





Hluboce se před tebou skláním. Je to velmi těžké a náročné povolání. Máš můj obdiv. ![]()
Taky dělám svou práci od počátku stejnou. Vysnila jsem si ji jako malé dítě. Práce zdravotní sestry je náročná. ![]()
[1]: v 7. třídě byl předběžný dotazník a v 8. třídě příjímačky. Další rok zdravka. Devítky tehdy nebyly ![]()
[2]: Ono každé povolání má svoje. Jsem ráda, že mě osvítilo
a já si vybrala to, co mě stále baví ![]()
[4]:Aha, díky, že jsi to připomněla. Já jsem vyšla z devítky. Ale je to asi lepší, vybírat si v 8. třídě školu nebo povolání se mi zdá nepřiměřené. ![]()
To je krásné, že ti to vydrželo a nejen to, studovala jsi dál, v tom máš můj veliký obdiv. Dokázala jsi to a určitě jsi moc hodná na pacienty, to už jsem vycítila. Moje dcera od 3. tř. chtěla být učitelkou..... a vystudovala dokonce dvakrát VŠ, aby mohla učit na gymplu.
mala si pekný detský sen, ktorý si premenila v realitu :). Ten môj sa žiaľ nesplnil, lebo som chcela ísť na hotelovú akadémiu, študovať jazyky, cestovať. Namiesto gympla (ktorý tiež nebol pre mňa) som sa rozhodla pre obchodnú akadémiu. Teraz robím účtovníctvo s ekonomickou vysokou - len bakalárom. Takže úplne niečo iné... :) Ale ako si napísala... asi to všetko bol osud. U teba úplne trefný a jasný a obdivujem ťa, že ťa neustále dokáže (aj v týchto dnešných podmienkach) napĺňať. Si skvelá! :)
Měla jsem to podobně, jen jsem si vysnila internu, konkrétně koronární a metabolickou jednotku, šest let jsem tam dělala a pak můj osud začal psát úplně jiný příběh a nemocnice už v něm nebyla, dlouhých 10let jsem se trápila než jsem si zvykla jinde
![]()
A já si vždycky myslela, že jsi lékarnice
! Ale zdravotní sestra je taky super povolání, občas dost náročné, ale pěkné.
Dobře sis vybrala
Já si vybrala taky, leč nevzali mě .. ani napodruhý. To už je osud ![]()
[8]: Je hezké, když máš představu, sen, za kterým si jdeš. Musel to být pro ni moc fajn pocit, když dokončila studium a začala učit. Má můj obdiv.
[9]: Já od malinka chtěla být doktorkou s fonendoskopem kolem krku. To se mi nesplnilo. V téhle profesi by, podle mého názoru, neměl pracovat nikdo, koho to nebaví ![]()
[10]: To je smutné. Práce na metabolické jednotce musela být velice náročná. Jsi borec, já nevím jestli bych si dokázala 10 let zvykat. Hlavní je, jestli sis zvykla a jestli tě to baví ![]()
[11]: Ano, je pěkné, když vidíš, že pacienti mají radost, když přijdeš na službu. Je pěkné, když zaslechneš na chodbě: to je ta sestřička, který babičce pomohla...Je pěkné, když se ti podaří napoprvé odebrat krev u člověka, který "nemá žíly". Je velice smutné, vidět umírat lidi, vědět, že zákrok byl provedený jen pro dočasnou úlevu od bolesti, dočíst se, že pacient zemřel na jiném oddělení...
[12]: Já si nějak ani nepřipouštěla, že bych se nemusela dostat. Přitom šlo o výběrovou třídu dětských sester. Radost z přijetí byla veliká. Asi jsem to měla napsané v osudu ![]()
[15]: Práce to byla nesmírně náročná, ale naplňující, smysluplná, milovala jsem jí. Jenže přišla rodina, musela jsem ze směn a ze zdravotnictví jsem už 26let...zvykla jsem si / po 10letech
/, ale dodnes se s holkama z interny scházíme ![]()
Měla jsi obrovské štěstí, že sis v té "loterii" dokázala vybrat profesi, která tě dodnes baví a naplňuje.
Já v těch 14-ti letech také neměla jasno. Navíc moje dominantní máma stejně rozhodla za mě a dokonce byl problém s vyplněním náhradní školy, protože ona jakoukoliv jinou školu odmítala. Šla jsem na ekonomku. Před maturitou jsme se znovu rozhodovali, co dál a já dost vážně uvažovala o nějaké "pomáhací" profesi. Jenže jsem otěhotněla a z dalších studií nebylo nic. Teď v 41 letech si možná splním svůj tehdejší sen - minulý týden jsem nastoupila jako PSS v ÚSP. Zatím jsem nadšená, ale ještě jsem toho moc neviděla a nezkusila. Na nějaké skutečné soudy je brzy.
To bylo dobré rozhodnutí, možná osudové. Ale v sedmé třídě?? ... Já jsem si taky zvolila práci, kterou dělám celý život a asi také osud.
