Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Útěk

31. října 2014 v 16:26 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Cestou z Brna jsem v pohodlné sedačce dálkovéh autobudu zavřela oči a snažila se přitom nemyslet vůbec na nic. Za chvilku moje víčka ztěžkla. Probraly mě až kruhové objezdy v Prostějově. Zdál se mi sen. Krátký úryvek z mé minulosti...

Tehdy jsem chodila do 4. třídy na základku do sousední vesnice. Byla to vlastně dvojtřídka. V jedné místnosti se učily dvě třídy. Ten rok to byla čtvrtá a druhá. Soudružka učitelka nejdřív zadala samostatnou práci starším čtvrťákům a věnovala se mladším druhákům. Po určité době se role obou tříd vyměnily. Nás bylo 7. Tři holky a čtyři kluci. Druháků bylo trochu víc, tuším že 10. Záchody byly rozdělené jen na kluky a holky. Učitelka musela na holky. Měla přednostní právo a my zatím křížily hubené nožky přes sebe. Opřela jsem se o kachličky a pomaličku sjížděla do dřepu a pak zase nahoru. Pořád kokola. Když učitelka otevřela dveře, vypadalo to, jako bych se dívala klíčovou dírkou, jestli už je hotová. Ani mě nenechala vyčůrat se, hned musela mít moji žákovskou knížku na stole, aby mohla svým úhledným písmem napsat poznámku. Následovalo ponížení před oběma třídami. Styděla jsem se a přitom nebylo za co. Já přece nikoho nepozorovala. Jen jsem si krátila čekání nevinným leštěním kachliček. Cesta domů mi trvala hodně dlouho. Snaha nezastihnout tátu čekající na autobusové zastávce vyšla. Stihla jsem mu jen zamávat, než odjel na odpolední směnu do práce. Doma nebyl nikdo. Ale na stole ležely noviny s hustě popsaným okrajem. Už si nepamatuju, co přesně všechno mi táta napsal, ale jistě tam bylo, že nesmím ani na krok, než přijde máma. A že dnes bude na stole ležet ten sešit, co jsem prý půjčila Marjánce, jinak že uvidím. Bylo mi do breku. Naši mě fyzicky trestali docela často. Nebyla jsem žádný andílek, spíš kluk v sukních. Ale tentokrát jsem v tom byla nevinně. Jak to ale dospělým vysvětlit, když jsou přesvědčeni o své pravdě. Marjánka lhala o sešitě jako když tiskne. K tomu dnešní poznámka. Na mě čekala v lepším případě vařečka, v horším řemen z tátových kalhot. Navíc budu mít zase několik dnů domácí vězení. Strach mi nedovolil normálně myslet, musím zmizet, jinak bude mazec. Kam jít? Nejdřív na hřiště a až půjdou lidi z autobusu, schovám se k tetině na zahradu. Hodinky jsem tehdy neměla, tak se čas odhadoval špatně. Dokud bylo trochu světla, hrála jsem si u tetiny na mlatě. Lozila jsem ve slámě a škvírami pozorovala, co se děje na dvoře. Když mě to omrzelo, sedla jsem si na nějaký zemědělský stroj a dělala, že ho řídím. Jenže jak se stmívalo, byl mlat plný podivných stínů a já se začala bát. Navíc jsem věděla, že Miroš půjde na noc mlat zavřít - dá závoru na vrata od hřiště a na dvůr vypustí oba psy. Kdybych tam zůstala, začali by štěkat a prozradili by mě. Pořád ještě převládal strach z výprasku nad strachem z neznáma a tmy. Když jsem uslyšela, jak jde Miroš zavírat vrata, utekla jsem do zahrady a schovala se pod obracečku sena. Potom se čas nesnesitelně vlekl. Než mě málem našla máma. Slyšela jsem, jak říká tetině, že jak mě najde, dostanu takový výprask, že si týden nesednu. Přitiskla jsem se pod lískový keř a čekala, až obě odejdou. Tetina se snažila mámin vztek tlumit, ale marně. Jakmile obě odešly až na dvůr, rozplakala jsem se. A taky se začala pořádně bát. Listí stromů a keřů v zahradě zvláštně šustilo, jako by si povídalo. A já k těm zvukům začala mluvit. Řekla jsem jim, jak to všechno bylo. Za stracený sešit mohla Marjánka, půjčila jsem jí ho, aby si mohla dopsat učivo, když byla nemocná a ona ho někam zašantročila. Jenže to já dostala už dvě poznámky, že nenosím pomůcky do školy. Mluvila jsem nahlas, zabraná do své sebelítosti. Vůbec jsem si nevšimla, že máma, tetina i Miroš stojí vedle mě a nic neříkají. Máma mě vzala za ruku a mlčky dovedla k tetině do kuchyně, abych se trochu ohřála u kamen. Oheň plápolal za dvířky a plotna příjemně hřála. Za chvilku mě máma odvedla mlčky domů. Nepadlo ani jediné slovo, ani jedna výčitka. Výprask se nekonal. Marjánka sešit našla, i když mírně zmačkaný a potrhaný. Ale z klouzání se na záchodě soudružka uřitelka udělala důtku ředitelky školy. Nepomohlo dosvědčení obou mých spolužaček, že jsem opravdu nekoukala klíčovou dírkou. Soudružka učitelka trvala na exemplárním potrestání a toho taky dosáhla...

Je zvláštní, že můj mozek vzpomněl na tuhle nepříjemnou příhodu z mého dětství. Asi se v brzké budoucnosti něco stane, co s tímhle mým několika hodinovým útěkem souvisí.

Kamna u tetiny byla hodně podobná, jen dvířka pod plotnou byla s otvory


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 31. října 2014 v 16:39 | Reagovat

Renátko, neměla jsi to jednoduché. A věřím, že to muselo být hodně nespravedlivé vůči tobě, já bych z toho byla taky špatná. Snad ti věřili aspoň rodiče a výprask nebyl. Stejně si to nedovedu představit, že bych své děti takhle trestala, i když něco zlého provedly. ;-)

2 Miloslava Miloslava | Web | 31. října 2014 v 17:13 | Reagovat

Renátko,zda mohu tykat,píši tady poprvé a dostala jsem se sem od Ježurky-Libušky.Tak teda naše maminka byla zlatá,byly jsme dvě holky a dva klucí,ale já tíhla spíše ke klukům a sestra ta byla nestarší a chtěla nakazovat co musíme udělat a hlavně to byla její práce,protože maminka nás vždycky něčím zaúkolovala.Já byla takový poslední prcek,když se mylo nádobí,tak mě daly pod nohy stoličku a já jednou hezky ve vzteku jsem po sestře hodila skleničku a to byla mela,já se tefila,utekla jsem k lesu na strom a nakonec sestra musela dělat i za nás,aby nebyla tolik pyšná.No mamimka si s námi musela užít,tak podle toho jsem asi já děti netrestala.Tak jsi si to užila a hlavně nic dobrého.Tak se měj alespoň teď krásně.Miluš :-)

3 Anidea Anidea | E-mail | Web | 31. října 2014 v 20:59 | Reagovat

Myslím, že nás všechny nejvíc poznamenali naši rodiče. Ať už z lásky - nebo ne. Já to udělala svému synovi taky, nedávno mi vyčítal některé moje výchovné metody. Už líp chápu svou maminku, ale s některými jejími metodami jsem se taky do dneška nevyrovnala... Neboj, určitě ten sen neznamená do budoucna nic špatného :-)

4 pavel pavel | Web | 1. listopadu 2014 v 7:38 | Reagovat

Taková nespravedlnost v detském veku nekdy vydrzí v mysli do konce zivota a toho se nekdy i odvíjí vztah k ostatním lidem. ;-)

5 Hanka Hanka | 1. listopadu 2014 v 16:25 | Reagovat

Jsem jedináček, ale to neznamenalo, že by mě doma rozmazlovali. Měla jsem docela přísnou výchovu. Rodičům šlo o to, abych se dobře učila, když mi nešla matika, napsal mi táta do bloku asi 50 příkladů a to byl konec prázdnin. Blížila se 15. hodina, kdy přicházel z práce a já měla mrazení u žaludku, že to ještě nemám všechno, to jsem zažila později u zkoušek na vysoké škole. Když táta řekl větu: "Už jsem řekl", nedovolila jsem si ani ceknout. Ale dnes vidím, že dělali dobře. Možná bych byla lenivá, bez studijních návyků, to jsem ocenila až po letech, gympl jsem zvládla dobře a výšku - pohoda. ... Já jsem nedostala mockrát, nebylo třeba, ale jednou ... Jako správná puberťačka jsem doma prohlásila, že naše třídní je blbá. Táta se ohnal a já skončila pod stolem. A udělal správně! Dneska to vím a nevadí mi to. Dnes se někteří žáci nestydí zesměšnit učitele, také proto, že doma žádný trest. Jsem ráda, že jsem měla doma pevnou ruku. Pravděpodobně bych se nedostala tam, kde jsem teď. :-) ;-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 16:35 | Reagovat

[1]: Nikdo z nás to nemá jednoduché, ale díky překonaným překážkám je v nás větší síla. Ale máš pravdu, ta nespravedlnost je ve mě pořád, i po těch letech ;-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 16:41 | Reagovat

[2]: Taky jsi byla číslo :-) Já jsem tím nechtěla říct, že by mě naši mlátili jako žito. Dostala jsem, když napomínání nepomohlo. Ale i přesto jsem někdy měla pocit, že facka by to spravila líp než řemen. A kolikrát jsem si říkala, než ty sáhodlouhé řeči bych raděj snesla jednu facku. Přes to všechno, když si vzpomenu na své dětství, první co mě napadne je pocit bezpečí a jistoty a to je přece hezké, ne? :-D

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 16:43 | Reagovat

[3]: Role rodiče je někdy pořádně těžká. Hlavní je, aby nad vším byla láska, spokojenost a radost.

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 16:45 | Reagovat

[4]: U mě pocit křivdy vydržel až do dneška. I přesto, že jinak jsem měla tuhle tu učitelku docela ráda.

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 16:49 | Reagovat

[5]: Přísnou výchovu jsem měla i já, taky coby jedináček. Večeře, umýt, večerníček a spát, žádné filmy ve 20 hodin. Maximálně v pátek nebo sobotu a to ještě přísně vybrané. Dodržování pevného režime dne jsem v poněkud mírnější podobě vyžadovala i od svých synů. Ono to má něco do sebe, když dítě ví, kde jsou jeho mantinely a kam už v žádném případě nesmí.

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 18:51 | Reagovat

Taky jsem měla přísnou výchovu, spíš šlo ale o to, že na nás byla máma sama a občas to prostě nezvládla.

12 stuprum stuprum | Web | 1. listopadu 2014 v 20:06 | Reagovat

Mlat plný stínů a dívenka zpola skrytá v slámě. :-!

13 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 20:16 | Reagovat

Teda neměla jste to zrovna růžové :( Tak si občas říkám, že ještě můžu být i ráda, že u některých je to horší...

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 20:20 | Reagovat

[11]: Někdy to prostě jinak nejde. Ale já si stejně myslím, že dnes je volnosti ve výchově až příliš. Ona ta přísnost měla svoje plus:-)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 20:28 | Reagovat

[12]: Stínů a zvuků tam bylo víc než dost...na co vlastně myslíš? :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 20:30 | Reagovat

[13]: Jo, to máš pravdu, já na tom byla vlastně  docela dost dobře. Ošklivou vzpomínku může mít i šťastné dítě, což jsem určitě byla :-D

17 Simona Simona | Web | 3. listopadu 2014 v 21:15 | Reagovat

Byla jsem vychovávaná velice tvrdě oběma rodiči, já jsem se snažila o podstatně jiný přístup s oboustranným respektem a moje dcera mi to už nejméně 100x vrátila :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 4. listopadu 2014 v 21:06 | Reagovat

[17]: To je bezvadné :-D :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.