
Ztracené vzpomínky
28. srpna 2014 v 0:08 | chudobka1970 | Téma týdne
Komentáře
[1]: Děkuju
Je to vážně nepříjemný pocit, když ti někdo řekne, žes sebou sekla a ty o tom vůbec nevíš. Moc bych si přála, aby se to nevrátilo.
Tvůj článek vyznívá docela smutně, ani ne tak zdravotně jako tím vztahem ve vašem manželství. Závěre je sice optimisticky, ale odevzdaně, jakože to působí jako z nouze přežití. Jako by tam nebyla už ani tolik láska.
Život není krásná procházka. ![]()
Renátko, moc bych ti přála, aby se ti to přání splnilo a už se ti nic zlého nestalo, jak zdravotně, tak psychicky. Už to stačilo. Hodně štěstí! ![]()
[3]: Není, to máš pravdu. Ale láska tu je. Kdyby nebyla, šli bychom od sebe.
[4]: Děkuji
Snad se to štěstíčko unaví a sedne si
![]()
Hodne dojemne podani tematu, jsem rada ze jsem si ho mohla precit ;)
No...jsem u Vás poprvé a hned takové silné povídání ze života,jsem o maličko / 3roky / starší a mám pocit,že podobnými úseky prochází každá a každý, né nadarmo tomu odborníci říkají " krize střední věku"...jo a tlak se mi už srovnal,chce to čas
![]()
toto som si čítala cestou autobusom a ostalo mi tak zvláštne... chcela som ti aj napísať, nešlo mi prihlásiť sa na blog. Mrzí ma tvoj zdravotný stav, ale nebudem ďaleko od pravdy ak si budem myslieť, že to je hlavne z tej psychickej stránky, však? Keď potlačíme svoje pravé pocity, ktoré nás ťažia a posunieme ich do úzadia, tak oni si nájdu inú a niekedy horšiu cestu von ako ukázať, že niečo nie je v poriadku... máš tu nás, máš tu blog... máš priateľov, tak píš, rozprávaj a dávaj so seba von pocity a uvidíš - bude ti ešte lepšie... :) ♥
Po takhle smutném článku takový hezký výlet... A to si někdy připadám rezignovaně. Život nemusíme vždycky přijímat jak přichází.
[9]: Možná máš pravdu, snad je to krize středního věku, ale tyhle vzpomínky jsou pravdivé, bohužel. A taky ne zrovna příjemné. Když je takhle zhmotním, mám pocit, že je to vlastně maličkost a že jsou na tom lidé bohužel mnohem hůř. Snažím se na to nepříjemné moc nemyslet, ale občas se moje myšlenky zatoulají....
[10]: Moc moc ti děkuji milá Jasmínko za tvoje hřejivá slova
. Nejspíš máš pravdu, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...Já doufám, že tyhle vzpomínky zůstanou už jen vzpomínkami. Myslím že i moji kolegové z práce a hlavně kamarád Š. si to přejí také. O blízké rodině ani nemluvě.
[11]: Nebylo zrovna jednoduché zvednout hlavu a jít dál bohatší o tuhletu zkušenost. Někteří se na mě dívali přes prsty i když byli z blízkého okolí. Strašně rychle poznáš, kdo je přítel a kdo se jen přiživuje...A právě kamarád Š mi předvedl, jak se má takový správný přítel chovat.
Sepsala jsem tyto vzpomínky, abych sama sobě dokázala, že na tu dobu už můžu vzpomínat. Mám ráda smích a ne pláč. Snažím se žít podle rady: Podívej se na to z té lepší stránky a hledej to dobré. Takže, nějaké pády byly, ale hlava je OK, když jsem byla schopná dodělat vysokou, ne?
![]()
Držím palce, aby se to už neopakovalo. Je mi z toho článku trochu smutno a modlím se, aby ti bylo líp - fyzicky i psychicky. Jsem ráda za tvé články.





S Holtrem jsem taky pobíhala, taky jsem padala jako ty. Jen já mám tlak naopak hodně nízký. A mám to hodně podobně jako ty. Prostě sebou najednou seknu a nic si nepamatuju.
Přeju ti, abys ten kousek štěstí vážně měla