Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Podržet nebo ne?

24. ledna 2015 v 19:45 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Člověk, který má dva roky do důchodu pravděpodobně udělal na pracovišti chybu.
Nikoho neohrozil na životě.
Nikomu vůbec žádným způsobem nepoškodil zdraví.
Pravděpodoně došlo k pochybení v komunikaci zvolením nevhodných slov, která nebyla ani vulgární, ani neslušná, ani arogantní.
K nejvyššímu nadřízenému obou úseků přišla stížnost, týkající se nejen chybujícího podřízeného. Dal ji k posouzení svému podřízenému - nadřízenému obou úseků. Ten ve spolupráci s vedoucím úseku A chtěl celou stížnost probrat s chybujícím podřízeným.


Jenže chybující podřízený se po přečteí stížnosti cítil nevinný, ublížený a udělal tu největší blbost, jakou mohl udělat. Zvolil konfrontaci s pisatelem stížnosti po telefonu, bez přítomnosti kohokoliv z nadřízených.
Stěžovatel samozřejmě vše nafoukl do obřích rozměrů a nešťastný zaměstnanec šel na kobereček.
Nikdo z nadřízených se ho nezastal. Nejvyšší nadřízený obou úseků trval na exemplárním potrestání.
Znovu podotýkám, že onen chybující nešťastník je svědomitý pracovník, že nedošlo k žádné újmě na zdraví, že chyba nastala v komunikaci se stěžovatelem.
Neměl by v takovém případě stát vedoucí úseku A za svým pracovníkem? Podržet ho před vyššími nadřízenými? Neříkám tím, že chybující nemá být nijak potrestán. Omluva za neadekvátní komunikaci stěžovateli v přítomnosti nadřízených, doplněná případně i písemnou formou by měla být samozřejmostí. Možná i mírný peněžitý postih. Ale naprosté odsouzení dotyčného nešťastníka před stěžovatelem?
Je mi dotyčného hodně líto.
P.S.: Ne, nejsem to já. Ale nabízí se otázka, co když jednou tohle udělám já, zastane se mě někdo?
Odpověď bohužel asi znám a je mi z toho smutno.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anidea Anidea | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 20:26 | Reagovat

Tohle je moc těžké. Hlavně by to toho chybujícího nemělo stát místo... Neměl by z toho být "hon". Ale jak by to MĚLO být, to nevím.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 9:32 | Reagovat

Už jsem mockrát zažil stěžující, kteří svoje stěžování berou jako sport, ve kterém je třeba za každou cenu vyhrát. Posouzení konkrétního případu bývá hodně individuální a je to jedna z nejtěžších manažerských disciplín. Zastání by nemělo být rozhodně automatické, stejně jako odsouzení.

3 Hanka Hanka | 25. ledna 2015 v 14:11 | Reagovat

Trochu mi dělalo potíže orientovat se v tom, ale můj názor. Snad nejde o nějakého notorického stěžovatele. Ale ty se ptáš, jestli se tě někdo zastane. Snad nejsi tak naivní v dnešní době! Dnes je taková doba, která tak obrousila mezilidské vztahy, že je z toho člověku kolikrát na ... je mu špatně. Můžeš v kolektivu pracovat třeba 30 let, můžeš se předvést v nejlepších stránkách, když přijde něco, že potřebuješ podporu, nedočkáš se jí. Nebo jen vyjádření velmi mlhavé, které se nekloní na žádnou stranu. Každý se totiž bojí o místo, takže jen dravci přežívají, to věděl už Darwin. Naše kolektivy jsou tak akorát zralé na nějaké šeptání v kuloárech, tam toho nešťastníka mohou velebit, ale na veřejnosti odvahu nemá nikdo. A jestli by někdo vystoupil s náznakem přízně ve prospěch postiženého, zjistí, že se nikdo už nepřidá. Tak to dneska chodí. :-?

4 Iris Iris | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 16:46 | Reagovat

nadřízení nejsou někdy právem na svvém místě, bohužel :-(

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. ledna 2015 v 17:05 | Reagovat

[1]: Mám obavy, že i kdyby postižený o místo oficiálně nepřišel, bude v podstatě odejit. Je mi z toho na nic.

6 Jitka Jitka | E-mail | Web | 25. ledna 2015 v 17:05 | Reagovat

V praxi už to neznám, jsem v důchodu víc než deset let, ale vím, že dnes se každý bojí o místo a tak je opatrný, aby se náhodou nesvezl i s tím postiženým.Je mi líto, že se vztahy na pracovištích tak pokřivily.Ale není to jen na pracovištích . Funguje to v celé společnosti a to je smutné. :-(

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. ledna 2015 v 17:08 | Reagovat

[2]: Asi máš dobrou intuici, ono to tak v podstatě je...

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. ledna 2015 v 17:15 | Reagovat

[3]: Vyjádřila jsi to Hani přesně, je mi z toho na blití. Já jsem pouhá podřízená, ale když se v minulosti stal nějaký malér a já jsem věděla, že spolupracovnice je v tom nevinně, zastala jsem se jí. I přesto, že většinou jsem byla sama. I naopak, když jsem viděla, že kolegyně dělá jednu botu za druhou a zbytek oddělení ji kryje, šla jsem proti proudu - práskla jsem to nadřízené. Nesnáším totiž přetvářku.

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. ledna 2015 v 17:15 | Reagovat

[4]: Někteří určitě bohužel ano...

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 25. ledna 2015 v 17:17 | Reagovat

[6]: Je to přímo k pláči. Když všechno klape jako po drátkách, jsou všichni se všemi kamarádi. Jakmile to začne skřípat, je kamrádšoft v háji...

11 andorea andorea | 26. ledna 2015 v 9:53 | Reagovat

Pokud se nadřízený nezastane v případě potřeby svých podřízených, je sám proti sobě, protože propříště ani on sám nemůže počítat s loajalitou zase svých podřízených. :-?

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. ledna 2015 v 17:59 | Reagovat

[11]: Vidím to stejně, hlavně po dnešku. Zjistila jsem, že dotyčná osoba raději odejde, než by pod tímto vedením pracovala dál. Je to smutné. Dobrých a zkušených pracantů je pomálu...

13 mengano mengano | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 9:04 | Reagovat

Tomu se říká zákon padajícího hovna.

Ještě v dobách, kdy jsem chodila do klasické práce a měla tudíž podřízené i nadřízené, jsem se svých podřízených před nadřízeným vždy zastala. Pak sice dámy dostaly co proto, ale držela jsem nad nimi ochrannou ruku. Nemám ráda bezpráví a mockrát jsem si kvůli tomu nabila hubu :-)

Dnes jsou vztahy na pracovištích o dost složitější, lidé se víc bojí o práci. Bezpáteřníci byli vždycky, ale teď jsou o trochu víc vidět. Alespoň mi to tak připadá.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 28. ledna 2015 v 11:19 | Reagovat

[13]: Děkuji za hřejivá slova. Už jsem si začínala pomalu myslet, že spravedlnost je jen v pohádkách :-)

15 mengano mengano | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 17:19 | Reagovat

[14]: Mě tak nějak obecně rozčilují předposraní šéfíci. To se mi kdysi v práci zadařilo jednou. Šéfovala mi dáma, která před panem ředitelem pravidelně padala na zadek a ještě jako třešničku na dortu svoje průšvihy přehazovala na mne. Například zašantročila uzávěrku, odeslala ji pozdě a pak se snažila tvrdit, že jsem já ji včas neodevzdala do jejích rozkosných ruček.Mám poměrně prořízlá ústa, takže narazila na tvrdou vodu ;-) Každopádně mi šla babizna na nervy. Pak její místo v rámci úspor bylo zrušeno a s panem ředitelem jsem mohla válčit z oka do oka. Věřím, že si oddechl, když jsem se rozhodla se vším seknout a jít podnikat :-)

Tobě držím palce, abys to se svou spravedlivou povahou v práci vždy ustála. Není to lehké :-)

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. února 2015 v 8:33 | Reagovat

[15]: Děkuji:-) Máš pravdu, občas se to otočí proti mě, ale co už...Alespoň mám dobrý pocit, že jsem udělal co se dalo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.