Myslet pozitivně s úsměvem na rtech Usmívající se

První cesta do velkoměsta.

11. března 2015 v 3:25 | Chudobka1970 |  Kaleidoskop dní
Když si dělala řidičák, byla ještě svobodná. Jenže autoškola měla problémy a závěrečné zkoušky se konaly s půlročním zpožděním. To už měla jiné příjmení a byla ve čtvrtém měsíci těhotenství. Policista udělal výjimku, takže se nemusela přes břicho připoutat. Jízdy zvládla včetně couvání a parkování hned napoprvé.



Když se jí syn narodil, uměla už docela slušně řídit Trabanta, kterého jí teď dědeček občas půjčil. Raděj ho půjčoval dceři, než zeťovi. Měla větší cit v nohách, autíčko si při jízdě s ní spokojeně broukalo. Když její máma - babička onemocněla, vozila ji na vyšetření. Syna uložila do cestovní tašky (vzniklé z trojkombinace kočárku) na zadní sedadlo. Zbytek kočárku dala ko kufru, takže mohla být s babičkou na cestách i pár hodin.

Trojkombinace kočátek Liberta a taška z něho vytvořená

Babička tvrdohlavě odmítala operaci. Jediným možným řešením její situace totiž bylo vyústění tlustého střeva na břišní stěnu - stomie a to bylo pro ni naprosto nepřijatelné. Když ležela v nemocnici vzdálené 50 km, návštěvy byly docela dost obtížné.
Novopečená maminka se rozhodla, že si i se synkem udělá výlet za bábi. Nikomu nic předem neřekla. Od dědečka měla dovolené si auto kdykoliv půjčit, pokud ho v pořádku vrátí. Počkala, až děda odejde na odpolední směnu, nakrmila a přebalila prcka. V kočárku ho připoutala do šráků. Do tašky přibalila flašku čaje, přesnídávku s piškotama a pár suchých plen. Rozložit kořárek u garáže bylo dílem okamžiku. Za čtvrt hodiny už ujížděla směr babička. Cestou malému zpívala písničky a on s plným bříškem brzy usnul. Nejdřív byla plná elánu a beze strachu si to ujížděla po silnici. Když však vjížděla do velkoměsta, začala se trochu bát. Jízdu ve třech pruzích vcelku zvládala, ale z tramvají měla obavy. Ale co, říkal si, když si nebudu vědět rady, oni na mě zatroubí, abych jela. Tímhle pozitivním přístupem docela bezproblémově zvládla jízdu velice rušným středem města.


Pak malinko bloudila, než našla parkoviště u nemocnice. Trochu bloudila s kočárkem i po areálu veliké nemocnice. Oddělení, kde ležela její maminka našla až za půl hodiny. Mezi tím se dítko v kočárku probralo a vesele si při projížďce nemocničním parkem broukalo. Babička měla z nečekané návštěvy obrovskou radost. Hlavně z vnoučka. Prcek byl spokojený, protože vycítil dobrou náladou obou žen. Blížil se konec návštěvních hodin a babička se začala vyptávat, kdy že jim jede autobus domů. Při prvních slovech No víš my... babička okamžitě uhodla, že její akční dcera jednala impulsivně a bez rozmýšlení. Když zjistila, kde s Trabantem parkuje, šla s nimi skoro až k parkovišti. Nezapomněla dceři připomenout, že veze své malé dítě, aby jela velice opatrně. Ani nemusela. Dcera si až teď uvědomila, jaký že to husarský koussek provedla. Ale byla strašně ráda, že viděla svoji maminku spokojenou a rozzářenou z malého vnuka. Vůbec si nepřipouštěla, že by se mohlo něco, cokoliv, přihodit. Unavený malý chlapeček usnul, sotva se dotknul tašky z kočárku, takže se mohla plně věnovat řízení. Prozpěvovala si tichounce svoji oblíbenou písničku a v klidu a pohodě dojela až domů. Dědeček ani manžel málem nevěřili, že cestu do velkoměsta za babičkou zvládla úplně sama a bez kolize.
Dcera se až mnohem později dověděla od tatínka, jak moc na ni maminka byla za tenhle kousek pyšná pyšná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 11. března 2015 v 17:25 | Reagovat

To je odvážné, ale současně moc krásné! Jsem ráda, že se nic nepřihodilo po cestě. :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. března 2015 v 17:29 | Reagovat

To byl příběh o Tobě? Tak moc blahopřeji. Mám řidičák a nejezdím, nemám na to dost odvahy.

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. března 2015 v 17:42 | Reagovat

[1]: Já jsem také ráda, že jsem se dožila dneška :D  :D  :D

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. března 2015 v 17:44 | Reagovat

[2]: Já ti jí kousek půjčím, chceš? Řízení mě baví do dneška :-) :-D  :-D  :-D

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. března 2015 v 17:45 | Reagovat

[4]: Kousek by mi asi nestačil. ;-)  :-(

6 Anidea Anidea | E-mail | Web | 11. března 2015 v 23:22 | Reagovat

Husarský kousek! A krásný. Pro maminku to muselo moc znamenat. Kdysi jsem přesně takhle vozila miminko na zadním sedadle žigulíka. Teď už neřídím, mám špatnou povahu. Nesnesla jsem, když mě někdo předjel. Když jsem se pak řítila žigulou 140 po dálnici, uvědomila jsem si, že na to prostě nemám, jestli nechci někoho zabít.

7 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 13. března 2015 v 12:27 | Reagovat

krásne napísané a také milé... :) usmievala som sa a spievala som si spolu s tebou, ako keby som bola na sedadle spolujazdca... :)

8 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:24 | Reagovat

[6]: My máme v kolektivu zase holku, která nesnese, aby musela jet za někým, musí ho předjet:-) :-) :-)

9 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. března 2015 v 16:24 | Reagovat

[7]: Děkuji za důvěru :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Na fotografie a obrázky na tomto blogu, pokud u nich není uveden zdroj,
se vztahují veškerá autorská práva.