Byla středa, první týden mé čtrnáctidenní dovolené. Muž ráno vstal a zavelel: " Na Velehrad!"
Vzbudila jsem staršího syna, mladší nebyl doma, no a jelo se. Nejdřív jsme se zastavili na zahrádkářské prodejní výstavě Zahrada Věžky. Protože jsou Němčice uzavřené, vzali jsme to přes Kojetín. Názvy vesnic v obou směrech znám zpaměti ještě z dob cestování na internát v Kroměříži. Ve Věžkách se náš dospělý syn hrozně divil, že se musí platit vstupné. Na výstavě bylo spousta lidí. Pokochali jsme se pohledy na krásné květiny a stromky, manžel koupil mňam škvarkové tyčinky, já český česnek a jelo se dál.

Jenže kudy na Velehrad? Navigace jako vždy ležela doma u PC. Podle automapy vedla nejratší cesta přes Zdounky. Tam se do toho vložil mladý, že prý na tabletu našel dobrou cestu. Moje vysněná trasa je zeleně, jak tušíte, tou jsme nejeli. Mužská logika vybrala černou přerušovanou, protože ta je přece přes navidagaci v tabletu.


A tady se kluci moji nestačili divit, naštěstí už na Velehradě.

Velehradskou basiliku Nanebevzetí panny Marie a svatých Cyrila a Metaděje asi není třeba představovat.

Tahle alej svatých září novotou

Svatý Cyril

Svatý Metoděj
Udělali jsme si krátkou procházku kolem rybníčků směrem k Modré. Prošli jsme kolem části zajímavě pojaté křížové cesty.

I. Který z mrtvých vstal...

II. Který na nebe vstoupil...

III. Který Ducha Svatého seslal...

Tohle je jeden z rybníčků

Bylo jich tam celé hejno

Jako by jí někdo ostříhal

Zajímavý rozchodník

Touhle fotkou se s vámi rozloučím.
Příště vás pozvu do Živé vody v Modré.
Je to puhých 100 metrů, podle ukazatele...






To je moc dobrý tip na výlet, určitě bych tam nejela o nějaké pouti nebo křesťanské slavnosti, kdy je tam hlava na hlavě. Hezky v klidu, podle svého tempa si to projít, podívat se, vyfotit... také to tak dělám. ... A těch 100 metrů
, to asi měřil nějaký dysgeografik
, tomu bych nevěřila. Ale bude to tam, myslím, oblast vinařství, vinných sklípků, takže koupit lahvinku a večer v pohodě všechno probrat. In vino veritas
.