Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Pozdrav

14. října 2014 v 20:09 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Určitě to znáte, jdete si ulicí, potkáte nějakou naprosto neznámu osobu a ona vás pozdraví. Ze slušnosti odpovíte, ještě se za dotyčnou osobou ohlédnete a jdete dál.
Poslední dobou se mi to stává docela často. Dnes odpoledne hned dvakrát. Oba dva neznámí byli muži. Vůbec netuším o koho se jednalo. Ten druhý muž šel s ženou (ta nezdravila) mě dokonce oslovil příjmením. Musím přiznat, že jsem asi chvilku vypadala jako Alenka v říši divů. Ještě hodnou chvíli mi trvalo vzpamatovat se z údivu, proč použil paní Chudobovou. Pravděpodobně to byl příslušník rodiny nějakého pacienta či pacientky z našeho traumatologického oddělení. Musíme nosit vizitky s fotkou a celým jménem. Jsme tedy velice lehce identifikovatelní. Na jednu stranu je to dobře a na druhou nás to může v soukromí i ohrozit. Teď to trochu nafouknu, ale zkuste si představit následující:
Paní Mráčková si zlomí bérec. Leží 3 dny na oddělení, pokoj č. 5. Dopoledne za ní přijde návštěva. Sestra zrovna na pokoji převazuje, takže rodinu nepustí dál. Naštvaní příbuzní musejí čekat 5 minut. V tom přivážejí z ambulance akutní příjem. Sestra opět žádá návštěvu o strpení, protože paní budou ukládat na pokoj č. 5 a hned ji budou chystat o operaci. Naštvaná návštěva odchází pryč. Z jmenovky si přčetli jméno sestry, která jim neumožnila návštěvu u jejich ležící příbuzné. Budou si stěžovat...

I takto vypadá pár skutečných a nealšovaných hodin na lůžkovém oddělení. A pokud onou nepochopenou návštěvou jsou intolerantní lidé agresivní povahy, mám někdy strach jít večer z práce domů. Je velice smutné, že na tohle nikdo nebere ohledy. Nutno podotknout, že my, oddílenské sestry jsme na tom ještě docela dobře, narozdíl od kolegyň na akutních ambulancích. Ty musejí umět pracovat a hlavně bezkonfliktně komunikovat s alkoholiky, narkomany i bezdomovci. Kdyby se tito nepřizpůsobiví jedinci chtěli pomstít za to, že museli čekat na ošetření, nebo že si sestra zavolala na pomoc policii, jsou zdravotní sestry díky přehledným jmenovkám lehce dostupným terčem.

Tak to jsem trochu odbočila. Vraťme se však zpět k pozdravům.
Zdravíte se se svými polovičkami, když se ráno vzbudíte? My s manželem se obvykle nezdravíme. Ale se syny se pozdravím pokaždé. Jsme schopni říct si dobréránko i v poledne. A co pozdrav při odchodu či příchodu do bytu? Tak to my na sebe halekáme o sto šest. Děti jsem učila zdravit stejně poctivě, jako to učila moje máma mě. Někdy se stalo, že jsem paní Dundálkovu potkala teba třikrát za den, přesto jsem jí pokaždé popřála dobrý den. Jednou mi paní Krčová řekla po hezky hlasitém pozdravu, že jsem sice maličká, ale slušně vychovaná. Pamatuji se ještě dnes, jak moc příjemný to byl pocit. Hodně jsem jako malá chodila k tetině. Tam se mluvilo hanácky. Muselo být docela legrační, když jsem od malička "valila" dobré deň, naschle, zbohem, nebo dobró noc. Jako dítě jsem neměla ráda, když na mé slušné dobrý den dospělí odpovídali bez valného nadšenína ppusy ahoj nebo dokonce nazdar. Proto coby dospělá jsem dětem nejen v našem "baráku" odpovídala přívětivě dobrý den. No a když jsem dospěla (???), k pozdravu, pokud se to hodí, přidávám i jméno. Přijde mi to takové přátelské a milé.

Takže příjemný večer, dobrou noc a hezké sny vám všem přeje

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 14. října 2014 v 20:52 | Reagovat

Chovat slušně se dnes mezi lidmi moc nenosí..minulý týden jsem si o tom povídala s bráchou, má dva kluky a učí je, aby když vejdou do místnosti, tak aby pozdravili, bohužel velmi často se stává, že dospělí neodpoví.. :-?  :-?

2 stuprum stuprum | 14. října 2014 v 21:38 | Reagovat

Prostě dobrá výchova. :)

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. října 2014 v 21:42 | Reagovat

[1]: To je ale od dospělých dětinské, pubertální, nedospělé! O_O  :-)  :-)  :-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. října 2014 v 21:42 | Reagovat

[2]: Jo, snažili se :-)

5 Hanka Hanka | 15. října 2014 v 16:04 | Reagovat

Pozdrav naladí člověka na případný rozhovor. Na některých pracovištích je to samozřejmostí, v posledních letech to vidím v obchodech, myslím, že tam jsou prodavači k tomu vedeni, např. v elektroprodejnách: dobrý den, mohu vám nějak pomoct? (poradit). Tam jsem tomu ráda, protože si nechám poradit. ... Zrovna včera v jednom obchodním řetězci mě odchytil za pokladnou jeden "průzkumník" a mimo jiné se ptal, jestli prodavačka u pokladny pokaždé pozdraví. ... Velký rozdíl je mezi městem a vesnicí. Když přijedu na venkov, tam se zdraví o 106 a vidí vás třeba poprvé. Tam zdraví lidé bez ohledu na věk. Bydlím ve městě a kolikrát nepozdraví lidé ve vchodě. Jednoho mladého muže ze vchodu jsem "donutila" pozdravit tak, že jsem ho pravidelně zdravila já. Asi mu to nebylo příjemné, takže už ze sebe vypraví:"Dobrýýý... " O_O  :D

6 Ježurka Ježurka | Web | 15. října 2014 v 17:20 | Reagovat

Ano, také jsem vedla své děti ke slušnosti, jako to dělali mí rodiče. Je také pravda, že se mi stává, že mne na ulici někdo pozdraví a já nevím, kam s ním nebo jestli to byl omyl. Jednou mne říkala jedna žena ahoj a já nic. Ty si mne nepamatuješ, říkala. Ne, nepoznala jsem ji asi po 20 letech a ona mne ano a víš, podle čeho? Prý podle očí, no to bych tedy nepoznala, já ne. :-D

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. října 2014 v 21:07 | Reagovat

[5]: Máš pravdu, na dědině se lidi zdraví víc srdečněji než ve městě, tedy pokud se vůbec pozdraví. Dřív se na mě lidi ze sousedního baráku dívali přes prsty, když jsem se pozdravila. Na (ne)štěstí jich naprostá většina prošla mým rukama (nebo aspoń jejich příbuzní), takž e dnes už zdraví z dálky :-D  :-D  :-D

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 15. října 2014 v 21:08 | Reagovat

[6]: Tak to je dobrá, já bych asi taky nepoznala člověka jen podle očí :-)

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. října 2014 v 21:43 | Reagovat

Jsou lidé slušnější a méně slušní. To bylo v každé době, i dnes. Doma při vstávání s partnerem se zdravíme a to vždy velmi mile a pohlazením. :-)

10 Anidea Anidea | E-mail | Web | 15. října 2014 v 22:20 | Reagovat

Mě učila hezky zdravit moje babička :-) Myslím, že před agresivním pacientem nebo jeho návštěvou by Tě neochránila ani absence jmenovky, kdyby si na Tebe chtěl počkat před nemocnicí... A to je právě to špatné vychování některých lidí :-!

11 Meduňka Meduňka | Web | 16. října 2014 v 15:48 | Reagovat

Pozdravit je slušnost, ale odpovědět na pozdrav je povinnost, říkávala moje babička a já se tím stále řídím. Je zvláštní, kolik lidí o tom neví :-D. Doma se zdravíme všichni. Já teda říkám ahoj, i když si jdu jen odskočit pro něco do obchodu. :-D

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 16. října 2014 v 18:59 | Reagovat

[9]: Tak to je určitě každé ráno sluníčkové :-)

13 Amelie Amelie | Web | 20. října 2014 v 21:47 | Reagovat

Vždycky jsem vedla děti ke slušnosti a k tomu, aby zdravily. A ELiška se mě často ptá, jestli je ta paní hluchá, nebo proč jí neodpovídá na pozdrav..naposledy dnes sestra v Motole na chodbě..proč by se obtěžovala, že...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.