close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pahrbek

4. září 2014 v 12:26 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Byla sobota ráno. Nasnídla jsem se a šla omrknou manžela k PC. Chvilku jsme si jen tak povídali a pak jsem mu navrhla výlet na kole. Po chvilce dohadů z toho vítězně vyšel Baťův kanál. Manžel se chtěl ujistit, jestli to zvládnu, když toho letos nemám moc naježděno, ale moje sebejisté, to dám, ho umlčelo. Otevřel Plánovač map na Seznamu a našel tuhle trasu:




Abyste měli představu o tom, jak se vlastně jelo, tady je výškový profil trasy.
Skoro pořád se jelo po rovince, sem tam nějaký malý kopec.

Všechno podstatné jsme věděli, mohlo se jet. Nejprve jsme jeli koupit manželovi baterku do cyklometru. Pak teprve mohla začít naše vyjížďka. Až do Klenovic vede hezká cyklostezka, to se jelo skoro samo. V Klenovicích přišel první větší kopec. Po projetí Kojetina jsme měli oba problém. Manželovi stačilo stoupnout ke stromu, ale co já? Protože ten den se jely za Kojetínem Dračí lodě, všude na silnicích byl čilý provoz. Nakonec jsem si přece jen odskočila a jelo se dál. Na lavičce v Plešovci jsme si udělali pauzu na malou svačinku. Hrušku s müsli tyčinkou jsme pořádně zapili, pitný režim je přece důležitý. A jelo se dál. Při průjzdem zahrádkářké kolonie v Kroměříži na mě znovu přišla malá potřeba. Muž mě varoval, že jak pojedem kolem nádraží, mám si odskočit, protože pak to vůbec nepůjde. Neposlechla jsem ho. Najít kousíček cyklostezky, kde nikdo v tenhle hezký den nejde? Nemožné! Nutnost jít na malou se velmi rychle stala nezbytností. Jenže kde? Ještě že v blízkosti letiště bylo kukuřičné pole. Manžel se smál jak pominutý, tohle opravdu nečekal. Na cyklostezce provoz jak na Václaváku a jeho žena si klidně močí ve vysoké kukuřici...

Další šlapání na kole mě docela unavilo. Cesta vedla podél Moravy, tudíž po rovince, žádný sjezd z kopce dolů, pořád jen šlapat a šlapat. Celkem to mělo být nějakých 54 km, ale já měla na cyklometru jen 32, přitom do cíle tobylo coby dup.



Jeden z mostů přes Moravu


A je tu lodička...

...a druhá loďka...

Cílem se stal autokemp Parbek v Napajedla. Naši tam byli na dovolené a táta dostal z vody zánět očního nervu. trvalo dva měsíce, než se z téměř úplné slepoty dostal. Poprve na internát mě vezl táta mé kamarádky. Je zvláštní, že jsem o tom nikdy s manželem nemluvila, až teď.

Naše letitá kola:můj fialový Madison a manželův Rocky Mountain.

V bufetu jsme potkali svatbu a já si hne zvpomněla na Pavla a jeo nádherné svatební fotečky. Jenže než jsem vytáhla mobil, svatba odešla do restaurace... Při čekání na hotovku jsem manželovi ukázala svůj cyklometr. A bylo pozáhadě. Když mi před pár dny upadl a musel se znovu nastavit, nějakým nedopatřením jsem místo km nastavila míle. Proto ten velký rozdíl ve vzdálenosti.

Takže zatímco muž šlapal kilometry, já si jela v mílích.


Cestou zpět na přístavišti

Nasednout na kolo po výborném lehkém obědě bylo utrpení. Jela jsem pomalu a s rozvahou. V Kvasicích mi našeptával hlásek, že už toho mám dost. Začala jsem si zpívat nahlas spolu s Kabáty, pak s Brichtou a dalšími až do Kroměříže. Tam můj elán pohasl. Muž tvrdil, že když nemůžu, mám v sobě ještě jednou tolik sil, než si myslím že mám. Výsledkem bylo moje rozhodnutí, aby jel napřed, vzal auto a přijel pro mě. Moc se mu nechtělo něchat mě jet samotnou. Ale měla jsem mobil a slíbila jsem, že pojedu pomalu a když už nebudu moct, prostě si sednu na bobek, zavolám kde jsem a poslušně počkám. Nakonec souhlasil a jel. Já pomaličku taky, jenže pořád jsem ho v dálce před sebou viděla. V Kojetíně krize trochu přešla. Koupila jsem si semtex, poslala sms že stále jedu, pustila si hudbu a jela. Za Bedihoštěm, v 19 hodin, volal manžel. Právě dojel domů. Měla jsem to 5 km do Prostějova a 4 km domů. Byla jsem děsně unavená, ale nechala jsem ho ať rozpeče pizzu a nikam nejezdí. Ouha. Sotva jsem šlápla do pedálů začalo lít. Nasadila jsem pláštěnku a jela. Průjezd Prostějovem byl trestem za moji blbost. Nerozježděná jet 110 km. Já, stará baba, udělám takovou školáckou chybu. Ty poslední 4 km mi trvaly celou věčnost. Krátce po 20 hodině jsem jako zmoklá slípka vešla do dveří a padla manželovi do náruče. Dala jsem si horkou sprchu, natřela bolavá stehna karfem, shltla svoji porci pizzy. S plným břichem a navoněná mentolem jsem vlezla do postele ke chrupkajícímu manželovi...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 4. září 2014 v 16:43 | Reagovat

Tak tohle - to bych nikdy nedala. Kdepak já a sport! Na kolo jsem neměla sílu už v době, když byly děti ještě školou povinné. Jsi dobrá, žes to zvládla, ale na druhou stranu... nevím, myslím si, že tě ještě teď bolí celý člověk, nebo už je to OK? :-)

2 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 4. září 2014 v 17:08 | Reagovat

já bych teda skončila daleko před Kvasicemi, na sport úplně nejsem. každopádně moc pěkná fotoreportáž :).

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. září 2014 v 20:48 | Reagovat

[1]:Já mám jízdu na kole ráda, kopec je pro mě výzva a nerada se vzdávám:-) Kupodivu jsme byla OK už další den. Měla jsem noční. Kafr dělá zázraky. Ještě že manžel hned usnul, ta vůně byla hooodně silná :-D

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. září 2014 v 20:50 | Reagovat

[2]: Děkuji:-) Mě kolo baví. Přesto, že nemám sportovní postavu mě sportování baví :-)

5 beallara beallara | 5. září 2014 v 8:35 | Reagovat

A co druhý den?...stejně jsi dobrá / ten kraj znám, jsem narozená v Olomouci a mám tam celou rodinu, je tam nádherně / :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. září 2014 v 14:55 | Reagovat

[5]:Druhý den jsem měla noční a vůbec nic mě nebolelo. Mohla jsem v pohodě chodit, sedat, čapět, prostě fajn. Zlatý kafr :-D  :-D  :-D

7 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 6. září 2014 v 11:41 | Reagovat

aaauuu :D tak toto ťa obdivujem. Ja by som sa nepostavila, neposadila a v noci nadávala na všetkých, na ktorých by som si spomenula... :D :D :D v každom prípade, krásna cyklotrasa, ozaj a máš u mňa veľký obdiv, že si to zvládla! :) si ozaj veľká bojovníčka a šikulka! :)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. září 2014 v 19:46 | Reagovat

[7]: Děkuji :-) Já jsem si myslela, že na té noční budu skuhrat, ale horká koupel a kafr mi fakt pomohli. Nic mě nebolelo:-)

9 dáša dáša | E-mail | Web | 20. září 2014 v 18:55 | Reagovat

Neměla jsi problém se sedlem? Já bych se posvačině už na kolo nesedla a několik dní bych trpěla bolestí :-)
To rčení, že když si myslíš, že nemůžeš, máš ještě tolik síly...., to znám.Manžel řekne bude to pár kilometrů, dojedeme tam a na křižovatce řekne, pojedeme ještě tam a takto se to opakuje, až jsou z toho desítky kilometrů :-( Už s ním nejezdím a každého jiného varuji, ať si dá pozor.
Já bych to ani nespočítala, kolikrát jsem čurala v kukuřici, v keříčkách, dokonce na malé stezce v lese a těsně kolem mě prošli tři pánové. Co jsem měla dělat, vyskočit a natahovat kalhoty a přitom ukázat holý zadek?
Bylo mi to v té chvíli úplně jedno ;-)

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. září 2014 v 18:24 | Reagovat

[9]: Ne, se sedlem jsem problémy fakt neměla. Mám cykošortky, takže moje pozadí bylo vcelku spokojené :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.