close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kdo jste a co tu chcete?

11. prosince 2014 v 12:35 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Nemohla jsem tetině říct, kdo jsem a proč za k ní chodím. Stařecká demence, nebo možná Alheimerova nemoc jí zatemnila všechny vzpomínky. Nepoznávala nikoho, ani svého syna. Ten byl psychicky velmi labilní a se svým nízkým IQ naštěstí nechápal krutost jejího osudu. Nemuseli jsme mu říkat tvrdou pravdu. Stačilo říct, že máma je nemocná, proto je tolik popletená. Bral to jako fakt. Ve svých 50 letech myslel jako malé dítě. Ale nám to rvalo srdce, když se na něj dívala jako na cizího člověka. Nikdy ho nedala do ústavu. Nikdy neměla další dítě.
V dnešní době je takových lidí postižených Alzheimerovou nemocí daleko víc, než tomu bylo ve zmiňovaných 80 letech. Možná je to i tím, že tenkrát se všechny podobné nemoci schovaly pod hlavičku stařecké demence. Vzpomínám si, že na VŠ nás učili, že průměrná délka života lidí s Alheimerovou nemocí je asi 15 let. Není to mnoho. Nemoc se dá mírně zpomalit, ale nejde zastavit. Postupně se mění se celá osobnost člověka. Problémy s vyjadřováním či rozhodováním se pomaličku zhoršují. Lidé se zrácejí ve svém vlastním prostředí. Najednou zapomenou, kudy jít domů. Když je pak někdo přivede, podívají se na vlastního partnera a odmítají jít k té pro něj cizí osobě do bytu. Přidává se neschopnost dokončit myšlenku a odtud je jen krůček ke zmatenosti. Ráno se probudí a jsou chystají se do školy, i přesto, že jsou v důchodovém věku. Za nic na světě nesmějí zmeškat dnešní písemnou práci, vždyť se na ni tak důkladně připravovali. V posledním stádiu nemoci se člověk nedokáže o sebe sám postarat. Je nezbytná celodenní 24 hodinová péče. Pokud o nemocnho pečuje vlastní rodina, je to velice velice bolestné. Zkuste si představit, jak krmíte svoji maminku a ona se vás mezi sousty pokouší zeptat, kdo vlastně jste a co tu děláte. Tak rád(a) byste jí řekla, že jste její dcera(syn), ale nemůžete, nemá to smysl...
Jediné pozitivum, na této smutné situaci je to, že člověk stižený Alzheimerovou nemocí si žije ve svém vlastním světě. Nevnímá to, že jeho život se chýlí ke konci. Takže nakonec je jeho smrt vysvobozením spíš pro pečující rodinu. Zní to hodně hnusně? Ano, zní! Ale je to fakt. Nezřídka se totiž stává, že příbuzní tento velký psychický tlak neunesou a nemocný skončí v ústavu či v lepším případě v nemocnici.

Už nikdy nemůžu říct svým rodičům, jak moc je mám ráda. Smím jim dát květinu na hrob, zapálit svíčku a tiše vzpomínat na tohezké, co jsme spolu přožili, jak moc jsem jim vděčná, že do poslední chvílu jsem mohla zůstat jejich dcerou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 13:18 | Reagovat

Je to smutné a člověk nikdy neví, jestli a kdy to jeho blízké postihne. Péče o takovou osobu je opravdu náročná, i když se s těmito lidmi i celkem nasměje (ale ne ve zlém jako výsměch apod.) Nedokážu si představit ale, že bych došla za mámou a ona na moji návštěvu reagovala: "Kdo jste?" Ani se nedivím, že to příbuzní nesou těžce..

2 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 11. prosince 2014 v 13:30 | Reagovat

Tak toto je vážně smutný článek. Tohle musí být hlavně po psychické stránce hodně náročné pro každého, který se o takového člověka stará a bohužel ví, že ten druhý ho nepoznává, nepamatuje si na ty společné chvíle či zážitky. :-(

3 Ježurka Ježurka | Web | 11. prosince 2014 v 16:43 | Reagovat

Já se také obávám, aby někoho z naší rodiny nepostihla tahle nemoc, je teď hodně o ní slyšet a je vidět, že JE a DOST. Ale myslím, že se zase těmto lidem lehčeji odchází z tohoto světa, protože si to vlastně ani neuvědomují. Bohužel.

4 pavel pavel | Web | 11. prosince 2014 v 19:45 | Reagovat

To je můra každého stárnoucího člověka a nikdo neví, zda ho to potká. ;-)

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 20:26 | Reagovat

Je to hodně těžké mít v rodině takovou nemoc. Ještě horší je, když na takového nemocného zůstane v rodině jeden jediný, kdo ho může (musí) opatrovat.

6 Hanka Hanka | 12. prosince 2014 v 22:13 | Reagovat

[5]:Ano, to mohu potvrdit. Ale tak to je u každé dlouhodobé a závažné nemoci. Když se o takového člověka má starat jen jeden, je to hodně náročné a vyčerpávající. :-(

7 Janča Janča | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 13:11 | Reagovat

Tvoje maminka měla Alzheimera, nebo tě jen zajímá tato tématika a přišlo ti vhod o tom napsat?
Musí být strašné starat se o příbuzné takto postižené, ale máš pravdu, že pro ty trpící touto chorobou to nemusí být špatné. Až na to, že nevědí, kdo to u nich je.
Já o tom zatím jen četla v Zápisníku jedné lásky od Sparkse, kde je to líčeno dost přesně a strašně smutně. Chudák chlap.

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2014 v 16:44 | Reagovat

[1]: Život je někdy hodně těžký.

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2014 v 16:46 | Reagovat

[2]:Jsem v práci nedobrovolným svědkem hodně smutných příběhu, bohužel je jich stále víc a víc...

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2014 v 16:48 | Reagovat

[3]: Ano, lidem postiženým nějakou formou demence se odchází opravdu mnohem líp. Zato pro jejich rodiny je to peklo na zemi.

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2014 v 16:50 | Reagovat

[4]: Toto a ztráta soběstačnosti, to jsou ty nejhorší věci, které nás všechny mohou potkat...

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2014 v 16:51 | Reagovat

[5]: Tak to musí být opravdu hodně hodně těžké.

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2014 v 16:54 | Reagovat

[6]: A proto už nikoho neodsuzuji, když tohle nezvládá a umístí dementního člověka v nějakém sociálním zařízení. Na jednoho člověka to může být příliš velká zátěž.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2014 v 17:00 | Reagovat

[7]: Maminka umřela na rakovinu a táta měl nemocní srdíčko. Ale v práci se občas řeší sociální situace dětí, které nezvládají dál se starat o své dementní (je to hrozný výraz) rodiče. Nechají je hospitalizovat po pádu, který je označený jako otřes mozku, no a protože my je nemůžeme s demencí poslat domů, řeší se to se sociálním pracovníkem. Někdy je na dětech vidět, jak moc jsou strhaní, vyčerpaní a jsou rádi, že jim tuhle obtížnou situaci nakonec pomůžeme vyřešit.

15 Janča Janča | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 18:25 | Reagovat

[14]: To je mi líto. Spousta lidí umírá na hrozné množství různých rakovin. Už by na to mohl někdo něco vymyslet.
Jo takhle, to musí být šílené i pro vás. Vlastně pro všechny, kteří se musejí s tím problémem nějak vypořádat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.