



Jak se ty časy mění, děkuju za článek. Na všechno je potřeba čas, každá změna je náročná, vzlášť, když se sestěhují dohromady dva, co se mají rádi. A je rozdíl i mezi vesnicí a městem. Určitě to nebylo snadné.
S partnerstvím souhlasím, když někdo miluje, neměl by být odsouzen "nepatřit oficiálně" k tomu druhému jen proto, že mají stejné pohlaví ![]()
Hned, jak jsem přečetla pár řádků vašeho skvělého, pozitivně laděného článku, jsem věděla, že pracujete ve zdravotnictví... Ten podton se prostě nezapře:)
Vdávala jsem se v necelých 21 letech , těhotná. Byla jsem z mých středoškolských spolužaček skoro poslední, narodila se dcera. Sice mi manželství vydrželo dodnes, k jedné dceři přibyly ještě 2 a ještě syn navrch, ale být znovu mladá, nespěchala bych tolik. Ne, že bych chtěla mít rodinu až po 30, ale aspoň do 25 bych čekala určitě. Chtěla jsem původně ještě studovat, kvůli rodině jsem to vzdala.
Registrované partnerství mi nevadí a dokonce bych jim dopřála i adopci dětí. Dítěti z děcáku ( hlavně těm maličkým ) je úplně jedno, jestli má dva táty , nebo dvě mámy, hlavně , že má rodinu a má ho mít kdo rád. A nebylo by v dětských domovech tolik dětí zbytečně. ![]()
Dnes to není vůbec ostuda. Žena řekne klidně v televizi čekám dítě a otce tajím. ![]()
Domnívám se, že si to má každý udělat, jak mu to vyhovuje a jak je šťastný, protože žádný papír není záruka na štěstí.Jsem moc ráda, že v dnešní době neexistují tato sešněrovaná pravidla jako za nás, která nás v rámci společnosti nutily do svazků, které už byly dopředu odkázané k zániku. ![]()
Hezký článek, ale já preferuji to razítko, je to důkaz, že to ten druhý myslí vážně a nenechává si otevřená zadní vrátka a v případě problémů bude mít zájem je řešit, a ne že si jednoduše popadne kufr a jde o dům dál, protože je to pro něj pohodlnější a je bez závazků, volný jako pták, i homo páry chtějí přece razítko...
Mám rád lidi, kteří si dělají věci podle svého a ne podle toho, k čemu je nutí tlak zvyklostí a okolí. Naštěstí se něco takového nevylučuje s odpovědností
.
Každý systém má tendenci vyvolávat v lidech různé druhy závislostí, protože pak méně přemýšlejí a méně "zlobí".
[2]: S časy se mění i lidé a to je dobře. Nedávno jsem se dívala na díl TV seriálu Dr. Quinnová, vůbec si nedokážu představit, že by dnes měli lidé tak veliké předsudky vůči ženě lékařce...
Přečetla jsem si to podruhé a trochu bych to poupravila. Asi záleželo na tom, jestli člověk žil na venkově nebo ve městě, tam se lidé moc neznají a myslím, že dodnes je jim téměř jedno, jak žije jejich soused. Já jsem vyrůstala na předměstí, tedy skoro vesnický život a tam nikomu nevadilo, jestli spolu žili dva nesezdaní, ale spíše starší. Proto nesouhlasím s tím, že by se na ženu dívali skrz prsty v obchodě a k chlapovi si v hospodě nepřisedli. U nás, co vím, lidem vadilo, když měla žena dítě za svobodna, to se vždycky zdůraznilo. Tehdy se se sňatkem také spěchalo možná i proto, že být kolem 25 - 30 let svobodný, to snad už bylo nějak podezřelé. Vzpomínám si, náš první sraz ze ZŠ byl ve 23 letech. Tehdy už všechny spolužačky byly vdané, měly většinou už 2 děti, jedna dokonce 3 - jen já těsně po VŠ jsem se lišila (tím studiem a svobodným stavem
), ještě jedna spolužačka byla tehdy svobodná, ale pořád opakovala, že má před svatbou, že to bude už brzy... No už tehdy mi to připadalo směšné
. Ale z našeho předměstí pocházel jeden baleťák (známý, dostal se i do ND) a i když tam zajížděl jen k rodičům, o něm se vědělo, že je na "chlapečky", tehdy tam kolovalo nehezké slovo, kterému jsem jako dítě nerozuměla a jeho význam pochopila až později. Takže ten, i kdyby tančil snad jako bůh, byl už touto skutečností odsouzen. A pak se tam tradovala ještě jedna historie spjatá s předčasnou tragickou smrtí jedné, tehdy vycházející filmové hvězdy. Ona leží na Vyšehradském hřbitově, on zemřel jako uznávaný v nejvyšší funkci ND, leží asi o 15 metrů dále od své lásky, ale v rodinném hrobě. Jak to mezi nimi vlastně bylo, vědí jen oni, dodnes je to pro novináře bulvárního zaměření celkem dobré sousto. Nějak jsem se rozepsala ...
![]()
Já se vdávala v 27 letech, s manželem jsme žili už před svatbou a přiznám se, že i po 13, skoro po 14 letech bych ho někdy zabila, inu....člověk prostě né vždycky má náladu.
Ono žít spolu 2 roky jen tak, neznamená, že toho dotyčnýho poznáte, to je jeden velký omyl, alespoň já to tak vidím.
[4]: Nespěchat a všechno si prožít, tak by to mě lo ideálně být
To studium můžeš te´d dohnat, pokud ti za to stojí a pokud na to máš ještě chuť
A na registrované partnerství máme naprosto stejný názor. Jen předsudky brání v tom, aby děti z dětských domovů dostaly tolik lásky, kolik by dostat měly...
[5]: Dnes je všechno úplně jinak než to bylo dřív. Můžeme s klidem říct, že je jiná doba...
![]()
[6]: Doba pravidla nás opravdu nutily do svazků, které byly předem odpískané a to je strašně smutné. Tím ale nechci říct, že všechno bylo špatné, to ne. Jen nás něco svazovalo víc, pokud jsme se svázat nechali....
[7]: Já jsem viděla věci v tomhle pořadí, předesílám, že jsem byla 19i leté trdlo - svatba, být s milovaným člověkem, nevdávat se jako poslední, mít mimino...Dospěla jsem během jediného roku, kdy mi odešla máma...
[8]: Je snadnější udělat něco podle očekávání, než razit si svoji vlastní, třeba i trnitou cestičku. Někdo tohle pochopí ve 20, někdo ve 40 letech. Myslím, že důležité je, aby to vůbec pochopil... ![]()
[11]: Jen jsem popsala to, co jsem na vlastní kůži prožila. Nemusíš s tím souhlasit, prostě to tak bylo. Pro ně jogurt nebyl, pro jiné ano. Oni si chleba na víkend objednat nemohli, zbytek dědiny ano...Náš první sraz ze základky byl hned za rok
Jako kolektiv jsme si sedli natolik, že jsme se prostě museli srazit
Chodili jsme si na slavobrány, dodnes na ně vzpomínáme. Máme mezi sebou pár svobodných lidiček, mezi nima jednoho gaye. Ale jsme taková zvláštní skupinka, držíme hodně při sobě. Já sama si píšu s jedním klukem co je na kluky a s druhým si v práci ráda pokecám
Je smutné, když se někteří lidé stále drží starých a dnes už přežitých předsudků...
[12]: Vítej do klubu imaginárních vražednic
Chvílemi to skřípe asi úplně všude. Píšeš, že dva roky je krátká doba na poznávání toho druhého. Můj názor je, dobré dva roky strávené bez závazku. my se vídali jen o víkendech na pár hodin, pak svatba, těhotenství, dítě... Možná, kdybychom žili spolu před svatbou, tak se ani nevezmeme... Přesto jsme spolu byli vloni už 25 let
![]()
Tak tohle jsem zažila. Tedy myslím tu svatbu ve 20 letech, ale vdávat jsem se nemusela, dítě přišlo až na přání - do roka, ale stejně nám to nevydrželo. To dcera ta už chvíli s tím svým žila na zkoušku, pak spolu měli 2 děti a stejně to nedopadlo. V tom to asi nebude. ![]()
S chutí jsem si Tvůj článek přečetla, je právem ve výběru. Vztah dvou lidí odle mne vůbec nezávisí na tom, zda mají či nemají pro svou lásku razítko. Dnes je to spíš o tom, co kmu víc vyhovuje a nebo taky o penězích. Svatba nikdy není levná záležitost.
Vdávala jsem se ve 20, ale nemusela jsem, první dítě přišlo až po 4 letech, kdy jsme na vše našetřili a udělali zázemí. Dřív bych nebýt vdaná nechtěla, jak se kázalo, dnes mám svůj názor. ![]()
[21]: Možná že nebude, ale stejně je lepší si to nejdřív jen vyzkoušet, jakoby nanečisto, než se vše uzavře podpisem a razítkem...
[22]: Děkuji za výběr
Ano, dnes je to hlavně o vzájemné úctě a toleranci. Svatba je drahá "sranda", ale pořád si myslím, že díky ní ten druhý opravdu přijme odpovědnost za vztah a soužití s druhým člověkem![]()
Úprimne, aj som rada, že som si bývalého nezobrala za manžela. Tak by som v podstate buď mala prvý rozvod za sebou ešte vo svojich 26 rokoch, alebo by som sa zničila po psychickej stránke v nešťastnom manželstve. Som rada tomu, že teraz je možné vyskúšať si spolužitie... ale rozhodne svadbu mať chcem. Ak sa raz nájde ten pravý...
No, jo, dneska lidé spolu prvně spolu bydlí, pak se vezmou a pak se stejně rozvedou a jsou nešťastní. Jako by svatba na tom něco měnila, když to má správně být jenom jakýsi formální papír. Míra rozvodovosti se zvyšuje. Jinak ale souhlasím s tím, že dřív se to řešilo taky špatně. Vdávat se a ženit hned po dosažení dospělosti. Myslím si ale, že problém lidského soužití je jinde.
Research papers publication : # . . . . ) > < > < . - + . ? + : + > . ? = " - . . http://essay-for-your-day.gq/103/ Help with essays ? . - : Swot analysis assignment . ^ ( > . . , . $ @ @ . > > < . . \ . $ < ^ :
Psí knížka je pro psy, lidi potřebují razítka.