Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Ztracené vzpomínky

28. srpna 2014 v 0:08 | chudobka1970 |  Téma týdne
Sedím na posteli a přemýšlím. Kamarád měl narozeniny. Poslala jsem mu esemesku, ale v doručence se psalo: odeslání se nezdařilo. Možná odletěl na avízovanou dovolenou do USA. Jak mi včera prozradila kamarádka, naše mobily tam nefungují. Abych se odreagovala, beru do ruky knížku od Barbary Woodové a pokouším se začíst do příběhu dívky, která hledá vzpomínky na prvních 5 let svého života. Ale nějak mě bere spaní. Poslední dobou se cítím docela unavená. Po uvolněném prázdninovém režimu v práci si hodně ztěžka zvykám na pravidelný režim služeb: den, noc, dva dny volna - po noční jsem spala až do 14:30, vzbudil mě hlad. Založím stránku papírovou fotkou své mámy abych mohla odložit knížku na taburetku. Zavřu oči a zkouším si vybavit aspoň některé chvíle před pár lety. Ještě dnes mám husí kůži, když si uvědomím, že jsem normálně pracovala na noční směně a pak bez varování upadla do krátkého bezvědomí. Nevěřila jsem, že bylo nějaké moje bezvědomí. Nebylo mi špatně, nic mě nebolelo. Kamarád zavolal doktora, já se prý mezitím probrala a doktor to uzavřel jako krátkou mdlobu. Stávalo se to zřídka a já vehementně popírala, že se to vůbec stalo. Neměla jsem na to vůbec žádné vzpomínky. Jednou jsem se prý nemínila probrat, takže ihned následovala hospitalizovali na interně, začal kolotoč vyšetření. Během jednoho z nich jsem prý odpadla přímo doktorovi pod rukama. Poprve a naposledy ve dne, všechny ostatní příhody se staly v noci. Dostala jsem zvláštního Holtra(krabička, která snímá srdeční akci, zaznamenává EKG) na jeden měsíc. A chodila jsem přitom do práce. Prý je třeba normální zátěž, aby se zjistilo, proč odpadávám. Epilepsii a jiné podobné nemoci vyloučili, teď se hrálo o reakci srdíčka na vysokou zátěž. Nasadili mi taky léky na vysoký tlak. Jenže jak už to bývá, s Holtrem jakoby moje pády ustaly. Každý týden jsem zmáčkla kouzelné tlačítko, které odeslalo záznam EKG na určený email. V práci jsem řekla, že kdybych odpadla, je třeba hned tohle tlačítko taky zmáčknout. Poslední týden nosení Holtra se to stalo. V práci. Prý. Musím jim to věřit, nepamatuju si to. Na EKG stejně nic pozoruhodného nebylo. Ani při kontrole v kardioporadně. Nasadili mi jednu tabletku navíc, poradili co dělat, když ucítím, že bych mohla omdlít. Moje sdělení, že nikdy nic dopředu necítím, prostě odpadnu, nikdo nebral vážně. Tu tabletu jsem brala přes rok. Byl klid a já ani jednou neodpadla. Měla jsem za sebou operaci, po níž už nemůžu mít děti a která mého muže naučila vážit si víc našeho vztahu. Někdy se ptám sama sebe, co když ty moje neslavné pády jsou důsledkem psychického tlaku, pod kterým jsem toho roku byla. Můj táta ke mě ten rok nebyl zrovna moc přátelský a já tehdy ještě neměla o koho se doma opřít, komu se vyplakat na rameni. Doma to taky nebyl ráj na zemi. Můj muž se občas choval tak, že jeho rodina byla na mojí straně. Byl tu sice kamarád, ale ten měl svůj vztah a já ho nechtěla zatěžovat svými problémy. I tak se mi snažil pomáhat jak to šlo. Mohlo tohle způsobit vysoký tlak a občasná krátká bezvědomí? Je strašně zvláštní, že si vůbec nepamatuju, co se vlastně stalo. Vůbec nemám v hlavě vzpomínku na jediný svůj pád.
Už víc jak tři roky jsem naprosto "čistá" - bez pádu. Poctivě beru každé ráno tabletku na tlak. Kontroly na interně jsou v pořádku. Jen začínám být víc unavená. Náš vztah se začíná podobat normálnímu manželství, nechtěla bych tím vším procházet znovu. Chci toho tak moc? Kousek štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 7:23 | Reagovat

S Holtrem jsem taky pobíhala, taky jsem padala jako ty. Jen já mám tlak naopak hodně nízký. A mám to hodně podobně jako ty. Prostě sebou najednou seknu a nic si nepamatuju.

Přeju ti, abys ten kousek štěstí vážně měla :-)

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. srpna 2014 v 14:10 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) Je to vážně nepříjemný pocit, když ti někdo řekne, žes sebou sekla a ty o tom vůbec nevíš. Moc bych si přála, aby se to nevrátilo.

3 pavel pavel | Web | 28. srpna 2014 v 17:27 | Reagovat

Tvůj článek vyznívá docela smutně, ani ne tak zdravotně jako tím vztahem ve vašem manželství. Závěre je sice optimisticky, ale odevzdaně, jakože to působí jako z nouze přežití. Jako by tam nebyla už ani tolik láska.
Život není krásná procházka. ;-)

4 Ježurka Ježurka | Web | 28. srpna 2014 v 17:52 | Reagovat

Renátko, moc bych ti přála, aby se ti to přání splnilo a už se ti nic zlého nestalo, jak zdravotně, tak psychicky. Už to stačilo. Hodně štěstí! :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. srpna 2014 v 18:37 | Reagovat

[3]: Není, to máš pravdu. Ale láska tu je. Kdyby nebyla, šli bychom od sebe.

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. srpna 2014 v 18:38 | Reagovat

[4]: Děkuji:-) Snad se to štěstíčko unaví a sedne si :-D  :-D  :-D

7 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 30. srpna 2014 v 19:04 | Reagovat

Hodne dojemne podani tematu, jsem rada ze jsem si ho  mohla precit ;)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 30. srpna 2014 v 23:26 | Reagovat

[7]: Děkuji :-)

9 beallara beallara | Web | 31. srpna 2014 v 21:12 | Reagovat

No...jsem u Vás poprvé a hned takové silné povídání ze života,jsem o maličko / 3roky / starší a mám pocit,že podobnými úseky prochází každá a každý, né nadarmo tomu odborníci říkají " krize střední věku"...jo a tlak se mi už srovnal,chce to čas :-)  :-)  :-)

10 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 1. září 2014 v 11:37 | Reagovat

toto som si čítala cestou autobusom a ostalo mi tak zvláštne... chcela som ti aj napísať, nešlo mi prihlásiť sa na blog. Mrzí ma tvoj zdravotný stav, ale nebudem ďaleko od pravdy ak si budem myslieť, že to je hlavne z tej psychickej stránky, však? Keď potlačíme svoje pravé pocity, ktoré nás ťažia a posunieme ich do úzadia, tak oni si nájdu inú a niekedy horšiu cestu von ako ukázať, že niečo nie je v poriadku... máš tu nás, máš tu blog... máš priateľov, tak píš, rozprávaj a dávaj so seba von pocity a uvidíš - bude ti ešte lepšie... :) ♥

11 Anidea Anidea | E-mail | Web | 1. září 2014 v 22:23 | Reagovat

Po takhle smutném článku takový hezký výlet... A to si někdy připadám rezignovaně. Život nemusíme vždycky přijímat jak přichází.

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. září 2014 v 9:49 | Reagovat

[9]: Možná máš pravdu, snad je to krize středního věku, ale tyhle vzpomínky jsou pravdivé, bohužel. A taky ne zrovna příjemné. Když je takhle zhmotním, mám pocit, že je to vlastně maličkost a že jsou na tom lidé bohužel mnohem hůř. Snažím se na to nepříjemné moc nemyslet, ale občas se moje myšlenky zatoulají....

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. září 2014 v 9:54 | Reagovat

[10]: Moc moc ti děkuji milá Jasmínko za tvoje hřejivá slova :-). Nejspíš máš pravdu, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...Já doufám, že tyhle vzpomínky zůstanou už jen vzpomínkami. Myslím že i moji kolegové z práce a hlavně kamarád Š. si to přejí také. O blízké rodině ani nemluvě.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. září 2014 v 10:13 | Reagovat

[11]: Nebylo zrovna jednoduché zvednout hlavu a jít dál bohatší o tuhletu zkušenost. Někteří se na mě dívali přes prsty i když byli z blízkého okolí. Strašně rychle poznáš, kdo je přítel a kdo se jen přiživuje...A právě kamarád Š mi předvedl, jak se má takový správný přítel chovat.
Sepsala jsem tyto vzpomínky, abych sama sobě dokázala, že na tu dobu už můžu vzpomínat. Mám ráda smích a ne pláč. Snažím se žít podle rady: Podívej se na to z té lepší stránky a hledej to dobré.  Takže, nějaké pády byly, ale hlava je OK, když jsem byla schopná dodělat vysokou, ne? O_O  :-D  :-D  :-D  :-D

15 Anidea Anidea | E-mail | Web | 2. září 2014 v 19:16 | Reagovat

[14]: Abys věděla, moc Tě obdivuju!

16 Amelie Amelie | Web | 2. září 2014 v 23:59 | Reagovat

Držím palce, aby se to už neopakovalo. Je mi z toho článku trochu smutno a modlím se, aby ti bylo líp - fyzicky i psychicky.  Jsem ráda za tvé články.

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. září 2014 v 2:47 | Reagovat

[16]:Nerada bych aby se to vrátilo. Jen mám zrovna pocit, že si se mnou život zase pohrává. Dnes, vlastně včera večer, jsem se dověděla, že mojí tetě, tátově sestře, právě končí dlouhá životní cesta a možná se ani nedočká kulaté 90...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.