Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Prosinec 2014

Hotel U Zlomeného srce

3. prosince 2014 v 10:42 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Druhá kniha svazku edice nejlepšího světového čtení se mi hodně líbila. Bylo to přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala. Oprostit se od momentálních problémů příběhem z červené knihovny.
Tracy se snaží po smrti manžela uživit provozováním hotelu. Renovace staré chaty U Zlomeného srdce na hotel ji stojí nemalé úsilí i peníze. Zůstala se synem Mattem a nevlastní dcerou Chelsea ve finanční tísni a provování hotelu se stalo vynikající cestou, jak z ní pryč. Prodává luxusní dům, kde s manželem Glenem žila, přidává peníze z dědictví po prarodičích a pouští se do přestavby. Prvním platícím hostem se stává Wade. Ubytuje se ještě před slavnostním otevřením. Mezi osamělým mužem a starostmi zavalenou ženou přeskočí jiskra. Wade má živé sny o muži jménem Ezra, který nedokázal unést život bez milované Violete. O tom, že jeho sny mjí reálná podklad nemá však ani potuchy, dokud nenajde v pokroví hotelu denník psaný mužem jménem Ezra. Společně s Tracy odhalují duchařskou minulost domu. Krátce po slavnostním otevření hotelu U Zlomeného srdce se Tracy díky svým přátelům konečně dovídá pravý důvod své nynější špatné finanční situace. Manžel měl milenku. A ne tak ledajakou. Její nejlepší přítelkyni Willu. A nezůstalo to bez následků.
Dál už nic neřeknu. Jen to, že do příběhu vstoupí velmi vážná nemoc, která zmaří jeden lidský život. Je zpochybněna pravá identita některé z postav. Tracyn život je v ohrožení psychicky labilním mužem.
Příběh je to velice hezký a jako oddychové čtení můžu jena jen doporučit.


Co nás dělá šťastnými?

2. prosince 2014 v 19:48 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Štěstí se opravdu skrývá v maličkostech. Krátké okamžiky, které prosvětlí a zpříjemní náš život. Stačí chvilička a rozzáříme se jako sluníčko na letní obloze. Jak řekl klasik: "Štěstí, co je to štěstí? Muška jenom zlatá..."

Umývám nádobí a najednou za mnou stojí manžel. Přitiskne se ke mě, obejme mě v pase a zašeptá Broučku... Ten milý kratičký projev lásky vykouzlí na mé tváři úsměv.

Odjíždějící syn se skloní aby mě mohl obejmout a dát pusu na tvář. Kde se ztratilo jeho přesvědčení, že není objímací typ? Spou s úsměvem se mi leskou oči. Mé dítě dospívá.

V obchodě hledám v regálech s těstovinami ty svoje semolinové špagety. Když je konečně najdu, úplně jinde než obvykle bývají, pocit vízězství umocní parádní písnička znějící nákupním střediskem:
O 13 let starší Š. mi jednou řekl, že možná jsem věkem trochu starší než on, ale duchem jsem mladá, někdy i mladší než on. Tahle větička mi neskutečně zvedla pošramocené sebevědomí.

Zaslechla jsem z chodby rozhovor dvou pacientek těšících se na tu tmavou usměvavou sestřičku. Moje srdíčko se tetelilo blahem a práce mi šla hned líp od ruky i když jsem sloužila už druhou noční během dvou dnů.

Měla jsem radost, když mě pustil řidič abych mohla vjet na hlavní silnici. Netrvalo dlouho a já mohla udělat stejnou radost jinému řidiči pokoušejícímu se vyjet z vedlejší silnice.

Při placení mi pokladní dala dvě samolepky do sbírky ke slevě na nějakého plyšáka. U košíčků jsem si všimla mladé paní lepící podobné samolepky novou kartičku. Oslovila jsem ji a ona velmi ráda přidala ty moje dvě ke svým. Zřejmě jsem se stala inspirací, protože po mě přišel k té paní starší muž a stejně jako já jí věnoval své samolepky. Byl to velice příjemný pocit.

Včera večer jsem vyšla do zimy, mrazu a větru na noční službu. Zledovatělou cestu lemovaly nádherné stromečky. Déšť se sněhem zamrzl a z ledových větviček přitom vykouzlil křišťálovou nádheru. Při pohledu na pouličními lampami nasvícené skleněné stromy se mi do práce ani nechtělo. Pořád jsem se na tu krásu dívala, usmívala se přitom a pokoušela se ji vyfotit. Mobil to nezvládl.

Bohužel tahle mrazivá krása na zledovatělých a obtížně sjízdných silnicích udělala z už tak nebezpečné jízdy peklo. Přikládám fotky Hasičů z Protivanova.

A na konec přidávám jednu písničku o štěstí. není to ani Marie Rottrová, ani Karel Gott a Darinka, ale jedna ptákovinka, kterou jsem čistě náhodou objevila. Moje radost, že zmám anglickou písničku, jejímž slovům rozumím nemá mezí. Navíc je plná zelených bláznivých žabiček:
Jak málo stačí ke štěstí...:-)



Jen tak

1. prosince 2014 v 17:12 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Je podnělí podvečer. Mám po noční. Odpoledne jsem se dodívala na film Po Tomášovi o kterém se vám chystám napsat. Potom přišel domů manžel z práce. Celý od sněhu. Tady totiž padá déšť se sněhem, zima je tu. Těšila jsem se, že v podvečer sednu k PC a budu brouzdat internetem abych doladila dárky pod stromeček. Jenže člověk míní a staniční s vrchní mění. V práci je prý "Sodona aj to druhý město", takže krozově povolávají třetí na noční službu a tou jsem já. Normálně sloužíme totiž dvě. Bydlím totiž kousek a navíc jsem původně měla mít až do čtvrtka volno. Měla a už nemám. Co nadělám. Za chvilku vyjdu. Venku je kolemnuly. Možná se jen před naším odrazím a dokloužu se až před šatnama do práce. Ještě nesmím zaponmenout nahrát si film, který mi kolega doporučil. Jmenuje se Počátek a jsem na něj strašně zvědavá. Neodustím si nějakou písničku, než sepnu nahrávání. Co říkáte na tuhle vykopávku :-D
Tak se mějte moc hezky, já jdu sloužit vlasti :-)
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.