



Tedy pecka v době, kdy si přejeme zdraví a zase zdraví. O tom je život, já vím, ale brrrr, uf.
Uff. Úplně jsem si připomněla, jak jsem do doby předběžné diagnózy nechtěla plašit rodinu a jak těžké byly ty tři týdny čekání do výsledků krevních testů a dalších odběrů hrát hru "nic se neděje". ![]()
Upřímně...Chudobko, mám Tvoje pojednání ráda, ráda si u Tebe hledám pravdu...ale kdo na začátek nového roku vymyslel takové téma týdne
? Tak o dušičkách...ale na Nový rok, kdy máme hledat pozitivní náboj na dlouhou a tmavou zimu a kde otevřu blog, tak se píše o smrti...sama víš, že jsem tím prošla a vím, jak tato součást život vypadá....ale pojďme se radovat, žijeme, jsme tu a jsme na startovní pásce roku 2015
![]()
[1]: Ne, nejsi pověrčivá, jen to téma je takové smutné....
[2]: Když tenhle týden to vyhrálo takové smutné téma týdne, nedá se na něj psát moc veselých příhod...
[3]: Musí to být strašně těžké prožít si tohle peklo na vlastní kůži...
[4]: Tohle téma jsme vybrali my všichni, bohužel...
Já bych se neptala, kdo to vymyslel a proč je to na začátku roku. Ani život ani smrt se neptá na datum, to jen člověk tak chápe. Kdo zažívá peklo s nemocí ať už u sebe nebo u svého blízkého, je mu celkem jedno, kterého je. Něco o tom vím, tak nepíšu jen tak do vzduchu. Pak je třeba hodně sil, především psychických, ale když to pomine, ono se to projeví i na fyzických silách. Je to moc složité, ale člověk musí jít dál ...
![]()
[9]: Existuje pouze jediné slovo,před kterým mám skutečný respekt a to je smrt.Jako zdravotní sestra na koronární a metabolické jednotce jsem se s tím setkávala denně, takže velice dobře vím, o čem píšete a co cítíte, přeji Vám hodně sil...ale přesto a nebo právě pro to, nemám tato témata v oblibě ![]()
až mi zimomriavky naskočili na ruky, tak je to silno napísané. Moc krásne, pravdivé a bolestivé. Zachytila si v tom všetko.... smrť si nevyberá - koho, prečo a hlavne kedy. Jeden deň tu sme, v ten druhý už nemusíme...
Druhého ledna před 17 lety umíral můj otec v Prostějově na rakovinu. To datum je těžké i po tolika letech. U tvého článku mi tekly slzy... Bojovat vedle člověka s rakovinou je strašně těžké..a navíc často po několik let...
[9]: Někdy je to "jít dál" mnohem těžší než by se na první pohled zdálo. Ale život je krásný a stojí za to ho prožít jak nejlíp umíme ![]()
[11]: Právě proto si važme každého dne, dobrého nebo špatného. Ten dobrý nám dělá radost a ten špatný nás posouvá o kousíček dál ![]()
[12]:Máš pravdu, není to jednoduché. Ale co je dnes jednoduché...
[19]: No pak by mě to zasáhlo ještě víc. Ale pravda je, že se přesně takových příběhů opravdu stalo hodně. Já jsem myslela - jestli se to nestalo TOBĚ.
Je to citlivě a moc hezky napsané, přesto smutné, ale i to je součást života. Na toto téma si netroufám ani pomyslet, abych snad něco nepřivolala. Jsem pověrčivá? Nevím, snad.