
Stála si tam v regále naší knihovny a čekala, až si ji půjčím. Moc jsem se těšila, až si tuhle knížku doma otevřu. Napnutá jako struna jsem se tedy začetla do zvláštního příběhu svobodného Jindřicha, který se prokoukává životem bez své matky. Dostane se mu do ruk kniha s radami jak se připravit na zánik civilizace. Jindra se přestěhuje na vesnici, koupí zchátralý domek a pokouší se podle rad sepsaných v knize připravit na život po konci světa. Učí se přitom spoustu užitečných věcí. Jak rozdělat oheň, jak využít popel z kamen při umývání nádobí nebo jak nahradit toaletní papír po vykonání potřeby na WC. Seznamuje se sousedkou Novotnou od níž dostane rady nejen ohledně vyvážení žumpy, ale také o zahradničení. Jindra se naučí pěstovat i sušit bylinky a zavařovat ovoce ze zahrádky. S pomocí paní Novotné zvládne požívat vířivou pračku i ždímačku. Má obrovskou radost, když se mu podaří upéct svůj první a rozhodně ne poslední domácí chléb. Protože cítí, že pro přežití je nezbytné být v dobré kondici, koupí si kolo a trénuje po místních silnicích a lesních cestách. Při seznamování s chlapy v hospodě se díky své najivitě velice rychle nechá opít. Časem se velice sblíží s Marunou, dcerou sousedky Novotné....
Víc z děje neprozradím. Četlo se to jedním dechem. Skoro pořád jsem se usmívala, ale občas se v kuchyni ozval hlasitý smích.
Třeba na straně 37: "Dáváme pozor, aby pot, který nám kape se špičky nosu, nenamočil a v zárodku neuhasil vznikající žhavé pilinky."
Autorka zde popisuje, jak náročné může být rozdělat oheň pomocí luku.
Autorka zde popisuje, jak náročné může být rozdělat oheň pomocí luku.Nebo hned strana 38: "S otevřeným ohněm zacházíme velmi opatrně, nejlépe podle posledníc směrnic EU." 

Autorka chválí muže na straně 75: "Tak jste vykopali jámu, pěkně ji překryli pruty, zamaskovali listím a nespadli jste přitom do ní." 

Na straně 83 autorka doporučuje aby po zahradě běhal velký pes jako ochrana majetku před cizími přeživšími:"A bude se hodit při lovu a v krajním případě jako potrava za mimořádně kruté zimy." 

Zkrátka a jasně, tuhle knihu plnou dobré nálady, nadsázky a hlavně se spoustou velice užitečných dobrých rad, využitelnýche nejen při zániku civilizace mohu jen a jen doporučit. Sama spoustu z nich znám a používám. Někdy jsou bylinky a koření spolehlivější než drahé léky. Cenné jsou i rady ohledně zavařování masa, ne každý si může dovoli jezdit na drahé all inclusive dovolené. Velice inspirativní jsou návody jak vyrobit mýdlo nebo svíčku, či jak nahradit žárovku. A těch receptů co tu je. Tak honem, knihu do ruky a čteme a učíme se jak přežít konec civilizace.






Sice člověk neví, co by nakonec udělal v krajní situaci, ale představa, že drbu za ušima budoucí oběd, je pro mne nepřijatelná. Navíc mám obavu, že by mi toho psa ti přeživší sežrali stejně dřív.
Ale po té knížce kouknu, už mne to nahlodalo dříve, když jsem objevila blog autorky. 