Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Jak plyne čas

3. října 2014 v 21:01 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Nějaký čas zasupuji staniční sestru, která je po operaci. Od pondělka dopátku chodím do práce na ráno, občas přidám i víkendovou službu. Sem tam zajedu do domku po tátovi, práce je tam pořád dost. Zaplatila jsem si kurzy angličtiny. Jednou týdně, někdy za 14 dnů, jezdím k zubařce. Takže volného času mám docela málo. Když dělám ve směnách, je času daleko víc. Na denní jsem sice v práci od 6 do 18 hodin, ale před noční mám celý den volný a po noční taky.
Tak se mi stalo, že na mejlu mám přes 200 nepřečtených zpráv. Mezi nimi se čas od času najde nějaká super, kterou rozešlu téměř všem kontaktům. Tyhle obrázky mě a mého muže docela slušně rozesmály, vlastně bych měla říct rozchechtaly. Jsou to věci, na kteých jsme oba vyrostli.
Asi jako jedni z mála máme do dnešního dne vymalován jeden pokoj v našem bytě válečky. Jako malá jsem malíři pomáhala, když si měřil pomocí olůvka na niti - brnkala jsem nití o stěnu a dělala mu tenkou linku na zdi, aby vrozek byl vymalován rovně.

Ta moje žákovská knížka byla plná pznámek typu, zapomněla si sešit do..., nemá pomůcky do výtvarné výchovy, nenapsala domácí úkol...Manželova žákajda byla plná stoliček, prý aby se mu líp sedělo...:-)

Starší syn mělatopický exém. Tohle byly jediné prášk na trhu. Po všech se osypal. Museli jsme plínky prát v mýdlových vločkách (modrých) a pak je vyvařit v hrnci na sporáku. Manžel tehdy hodně pomáhal.

Kdo neznal pana vajíčka? Tehdy asi všichni. Já ho měla docela ráda.

Nevím jak vy, ale já se mohla dívat jen na zprávy. A to jsem se musela do večerníčku navečeřet, po něm umýt a po správách jít spát. Můj pokojík byl na patře spolu s ložnicí našich. A v jednom rohu ložnice bylo nádherně slyšet co si v televizi povídají. Fantazii jsem měla docela bujnou, takže obrázky jsem si dokreslovala v hlavě sama...

Magnetofon s písničkama, ale i s celým silvestrovským pořadem uvádělnám Vladimírem Menšíkem s písničkami Moravanky. To jsmese nařechtali. Na druhém kotouči měla máma Beatles, Kubišovu, Přenosilovu a jiné zakázané hvězdy.

Když Tatramatka ždímala, byla to psina. Chytly jsme se s kamarádkou za okénko nahoře a třepalo se nám naprosto všechno. A my puberťačky experimentovaly, jestli když se chytneme jen jednou rukou, bude se třepat jen jedno prso a jedna půlka zadku. A co teprve, kdyby se chytli kluci. Co by se třepalo jim?

Naši kluci tuhle promítačku milovali. Ručně se posunoval film s obrázky a k tomu se bu´d četla, nebo jen tak vyprávěla pohádka. Některé byly moc hezky nakreslené. Některé jsem už jako prcek trochu ukusovala. Když on ten perníček na konci Perníkové chaloupky byl jako živý...

Vojenská modrá knížka. S trochou nadsázky by se dalo říct, že svého času to byl neustále vyprodaný bestceller.

Tak hezké obaly na prášky dneska nikde neseženete.

Tohle a zimní ponožky(sibiřky) dostávala máma téměř každé vánoce. Můj táta měl fantazii velikosti špendlíkové hlavičky, co se týká vymýšlení dárků. Někdy přidal noční košili, někdy květinu v květináči. Prostě chlap...

Prvák na střední škole. Vcházím do drogerie. Na pultě mají trtěnky a lesky na rty. Vytáhnu peněženku a krdě prohlásím:"Chtěla bych jednu rtěnku Lady Kent." Prodavačka se na mě usmála:"Jaký odstín Lejdy Kent bys holčičko chtěla."

Slibuji dnes přede všemi jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná. Slib jiskry umím dodnes. Pionýrský už nevím. Zato si pamatuju, jak jsem byla pyšná, když mi uvazovali pionýrský šátek. Jako svazačka jsem pomáhala vést jiskry. Ale do KSČ jsem nikdy nevstoupila.

Tyhle šumáky miloval moje máma. Já je moc ráda neměla. Dokázali naděla pěknou paseku, když si vyšuměli v tašce, kde se vylilo mléko v sáčku. A co s nima dokázali dělat kluci, aby pozlobili holky, o tom by můj muž mohl vyprávět sáhodlouhé příběhy...

Zasmáli jste se jako my? Někdy je bezva připomenout si, jak ten čas letí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ajka Ajka | Web | 4. října 2014 v 1:13 | Reagovat

Jojo, taky pamatuju :-D

2 dáša dáša | E-mail | Web | 4. října 2014 v 21:24 | Reagovat

Kdes to vyhrabala? Já jsem také vyvařovala plenky v hrnci na plotně s nastrouhaným jelenem. Válečky na malování jsou zase v módě :-) Algenu užíval děda na bolesti a byla bez předpisu a kupovala jsem ji pro dědu v lékárně v pětiletech, šeříkové mýdlo jsem v dětství kupovala jako dárek :-)
Diax si o prázdninách dcera vyhledala na půdě pro své děti - hodně jsme si s ním užili radosti :-)
Přeji dobrou noc :-)  :-)  :-)

3 Amelie Amelie | Web | 4. října 2014 v 22:27 | Reagovat

Jůů, to je super, zavzpomínala jsem na své dětství. Tu promítačku jsme měli taky.

4 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 4. října 2014 v 23:25 | Reagovat

mňa sa toto netýka :), ale rada som si to pozrela a verím, že keby som to ukázala mojim rodičom, tiež by si podobne zaspomínali na svoje mladé časy... máš pravdu Renátka, aj tak ten čas strašne rýchlo letí...:)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 15:15 | Reagovat

[1]: Je to legrační, vidět takhle svoji minulost:-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 15:20 | Reagovat

[2]: Přišlo mi to mejlem. Prostě jsem se o to musela s váma podělit. Válečky jsou v módě, tak to mám plus, umím je "vymalovat" rovně :-D  :-D  :-D Promítačku už nemáme, dali jsme ji synovci. Moc ji chtěli jeho dva kluci, takže teď dělá radost jim :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 15:21 | Reagovat

[3]: Bezstarostné dětství. To byla paráda viď? Ráda na tu dobu vzpomínám:-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 15:22 | Reagovat

[4]: Je to jako by ses dívala na něco, co už dávno vyšlo z módy, ale přesto se ti to pořád líbí :-)

9 Ježurka Ježurka | Web | 5. října 2014 v 16:34 | Reagovat

No, abych to já nepamatovala, vždyť už jsem stará vykopávka, ale ani by mne nenapadlo, že si to všechno pamatuješ i ty, taková mladice proti mně. To se musím schválně zeptat dětí, ty jsou starší než ty, jestli si vzpomenou. :-D

10 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. října 2014 v 17:27 | Reagovat

Pobavila jsem se, připomněla staré časy a bezstarostné dětství. Díky za návštěvu i komentář na mém blogu. Jsi vítána i příště.

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. října 2014 v 17:38 | Reagovat

Díky, pobavila jsem se a taky zavzpomínala. Válečky jsme malovali ještě s manželem. Na žákajdě mne zaujaly známky před čarou, my je psali až za čáru dohromady s podpisem učitelky. Televize s programem na večer ve mně taky vyvolal úsměv.Tuto pračku maminka by používala i dnes, kdyby se nestěhovala ke mně do města před 4 lety, kde jsme jí koupili novou pračku. Diax měl můj manžel, využívali jsme pro děti. léky měly opravdu pěkné krabičky. Malovátka jsem si na střední škol nekupovala, někdy jsem si půjčila od maminky. Šuměnky jsem milovala a mám je ráda dodnes. :-)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 18:56 | Reagovat

[9]: Ty a vykopávka? Běž do háje. jsi modernější než polovina dnešních mladých lidí :-) :-) :-)Stejně by mě zajímalo, jestli si tvoje děti vzpomenou :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 18:57 | Reagovat

[10]: O to šlo, zavzpomínat si a pobavit se u toho. Ráda se k tobě budu vracet :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 5. října 2014 v 19:00 | Reagovat

[11]: Pračky by běžela dodnes? tak to je paráda. Tehdy se dalo na kvalitu opravdu spolehnout. Dnes mám někdy pocit, že všechno je spotřební zboží. Vyprší záruka a věc se pokazí. Oprava by byla dražší než nový výrobek, tak hurá do obchodu. Peněženka pláče, výrobce se směje... :-(

15 Hanka Hanka | 5. října 2014 v 21:01 | Reagovat

No jasněěě... na většinu věcí si pamatuju, i když třeba ten magnetofon jsme neměli. Ale možná se teď mladá generace ptá, jak jsme mohli s tím a v tom žít? Bez mobilu, počítače, noťasu, facebooku... Ale chodili jsme hodně ven, hráli si s dětmi, pohybu jsme měli ažaž... máma se snad ani nebála, že jsem venku, že se mi něco stane. ... Ty prášky jsme používali taky a válečky? Asi 4 mám ve sklepě, dokonce sama jsem kdysi s tím malovala, i tetě [:tired:]  :D . Myslím, že pro štěstí ani není potřebný dotykáč nebo značkové boty :-P .

16 MirekC MirekC | Web | 10. října 2014 v 20:34 | Reagovat

"Modrou" jsem neměl a jsem na to hrdý. Aspoň je ze mě pravý chlap.
A šuměnky byly také takové dvě kostičky jedna bílá a druhá barevná. Střídavě jsme je lízali jazykem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.