Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

Bezpodmínečná láska

11. března 2015 v 19:41 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Dnes jsem viděla jeden z těch krásně romantických zamilovaných filmů. Hrdinka až v dospělosti zjistila, že má dvojče, jednovaječné. Poprve se setkala se svoji matkou. Bylo to takové nádherně najivní.
Vrátila jsem se v myšlenkách o pár let zpět, kdy jsem toužila zjistit, kdo vlastně jsem. Moje švagrová mě od toho kroku zrazovala. Prý co když je ta rodina na tom sociálně mnohem níž než já, aby mě nezačali vydírat. Tenhle argument mě ale neodradil od hledání vlastní identity. Můj sms kamarád, který adoptoval tři dcery mě také odrazoval. Jeho proti bylo stejné, jako to moje dosavadní - když mě nechtěli doteď.... Ale on mi i přesto pomohl cennými radami. Manžel byl proti a považoval to jen za můj momentální výstřelek. Přes 40 let nic a teď najednou ses rozhodla? Můj přítel pochopil o co mi jde. Nechtěla jsem do svého života přivést v podstatě cizí lidi. Jen jsem toužila zjistit něco o své identitě. Jel se mnou, seděl vedle mě, když jsem si přepisovala údaje o mých biologických rodičích. Nikdy mu tuhle podporu nezapomenu.
Slíbila jsem sama sobě, že nikdy svoje biologické rodiče nevyhledám a tenhle slib stále dodržuji. Nikdy žádný pokus o kontakt. Přes to všechno si občas představuji, jaké by to asi bylo, kdyby mě sevřeli v náručí. V ten okamžik se moje oči promění v slzavé údolí a je mi smutno. Jenže potom se k tomu smutku přidá neodbytná myšlenka Proč? Proč se mě hned po narození vzdali? Byla jsem dítě navíc? Nemohli si dovolit další dceru? Měli už hodně let, když jsem se narodila. Nebo jsem byla plodem zakázané lásky? I tohle je možné. Mám sourozence? Jací asi jsou?
Smutek a sebelítost zastaví vzpomínky na moje dětství. Když jsme se ve škole učili o bezpodmínečné lásce, okamžitě jsem uvnitř věděla, že já ji od svých rodičů dostávala. O adopci jsem tehdy neměla ani tušení. Jako dítě, dospívající puberťačka i jako dospělá dcera jsem doma u svých rodičů vždycky cítila pocit bezpečí a jistoty.
Někdy mám pocit viny vůči mámě. Nebyla jsem s ní, když umírala. Bydlela jsem jinde se svým ročním synem a mužem. Přesto jsem tam měla být častěji a tátovi víc pomáhat s péčí o ni. A ještě hůř se cítím při pomyšlení na tátu. Počkal až odjedu a pak umřel. Nikdy si to neodpustím. Kdybych odjela později, nemusel na to být sám.
Milovali mě celým svým srdcem a já tátu nechala odejít z tohoto světa samotného. Někdy, když to na mě padne, mám silný pocit viny. Pocit, že jsem nebyla hodná dcera svých rodičů.
Abych se z toho smutku dostala, začnu vzpomínat na to krásné,
co jsme spolu prožili. A že toho bylo!
Měla jsem obrovské štěstí, poznala jsem sama na sobě skutečný význam bezpodmínečné lásky.
Stejnou lásku dávám i já svým dětem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 11. března 2015 v 20:24 | Reagovat

Já bych chtěl aspoň nezávazně ty pravé rodiče poznat. ;-)

2 Amelie Amelie | Web | 11. března 2015 v 20:52 | Reagovat

Vytryskly mi slzy do očí. Nejsem v té situaci, tudíž nevím. Myslím si, že bych byla vděčná za svoji rodinu a nepátrala KDO, CO a proč, není to důležité. Důležitá je láska, kterou máme a kterou nám dávají naši nejbližší..ale Bůh ví...

3 Anidea Anidea | E-mail | Web | 11. března 2015 v 23:16 | Reagovat

To je tak smutný článek. Nevím, co je to vyrůst v jiné rodině, než u těch, kterým jsem se narodila. Ale vím, že každý z nás má v srdci hodně ran, které si způsobil sám, které si jen myslel, že je působil a mnoho dalších, které mu způsobili ti nejbližší - někdy záměrně a někdy z lásky, když nás nepochopili...

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. března 2015 v 0:54 | Reagovat

Myslím, že je přirozené snažit se vědět.

5 andorea andorea | Web | 12. března 2015 v 10:53 | Reagovat

Asi bych se nesnažila pátrat.V srdci stejně budeš mít navždy jen rodiče, kteří ti dali lásku a péči.  A i pokud bych pátrala, tak asi taky jen z dálky, ale bez přímého kontaktu.

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 12. března 2015 v 18:00 | Reagovat

Myslím, že pocit viny není na místě.
Já jsem asi trochu mimoň, ale asi bych pátrala víc, chtěla bych je vidět, poznat, i když by mě třeba poslali někam...

7 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 13. března 2015 v 12:21 | Reagovat

Nepestuj si v sebe pocit viny, čo ovplyvniť nemôžeš a ani si nemohla. Sama vieš, že smrť ti nezaklope na dvere a nepozve ťa k sebe, aby si bola tam, práve v nejaký čas. Je nečakaná. Rodičia odišli tak preto, že to tak chceli... a k biologickým rodičom. Neviem, čo by som spravila. Či by som pátrala, alebo to všetko nechala len tak a žila si svoj život, ktorý mám... sama musíš vedieť, čo ťa ťahá viac. Či poznanie alebo spokojnosť, že si mala šťastie na adoptívnych rodičov a krásne detstvo. A podľa toho treba pokračovať ďalej....

8 Ježurka Ježurka | Web | 13. března 2015 v 13:59 | Reagovat

Já si také myslím, že se nemáš zač vinit. Ty jsi dobře vychovaná mladá žena, miluješ svoji rodinu a co bys chtěla víc? Je pravda, že ten červíček hlodá a hlodá, ale je pravda, kdyby chtěli oni tě poznat, už by to dávno udělali.

9 stuprum stuprum | Web | 13. března 2015 v 14:10 | Reagovat

Vědět je základ. :)

10 Hanka Hanka | 13. března 2015 v 16:06 | Reagovat

Ono se vždycky dobře radí, hlavně tomu, kdo podobnou situaci neprožil a vůbec si to tedy neumí představit. Hodně jsi tady odkryla své nitro a za to ti já děkuji. Všechny tyhle zážitky a prožitky, pocity radosti i křivdy jsou v tobě hluboko a to je jedna z forem, jak se vypovídat tady na blogu. Je to také příklad pro ostatní, že za života svých blízkých nemáme propásnout možnost být s nimi a vyjádřit jim svou lásku. V tomhle život není vůbec jednoduchý a člověk nakonec vždy pochybuje a klade si otázku, zda jednal správně. K tomu pátrání: Já osobně jsem docela úspěšný pátrač, asi bych do toho šla, ale jak se znám, kontakt bych nenavázala. A některé věci si nechávám opravdu pro sebe, ty neříkám vůbec nikomu. :-)

11 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:28 | Reagovat

[1]: Já taky, ale co je to nezávazně? Prozatím mi stačí, že jsem na vlastní oči četla jejich jména.

12 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:29 | Reagovat

[2]: Ano, láska je hodně důležitá. Jenže hlava byla plná otázek a odpovědi nikde.

13 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:32 | Reagovat

[3]: Já si tímhle hledáním v matrice vyléčila ránu způsobenou milovanou osobou.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:33 | Reagovat

[4]: Děkuji za pochopení.

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:34 | Reagovat

[5]: Dala jsem si slib a hodlám ho dodržet. Matrika a stop.

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:44 | Reagovat

[6]: Mám asi strach z odmítnutí. Přes 40 let o mě nechtěli slyšet a teď by měli?

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:48 | Reagovat

[7]: Já to uvnitř vím, že můj pocit viny je blbost, ale pak se v mé hlavě ozve a hlodá a hlodá a hlodá. Možná jsem trochu blázen. Hledání biologických rodičů začalo i skončilo na matrice ve městě, kde jsem se narodila (žiju někde úplně jinde). Tohle mám v hlavě srovnané. Alespoň něco :-)

18 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:49 | Reagovat

[8]: Mluvíš mi ze srdce, kdyby chtěli, něco by podnikli. Jen ten červíček prostě jednou za čas hlodá...

19 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:50 | Reagovat

[9]: Stejně mi to řekl i můj přítel. Děkuji za podporu:-)

20 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:56 | Reagovat

Jak už jsem napsala, pátrat dál nehodlám. Tajemství, které vůbec nikdo neví nemám. Svému muži jsem nikdy nebyla nevěrná. To, co se jemu říct nedá, protože protože na to nemá ty správné buňky, ví moje kamarádka. Co mě štve v práci rozebírám s přítelem. A když je mi ouvej, mám vás, blogové přátele :-)

21 beallara beallara | Web | 17. března 2015 v 21:24 | Reagovat

Láska bez podmínek je největší dar, který člověk může dát a je nádherné, když jí i dostává..
Přiznám se, jsem občas posera s kytkou, jindy superžena a přesto by to ve mě hlodalo a hlodalo...ovšem bála bych se odmítnutí, tak netuším, co by ve mě vyhrálo :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.