zemi. Chytla se kovové konstrukce police a zhluboka dýchala. Tohle ne, to se nesmí opakovat, proletělo Janinou myslí, už nikdy! Někdo ji chytl za ruce a jemně donutil sednout na zem. Ondra. Když se jana hned nevrátila ze skladu, šel se podívat, jestli nepotřebuje pomoct. Ve dveřích skladu uslyšel její prudké oddechování, všiml si setů pohozených na zemi. Posadil Janu k nim: "Hlavu mezi kolena a dýchat!" poručil nekompromisně. Donesl sklenici vody, Jana se s povděkem napila. Ondra zatím posbírané sety naskládal do šuplíku na pracovně. Pak podal Janě ruku, aby se jí líp vstávalo. Jana se na něj usmála. Zamířili spolu do kuchyňky, kde každý vypil celou sklenici minerálky...
Spící žena se vzbudila. Měla sucho v ústech. Šla se do kuchyně napít vody. Oknem na ni pokukoval měsíček. Když dopila sklenici, lehla zpět do postele. Než znovu usnula, vzpomněla si na svů sen. Zamračila se. Byl to sen, nebo si v hlavě přehrávala dnešní příliš hektický pracovní den? Při pohledu na zářící hvězdičky na noční obloze si s tajemným úsměvem na trech řekla, že je to ve hvězdách...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 20. srpna 2014 v 7:25 | Reagovat

Takové sny někdy zničí člověka víc než skutečnost. :-D

2 Kika Kika | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 12:15 | Reagovat

:D tohle se mi taky stávalo, že "sním", jak pracuju na další směně (zejména třeba po týdnu dvanáctek v kuse a člověk neví jak se jmenuje ;)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 20. srpna 2014 v 13:25 | Reagovat

Doufám, že to byl opravdu jen sen ;-).

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. srpna 2014 v 16:59 | Reagovat

[1]: Jo podvědomí, to není jen mocná čarodějka, ale občas také ježibaba na koštěti ... :-D  :-D  :-D

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. srpna 2014 v 17:00 | Reagovat

[2]: Hlavní je si po čase na své jméno vzpomenout :-D  :-D  :-D

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. srpna 2014 v 17:00 | Reagovat

[3]: To je ve hvězdách :-D Jak se říká v pohádkách Bolo, nebylo... :-)

7 zapisnik2 zapisnik2 | Web | 20. srpna 2014 v 17:27 | Reagovat

Také doufám, že to byl jen sen. I když takové sny nám dají hodně zabrat.

8 Ježurka Ježurka | Web | 20. srpna 2014 v 17:46 | Reagovat

Jestli to byl jen sen, tak nebyl moc hezký, ale pořád lepší sen než holá skutečnost. Raději ať je to ve hvězdách než ve skutečnosti, no ne?

9 Meduňka Meduňka | Web | 20. srpna 2014 v 18:04 | Reagovat

Takový nepěkný sen... ale napsáno moc hezky :-). Jsem docela ráda, že si svoje sny většinou nepamatuju.

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. srpna 2014 v 22:35 | Reagovat

[6]: Promiň, v pohádkách se říká Bylo nebylo...

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. srpna 2014 v 22:36 | Reagovat

[7]: Sny si s námi dokáží pohrát ...

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. srpna 2014 v 22:36 | Reagovat

[8]: Ano, je to ve hvězdách :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. srpna 2014 v 22:38 | Reagovat

[9]: Sny jsou všelijaké. Některé nám pomůžou a jiné nás postraší...

14 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 25. srpna 2014 v 17:43 | Reagovat

Niekedy sú sny odrazom našej reality...viac nadnesené a hlavne vypovedajú o tom na čo sa v živote zamerať a čo naopak si nepripúšťať...ak to bol sen tak ti len naznačil, že život nam vie naložiť niekedy viac ako dokážeme uniesť, no máme predovšetkým aj tak pomyslieť na to, že žijeme len raz a hlavne pre seba....a ak realita....tak mi je to nesmierne luto, čo si si musela prežiť...:(

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. září 2014 v 2:40 | Reagovat

[14]:..sním či bdím, je to sen, totéž ráno, tentýž den...Vypůjčila jsem si verše z nesmrtelného Mrazíka :-) Pravdu si nechám pro sebe, jen ti dám za pravdu, že od jisté doby se učím myslet víc na sebe... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.