Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Zpět na svém

27. listopadu 2014 v 12:50 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dva měsíce jsem si hrála na paní staniční místo kolegyně, která musela na docela bolestivou operaci.
Nejdřív jsem měla strach, že spadnu penězmi dolů. Beze směn a vídendů sotva dosáhnu na svůj základ. Když mi staniční svoji funci předávala, doporučila mi, abych si brala jen soboty. Přes týden toho prý budu mít plné zuby a neděli uvítám s otevřenou náručí. Říkala jsem si, dám na ni. Ale ouha. Hned první týden mě čekala sobota, protože jsem ji musela vrátit za volno na sraz ze základky po 30 letech. V něděli jsem si sotva vydýchla a už tu bylo pondělí a celý další týden. Tím, že jsem musela ze služeb na ranní, nás o jednu ubylo, k tomu nějaká ta dovolená, která se stejně musí vybrat a najednou služby nešly sepsat. Nezbylo než vzít víkendové služby, pokud bych tedy neriskla nezákonné služby víc jak sedm dní v kuse. Prostě jsem vzala skoro každý týden buď sobotu, nebo neděli. Pouze třikrát na mě čekal volný víkend. Přes týden jsem nestíhala skoro nic. Z práce jsem přišla většinou hodně po 14 hodině. Sotva jsem se totiž chystala domů, zákonitě se něco pokazilo. Buď přivezli akutní příjem, nebo se rychle muselo navážet na sál a zároveň ihned odvážet z dospávacího pokoje. V tom lepším případě jsem dopoledne nestihla udělat objednávu zdravotnického materiálu a musela zůstat a doobjednávat. Prostě mi bylo zatěžko odejít, když každá ruka navíc byla dobrá. Jak já se těšila na svoje směny!
Ale už jsem opět ve střídačkách. S daleko větší pokorou vůči své staniční. Sloužím si svoje denní a noční a jsem spokojená. Dostala jsem na starost zaučení (už při zastupování) zdravotnického asistenta. Je radost ho něco učit. Naprosto jiná zkušenost, než u jedné kolegyně, která přešla z pozice učitelky praxe do pozice sesty. Neměla to jednoduché, protože nedokázala zapomenout na to, že praxe je jiná než její vyučování. Musela podstoupit adaptační proces a zládla to po necelém roce jen tak tak. Teď už je v pohodě a snaží se zvládat svoji práci. S tímhle asistentem mám pocit, že by to zvládl z fleku na jednu čistou. Proč? Informace do sebe nasakuje jako houbička. U práce přemýšlí, ptá se proč je to tak a ne jinak. Má už za sebou nějakou praxi, ale jako sanitář a jako administrace v kartotéce.
Včerejší den byl od rána hodně náročný. Měla jsem denní s asistentem. Blíží se doba reakreditace a tak se žádné naše úlevy v provádění úkonů neomlouvají. Chodí jeden audit za druhým. Pracuje se předpisově, tedy i zdlouhavěji. A včera jsme vyměnili skoro celé oddělení. Propuštění, překlady, plánované příjmy, akutní příjmy...Dopolední kafe jsem v 11 hodiny vylila úplně studené. A asistent na tom nebyl jinak. Makal jako šroubeček. Některé výkony jsem musela dělat sama (nemá na ně kompetence), ale stejně mi pomohl alespoň tím, že nachystal všechny pomůcky, než jsem si stačila o ně říct. Při práci s lidmi si skvěle rozumíme. Tohle jsem už jednou zažila s mužem, který je již mimo obor. Souhra beze slov. Pracovní souznění. Pojmenujte si to jak chcete, ale prostě nám to se Š. šlapalo jako na kolovrátku. Včera se ten starý pocit vrátil. Je ho škoda, asistent se totiž po složení nástupní praxe vrátí zpě do ambulantní sféry.
Večer jsem se dovlekla domů unavená, ale spokojená. Myslím, že jsme zvládli všechno. Pokud nám něco uteklo, určitě to byla drobnost. Po delší době se opět těším nejen do práce, ale i na práci.

P.S.: Mám svoji práci ráda a kolektiv v němž pracuji také. Každý z nás, včetně mě, máme svoje mouchy a já mám ráda každého takový jaký je.

Asi jsem našla jeden klenot:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 27. listopadu 2014 v 18:20 | Reagovat

Práce v nemocnici je hodně náročná. Vím to proto, že moje ex pár let tam pracovala a nakonec odešla raději do jeslí. ;-)

2 stuprum stuprum | Web | 28. listopadu 2014 v 0:16 | Reagovat

Staniční už sis zkusila. Jsem rád, že už jsi zase ve svém. :)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 17:37 | Reagovat

On si člověk myslí, že když přidá jednu sobotu či neděli, že se moc neděje. Ale když toho je hodně, je to hodně náročné. Dlouhodobý stres je zdravý škodlivý, zažila jsem to také, ale v jiné formě. prima, že už jsi na svém místě. :-)

4 Beallara Beallara | Web | 28. listopadu 2014 v 21:04 | Reagovat

Naprosto ti rozumím....mých šest let práce na koronární a metabolické jednotce patřilo mezi nejkrásnější roky mého života a práce mě bavila a naplňovala jako Tebe, strašně dlouho mi trvalo než jsem si zvykla jinde.
A přikláním se ke konstatování ostatních, člověk rychle vyhoří...tak zvolni :-)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. listopadu 2014 v 11:12 | Reagovat

[1]: Je náročná ale zároveň mě naplňuje :-)

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. listopadu 2014 v 11:12 | Reagovat

[2]: Jo, já taky :-)

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. listopadu 2014 v 11:14 | Reagovat

[3]: Už jsem zpomalila a je mi fajn. I tak je tu stresu až po stařečkovo:-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 29. listopadu 2014 v 11:14 | Reagovat

[4]: Vyhořet bych teda nechtěla, budu se udržovat mírně doutnající :-D  :-D  :-D  :-D

9 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 29. listopadu 2014 v 13:00 | Reagovat

moja kamarátka pracuje tiež v tomto odbore... takže veľmi dobre viem, aké to je a čo všetko prežívaš. Narobíš sa určite veľmi, ale ja vždy hovorím, nie je nad to, ak ťa tvoja práca napĺňa a baví. Dni tak idú lepšie, práca sa ľahšie vykonáva a ten pocit z nej je k nezaplateniu. Je jasné, že nie každý krát je to takto, že prídu aj horšie dni, to je normálne... aj mňa moja práca baví a mám ju rada.

10 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 13:53 | Reagovat

Mít rád svou práci je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Jsi šťastná žena :-) Myslím, že já bych Tvou práci nikdy nezvládla...

11 Loo Loo | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 17:04 | Reagovat

Jak koukám, tak to byl docela odstrašující zážitek. V nemocnicích je to pořádná makačka. Já se do nich ovšem nedostanu, protože jsem na lyceu, ale asistenti od nás už jsou na praxi. :)
Ale i my teď máme nově zavedenou praxi. Sice jenom dva týdny na začátku června, ale přece. :D
Jinak hodně sil v práci a nezapomínejte na odpočinek! :)

S tím nemohu jinak než souhlasit.
Teď už víte proč. :D
Podle mě a ani podle lékařů není mírná nadváha problém, pokud se pohybuje do deseti kilo. Jak už mí člověk obezitu, tak je ohrožený na životě. Tak stejně to je s mírnou podváhou, ale tam se hlavně musí hlídat složení potravy, jestli má člověk dostatečný přísun živin.
Děkuji. :)

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. prosince 2014 v 16:03 | Reagovat

[9]: Vystihla jsi to přesně, i když je to občas docela náročné, baví mě to :-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. prosince 2014 v 16:04 | Reagovat

[10]: Člověk zvládne všechno, když chce a má tu správnou motivaci :-)

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. prosince 2014 v 16:05 | Reagovat

[11]: Na odpočinek nezapomínám, bez něj to ani nejde, jen sem tam přijde  o trochu později než by bylo záhodno :-D  :-D  :-D

15 Ježurka Ježurka | Web | 2. prosince 2014 v 16:52 | Reagovat

Je to moc dobře, že se do práce těšíš. A pro pacienty je to ještě lepší, protože se o ně dobře postaráš. Já jsem taky chodívala do práce ráda. Myslím, že to už není tak častý jev. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.