close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Lítost

7. září 2014 v 2:52 | chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dověděla jsem se, že moje teta F.má před sebou jen několik měsíců života. Pořádně mě to vzalo. Druhý den ráno jsem nebyla schopná nic dělat. Myšlenky se toulaly a já chodila jako mátoha po bytě od ničeho k ničemu. Když mě z nostalgie nedokázal vytáhnout ani zamilovaný film, raděj jsem ho vypla a zavolala kamarádce J. Domluvily jsme se, že si půjdeme sednout do některé kavárny na městě. U kávy a zákusku jsem začala chraptivým hlasem vyprávět J. co mě tíží...
Několik posledních let jsem se právě s touhle tetou dost sblížila. I přes svůj vysoký věk, letos oslaví 90 let, byla až do teď pořád čupr. Před pár lety si nechal operovat oči, aby nemusel nosit brýle. Každý rok mi posílala sms k narozeninám, svátku, na Velikonoce i na Vánoce. Měla přehled o dění u nás i ve světě. A teď má odejít? Vím, že se dožila hezkého věku, ale přece.
Občas jsem musela přestat, protože se mi zadrhl hlas a oči se mi plnily slzami.
Připadám si jako zrádce. Najednou pořád brečím. Daleko víc než když umřel táta. A to teta ještě žije. Pořád musím myslet na to, že když se zastavím u sestřenice, teta už za náma nepřijde. Vidím ji, jak leží ztracená v posteli, snaží se tvářit statečně, i když je vidět, že trpí. Ona je poslední tetou, se kterou jsem se scházela. Z máminy rodiny zbyl jen bratranec, který se k nám nehlásí a manželka a syn po bratranci, který už zemřel. Teta F. je jediná z tátovy rodiny, se kterou jsme se docela často vídávaly.
Uslzená kamarádka mě uklidnila, že ona se s tátovou rodinou po jeho smrti už neviděla a z mámina příbuzenstva jí zůstala jen teta. Takže je na tom podobně jako já.
Jenomže já už nemám ani mámu ani tátu, oponovala jsem. Navíc se mi posledních pár dnů, co vím o tetě F., honí hlavou zase ty myšlenky o našich. Proč mi nikdy neřekli o mojí adopci? Když už máma byla hodně nemocná, dobře, měla jiné starosti. Ale táta tady byl víc jak dalších 20 let déle. Pokaždé to nějak zamlouval. Jako bych byla já ta špatná, když jsem se na to chtěla zeptat. A proč mi tehdy na svoje narozeniny řekl tu hroznou věc a já to málem napálila do stromu...Proč mi nikdy neřekl o svém nemocném srdíčku. Kdyby nemusel tehdy ležet na interně, vůbec bych to nevěděla. Až potom mi začal vyprávět, jak vůbec nesměl chodit... Proč mi řekla bratrancova manželka, že se o tátově nemocném srdíčku dozvěděla už před víc jak 20 lety na pohřbu mé mámy. Když jsem přišla za tetou F. na pokoj a sedla si k ní na postel, chytla jsem ji za ruku. Proč jsem tuhle prostou intimitu nikdy nesdílela s tátou ani s mámou? Proč mi naši nikdy neřekli, jak moc mě mají rádi? Proč jsem jim to ani já nikdy neřekla? Připadám si jako ta nejšpatnější a nejnevděčnější dcera.
Toto všechno ze mě vypadlo. Kamarádka mě dobře zná, ví, že tohle není zášť, jsou to pouze otázky, na které nikdy nedostanu odpověď. Díky nemoci tety F. jsem si uvědomila, že stále hledám odpovědi... Kamarádka mě vyslechla a jasně mi dala najevo svouji podporu. Nejsem v tom sama a to je pro mě moc důležité.
Můj mladší syn na FB dal dvě nádherná videa písniček. A ta mi zvedla náladu.
Oběma synům občas říkám, že je mám ráda. Je třeba, aby věděli, že tu jsem pro ně a oni zase pro mě.

Tuhle písničku uvedl takto: na na ná na na ná.... jedem :-)

Jeho slova na FB: Pěkná pěkná :o)


Moje lítostivá nálada je minulostí. Chodím na tetou F. na návštěvy a snažím se povzbudit. Povídáme si spolu, občas se zasmějeme a sem tam ukápne i slzička. Ale s tím nic nenaděláme. Ani nechceme. Teta je bojovnice. Moc jí přeju, aby se listopadových 90 narozenin dožila.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 7. září 2014 v 11:54 | Reagovat

Milá Chudobko, rozumím Tvému strachu z možné a v jistou dobu určité ztráty milovaného člověka, byť posledního z Tvého příbuzenstva. Někdy k tomu dojít musí, s tím se musíš smířit, i když smutnit můžeš. Vím, že s posledním se loučí hůře. A představ si, že někdo takového příbuzného nemá už léta. Taky se s tím musí vyrovnat. Prostě tak to je. Je dobře, že ses mohla vypovídat s kamarádkou nebo i tady na blogu, to pomáhá. Jinak odkazy na videa nejedou, zobrazují se jen obrázky.

2 Hanka Hanka | 7. září 2014 v 13:41 | Reagovat

Tento článek je mi hodně blízký, je tam hodně toho, co jsem zažila a prožila, mezi tím je totiž rozdíl. Teprve když to člověk prožije na vlastní kůži, pochopí to se vším všudy, to mi nikdo nevymluví. Já tedy neprožila adopci, jinak smrt obou rodičů a z blízkého příbuzenstva je jen ...  Víme, že každý člověk je smrtelný, pokud je tam těžká nemoc nebo stáří, je nějak logické, že to přijde dříve. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i taková smrt člověka zaskočí. U nás doma také nebylo zvykem se objímat, držet za ruku, říkat, že se máme rádi. To bylo nějak samozřejmé, u nás všichni věděli, že se můžeme na ty druhé spolehnout a tohle jsem jim splnila do posledního dne. Proto chápu, že držíš tetu za ruku a říkáš si, proč to nebylo u našich. Také jsem to nedělala, k tomu asi člověk musí dozrát a pak někdy je už pozdě. ... Když zemřel otec, pár dní jsem vůbec neplakala, nějak to nešlo, to přišlo později. Pak zemřela moje teta, která byla hodná a měla mě ráda a já bulila v jednom kuse, protože jsem si asi uvědomila, že příbuzných nějak ubývá. No, dál raději už ne. Velkou pomocí je mít s kým mluvit o tom, třeba s kamarádkou. Ale dneska je celkem nesnadné najít člověka, který tě vyslechne. Je uspěchaná doba, každý má plno starostí a hlavně - lidi neumějí naslouchat. ... Také přeji tetě, aby se dožila svých kulatých narozenin a tobě - pomůže hlavně čas. Nezapomeneš, ale čas obrousí ty citlivé hrany. :-?  :-)

3 beallara beallara | Web | 7. září 2014 v 19:35 | Reagovat

Musím ti velice poděkovat...dlouho jsem hledala slova, která by dokonale vystihla neduhy mého vztahu s rodiči a slovní spojení " prostá intimita "to naprosto vystihuje :-(

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. září 2014 v 8:51 | Reagovat

[1 Pocit, že tetě dávám víc, než jsem byla schopná dát tátovy mě úplně vykolejil. Zkusím ta videa opravit.

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. září 2014 v 9:06 | Reagovat

[2]:Hani, moc ti děkuji za hřejivá slova. Opravdu je těžké si o tom s někým promluvit. Muž to bere jako tvrdou realitu, nemám sílu se mu svěřit. Buď by to zamluvil, nebo by mě nechal vypovídat se a pak by s rychlostí blesku změnil téma. Jsem strašně ráda za kmarádku J.a za vás všechny na blogu. Je fajn vědět, že v tom nejsem sama. :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. září 2014 v 9:08 | Reagovat

[3]: Někdy je obyčejné důvěrné gesto důležitější než tisíc slov. Klišé? Ne! Prostá pravda :-)

7 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 13. září 2014 v 15:10 | Reagovat

máš veľmi dobré srdiečko... ale áno, prvotný šok nebol najpríjemnejší a uvedomenie si, že každého cesta života niekde raz končí. Možno preto na to nemyslíme, lebo smrť ako takú si pripustiť dokážu len ozaj vyrovnaní ľudia. No každý ostatní dúfajú, že ich sa to nedotkne.
Máš tu mesiace. Treba jej každý deň spríjemniť tak so všetkým pekným, aby si tie mesiace užila čo najlepšie a v rámci svojich zdravotných možností... ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.