Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Březen 2015

Brutální ochrana

31. března 2015 v 18:15 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Tenhle veselý kousek mužského oděvu jste mohli vidět v tomhle článku. Už jsem jich upletla hezkých pár kousků. Aby dojem z veselého dárečku byl úplný, přikládám ke každému oteplouchu průvodní dopis. Je psán v česko-německém jazyce:

* * *
Vašena pšitel!
My dovedet se, ze vy moc oslavovat jare. Vy uz ne tuze mlad a rad sitzen doma v teple.
Proto my vam zasilame nase
EXTRASPECIAL
RUCNE STRIKOVANA
OCASNA OTEPLOUCH
- z naseho vyvojova dylna, my bitte, abyste vyzkousela
a napsala jak vyhovuje.

NAVOD K POUŽITI:
Pri použiti vy uchopila do prava ruka Vase vogel a nacpala ho s pomoci leva rukado delschi roura naseho OTEPLOUCH SPECIAL.Vase kulegen potom vy pozvedla a grift prava ruka nacpala krouzivim pohybem do tlusty pytel naseho OTEPLOUCH. Pri manipulaci Vy zatajila dech!!! Nakonec Vy svzala oba snurek kolem Vaseho vogel und kulegen.

ACHTUNG!!!
Vy neprohandlovala si Vase ocasna mit kulegen!!!
Pri spaní Vy nezapomnela Vase vogel auf SPECIAL OTEPLOUCH ausgehmen!!!
Pri soulozi vcas vysypala vase vogel u OTEPLOUCH, mohlo by dojit k jeho poniceni!!!

Pro vase pohodlia spokojenost my dodavat nase SPECIAL OTEPLOUCH ve trech velikostech.
Staci, kdyz Vy poslat Vase mira v centimetrech:
1. LILIPUT
2. NORMAL
3. SUPERMAN

Vasena pšitel, Nase firma chce zajistit, aby měl poteseny ze zivota a byl moc spokojena Vase Frau.
Prima temperatur pro Vase vogel zajistit Nase OTEPLOUCH SPECIAL .

* * *

Normal a liliput

Normal

Superman


Superman

Tolik o ochraně mužství :-)
P.S.: Chyby v pravopise jsou záměrné :-)


Sen o Africe

30. března 2015 v 23:39 | Chudobka1970 |  Fantazie bez hranic
Cestou z noční služby, unavená a vyřízená jak žádost na LDN jdu loudavým krokem. V uších mi zní Muse. Pomaličku se rozednívá. Rozložitými korunami čnícími na vysokých kmenech stromů našeho malého lesoparku prosvítá modrošedá obloha. Muse vystřídalo Turbo se svým Svítá, noc šla spát . Už jsem doma. Venku opravdu svítá, ale já jdu spát. Zavřu oči a vidím stromy na okraji Hloučele prozářené africkým sluncem....


Nevěřím svým očím. Dívám se na svítání v Africe. Já jsem v Africe. Hlavou se mi honí ticíse otázek najednou. Usmívám se. Vzpomněla jsem si totiž na jednu starou písničku od zpěvačky Role Laurens - Afrika. Tiché prozpěvování melodie tohoto starého hitu přivolalo muže. Očividně mladšího a štíhlejšího bělocha. Maličké šedomodré oči, rty roztáhlé od ucha k uchu, krátce střižené vlasy barvy slámy. Příjemným hlasem mě upozorňuje, abych nezapomněla na slamák, brýle proti slunci a koš s jídlem. Vyrážíme na safari. Jsem nadšená a zároveň se trochu bojím. Muž umí číst myšlenky. Vezme mě za ruku a jdeme. Sedáme do auta. Naše výprava může začít. Nejedeme sami, doprovází nás řidič a další dva afričané ve stejnokroji s emblémem Kruger National Park. Zážitek střídá zážitek. Nejprve se před naším vozidlem objeví obrovský slon. Je to předvoj velkého stáda. Řidič zastaví, hovor uvnitř utichne a zraky všech se upřou na velikánskou šedou horu masa. Slon zvedá chobot, já se chytám mého společníka za ruku a domorodci se usmívají mému strachu. Řidič couvne a dá tak slonovi najevo, že ustupuje. Slon zamává ušima a výhružně zatroubí. Teprve až je auto hodně vzdáleno, slon se zklidní. Přes prašnou silnici za chvíli přejde celé slonní stádo i se čtyřmi slůňaty. Nedá se slovy popsat, jak neskutečně krásně mi je. Právě jsem viděla divoce žijícho slona. Nejraději bych vystoupila a šla za rychle mizejícím stádem.


Za pár minut řidič opět zastavuje. Ukazuje směrem k řece. Stojí tam žirafa a pokouší se napít. Má dlouhá krk. Musí se doširoka rozkročit aby dosáhla na vodní hladinu a mohla uhasit žízeň. Dostane se nám fundované přednášky o životě tohoto sudokopytníka. Můj společník mi vše překládá z angličtiny do češtiny. Tak se dozvídám, že žirafa dosahuje výšky až 5,5 metru a váhy kolem 1000 kg. Během svého života migruje od jedné skupiny ke druhé. Narozené mládě měří kolem 2 metrů a váží asi 70 kg. Každá kresba na srsti žirafy je jiná. Líbí se mi žirafí majestátnost a ladnost pohybu. Když jde, jakoby tančila.

I žirafy musejé dodržovat pitný režim.

Naše cesta ale nekončí. Přesto auto zastavuje. Dostávám do ruky dalekohled a jeden z domorodců mi naznačuje, kam se dívat. Nadšeně zamířím pohled žádaným směrem, ale vzápětí mi z úst vyjde přidušený sten. Vidím dva lvy jak žerou uloveného pakoně. Krev mi stydne v žilách. Křečovitě svírám ruku mého spolucestujícího. Jsem dost vyděšená tím, co vidím. Přesto nedokážu od té hrůzné podívané odtrhnout zrak. On na mě začne klidně a tiše mluvit. Vysvětluje mi, že vidím zákon silnějšího nebo-li potravní řetězec v praxi. Zvířata loví, protože se potřebují zasytit. Není v tom nic jiného než hlad.

Lev u své kořisti.

Den se chýlí ke konci. Koš s jídlem je prázdný. Sedíme ve velké dřevěné chatě. Před chvilkou byl den a najednou se během chviličky setmělo. Jsem parádně utahaná, ale také plná zážitků. Chtěla bych se mého příjemného spolucestujícího zeptat natolik věcí, ale stydím se ho oslovit jako první. Dívá se na mě tím svým veselým pohledem. Je mi strašně hezky. Ale odkud se bere ten vítr? A jak to, že prší? V Africe přece není zrovna období dešťů, nebo ano?

Vždyž já nejsem v Africe. Ležím v posteli po krk přikrytá ovčím rounem a drkotám zubama. Je mi parádní zima. Mám hlad, žízeň a chce se mi na malou. Tohle všechno byl jenom sen. Ale moc hezký sen. Navlékám si sibiřky, župan a jdu na WC...


Absolventi.

27. března 2015 v 10:10 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Dřív to bylo jednoduché. Mladý člověk dokončil studium a dostal umístěnku. Bylo jedno, jestli je vyučený, má maturitu nebo absolvoval vysokou školu. Prostě se o něj stát postaral. Tedy v naprosté většině případů. Dnes je jiná doba a jiná situace. Po ukončení školy je docela obtížné najít práci. Většině absolventů chybí praxe a bez ní jsou nahraní. Zaměstnavatel nepotřebuje nezkušeného eléva, ale oboruznalého jedince. Ale jak má dotyčný člověk přijít ke zkušenostem z praxe sotva opustil brány školy? Když se mu zadaří a nastoupí do svého prvního zaměstnání, obvykle dostane smlouvu na dobu určitou s tříměsíční zkušební dobou. Je-li šikovný a snaživý, po roce dostane další smlouvu na dobu určitou. A po dalším roce znovu. Že je to nezákonné? Je. Ale kdo se proti tomu ozve dřív než po druhém prodloužení? Téměř nikdo, všichni jsou rádi, že mají místo a získávají tolik potřebnou praxi. Pokud se po dalším roce teď už zapracovaný zaměstnanec ozve, s obavami čeká na ortel zaměstnavatele. Při sepsání smlouvy na dobu neurčitou jásá a oslavuje. Pokud se ale zaměstnavatel rozhodne stávající smlouvu dál neprodloužit a novou nesepsat, ocitne se zaměstnanec na dlažbe. Přesněji řečeno na pracovním úřadě. S jeho "pomocí" hledá další práci. Má výhodu praxe a pokud se umí při konkurzech prodat, má i velkou šanci rychle sehnat nové zaměstnání. Jenže pokud narazí jen tvz. brigádu (dohoda o provedení práce), může nastat prekérní situace. Během "brigády" ho úřad práce pošle na obecní práce. On musí respektoat pracák, takže se omluví z brigády = přijde o ni a jde uklízet na obec. Tuhle situaci bohužel znám z první (manželovy) i z druhé (nejedno dítko kolegyň z práce) ruky. Nechápu proč to tak je, ale pracák nerepektuje tyto krátkodobé pracovní úvazky.
Podtrženo a sečteno, nemají to dnes absolventi škol vůbec jednoduché. U nás doma to máme dvojmo. Letos končí školy oba moji synové. Jeden to chce ještě zkusit v navazujícím dvouletém studiu. Protože je u vojska, má už i teď během studia statut zaměstnance s platem. Takže o něj se zaměstnavatel postará i kdyby nakrásně nedokončil ani bakaláře. Ten druhý syn má statut věčného studenta. Zatím neúspěšně bojuje se státnicemi a já se obávám, že při jeho přístupu to bude mít hoooodně těžké. Moc mu přeji, aby školu dokončil. On práci hned tak nesežene. Jeho oborem je cestovní ruch.

Mít práci, tudíž vydělávat peníze je nezbytné k přežití. Peníze potřebujem k plnění svých snů a přání.
To nemluvím o založení rodiny. Pak už se bez peněz neobejdeme.
Mít práci, která nás alespoň trochu baví, je velmi dobře finančně ohodnocená
a nesebere nám všechen volný čas,
to je dnes výhra v loterii.

3 x o hubnutí

26. března 2015 v 14:01 | Chudobka1970 |  Četla jsem jedním dechem
Dnes vám chci představit 3 knihy, které mi hodně pomohly v mém rozhodnutí shodit pár přebytečných kilogramů:

Tohle je první a troufám si říct nejdůležitější z nich.

Objevila jsem ji cestou od zubařky v knihkupectví Vaňkovky v Brně. Několikrát jsem ji vzala do ruky a listovala v ní. Ale kupovat se mi ji nechtělo. Při vracení knížek v knihovně mě napadlo podívat se, jestli náhodou není v regále. Byla. Tedy jen do okamžiku, než skončila u mě v košíčku. A co je na ní tolik zajímavého? Sepsala ji 14 letá dívka, která se rozhodla skoncovat se svou nadváhou. Čtivým způsobem popisuje, co se s ní dělo po tomto důležitém rozhodnutí. Základem není žádná drastická dieta, nebo úmorné cvičení, ale jednoduchá rovnice. Když chceš shodit kila, musíš mít výdej vyšší než příjem. Podotýkám, že na tohle přišla puberťačka, žádná zkušená dospělá osoba. Věnuje se nejen fyzické stránce hubnutí, ale i duševnu. Přes motivaci proř zhubnout přejde plynule k vytváření nových návyků, doporučením ohledně stravy a nakonec přidává i pár vhodných cviků. Svým pojetím shazování tuků mě pořádně motivovala.

Na tuhle knihu navazuje druhý díl.

První kniha byla v košíku, teď ještě nějaké doporučení ohledně stravy. jsem hodně mlsná a vybíravá v jídle, potřebuji široký výběr vhodného jídla. V téhle knize je spoustu receptů. Nejprve autoři odpoví na 100 všetečných otázek. Následují recepty včetně kalorického rozpisu. je jich přesně 100.

A tady je poslední z trojice knih.

A poslední z trojice knih je rozdělena na 7 sekci: věčná dietářka, jak si udržet váhu, těhotenství a po porodu, děti, sport, práce na směny, menopauza. Každá sekce má svoji teoretickou část, kterou autoři doplnili zajímavými recepty. Stejně jako v předchozí knize uvádějí kalorickou hodnotu připravovaných jídel.

Pro rozjezd to zatím stačí víc než bohatě. Stačí jen vydržet. Kila jsou pomaličku polehoučku dolů. Některý týden rychleji, jiný pomaleji. Podle toho, jestli víc sportuji než hřeším. Celé je to postaveno na trvalé změně životního stylu a tu nelze provést tak rychle a razantně, jak nám to v nejmenovanéh seriále o hubutí ukázala paní Kateřina C.

Mějte se moc hezky a já jdu ty knihy vrátit do knihovny. je na ně totiž rezervace.

V penzionu Lada

23. března 2015 v 22:46 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Na okraji vesnice Repechy stojí nádherný pension Lada V sobotu se v prostorách restaurace konal sraz šikovných rukou. Ženský klub pořádal prodejní výstavu. Moc jsem se na tuhle akcičku těšila. Manžel mě dovezl a se slovy: "A co tady jako budeš ty 4 hodiny dělat?" odjel. Když za 5 hodin přijel, vůbec se mi domů nechtělo. Čas strávený v příjemné společnosti utekl rychleji, než bych chtěla. On to byl vlastně takový workshop. Sotva jsem začala obdivovat jednu techniku tvorby, už jsem se ji pod vedením ochotné paní učila. Dost řečí, tady jsou fotky:

Takovou tam mají hezky vyřezávanou židličku.

Veselé textilní bytové dekorace.

Patchwork
Tato technika sešívání jednotlivých dílků do velice efektních tvarů se mi hodně líbí. Ale...jeden musí mít cit pro sladění barev a to já nemám. Přesto ten prostřední povlak na polštář doplněný přehozem bych brala všemi deseti.
Mustr by byl, teď ho jen proměnit ve skutečný výrobek :-)

Tvorba dětí - moderní gumičkové náramky.

Košíčky z novin. Chystám se na ně, návod mám zde. Už také vím, že je můžu barvit mořidlem na dřevo a tím dosáhnu imitace přirozeného vzhledu, jak je to vidět u košíku se zelenou mašlí. Barevné dno není těžké vyrobit. Natře se bílou barvou a ozdobí ubrouskovou technikou. Pokud by se mi dno nepovedlo, můžu ho zakrýt povláčkem.
Kouzelné jsou i háčkované naškrobené košíčky.

Legrační šperky. Kam ta ženská na ty veselé nápady chodí?

Vajíčka bílá i barevná působí velmi křehce, ale jsou hezky tvrdá - parádně naškrobená.
Na větvičce nám vyrašily frivolitky. Vyfotila jsem dvě zblízka. Ta větší je z rukou šikovné paní.
Pozorovala jsem, jak vzniká a prořekla jsem se přitom, jaká je to drbačka.
Ve vteřině mi v rukou přistála maxi jehla a já se učila pod zkušeným dohledem jak na to :-)
Ta malá je moje :-) :-) :-)

Mistryně v háčkování vytvořily dva druhy slepiček samozřejmě i s vajíčkama
a nezapomněly ani na kuřátka sedící ve skořápkách.
Tvorba slepiček probíhala i v přímém přenosu.

Nad těmito dečkami přecházel zrak. Ta žlutá je s motivem kuřátek a zelená je se zajíčky.
Uprostřed jsou háčkované panenky a malé jemné prostírání.
Tmavé srdíčko má kostru z drátku a je vypletené z novin.
Vůbec to není těžké, po předchystání ruliček je hotové za pár minut.

Přáníčka zdobenou technikou zvanou Quilling.
Barevné proužky papíru různě smotané tvoří nejrůznější tvary.
Piplačka všech piplaček, ale výsledek je geniální.

Ale jestli Quilling je piplačka, tak 3D origami je s prominutím drbačka.
Vytváří se z maličkých trojůhelníků. Některé výrobky jsou složeny až několik tisíc těchto potvůrek.
Výsledek je famózní. Za tu neskutečnou trpělivost rozhodně stojí.

Tak a to nejlepší na konec. Paličkování. Mockrát jsem viděla v televizi, jak starší paní v kroji sedí a přehazováním paliček z jedné strany na druhou a vytváří nejrůznější krajky. V sobotu jsem ale viděla poměrně mladé ženy, jak se v paličkování střídaly. Ruce jim přitom hrály, jako by celý život nedělaly nic jiného než vytváření jemných krajek.
Historie paličkování sahá do 15. století.


Klobouk dolů před šikovností všech žen, které v sobotu své výrobky vystavovaly.
Tak a to je všechno.
Snad se vám to líbilo stejně jako mě.

Dopleteno

22. března 2015 v 20:22 | Chudobka1970 |  Z mých rukou
Tak se mi konečně podařilo ukecat se a dosešívat svetr. Už jsem vám tady ukazovala některé jeho upletené části. Hnacím motorem pro mě bylo sobotní setkání Ženskéh klubu. Musela jsem prostě dokončit jednu rozdělanou práci, abych se mohla pustit do dalšího tvoření. Po dnešní akci "Kulový blesk" konečně budu moct přespávat v domečku po tátovi. Do výměny sedacího nábytku se nečekaně zapojil i můj muž. Navíc mě po tomhle milém překvapení vzal na oběd. Doma pak zmožený stěhováním nábytku usnul jak špalek. Já jsem si udělala pořádek na své taburetce a přitom mi padl do ruk nedodělaný svetřík...

Našla jsem několika klubek a tuhle předlohu.
Riskla jsem to. Buď to vyjde na dlouhé nebo na krátké rukávy...:-)

Začátek mi dal docela zabrat. Vyznat se v předloze nebylo jednoduché.
Nepletla jsem nejmíň rok.

Upletené díly. Rukávy jsou krátké, materiálu bylo pomálu.
I ty krátké rukávy vyšly tak tak.

Osobně neznám nikoho, kdo má rád dokončovací práce, vy ano?

Po sešití se dostavila euforie, jupí, mám to hotové.

Ony ry rukávy nakonec nejsou až tak moc krátké.
Končí kousek nad loktem.

Jeden detail na vzor.

A zde je návod k použití.
Jak už jsem řekla, po delší pletací pauze jsem se v něm tak trochu ztratila.

A můžu se pustit do košíčků z novin.
Budu potřeboval nejméně dva.
V barvách velikonoc.

P.S. Příště vás zvu na setkání s Ženským klubem :-)

Seriály

21. března 2015 v 1:30 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Kdysi jsem byla zaháčkovaná do Ordinace v Růžové zahradě. Můj muž se mi často smál, jak se můžu na takovou slátaninu dívat. Já sama jsem téměř u každého dílu kritizovala, jak moc se liší skutečná praxe od televizní produkce. Ale moje zvědavost jak daná scéna dopadne mě nenechala ujít si ani jeden díl. Protože pokaždé nešlo dívat se, občas jsem si díly i natáčela. Až jednou mi jeden milý človíček nenásilnou formou nabídl jiné aktivity, než urputně sledovat nekonečný seriál. Vyprávěl mi o svém prožívání euforie při běhání. Zblbnul mě naprosto dokonale. Vzpomněla jsem si, jak bezva je to pocit, když na bruslích projíždím poslední zatáčkou mírně z kopce a před sebou mám cílovou rovinku. Začala jsem znovu jezdit abych si požitek z rychlé jízdy znovu připomněla. Najednou mi nevadilo, že neuvidím Růžovku. Vynechávala jsem postupně jeden díl za druhým. S odstupem mi došlo, že stačí vidět sem tam kousek a vše podstatné si domyslím. Postupně jsem se tak zbavila seriálové závislosti. Dnes se snažím seriálům vyhýbat. Ale musím přiznat, že když můžu, podívám se na reprízy Doktorky Quinnové. Tam pokaždé všechno dobře dopadne, děti se nakonec chovají tak jak mají, každá špatná zkušenost je základem pro správný skutek, prostě romantika jak poleno. A pak Sullyho hraje Joe Lando, toho já fakt můžu...
Ale proč vlastně píšu o seriálech. Můj muž, se totiž zaháčkoval naprosto dokonale. A to mě dnes dohnalo k zuřivosti. Čekala jsem až přijede z práce, abych si vzala auto a jela nakoupit. Obě tašky byly docela dost těžké, tak jsem zacouvala až před vchod a chtěla po něm, aby mi šel pomoct. Ležel na posteli a díval se na Návrat komisaře Rexe. Jeho :"Nemám čas." mě nažhavilo do běla. Jak to dopadlo? Nakonec jsem obě tašky dotáhla do bytu sama, nechala je v kuchyni a s uraženým:"Aspoň je vybal!" jsem jela zaparkovat auto do garáže. Jestli je vytáhal uvidím až ráno. Mám totiž noční službu. Píšu při čekání na příjmy.
Naštvalo mě, že se vysmíval mojí závislosti na seriálech a sám jim propadl. Přijde z práce a sedá k Návratu komisaře Rexe. Pak sleduje Diagnózu vražda. Nenechá si ujít další díl Rexe. Podívá se na začátek Prostřeno, přepne na Ulici, v pauze zjistí jak dopadla vařící pětice a znovu se vrací na Ulici. Zprávy sleduje na Primě. Rád se dívá na Divošky. Co dál? Námořní vyšetřovací služba, Vraždy na pitevně, Sběratelé kostí, Vtip za stovku, svého času WolkerTexas, Odpadlík, Beze stopy, Julie Lescotová, Akta X, Mac Gyver, Kniht Rider...
Jasně že se také věnuje i mě, ale když nemusí, leží u televize a přepíná kanály. Já si teď vybírám, na co se budu dívat. Když jsem v práci, film si nahraju. Poměr nahraných filmů je 25:5. Jakmile se pevný disk zaplní a on musí mazat, aby mohl nahrát další film, chce odstranit jeden z mých 5. Ale pokaždé tvrdě narazí. Už aby bylo venku víc jaro a my mohli odpoledne vyrážet na kolách. Já se už tak těším :-)

Žena, která zvládne každou situaci s lehkostí a šarmem.
Muž ochraňující svoji lásku. Jen se podívejte, jak se na ni dívá...ach jo :-)

A jak to máte vy se seriály. Díváte se jen příležitostně, nebo je sledujete pravidelně?


Mít odvahu nebo být závislá?

18. března 2015 v 21:52 | Chudobka1970 |  Téma týdne
Už jsem měla ujetých prvních 15 minut jízdy na rotopedu z plánovaných 60, když mi začal hrát mobil. Na obrazovce se rozsvítila tvář mé kamarádky, tak jsem slezla a hovor přijala. Přerušní jízdy trvalo jen okamžik. Sice se mi dál neměřil tep, ale i podle rychlosti a otáček se dá poznat, jestli si držím svoji tepovku. Ona nejdřív chtěla hovor ukončit, ale po ujištění, že klidně může mluvit pokud jí nebude vadit moje funění, pokračovala...
Ze zdravotních důvodů nemůže dál pokračovat ve své práci. Až skončí dlouhodobá neschopenka, bude si hledat nové zaměstnání. Stačilo pár týdnů a nezávislá žena s poměrně vysokým výdělkem se bez finanční výpomoci svého muže neobejde. Jeho původní ujištění, že všechno zvládnou je zapomenutou minulostí. Ona musí z každého nákupu odevzdat účtenku, aby živitel rodiny viděl, za co se jeho těžce vydělané peníze utrácí. Chvíli se to dá vydržet, ale pohár trpělivosti po čase přetekl. Chtěla si o všem pořádně promluvit. Napsala tedy, co všechno platila pro domácnost coby zaměstnaná žena. To samé chtěla po manželovi. Ale ouha. Narazila. Když viděl, kolik peněz ona "vráží" do jejich potomků, rozpoutal se boj o každou korunu. V momentě jí byly vyčteny vešteré pojistky a spoření, které jim platila. Prý až budou vydělávat peníze, sami si začnou spořit. Když chtěla, aby jí řekl, kolik dostali z podpory od státu při zateplování domu, najednou to nebyla její starost. Že ona do tohoto projetku na údržbu domu vložila 3/4 svého dědictví, to jaksi pozapomněl. Na prosbu, aby zaplatil opravu auta, řekl, aby to zatáhla z peněz za podnájem bytu napsaného na ní. Snažila se mu vysvětlit, že tyhle peníze musela použít na nákup potravin, protože peníze za nechopenku nestačí. Vymlouval se na nízký výdělek. Ale na plánovanou pánskou jízdu jel. Týden lyžovačky ho stál nepoměrně víc, než oprava porouchaného auta.
Před ní teď leží rozhodování, jestli vůbec má cenu zůstat závislá na sobeckém manželovi, nebo sebrat odvahu a odejít. Naštěstí má i s dětma kam jít.
Když byl náš hovor u konce, měla jsem už svých 60 minut šlapání na rotopedu za sebou. Tentokrát moje euforie z jízdy ustoupila smutku z kamarádčiných starostí. Je velice smutné a bolestné, když patrner zklame jako opora. Ten pocit, že jsem na většinu starostí sama velice dobře znám. Vím přesně, jak se ona teď cítí. Strašně ráda bych pomohla. Můžu jen nabídnout jiný úhel pohledu. Rozhodnout se musí sama. Dostalo se jí ujištění, že jsem tu pro ni. Kdykoli bude chtít. Přátelé jsou tu přece od toho aby si pomáhali.

Peníze nejsou všechno, ale bez nich je to obtížné.



Zlomená noha.

17. března 2015 v 12:20 | Chudobka1970 |  Fantazie bez hranic
Dnes se konečně po několikaměsíční pauze uvidí. Lenka se těšila jako malá holka.
Manželovi to řekla až včera, aby neměl ty svoje trapné poznámky. Doma jim to klapalo. Jemu nevadilo, když si občas šla sednout. Důvěřovali si navzájem. O to víc si potom vychutnávali společné chvíle.
Po směně se běžela do šaten osprchovat. Byla hodně unavená, ale radost ze setkání přehlušila únavu. Pustila si vlažnou sprchu a ta ji probrala. Když se natahovala pro ručník, uklouzla. Nespěchej tolik, napomínala se v duchu, jsi nějaká nedočkavá. Oblékla se a vklouzla do obláčku parfému. Ještě maličko zvýraznit hnědé oči a rtěnkou obtáhnout plné rty. Jeden rychlý pohled do malého zrcadla vedle štaních skříněk, sluchátka do uší a jde se. Tentokrát tam bude včas, už nemusí spěchat. Lenka se při chůzi po širokém chodníku bezděky usmívala. Kabáti hráli svého Šamana a její myšlenky se zatoulaly. Co se dnes dozví? Našel si už Martin přítelkyni, nebo si stále užívá singl. Už by se mohl na někoho navázat, prospělo by mu to. Dál se v hodnocení jeho dosavadního života nedostala. Prudký náraz odhodil její tělo do trávníku.
Na akutní ambulanci bylo rušno. Čekali příjezd "erzety". Mladou ženu srazilo auto, které navjelo na chodník. Za chvíli vjela do ordinace vysoká nosítka se zraněnou ženou. Bledá jako křída, přesto se snažila komunikovat. Očividně byla ještě v šoku. Roztřeseným plačtivým hlasem dokázala popsat, co se stalo.
"Šla jsem po chodníku. Měla jsem v uších sluchátka, ale jistě vím, že na silnici jsem nevkročila. Opravdu....", rozplakala se.
"Pak do mě vrazilo to auto. Nechápu, proč jelo po chodníku."
"Kdo vám zavolal sanitku vite?", zeptal se lékař.
"No já sama. Když ten řidič vylezl z auta, sedl si na trávu a brečel. Mě ta noha bolela, ale on jen seděl a něco si mluvil pro sebe. Tak jsem musela já", odpověděla už pevnějším hlasem zraněná žena. Mezitím ji přenesli na lehátko, ošetřili povrchové odřeniny a píchli injelci od bolesti.
"Máte sedm životů, jako kočka", konstatoval s úsměvem lékař. "Taky jste to nemusela přežít. Váš andělíček strážníček měl plné ruce práce. Já mohu jen konstatovat, že kromě zlomené nohy jste naprosto v pořádku."
"Já měla schůzku a on tam ještě asi čeká. A manžel to ještě taky asi neví. To bude překvápko", popotáhla Lenka s uslzenýma očima.
"Protože vás máme v systému, manželovi jsem už volala", oznámila sestřička.
Vzápětí někdo klepal na dveře. Lenčin manžel po telefonátu z nemocnice sedl do auta a hned přijel. Když uviděl jak leží odevzdaně na lehátku, tlačily se mu do očí slzy. Rychle je polkl a sevřel svoji ženu v medvědím objetí.
"Neboj se, jsem tu s tebou, to se zvládne." Odtáhl Lenku kousek od sebe. Utřel slzičku padající z její tváře. "Noha se zahojí. Hlavně že si ti nestalo nic horšího."
Noha byla zlomená tak, že Lenka musela na operaci. Na oddělení dovolili i přes pozdní noční hodinu, aby s ní zůstal manžel až do dojezdu na operační sál. Seděl u lůžka a držel ji za ruku. Dívali se na sebe s takovou láskou, jako kdyby se znali teprve pár týdnů. Ve skutečnosti už spolu žili více než dvě desetiletí.
Tiché souznění přerušilo zvonění telefonu.
"Martin! Já na něj úplně zapomněla", podle zvonění poznala, kdo volá. Dala telefon na hlasitý odposlech.
On ji však ani nepustil ke slovu:"Čau bobe, nic neříkej a poslouchej. Ten tvůj bručoun mi volal. Všechno vím. Ty se teď musíš rychle dát do kupy. Já se těšil a teď jsem na ocet. Ty budeš v rauši z narkózy a já budu zase trapně střízlivej. Po operaci hezky makej. Berle a chodit. Žádný válení v posteli. Týden oraz a šup šup do práce. Na kdy mám zamluvit stůl? Nebo půjdem rovnou do baru?, přes smích nemohl pokračovat.
"Ty mizero!", smála se do telefonu už i Lenka. Neodpustila si jednu všetečnou otázku:"Máš babu?"
"Já ti nevím..", jeho smích byl nakažlivý.
" Hej! Jsem těžce raněná před ukrutnou operací na smrtelném loži! Tak nekecej a povídej!", přeháněla rozesmátá Lenka
"No tak jo, mám." Martin netušil, že je slyší i její manžel a přidal:"Už jsem jí koupil i spodní prádlo s bobrem."
"Jop, konečně! Uděla jsi mi radost bobe. Drž mi pěsti, za chvilku jedu na sál."
"Tak jo, drž se. Zítra ti brnknu. Měj se."
"Dík", rozloučila se Lenka.
Sotva odložila telefon, natáhla se po usmívajícím se manželovi. Na nic neptal. Zavolal Martinovi. Musel toudělat když byla rentgenech. Jinak měla telefon pořád u sebe. Přitáhla si jeho tvář k sobě. Jejich rty se spojily v polibek.
Někdo ťukal nadveře. Odthli se od sebe, uzardění, jako kdyby provedli nějkou lotrovinku.
Vešla sestřička se sanitářem a omlouvala se za vyrušení: "Je čas poupravit vaši nohu."



10. narozeniny.

15. března 2015 v 20:08 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Včera jsem byli slavit 10. narozeniny. Jezdíme tam hodně rádi. Ve velkém rodiném domě se sjede dost početná rodina a bývá veselo. Dětí tam bylo jako smetí. Od malinkého miminka, přes batolátko, školou povinné rošťáky až po vysokoškoláka. Nutno poznamenat, že v pozdních večerních hodinách se i někteří dospěláci vrátili do dětských let. Mrzí mě, že jsem zapomněla doma foťák, tudíž někteé snímky jsou nekvalitní.

Byl stejně dobrý, jak dobře vypadal.

Při zapálení prskavky babička prchla :-)

Parádní horská dráha. Hráli jsme si s ní naprosto všichni.
Tu nádhernou zebru malovala teta oslavence.

Chtěla spinkat.

Nechápal proč se mu za jeho posed v kostce na hračky
a smutný kukuč smějeme :-)

Koho by napadlo, donést dětem jehňátko do obýváku?
...no přece dospěláka! :-)

Jídla bylo habaděj a pití ještě víc.

Kdo si hraje nezlobí :-) Nevěřili byste, ale všichni tři jsou plnoletí a dva už mají po dvou dětech...

Odjížděli jsem kolem 23. hodiny. Moji dva chlapi byli společensky unavení. Já coby řidička jsem musela v autě poslouchat jejich rady jak jet, když chumelí. V noci se totiž roztrhla sněhová peřina a vísku, kde jsme slavili narozeniny přikryla tenká sněhová vrstva. U nás padal sníh s deštěm, nebo možná spíš déšť se sněhem. A dnes svítilo sluníčko a bylo nad nulou. Syn jel odpoledne na kolej dřív. Musel ještě na sraz ohledně letního tábora. Když se mu zadaří, bude opět vedoucím 1. turnusu. Chtěl, abych mu upekla chleba. Jenže domácí pekárna vyhlásila stávku. Zkusila jsem těsto zadělat s robotem a tady je výsledek. Jen doufám, že bude alespoň z poloviny tak dobrá, jak vypadá.

Popraskal mi. Jsem zvědavá, jak chutnal

A jak jste víkend prožili vy? Ve víru oslav jako my?
Nebo spíš v odpočinkovém tónu?




Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.