close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Smysl života.

18. února 2015 v 14:21 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Jejich syn, stejně jako ten prvorozený, zdárně odmaturoval. Nic nenechal náhodě, poctivě se na "zkoušku dospělosti" připravoval. Nebylo se tedy čemu divit, že i po oslavě svého úspěchu se cítil unavený. Jenže místo aby se to zlepšovalo a on se cítil den ode dne odpočinutější, byl stále víc a víc malátnější a ospalejší. Máma, zdravotní sestra, ho vzala k lékaři. Po odběrech krve měli bohužel jasno. Vlastně strašně šedivo, skoro černo. Akutní forma leukemie byla velice agresivní. Tohoto syna mladé rodině vzala. Rodiče se z náhlé ztráty sotva dospělého dítěte vzpamatovávali strašně dlouho. Všechnu lásku, který v nich zůstala darovali prvorozenému. On se také dlouho zdráhal uvěřit tomu, že jeho mladší bráška už není. Jenže čas ubíhal dál. Syn vyrostl v muže. Zůstal bydlet s rodiči. Chodil do práce. Hrál svůj oblíbený fotbal a užíval si života. Než ho začaly zlobit záda. Nejprve to příčítal přílišnému tréninku. Ale když nepřestaly bolet ani po delším odpočinku, vyhledal s polečně s mámou lékaře...
Jak to dopadlo jsem se dověděli rychlostí blesku. Jeho máma totiž pracovala s náma. Po sdělení závažné diagnózy se rozhodla ukončit pracovní poměr a odejít do důchodu, n který měla už více než rok nárok. Za bolesti v zádech jejího syna mohly metastázy v kostech. Primární nádor byl na ledvině. Šance na zdárnou léčbu prakticky neexistovala. Pokročilá forma rakoviny devastovala mladé tělo velkou silou. Silné bolesti musely být tlumeny během hospitalizace v nemocnici ještě silnějšími léky. Netrvalo ani jeden rok a syn poprosil rodiče aby si ho vzali umřít domů...
Minulou sobotu jeho krátká životní pouť zkončila. Nedožil se ani svých 44 let. Zemřel doma, v láskyplné péči svých rodičů a babičky.
Dnes jsme byli na jeho pohřbu. Sešlo se nás tam strašně moc. Smuteční síň byla úplně plná, stálo se i v uličkách. Bylo to strašné když hráli první píseň a lidé začali vytahovat kapesníky. Ještě horší to bylo po proslovu, když se paní z pohřební služby zmínila o obou zemřelých synech pozůstalých rodičů. Vůbec nejhorší byly kondolence. Co chcete říct na útěchu? Nejde říct vůbec nic než ta tvě slova - upřímnou soustrast a obejmout truchlící rodiče. Co zbylo z jejich života? Nic. Obě děti pochovali. Už nemají pro co žít. Jak znovu najít smysl života? Bude vzájemná láska obou rodičů stačit k přežití? K čemu hmotné statky, když je není komu předat. Vidět ty dva zlomené stárnoucí lidi jak tam stojí a přijímají kondolence bylo srdcervoucí. Odcházela jsem ze smuteční síně a třepala jsem se jako osika. Po tváři mi tekly slzy. Proč byl k nim život tolik krutý? Co provedli oba jejich synové, že jim nebylo dopřáno dožít se stáří? Čím se provinili jejich rodiče, že museli jít na pohřeb obu svých synů? Proč???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 18. února 2015 v 15:15 | Reagovat

Na to se těžko hledají slova....

2 Jitka S. Jitka S. | Web | 18. února 2015 v 16:40 | Reagovat

Musí být těžké přežít vlastní děti.

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 18. února 2015 v 16:48 | Reagovat

K něčemu tak smutnému lze jen těžko říct něco smysluplného. Soucítím s každým, kdo prožije ztrátu milovaného a blízkého člověka...

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. února 2015 v 1:26 | Reagovat

[1]: Ani my jsme je nanašli...

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. února 2015 v 1:37 | Reagovat

[2]: Vůbec si nedovedu a ani nechci představovat takovou hrůzu...

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 19. února 2015 v 1:38 | Reagovat

[3]: Je to bolest, která nikdy nepřebolí...

7 Hanka Hanka | 19. února 2015 v 14:36 | Reagovat

Nejhorší je, že nějací parchanti jsou zdraví, někdo se musí takhle trápit. Nebo nějaká mrcha porodí 3 děti tajně jako kočka koťata, zbaví se jich, jí se nestane nic... A pak, že je na světě spravedlnost... [:tired:]  :-?

8 Ježurka Ježurka | Web | 20. února 2015 v 10:17 | Reagovat

Renátko, to je krutý osud. Jen při čtení tvého článku mi tečou po tvářích slzy.

9 Anidea Anidea | E-mail | Web | 20. února 2015 v 11:52 | Reagovat

To je tak smutné, nedá se nic říct. Někdo má tak těžký osud... :-(

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. února 2015 v 20:24 | Reagovat

[7]: Spravedlnost dokáže být velmi slepá....

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. února 2015 v 20:26 | Reagovat

[8]: Je to velice smutné a kruté. Ti lidé jsou slušní a milí, Tak proč musejí prožívat takovéhle neštěstí?

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 20. února 2015 v 20:27 | Reagovat

[9]: Je to nespravedlivé...

13 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 22. února 2015 v 14:39 | Reagovat

až mi naskočili zimomriavky a úsmev z predchádzajúcich foto vystriedala horkosť v srdci. Zostalo mi smutno. Toto si nezaslúžili. Celkovo je občas život k ľuďom veľmi nespravodlivý a krutý. Nezaslúžil si to ani jeden. Skôr by si zaslúžili lásku a rodinu, svoju vlastnú. Je mi z toho smutno..... :(

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. února 2015 v 15:17 | Reagovat

[13]: Je to moc moc smutné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.