15. září 2014 v 20:41 | Chudobka1970
|
Odpoledne jsem se dívala na pohádku, ale nic po mě nebylo, sedl na mě splín. Chtěla jsem vyrazit na náměstí, projít se, okouknout stánky, poslechnout si lidovky, dát si burčák, prostě trochu si užít hody. Jenže manželovi se nechtělo. Nezbylo než vzít kolo, foťák a vyrazit sama. Bloumala jsem náměstím tam a zpět, usmívala se na známé a sem tam něco vyfotila. Po necelých dvou hodinách jsem potkala sestřenici s neteří.
Hned to na mě vybalila:"Tak to ta tetina, Reni, vzala zkrátka, že?" Zůstala jsem stát doslova s otevřenou pusou.
"Ve čtvrtek jsem za ní byla, posadila si ji a nevypadala až tak špatně", argumentovala jsem se slzami v očích, "V pátek jsem to před noční nestíhala, na noční bylo hodně práce, ale kolem sedmé večer tam ještě byla."
Sestřenice se na mě udiveně dívala, myslela si, že vím, že teta zemřela v pátek v 10 hodin večer. Jeden rok a jeden den po svém bratrovi, mém tátovi. Byl to šok. Věděla jsem, že tetina nemoc je fatální, v pokročilém stádiu. počítalo se s tím, že listopadové oslavy devadesátky se nejspíš nedožije, ale že to bude tak strašně moc rychlá smrt, to nikdo nečekal. V tu chvíli bylo po hodech. Najednou mi bylo jasné, proč je moje dnešní nálada taková jaká je. Domů jsem dojela v náladě. V noci jsem se probudila se "sušákem" v puse.
Fotky jsou z března 2013. Teta F.
Se svojí sestrou
Sourozenci se svou neteří
Tak tohle je hodně smutné, bohužel patří to k životu. Podle toho jak jsi psala jsem myslela, že to bude mít pozvolný průběh. Ale na druhou stranu - naděje na nějaké zlepšení tam asi nebyla a tak to ber tak, že byla ušetřena dalšího trápení. Upřímnou soustrast. ... Ale je to zvláštní - rok a den... Naše sousedka ze vchodu zemřela v den svých 91. narozenin, ještě si nechala koupit becherovku, pár zákusků a chlebíčky pro gratulanty, kteří na ni celé roky nezapomínali, ale kdo přišel odpoledne, měl smůlu. Už byla jinde...
