
Lítost
7. září 2014 v 2:52 | chudobka1970 | Kaleidoskop dní
Komentáře
Tento článek je mi hodně blízký, je tam hodně toho, co jsem zažila a prožila, mezi tím je totiž rozdíl. Teprve když to člověk prožije na vlastní kůži, pochopí to se vším všudy, to mi nikdo nevymluví. Já tedy neprožila adopci, jinak smrt obou rodičů a z blízkého příbuzenstva je jen ... Víme, že každý člověk je smrtelný, pokud je tam těžká nemoc nebo stáří, je nějak logické, že to přijde dříve. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i taková smrt člověka zaskočí. U nás doma také nebylo zvykem se objímat, držet za ruku, říkat, že se máme rádi. To bylo nějak samozřejmé, u nás všichni věděli, že se můžeme na ty druhé spolehnout a tohle jsem jim splnila do posledního dne. Proto chápu, že držíš tetu za ruku a říkáš si, proč to nebylo u našich. Také jsem to nedělala, k tomu asi člověk musí dozrát a pak někdy je už pozdě. ... Když zemřel otec, pár dní jsem vůbec neplakala, nějak to nešlo, to přišlo později. Pak zemřela moje teta, která byla hodná a měla mě ráda a já bulila v jednom kuse, protože jsem si asi uvědomila, že příbuzných nějak ubývá. No, dál raději už ne. Velkou pomocí je mít s kým mluvit o tom, třeba s kamarádkou. Ale dneska je celkem nesnadné najít člověka, který tě vyslechne. Je uspěchaná doba, každý má plno starostí a hlavně - lidi neumějí naslouchat. ... Také přeji tetě, aby se dožila svých kulatých narozenin a tobě - pomůže hlavně čas. Nezapomeneš, ale čas obrousí ty citlivé hrany.
![]()
Musím ti velice poděkovat...dlouho jsem hledala slova, která by dokonale vystihla neduhy mého vztahu s rodiči a slovní spojení " prostá intimita "to naprosto vystihuje ![]()
[1 Pocit, že tetě dávám víc, než jsem byla schopná dát tátovy mě úplně vykolejil. Zkusím ta videa opravit.
[2]:Hani, moc ti děkuji za hřejivá slova. Opravdu je těžké si o tom s někým promluvit. Muž to bere jako tvrdou realitu, nemám sílu se mu svěřit. Buď by to zamluvil, nebo by mě nechal vypovídat se a pak by s rychlostí blesku změnil téma. Jsem strašně ráda za kmarádku J.a za vás všechny na blogu. Je fajn vědět, že v tom nejsem sama. ![]()
[3]: Někdy je obyčejné důvěrné gesto důležitější než tisíc slov. Klišé? Ne! Prostá pravda ![]()
máš veľmi dobré srdiečko... ale áno, prvotný šok nebol najpríjemnejší a uvedomenie si, že každého cesta života niekde raz končí. Možno preto na to nemyslíme, lebo smrť ako takú si pripustiť dokážu len ozaj vyrovnaní ľudia. No každý ostatní dúfajú, že ich sa to nedotkne.
Máš tu mesiace. Treba jej každý deň spríjemniť tak so všetkým pekným, aby si tie mesiace užila čo najlepšie a v rámci svojich zdravotných možností... ♥





Milá Chudobko, rozumím Tvému strachu z možné a v jistou dobu určité ztráty milovaného člověka, byť posledního z Tvého příbuzenstva. Někdy k tomu dojít musí, s tím se musíš smířit, i když smutnit můžeš. Vím, že s posledním se loučí hůře. A představ si, že někdo takového příbuzného nemá už léta. Taky se s tím musí vyrovnat. Prostě tak to je. Je dobře, že ses mohla vypovídat s kamarádkou nebo i tady na blogu, to pomáhá. Jinak odkazy na videa nejedou, zobrazují se jen obrázky.