Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Včera a dnes

7. února 2015 v 21:40 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Za minulého režimu bylo úplně normální, že se holka vdávala kolem svých 20 let. Našla si kluka, nebo on ji, chodili spolu, přečkali jeho 2 letou vojenskou službu a potom se vzali. Před svatbou žili u svých rodičů, po ní se sestěhovali k jedněm z nich. Když měli štěstí, dostali byt, nebo si v potu tváře postavili svůj rodinný dům. Aby spolu žili před svatbou bylo v podstatě tabu. Přesto některé páry spolu žily na "psí knížku". Okolí se na ně obvykle dívalo přes prsty. I u nás na vesnici žil jeden takový pár. V obchodě se na ni dívaly ženské spatra, občas jí ani neodpověděly na pozdrav. A on prý seděl v hospodě u piva sám. Dal jedno, někdy dvě a šel domů. Nikomu nic neudělali, jen prostě neuznávali úřední svatbu. K tomu, aby spolu mohli žít, nepotřebovali razítko. Stašila jim vzájemná láska a tolerance. Nakažená názory svých rodičů jsem je tehdy šmahem odsoudila stejně jako většina vesnice.
Dnes už vím, že spousta manželství by se tenkrát nemusela rozvádět, kdyby si velmi mladí lidé nejprve vyzkoušeli, jaké to je spolu žít. Sdílet společně domácnost včetně jejího financování. Starat se jeden o druhého. Když by jim to spolu neklapalo, prostě by se rozešli a hotovo. Ale totalita tomuhle soužití bez úředního svazku nepřála.
Vdávala jsem se v 19 letech. Těhotná. Bylo to tehdy běžné, že se svatba chystala, když ženská zjistila, že je "v tom". Narodil se první syn. Přestěhovali jsme se do města na byt. Všechno bylo jaksi strašně rychlé. Musela jsem se naučit starat o dítě i manžela zároveň. Dnes už s úsměvem říkám, že děcko mělo děcko. Ale tehdy mi do smíchu vůbec nebylo. Až teprve dnes smekám před těmi, co měli odvahu sdílet spolu v totalitě "psí knížku". Odhodili předsudky za hlavu a učili se žít s otevřenýma očima.
Dnes je to naopak. Mladí lidé spolu nejprve žijí, aby se lépe poznali.Teprve za nějaký čas se rozhodují, jestli bude svatba nebo ne. Jen mě trochu mrzí dnešní předsudky vůči registrovanému partnerství.

Neteř vyřešila zasedací pořádek na své svatbě origilálně.
Na každý bílý kamínek uprostřed ubrousku vlastnoručně namalovala jméno.
Bylo zábavné se usazovat k sváteční tabuli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 7. února 2015 v 21:54 | Reagovat

Psí knížka je pro psy, lidi potřebují razítka. :D

2 faun faun | Web | 7. února 2015 v 21:58 | Reagovat

:-) Jak se ty časy mění, děkuju za článek. Na všechno je potřeba čas, každá změna je náročná, vzlášť, když se sestěhují dohromady dva, co se mají rádi. A je rozdíl i mezi vesnicí a městem. Určitě to nebylo snadné.

S partnerstvím souhlasím, když někdo miluje, neměl by být odsouzen "nepatřit oficiálně" k tomu druhému jen proto, že mají stejné pohlaví :-)

3 Beatrice Beatrice | E-mail | Web | 7. února 2015 v 22:30 | Reagovat

Hned, jak jsem přečetla pár řádků vašeho skvělého, pozitivně laděného článku, jsem věděla, že pracujete ve zdravotnictví... Ten podton se prostě nezapře:)

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 7. února 2015 v 23:42 | Reagovat

Vdávala jsem se v necelých 21 letech , těhotná. Byla jsem z mých středoškolských spolužaček skoro poslední, narodila se dcera. Sice mi manželství vydrželo dodnes, k jedné dceři přibyly ještě 2 a ještě syn navrch, ale být znovu mladá, nespěchala bych tolik. Ne, že bych chtěla mít rodinu až po 30, ale aspoň do 25 bych čekala určitě. Chtěla jsem původně ještě studovat, kvůli rodině jsem to vzdala.
Registrované partnerství mi nevadí a dokonce bych jim dopřála i adopci dětí. Dítěti z děcáku ( hlavně těm maličkým ) je úplně jedno, jestli má dva táty , nebo dvě mámy, hlavně , že má rodinu a má ho mít kdo rád. A nebylo by v dětských domovech tolik dětí zbytečně. :-)

5 pavel pavel | Web | 8. února 2015 v 0:48 | Reagovat

Dnes to není vůbec ostuda. Žena řekne klidně v televizi čekám dítě a otce tajím. :-)

6 Beallara Beallara | Web | 8. února 2015 v 8:29 | Reagovat

Domnívám se, že si to má každý udělat, jak mu to vyhovuje a jak je šťastný, protože žádný papír není záruka na štěstí.Jsem moc ráda, že v dnešní době neexistují tato sešněrovaná pravidla jako za nás, která nás v rámci společnosti nutily do svazků, které už byly dopředu odkázané k zániku. ;-)

7 Elis Elis | Web | 8. února 2015 v 8:34 | Reagovat

Hezký článek, ale já preferuji to razítko, je to důkaz, že to ten druhý myslí vážně a nenechává si otevřená zadní vrátka a v případě problémů bude mít zájem je řešit, a ne že si jednoduše popadne kufr a jde o dům dál, protože je to pro něj pohodlnější a je bez závazků, volný jako pták, i homo páry chtějí přece razítko...

8 Čerf Čerf | E-mail | 8. února 2015 v 10:17 | Reagovat

Mám rád lidi, kteří si dělají věci podle svého a ne podle toho, k čemu je nutí tlak zvyklostí a okolí. Naštěstí se něco takového nevylučuje s odpovědností :-).

Každý systém má tendenci vyvolávat v lidech různé druhy závislostí, protože pak méně přemýšlejí a méně "zlobí".

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. února 2015 v 13:27 | Reagovat

[1]: Nějak lišit se přece musíme :-D  :-D  :-D

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. února 2015 v 13:32 | Reagovat

[2]: S časy se mění i lidé a to je dobře. Nedávno jsem se dívala na díl TV seriálu Dr. Quinnová, vůbec si nedokážu představit, že by dnes měli lidé tak veliké předsudky vůči ženě lékařce...

11 Hanka Hanka | 8. února 2015 v 14:58 | Reagovat

Přečetla jsem si to podruhé a trochu bych to poupravila. Asi záleželo na tom, jestli člověk žil na venkově nebo ve městě, tam se lidé moc neznají a myslím, že dodnes je jim téměř jedno, jak žije jejich soused. Já jsem vyrůstala na předměstí, tedy skoro vesnický život a tam nikomu nevadilo, jestli spolu žili dva nesezdaní, ale spíše starší. Proto nesouhlasím s tím, že by se na ženu dívali skrz prsty v obchodě a k chlapovi si v hospodě nepřisedli. U nás, co vím, lidem vadilo, když měla žena dítě za svobodna, to se vždycky zdůraznilo. Tehdy se se sňatkem také spěchalo možná i proto, že být kolem 25 - 30 let svobodný, to snad už bylo nějak podezřelé. Vzpomínám si, náš první sraz ze ZŠ byl ve 23 letech. Tehdy už všechny spolužačky byly vdané, měly většinou už 2 děti, jedna dokonce 3 - jen já těsně po VŠ jsem se lišila (tím studiem a svobodným stavem :D ), ještě jedna spolužačka byla tehdy svobodná, ale pořád opakovala, že má před svatbou, že to bude už brzy... No už tehdy mi to připadalo směšné O_O . Ale z našeho předměstí pocházel jeden baleťák (známý, dostal se i do ND) a i když tam zajížděl jen k rodičům, o něm se vědělo, že je na "chlapečky", tehdy tam kolovalo nehezké slovo, kterému jsem jako dítě nerozuměla a jeho význam pochopila až později. Takže ten, i kdyby tančil snad jako bůh, byl už touto skutečností odsouzen. A pak se tam tradovala ještě jedna historie spjatá s předčasnou tragickou smrtí jedné, tehdy vycházející filmové hvězdy. Ona leží na Vyšehradském hřbitově, on zemřel jako uznávaný v nejvyšší funkci ND, leží asi o 15 metrů dále od své lásky, ale v rodinném hrobě. Jak to mezi nimi vlastně bylo, vědí jen oni, dodnes je to pro novináře bulvárního zaměření celkem dobré sousto. Nějak jsem se rozepsala ... O_O  :D  :D

12 Iris Iris | E-mail | Web | 8. února 2015 v 15:43 | Reagovat

Já se vdávala v 27 letech, s manželem jsme žili už před svatbou a přiznám se, že i po 13, skoro po 14 letech bych ho někdy zabila, inu....člověk prostě né vždycky má náladu.
Ono žít spolu 2 roky jen tak, neznamená, že toho dotyčnýho poznáte, to je jeden velký omyl, alespoň já to tak vidím.

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:18 | Reagovat

[3]: Tak to jsi mě teda dostala :-D

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:21 | Reagovat

[4]: Nespěchat a všechno si prožít, tak by to mě lo ideálně být:-) To studium můžeš te´d dohnat, pokud ti za to stojí a pokud na to máš ještě chuť :-) A na registrované partnerství máme naprosto stejný názor. Jen předsudky brání v tom, aby děti z dětských domovů dostaly tolik lásky, kolik by  dostat měly...

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:23 | Reagovat

[5]: Dnes je všechno úplně jinak než to bylo dřív. Můžeme s klidem říct, že je jiná doba... :-D  :-D  :-D

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:25 | Reagovat

[6]: Doba  pravidla nás opravdu nutily do svazků, které byly předem odpískané a to je strašně smutné. Tím ale nechci říct, že všechno bylo špatné, to ne. Jen nás něco svazovalo víc, pokud jsme se svázat nechali....

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:28 | Reagovat

[7]: Já jsem viděla věci v tomhle pořadí, předesílám, že jsem byla 19i leté trdlo - svatba, být s milovaným člověkem, nevdávat se jako poslední, mít mimino...Dospěla jsem během jediného roku, kdy mi odešla máma...

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:30 | Reagovat

[8]: Je snadnější udělat něco podle očekávání, než razit si svoji vlastní, třeba i trnitou cestičku. Někdo tohle pochopí ve 20, někdo ve 40 letech. Myslím, že důležité je, aby to vůbec pochopil... :-)

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:42 | Reagovat

[11]: Jen jsem popsala to, co jsem na vlastní kůži prožila. Nemusíš s tím souhlasit, prostě to tak bylo. Pro ně jogurt nebyl, pro jiné ano. Oni si chleba na víkend objednat nemohli, zbytek dědiny ano...Náš první sraz ze základky byl hned za rok :-D Jako kolektiv jsme si sedli natolik, že jsme se prostě museli srazit:-) Chodili jsme si na slavobrány, dodnes na ně vzpomínáme. Máme mezi sebou pár svobodných lidiček, mezi nima jednoho gaye. Ale jsme taková zvláštní skupinka, držíme hodně při sobě. Já sama si píšu s jedním klukem co je na kluky a s druhým si v práci ráda pokecám :-) Je smutné, když se někteří lidé stále drží starých a dnes už přežitých předsudků...

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 9. února 2015 v 10:47 | Reagovat

[12]: Vítej do klubu imaginárních vražednic :-D Chvílemi to skřípe asi úplně všude. Píšeš, že dva roky je krátká doba na poznávání toho druhého. Můj názor je, dobré dva roky strávené bez závazku. my se vídali jen o víkendech na pár hodin, pak svatba, těhotenství, dítě... Možná, kdybychom žili spolu před svatbou, tak se ani nevezmeme... Přesto jsme spolu byli vloni už 25 let :-)  :-)  :-)

21 Ježurka Ježurka | Web | 9. února 2015 v 17:10 | Reagovat

Tak tohle jsem zažila. Tedy myslím tu svatbu ve 20 letech, ale vdávat jsem se nemusela, dítě přišlo až na přání - do roka, ale stejně nám to nevydrželo. To dcera ta už chvíli s tím svým žila na zkoušku, pak spolu měli 2 děti a stejně to nedopadlo. V tom to asi nebude. 8-)

22 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 10. února 2015 v 14:14 | Reagovat

S chutí jsem si Tvůj článek přečetla, je právem ve výběru. Vztah dvou lidí odle mne vůbec nezávisí na tom, zda mají či nemají pro svou lásku razítko. Dnes je to spíš o tom, co kmu víc vyhovuje a nebo taky o penězích. Svatba nikdy není levná záležitost.

23 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. února 2015 v 10:12 | Reagovat

Vdávala jsem se ve 20, ale nemusela jsem, první dítě přišlo až po 4 letech, kdy jsme na vše našetřili a udělali zázemí. Dřív bych nebýt vdaná nechtěla, jak se kázalo, dnes mám svůj názor. :-)

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. února 2015 v 13:23 | Reagovat

[21]: Možná že nebude, ale stejně je lepší si to nejdřív jen vyzkoušet, jakoby nanečisto, než se vše uzavře podpisem a razítkem...

25 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. února 2015 v 13:25 | Reagovat

[22]: Děkuji za výběr:-) Ano, dnes je to hlavně o vzájemné úctě a toleranci. Svatba je drahá "sranda", ale pořád si myslím, že díky ní ten druhý opravdu přijme odpovědnost za vztah a soužití s druhým člověkem:-)

26 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 15. února 2015 v 19:53 | Reagovat

Úprimne, aj som rada, že som si bývalého nezobrala za manžela. Tak by som v podstate buď mala prvý rozvod za sebou ešte vo svojich 26 rokoch, alebo by som sa zničila po psychickej stránke v nešťastnom manželstve. Som rada tomu, že teraz je možné vyskúšať si spolužitie... ale rozhodne svadbu mať chcem. Ak sa raz nájde ten pravý...

27 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 3. dubna 2015 v 12:06 | Reagovat

No, jo, dneska lidé spolu prvně spolu bydlí, pak se vezmou a pak se stejně rozvedou a jsou nešťastní. Jako by svatba na tom něco měnila, když to má správně být jenom jakýsi formální papír. Míra rozvodovosti se zvyšuje. Jinak ale souhlasím s tím, že dřív se to řešilo taky špatně. Vdávat se a ženit hned po dosažení dospělosti. Myslím si ale, že problém lidského soužití je jinde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.