Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Komentáře

1 Hanka Hanka | 24. listopadu 2014 v 21:29 | Reagovat

Napsala jsi to hezky, vnímám z toho upřímnost a taky možnost se trochu vypsat a tím se uleví. Takové zážitky jsou většinou nečekané a člověk si pak uvědomí, co je v životě opravdu důležité. Také jsem zažila už ztrátu dvou spolužáků z mé bývalé třídy, ten první zemřel v 19 letech. ... Jinak je dobře, že máte takové dobré vztahy se spolužáky. To nebývá vždy. :-)

2 pavel pavel | Web | 24. listopadu 2014 v 21:34 | Reagovat

Chování tvého muže mne moc nepřekvapuje, protože jedna moje kamarádka je na tom podobně... někteří muži myslí jen na sebe a pocity svých žen nejsou schopni sdílet. Ovšem ten její muž bude částečný autista, protože se jim autistický syn.

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. listopadu 2014 v 13:08 | Reagovat

[1]: Chtěla jsem se z toho vypsat, máš pravdu. I tohle byl druhý pohřeb z našich řad. Zní to asi blbě, ale naštěstí byl méně emotivní. Jako třída jsme si docela sedli. První sraz byl hned rok po ukončení základky a přišli na něj skoro všichni :-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. listopadu 2014 v 20:46 | Reagovat

[2]: Ten můj není autista v žádném případě. Jen sem tam nepřemýšlí, než vypustí nějakou blbost z pusy. Pak se někdy snaží chybu napravit, ale už bývá pozdě. A moje pocity? Asi máš pravdu, občas mě prostě nechápe...

5 pavel pavel | Web | 26. listopadu 2014 v 0:08 | Reagovat

[4]: Nemyslel jsem že by byl tvůj muž autista, to jsi si špatně vysvětlila, ale mnozí zdraví muži se prostě tak podobně chovají. Pro autisty je totiž charakteristické, že jsou víc soustředěni na sebe a citově chladní.

6 Anidea Anidea | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 18:53 | Reagovat

Smutný příběh. Jak pohřeb, tak ten telefonát...
Pokud vím, moji spolužíáci zatím žijí všichni - ačkoli o některých od školy nikdo neslyšel...

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 20:24 | Reagovat

Hezky jsi to napsala, procítěně, co si opravdu o všem myslíš. Já už dlouho nebyla na pohřbu. Někteří mí spolužáci taky už nežijí. První zemřel ve 22 letech, to byl fakt mlád.

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. listopadu 2014 v 10:22 | Reagovat

[6]:Smutné je i to, že jsem se ve stejném čase dověděla o smrti spolužačky ze zdravky. Bylo to docela náročné.

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. listopadu 2014 v 10:24 | Reagovat

[7]: Nějak se mi ty pohřby hromadí a to se mi vůbec nelíbí. Včera večer mi manžel řekl, že zemřel farář, kterého jsem přes tátu znala...

10 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 29. listopadu 2014 v 12:53 | Reagovat

moc pekne napísané a je v tvojich slovách cítiť strata blízkeho človeka... ja len verím, že bude len dobre. Pohreby nikdy nebudú príjemné, strata vždy bolí... tak verím, že ste si všetci uctili jeho pamiatku tak ako sa patrí a budete si ho nosiť naďalej v srdci a v spomienkach...

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. prosince 2014 v 16:10 | Reagovat

[10]: To víš v srdíčku mi zůstane jednou pro vždy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.