16. října 2014 v 21:59 | Chudobka1970
|
Minulý týden jsem s kolegyňkou absolvovala přednášku na mezinárodním kongresu Ostravské traumatologické dny pořádaném v Rožnově pod Radhoštěm. Ona řídila auto a dovezla nás tam i zpět, já přednášela na téma mezioorová spolupráce při úrazech hlavy. Při pohledu na prázdný sál sem si řekla: Není to tak velký, to bude dobrý. Ale v momentě, kdy se zaplnil, jsem z nějakého divného důvodu muela pořád na malou. I když jsem skoro vůbec nepila a normálně vydržím nejít třeba půl dne. Odvykládal jsem to s několika menšími přebrepty, ale musím přiznat, že některé kolegyně skočily o hodně moc hůř. Všechny přednášky byly velmi zajímavé.
Po skončení jsme se přesunuly do hotelu převléknout se, protože od 17 hodin začínaly vepřové hody přímo ve valašském skanzenu. Takže rychle se ubytovat a hurá na večeři.
Interiér hotelu nás dostal na lopatky. Ani jedna nejsme zvyklé na luxus a zde e nám ho dostávalo plnými doušky.
Jen pro nás, sestry a lékaře z oboru traumatologie byl otevřen
slavný skanzen.
Ještě že jsou nefunkční...
Byl to krásný podzimní den.
Místa v hospodě byla hned obsazená, sedělo se venku.
Někteří obsadili venkovní posezení sousedního domku.
Jídla tu bylo strašně moc. Slané, sladké, pčené uzené, rožněné, prostě plno chutí.
Víno mizelo přímo před očina, narozdíl od domácí slivovice.
Prý poslední číslo...
S plnými bříšky a lehce ovíněnými hlavičkami jsme se rozhodly, že večerní společenská akce se bez nás dvou jistě obejde. Hotel Horal, kde jsme se ubytovaly totiž nabízí bazén i welnes.
Tak to máte, když vypustíte horáka do města: šly jsme nejprve obhlídnout, jak se věci kolem bazénu a welnes mají. Recepční nás ujistila, že k bazému můžeme přijít rovnou v županu. Obě jsme povzdechly, že župany máme doma. Chápající paní se usmála a naoko se divila, jak to, že ve skříni nejsou župany a trepky. Samozřžejmě tam bylo obojí :-D
Bazén byl úžasný. Po stranách měl několik whirpoolů, na kratší straně uprostřed protiproud. Vzduchbyl prosycený jemnou vůní a hrála nám relaxační hudba. Bazém jsme měly samy pro sebe, protože valná většina hostů šla na společenský večer do sousedního hotelu. Nádhera všech nádher, plavat si v příjemně vlažné vodě až do celkového rozpuštění.
Probuzení do slunečného rána bylo víc než příjemné. V jídelně na nás čekala snídaně. v úhledných hraničkách naskládané jednotlivé druhy jídla a před tím vším já - horákyně ve městě. Kolegyně na to šla od lesa, neboli od zadu, kde stály nádoby na čaj a kávu. Stoupla si k nim a chviličku pozorovala předchozí hotelové hosty, jak se obsluhují. No a já to zkopírovala od ní.
Tohle je moje snídaně. Na krajíčku celozrnného chleba dvě malá volská oka s kapkou ostrého kečupu, dva kousky vynikající ořechovo čokoládové bábovky a pomerančovo-skořicový neslazený čaj. Na to, že doa snídám obilné kuličky nebo nekřupavé müsli v mléce, jsem se trochu rozšoupla.
Byly to parádní dva dny Dověděly jsme se spoustu zajímavých informací, viděly jsme nepočitatelně šroubečků, matiček, drátků a dlažek určených k osteoyntéze zlomené kosti. Zkusily jsme si komfortní bederní ortézy nové generace....a máme pár značkových propisek... Bylo fajn vypadnout z koloběhu a trošku se povyrazit. Mohu pouze vřele doporučit, jako antistresák to funguje bezvadně.
PS: fotky mojí kolegyně jsem samozřejmě nijak neupravovala :-)
Tak sis to krásně užila, něco ses naučila, dobře ses poměla, co jiného chtít víc, ne? Doma určitě brečeli, že tam nejsi, ale snad to taky zvládli.
Luxus sis také jednou mohla užít, no ne?