close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nově na: Chudobka.blogspot.com

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Strach ze samoty.

21. února 2015 v 7:16 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Ještě před pár lety bylo mé manželství na okraji velké propasti. Manželovu psychiku podlomila léčba rakoviny. Nezvládal chemoterapie a já to doma odnášela. On to asi viděl jinak, jenže já měla plné uši jeho kritiky všeho, co jsem udělala. Připadala jsem si jako naprosto nemožná a neschopná osoba. Myslela jsem, že až bude ukončená jeho léčba, začne se všechno obracet k lepšímu. Omyl. Zůstalo to úplně stejné. Každé jídlo bylo blafem, který musel žrát. Na umytém nádobí našel skoro pokaždé špínu. Nechápal proč žehlím prádlo, když stejně vypadá jako vytažené krávě z pr...e. A zeme nebyly podle něj umyté ani nepamatuje... Tehdy jsem strašně zhubla. Jen strach ze samoty mi bránil v tom, abych se odstěhovala k tátovi. Byla jsem přesvědčená, že s takovou nehezkou ženskou, která neumí vařit, žehlit ani uklízet by nikdo nebyl. Sebevědomí mi spadlo na nulu. Nakonec se to opravdu nedalo vydržet a já s dětma odjela k tátovi. Vůbec se mu to nelíbilo, prý nejdřív si mám vyřídit vztah se svým mužem, pak se můžu nastěhovat k němu. Ještě že zrovna měl před sebou týden s klukama v Praze, byly totiž prázdniny a jako každý rok si děda užíval vnuků. Pokaždé, když jsem vcházela do prázdného domu a vítal mě jen štěkot psa, spustilo se moje slzavé údolí. Když jsme si s manželem vyříkali svoje a on mi dal jasně najevo, že mě nechce, byl to pro mě konec světa. K tátovi jsem jela prakticky poslepu, slzy tekly proudem, nebylo to k zastavení. Strach ze samoty nabral obřích rozměrů. Druhý den jsem fungovala jen na baterky. Nakonec za mnou přišel manžel po pár dnech do práce a prosil o můj návrat. Za pár měsíců se spousta věcí vrátila do původních kolejí aby o pár let mohl nastat obrat o 360 stupňů. Pracovala jsem s mladíkem, který se ke mě choval moc hezky. Dával nepokrytě najevo, že si mě jako zdravotní sestry váží. Klidně mě pochválil přímo na pokoji před pacienty. A oni mu docela často dávali za pravdu. Pracovat s ním byla pohádka. Moje sebevědomí začalo pomaličku stoupat. Mladík byl také dobrý pozorovatel, hned poznal, když se mi doma nevedlo. Nezačal kritizovat chování mého muže nebo mě. Jen vcelku přesně vystihl problém, který jsme měli. Tak jsem si mohla ujasnit, kdy je vina na mé a kdy na manželově straně a podle toho se zachovat. Samozřejmě, že můž vycítil změnu v mém chování. Moje starachy pomaličku mizely. A jak jsem se začala chovat sebevědoměji, měnilo se v dobrém chování manžela ke mě. Dnes už vím, že kdyby bylo třeba, odstěhuju se do domu po tátovi. Vím, že bych to ustála. Strach ze samoty sice pořád mám, ale také si vážím sebe sama a přes některé věci se už nehodlám přenášet. Miluji svého manžela. On mi svoji lásku dává najevo spíš činy než slovy. Oba dva máme občas "svoje dny", ale tak to přece ve vztahu chodí. Důležité je vědět a cítit v sobě, že jsme tu jeden pro druhého. Že v tom druhém máme svoji oporu. Že spolu se nemusíme bát strachu ze samoty.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beallara Beallara | Web | 21. února 2015 v 10:00 | Reagovat

Renato a děláš dobře, už z Tebe hovoří zralá žena, která ví, co život obnáší.Věř, že trpělivost i hory přenáší.Já osobně mám ledacos za sebou a trpělivost mi chyběla a nic nejde vrátit zpátky.Je velice nesnadné v našem věku najít kvalitního partnera, takže držím palce a chválím Tě za velice otevřenou zpověď :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. února 2015 v 12:26 | Reagovat

Mně popravdě samota nevadí. Jistě, vyměnil bych ji střelhbitě za soužití s tím, koho mám rád, ale když to nejde, beru ji hned jako druhou nejlepší možnost. Umím sám se sebou vyjít a mám vlastní soudnost i sebevědomí, takže je nepotřebuji čerpat zvenčí. Každý ovšem potřebuje něco úplně jiného, něco jiného mu dělá dobře a něco jiného mu vadí. Mohu si tiše sám pro sebe říct, jak bych asi podobnou situaci řešil já, ale vžít se do kůže toho druhého je samozřejmě nemožné. Proto jsem velmi obezřetný vůči všem "dobře míněným radám" - jako jejich příjemce a tím spíš jako dárce :-).

Je dobře, že své kroky ve zpětném zrcátku hodnotíš kladně, to je, myslím, to důležité.

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 21. února 2015 v 13:03 | Reagovat

Jsi statečná a silná holka, to už ale víš :-).
Samotu si dovedu představit, pokud by to s partnerem opravdu dál nešlo a musela nastat odluka. Nedovedu si jí ale představit, kdyby se mu nedej Bože něco stalo a já zůstala s kluky sama. Jen na to pomyslím a je mi ouzko. A to mi sebevědomí zrovna nechybí.

4 stuprum stuprum | Web | 21. února 2015 v 17:48 | Reagovat

Samota není zlá ani temná, naučíš se s ní žít, když bude nevyhnutelná. :)

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. února 2015 v 18:01 | Reagovat

[1]: Asi jsem opravdu trochu víc trpělivá než dřív:-) Vím, že nemá cenu žít na růžovém obláčku a nalhávat si něco, co není. Jen mě mrzí, že jsem to nevěděla dřív, mnohem dřív.

6 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. února 2015 v 18:13 | Reagovat

[2]: Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Snažím se, aby toho zlého ubylo a toho dobrého přibývalo. Moje sebevědomí roste velmi zvolna. Rady druhým týkající se vztahů jsou ošemetné, v mžiku se mohou otočit proti rádci...

7 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. února 2015 v 18:16 | Reagovat

[3]: Nemyslím si, že jsem statečná nebo silná:-)Mám o sobě pořád pochybnosti. Snažím se dívat na věci z té lepší stránky:-)Ne pokaždé se mi to povede, ale jsem jen člověk a chybovat je lidské :-)  :-)  :-)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 21. února 2015 v 18:19 | Reagovat

[4]: V koutku duše už to vím. Kdyby na věc přišlo, zvládnu to, jako to zvládli jiní. Jen mě to prostě děsí.

9 Eva Eva | Web | 21. února 2015 v 18:55 | Reagovat

Jsi statečná že jsi to vydržela máš pravdu všude něco je Hlavně že je to lepší Měj se hezky :-)

10 Maryša Maryša | E-mail | 22. února 2015 v 8:55 | Reagovat

Renatko, ten kolega byl skvělý znalec lidí, je fajn, že jsi to zvládla a sebedůvěra Ti stoupá, člověk si musí sám sebe vážit a věřit si, a Tvůj manžel bohužel využil situace, kterou jsi mu sama nabídla, jsi statečná. Samoty se nemusíš bát, není jen temná, ale někdy i prospěšná. Měj prima slunečnou neděli Maryša :-)

11 berenika berenika | 22. února 2015 v 9:37 | Reagovat

tak som po snidani otvorila net a do surfovala až na túto blog a zaújal ma tento dobre napísaný príbeh.mám obdobnů zkůsenost aj keť zo strany brata ktorý tiež špatno snášal chemo a so ženou sa dohadovali kto je na vině a najviac to odnášeli dvojročná dvojčatá.my čtyria súrodzenci aj oboji rodičovja sme jim prihovárali hlavne bratovi lebo sme si nahovárali že švagrina je suprová baba ale Ďurko si stal za svojim a dobre urobil už päť rokov su od seba,brat sa stará o dětia je plno vpohode :-) Vaš manžiel sa tiež uklidnil a vy ste pohode držim palce vydržať vydržať

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. února 2015 v 13:48 | Reagovat

[9]: Vztahy jsou obvykle o toleranci. Já se vdávala příliš mladá. kdybych tehdy věděla to co dnes, mohla jsem si ušetřit spoustu bezesných nocí:-) Ale chybami se člověk učí:-)

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. února 2015 v 13:53 | Reagovat

[10]: Z kolegy se časem stal moc prima kamarád:-)A s manželem máš pravdu, choval se ke mě tak, jak jsem mu dovolila. Já mám ráda samotu krátkou, když vím, že za pár dnů zase budeme dva:-)Ale věřím, že je prospěšná, člověk si ledaco srovná v hlavě :-)  :-D  :-D  :-D

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. února 2015 v 14:02 | Reagovat

[11]: Celou dobu při mě stojí jak manželova máma tak i jeho sestra. Zkusil využít moci silnějšího a já mu to sbaštila i s navijákem. Nejsem bez viny. Děkuji za povzbuzení:-)

15 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 22. února 2015 v 18:03 | Reagovat

človek si ozaj musí odžiť isté veci, aby ich pochopil a postavil sa k nim inak, než momentálne sa k nim stavia. Prežila si si peklo... naozaj, nezávidím ti to a je mi to nesmierne ľúto. Obdivujem tvoju vnútornú silu Renátka a aj to, že po všetkom čo ste si spolu prežili, dokážeš vysloviť tie slová plné lásky. Vážim si ťa...
Každý máme nejaký svoj vnútorný strach, ale s láskou a odvahou sa dá všetko prekonať... mám ťa rada ♥

16 Hanka Hanka | 23. února 2015 v 13:48 | Reagovat

Samota je pro mnoho lidí strašákem, myslela jsem, že hlavně pro ženy, ale znám i muže, kteří to tak mají. Já se samoty nebojím a zvládám to zatím dobře. Ale k tomu člověk potřebuje hlavně zdraví. :-?  :-)

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. února 2015 v 15:12 | Reagovat

[15]: Děkuji za krásná slova:-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 23. února 2015 v 15:14 | Reagovat

[16]: Člověk je tvor přizpůobivý :-)

19 Iris Iris | E-mail | Web | 23. února 2015 v 16:10 | Reagovat

Je pravda, že když člověk žije ve vztahu delší dobu, tak pak pro něj samota je nepředstavitelná.
Na druhou stranu, odejít, chce hodně odvahy a ty jsi to dokázala.
Gratuluji, snad se bude už jen dařit.
Jestli jste na fotografii vy dva, tak vám to tam moc sluší :-)

20 pavel pavel | Web | 24. února 2015 v 2:40 | Reagovat

Chápu tvoje obavy ze samoty, ale já na to mám jiný názor jak asi víš. Pro mne je důležitější být milován a když to tak není, nedokáži si představit, že bych s tím člověkem mohl žít. Pro mne to bylo, když se moje žena rozhodla pro sektu, živoření a proto jsem se s ní i rozvedl. A naopak ulevilo se mi a krásně si teď i té nabyté svobody užívám. :-D

21 pavel pavel | Web | 24. února 2015 v 2:52 | Reagovat

Ponižování ženy mužem považuji za domácí násilí, i když je to jen psychické a jen se často podivuji, že si to ty ženy dlouho nechávají líbit. Takových žen je opravdu hodně a mnohé i osobně znám a pomáhám jim jak se z toho jejich marastu dostat. Jedna z nich, blogerka (možná ji i znáš), se konečně rozvedla (ne kvůli mně) a je konečně šťastná. Teď ví, že samota je rozhodně lepší než snášet urážky od muže. :-)

22 Anidea Anidea | E-mail | Web | 24. února 2015 v 10:56 | Reagovat

Je velká síla v tom, když se tak strašné situace obrátí v klidný a hezký život. Moc Tě obdivuju. Jsi úžasná, že jsi to takhle ustála a vyřešila.

23 Ježurka Ježurka | Web | 24. února 2015 v 14:24 | Reagovat

Jsi opravdu dobrá duše a já ti jen držím všech deset, aby bylo vše vždy dobré. A na druhou stranu - všeho s mírou, jak se říká, ale kdysi jsem taky slyšela názor, že když všechny chlapy dáš do jednoho pytle a zatřeseš s ním, tak vždy vytáhneš toho pravého. Jo jo, všude něco je, ne? :-)

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. února 2015 v 18:27 | Reagovat

[19]: No, dokázal jsem odejít, ale jen na krátkou dobu a strašně ráda jsem se zase vrátila zpět. Musím to zaťukat, fungujeme jako rodina a to je v dnešní uspěchané době takový malinkatý zázrak:-) A na té fotce jsme u vesničky Billo v Chorvatsku, fotil nás náš dospívající syn:-)

25 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. února 2015 v 18:31 | Reagovat

[20]: Já se teď cítím být milována a to je moc bezva pocit. Stálo za to vydržet. Tvoji odvahu ukončit vztah obdivuji. Je příjemné číst si u tebe, jak dokážeš rozdávat lásku :-) :-) :-)

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. února 2015 v 18:35 | Reagovat

[21]: K tomu domácímu psychickému násilí, říkali mi to i v práci a já to vlastně hluboko v sobě věděla, že se mě to bytostně dotýká. Ale jak už jsem řekla, stalo se pár věcí a (ťukám to) teď nám to klape. Jsem za to nesmírně ráda :-)

27 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. února 2015 v 18:38 | Reagovat

[22]: Nemyslím si o sobě že jsem až tak dobrá. Spoustu z toho jsem si zavinila svojí hloupou submisivitou sama. Pak jsem měla kapku štěstí a jak se říká, náhoda přeje připraveným a to já asi po těch letech byla :-)  :-)  :-)

28 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. února 2015 v 18:41 | Reagovat

[23]: Ten bonmot o chlapech znám taky. Ani já nejsem dokonalá manželka. Ve vztahu se musejí snažit oba, jakmile se jeden veze, je to špatně. A v tom, že všude je něco je hodně pravdy. Někdy si musí říct - máš cos chtěla a jestli je ti to málo, buď se snaž nebo běž od válu :-) :-) :-)

29 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. března 2015 v 11:04 | Reagovat

Znám více žen, co odešly od muže a pak se vrátily. Já bych se nevrátila. Ale je fajn, že jste si vše vyříkali a jak píšeš, vše se otočilo o 360 stupňů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.